Podcast na Poruchy vůle, jednání a psychomotoriky

Kapitoly

Úvod do poruch vůle

Globální poruchy – Moc, nebo málo?

Specifické poruchy jednání

Pohybové poruchy a tiky

Kvantitativní poruchy

Kvalitativní poruchy

Závěrečné shrnutí

Přepis

Lukáš: …a to mi přijde naprosto fascinující! Že porucha vůle neznamená jen, že je někdo, řekněme, líný nebo slabý.

Eliška: Přesně tak! Může to být i pravý opak. Představ si obrovskou, ale naprosto chaoticky zaměřenou energii.

Lukáš: Okay, tohle musíme rozebrat od začátku. Posloucháte Studyfi Podcast a dnes se s Eliškou podíváme na poruchy vůle a jednání.

Eliška: Začněme úplně jednoduše. Vůle je naše schopnost si stanovit cíl a pak aktivovat prostředky k jeho dosažení. Vlastně takové naše vnitřní „chci a jdu si za tím“.

Lukáš: Takže v podstatě náš vnitřní motor. Co se stane, když se porouchá?

Eliška: Může se porouchat globálně. Buď se jeho výkon sníží – to je hypobulie až abulie. Člověk cítí nechuť, únavu, prostě „nemůže“. To vidíme typicky u depresivní poruchy.

Lukáš: A co ten opačný případ, o kterém jsi mluvila na začátku?

Eliška: To je hyperbulie. Zvýšená aktivita, iniciativa… ale může být bez jasného cíle, jako u mánie, kde se zájmy neustále mění. Anebo naopak urputně zaměřená, jako u vrcholových sportovců.

Lukáš: Takže od mánie po olympijského vítěze, to je docela rozptyl!

Eliška: Přesně tak. Kontext a přiměřenost jsou klíčové.

Lukáš: A co takové to zkratkovité nebo impulzivní jednání? Často se to zaměňuje.

Eliška: Dobrá otázka. Zkratkovité jednání je, když chybí kritické zhodnocení. Prostě uděláš první věc, která tě napadne k dosažení cíle, často pod vlivem silných emocí.

Lukáš: Aha, jako když ve stresu něco plácnu, čeho pak lituju.

Eliška: Dá se to tak říct. Impulzivní jednání je zase o silném puzení, kterému neodoláš, a vůbec neřešíš následky. Je to takový ten moment „prostě jsem to musel udělat“.

Lukáš: A poslední věc – kompulze?

Eliška: Kompulze je vůlí obtížně ovlivnitelné, nutkavé jednání. Musíš ho udělat, aby se ti ulevilo od vnitřního napětí nebo vtíravé myšlenky, tedy obsese. Typicky třeba neustálé kontrolování zamčených dveří.

Lukáš: Skvěle vysvětleno. Takže vůle není jen o síle, ale hlavně o směru a kontrole. Pojďme se podívat na další téma.

Eliška: Přesně. A když už jsme u toho nutkavého jednání, to nás hezky přivádí k našemu poslednímu tématu. K poruchám psychomotoriky a pohybu.

Lukáš: Psychomotorika... To je široký pojem. Co si pod tím máme představit? Třeba tiky?

Eliška: Ano, tiky jsou skvělý příklad. Jsou to náhlé, opakující se pohyby nebo zvuky. Důležité je, že je na chvíli můžeš potlačit vůlí. Třeba mrkání, nebo odkašlávání.

Lukáš: A co takové to kousání nehtů nebo chození po špičkách, co dělají některé děti?

Eliška: To je spíš sebestimulace, neboli "stimming". Opakující se pohyby, které člověku pomáhají regulovat smyslové vjemy. Často to vidíme třeba u lidí s poruchami autistického spektra.

Lukáš: Dobře. A jaké jsou ty hlavní poruchy psychomotoriky?

Eliška: Dělíme je na kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní znamenají, že je pohybu buď moc málo, nebo moc hodně.

Lukáš: Takže buď zpomalený film, nebo zrychlený.

Eliška: Přesně tak! Když je pohybu málo, mluvíme o hypokinéze. V extrémním případě to může být až stupor, kdy se člověk téměř nehýbe a nemluví.

Lukáš: A co ten opak? Když je toho pohybu až moc?

Eliška: To je psychomotorická hyperaktivita. Představ si ten klasický neklid. A když se to vystupňuje, mluvíme o agitovanosti. Člověk je pak extrémně aktivní, může být i agresivní. A existuje třeba i takzvané floccilegium – "sbírání vloček".

Lukáš: Sbírání vloček? Co to je?

Eliška: Pacient dělá automatické pohyby rukama, jako by sbíral neexistující drobečky nebo vlákna ze vzduchu. Je to typické pro delirium.

Lukáš: Páni. To zní dost... vizuálně. A co ty kvalitativní poruchy? To znamená, že pohyb je prostě divný?

Eliška: Přesně tak. Není ho moc nebo málo, ale je bizarní. Spoustu jich najdeme u katatonie. Třeba negativismus, kdy pacient dělá opak toho, co po něm chceš. Řekneš "otevřete oči" a on je zavře.

Lukáš: Jako takový vzdor.

Eliška: Ano. Nebo katalepsie. To je, když tělo pacienta zůstane v jakékoliv poloze, do které ho nastavíš. Existuje i příznak "psychické podušky", kdy pacientovi vezmeš polštář a jeho hlava zůstane ležet ve vzduchu.

Lukáš: To si nedokážu ani představit. Co ještě?

Eliška: Třeba echomatismy. To jsou "echo" fenomény. Echopraxie je opakování pohybů, echolálie zase opakování slov. Jako když mluvíš s papouškem.

Lukáš: To je neuvěřitelné. Jako lidské zrcadlo.

Lukáš: Takže od vůle, přes emoce až po takovéhle poruchy pohybu... všechno je to neuvěřitelně propojené v naší hlavě. Dnešek byl fakt nabitý informacemi.

Eliška: Přesně tak. Chtěli jsme ukázat, jak komplexní a fascinující psychika je. Doufám, že to pro naše posluchače bylo srozumitelné.

Lukáš: Myslím, že rozhodně ano. Eliško, moc ti děkuju, že jsi přišla a všechno nám to tak skvěle vysvětlila.

Eliška: Já děkuju za pozvání. Bylo to fajn.

Lukáš: A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost. Mějte se krásně a těšíme se na vás zase u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Na slyšenou!