Podcast na Ploché střechy: Typy a konstrukce

Kapitoly

Mýtus o ploché střeše

Co je to plochá střecha?

Jedna, nebo dvě vrstvy?

Střecha jako parkoviště nebo zahrada

Přísné požadavky a zkouška vodou

Odvodnění – Věda jménem odtok

Vrstvy jako cibule

Skladby jednoplášťových střech

Inverzní a zelené střechy

Závěr a shrnutí

Přepis

Tomáš: Většina lidí si myslí, že plochá střecha je… no, dokonale plochá. Jako stůl. Ale co když vám řeknu, že to vůbec není pravda?

Tereza: Přesně tak, Tomáši. Je to jeden z největších mýtů. Ve skutečnosti každá takzvaná „plochá“ střecha musí mít sklon. I když je to jen malý sklon.

Tomáš: Počkat, takže plochá střecha vlastně není plochá? To mi teď trochu vybuchla hlava. Proč?

Tereza: Musí z ní nějak odtékat voda. Kdyby byla dokonale rovná, měli byste na střeše po každém dešti bazén. A to fakt nechcete.

Tomáš: Aha! To dává smysl. Takže kolik je ten „tajný“ sklon? Posloucháte Studyfi Podcast a dneska se s expertkou Terezou podíváme na ploché střechy.

Tereza: Ten minimální sklon je jeden stupeň, což odpovídá asi 1,75 procentům. Ale za plochou střechu se obecně považuje každá se sklonem do pěti stupňů.

Tomáš: Rozumím. Takže je to takový velmi líný kopec. Z čeho se taková střecha skládá? Zní to jednoduše, ale předpokládám, že to tak není.

Tereza: Není, ale není to ani raketová věda. V zásadě má tři hlavní části. Nosnou konstrukci, která to všechno drží, pak samotný střešní plášť, který chrání před počasím, a nakonec doplňkové prvky, jako jsou třeba vtoky pro vodu.

Tomáš: Střešní plášť... to je ta vrstva nahoře, že?

Tereza: Ano, ale ten plášť může být buď jeden, nebo jich může být víc. A podle toho střechy dělíme.

Tomáš: Takže máme jednoplášťové a… logicky… dvouplášťové střechy?

Tereza: Trefa. Jednoplášťová střecha má všechny vrstvy v přímém kontaktu. Představ si to jako sendvič. Ale i ten sendvič můžeš udělat dvěma způsoby.

Tomáš: Jak jako?

Tereza: Buď máš klasické pořadí, kde je hlavní hydroizolace – ta vrstva proti vodě – až úplně nahoře, nad tepelnou izolací.

Tomáš: To zní logicky. Chráním teplo před vodou.

Tereza: Přesně. Ale pak existuje i obrácené, neboli inverzní pořadí. Tam je to naopak. Hydroizolace je pod tepelnou izolací.

Tomáš: A to se dělá proč? Proč bych dával tepelnou izolaci do deště?

Tereza: Protože se používá speciální nenasákavá izolace, třeba extrudovaný polystyren. A ta vrchní vrstva pak chrání hydroizolaci pod sebou před poškozením nebo sluncem. Je to vlastně geniální.

Tomáš: A ty dvouplášťové?

Tereza: Tam je mezi horním a spodním pláštěm vzduchová mezera. Horní plášť je hydroizolace a spodní zase tepelná izolace. Ta mezera pomáhá střechu odvětrávat.

Tomáš: Dobře, to bylo dělení podle vrstev. Ale slyšel jsem, že ploché střechy se dají i různě využívat. Že to nemusí být jen nudná plocha.

Tereza: Přesně tak! Dělíme je i podle funkce. Základ je pochozí střecha, kam se chodí jen na kontrolu a údržbu. Nuda.

Tomáš: Souhlasím. Co je dál?

Tereza: Pak je provozní střecha! A to už je zábava. Může sloužit pro rekreaci, jako terasa, může na ní být parkoviště, nebo dokonce heliport!

Tomáš: Heliport na střeše? To je jako z filmu! A co ty zelené střechy, o kterých se teď tolik mluví?

Tereza: To je moje oblíbená kategorie. Zelená střecha má jako vrchní vrstvu vegetaci. Můžeš tam mít trávník, keře… Je to skvělé pro životní prostředí ve městech a navíc to úžasně vypadá. Ideální pro tu rekreační provozní střechu.

Tomáš: Zní to skvěle, ale taková střecha asi musí splňovat spoustu požadavků, že? Hlavně když na ní má přistávat vrtulník.

Tereza: To rozhodně. První je statika. Střecha musí unést sama sebe, sníh, lidi, auta... a musí odolat i sání větru, aby nám neuletěla. To zajišťuje hlavně nosná konstrukce a pevné spojení všech vrstev.

Tomáš: A co ta voda, o které jsme mluvili?

Tereza: Vodotěsnost je naprosto klíčová. A aby si byli stavbaři jistí, že nikde nic neteče, dělají po dokončení takzvanou zátopovou zkoušku.

Tomáš: Zátopová zkouška? To zní dramaticky.

Tereza: Trochu to je. Ucpou se odtoky a střecha se na určitou dobu napustí vodou. Tím se simuluje obrovský liják a kontroluje se, jestli někde neprosakuje. Je to takový bazénový test.

Tomáš: To je chytré! Jaké jsou další požadavky?

Tereza: Určitě tepelně-technické. Střecha nesmí v zimě propouštět teplo ven a v létě dovnitř. A taky si musí poradit s vlhkostí, aby se v konstrukci nesrážela voda a nevznikaly plísně. A samozřejmě požární odolnost.

Tomáš: Pojďme se ještě vrátit k tomu odvodnění. Jak se tedy zajistí, aby voda správně odtékala?

Tereza: Existuje pár jednoduchých zásad. Každá střecha by měla mít minimálně dva vtoky – pro případ, že se jeden ucpe. Odtok by taky neměl být dál než 15 metrů od nejvyššího bodu střechy.

Tomáš: A dává se přímo k atice, tedy k tomu zvýšenému okraji střechy?

Tereza: Právě že ne. Musí být od atiky nebo jiných konstrukcí alespoň metr daleko. A co je důležité, plocha kolem vtoku musí být mírně zapuštěná, aby se tam voda přirozeně stahovala.

Tomáš: Takže takový malý trychtýř.

Tereza: Přesně tak. A pro jistotu se často přidávají pojistné chrliče přímo v atice. Kdyby vtoky selhaly, voda se přelije ven a ne do budovy.

Tomáš: Dobře, pojďme si na závěr rychle projít ty jednotlivé vrstvy, z kterých se střešní plášť skládá. Jako když krájíš cibuli.

Tereza: Skvělý nápad! Takže úplně dole je nosná konstrukce. Na ní je parotěsná zábrana, která brání vlhkosti z interiéru, aby šla do střechy.

Tomáš: Další je spádová vrstva?

Tereza: Ano, ta vytváří ten náš tajný sklon. Může být z lehčeného betonu nebo klidně i z klínů z tepelné izolace. Právě tepelná izolace je další vrstva – drží teplo.

Tomáš: A pak už přijde ta nejdůležitější, ne?

Tereza: Přesně, hydroizolační vrstva. To jsou buď asfaltové pásy, které se natavují plamenem, nebo různé fólie, které se mechanicky kotví a svařují.

Tomáš: A jsme na konci?

Tereza: Skoro. Úplně nahoře je ještě ochranná vrstva. Ta chrání hydroizolaci před sluncem nebo poškozením. Může to být speciální nátěr, vrstva kamínků – takzvaného kačírku – nebo třeba dlažba na podložkách, pokud je střecha provozní.

Tomáš: Páni. Takže to není jen jedna vrstva lepenky. Je to promyšlený systém. Díky moc, Terezo, za skvělé vysvětlení!

Tereza: Není zač, Tomáši! A teď, když známe jednotlivé vrstvy, můžeme se podívat, jak se skládají dohromady.

Tomáš: Existuje víc typů těch skladeb?

Tereza: Přesně tak. Nejběžnější je takzvaná jednoplášťová střecha s klasickým pořadím vrstev. Ale klíčová věc, kterou musíme vždy vyřešit, je spád. Voda prostě musí odtékat.

Tomáš: A jak se ten spád vytvoří na ploché střeše?

Tereza: Jsou v podstatě tři hlavní způsoby. Buď se nakloní už samotná nosná konstrukce, třeba trapézový plech. Nebo se na rovnou konstrukci přidá speciální spádová vrstva z lehkého betonu. A třetí možností jsou spádové klíny přímo z tepelné izolace.

Tomáš: To zní chytře. A co nějaké… speciální typy střech?

Tereza: Určitě! Třeba inverzní střecha. Tam je to celé obráceně. Hydroizolace je schovaná úplně dole, pod tepelnou izolací.

Tomáš: Cože? Pod izolací? Proč se to dělá?

Tereza: Protože je tak dokonale chráněná před sluncem, mrazem i mechanickým poškozením. Izolace ji vlastně hlídá. Je to skvělé řešení pro střechy, kde je třeba vrstva kamínků, nebo pro zelené střechy.

Tomáš: Zelené střechy! Takže si můžu na střeše vypěstovat trávník?

Tereza: V podstatě ano. Do skladby se ale musí přidat další vrstvy – drenážní, která odvádí přebytečnou vodu, a filtrační, aby se neucpala. A hlavně musíme zabránit kořenům, aby střechou prorostly.

Tomáš: Takže střecha může být skoro jako malá zahrádka. Úžasné. Mohla bys to na závěr celé shrnout?

Tereza: Jasně. Klíčové je pamatovat si, že plochá střecha je promyšlený systém. Skladba se vždycky přizpůsobuje tomu, k čemu bude sloužit. Ať už je to klasická střecha, inverzní, zelená nebo třeba i provozní, po které se chodí.

Tomáš: A vždycky, vždycky musíme myslet na spád a odtok vody.

Tereza: Přesně tak! Tím jsme to nejdůležitější probrali.

Tomáš: Perfektní. Moc ti děkuju, Terezo, za všechny informace. A děkujeme i vám, našim posluchačům, že jste byli s námi. Uslyšíme se zase u dalšího dílu Studyfi Podcastu.

Tereza: Mějte se krásně a na shledanou!