Podcast na Patologie prsu a cytologické vyšetření

Kapitoly

Úvod do problematiky

Benigní změny a fibroadenom

Invazivní duktální karcinom

Metastázy a prognóza

Co je to cytologie?

Stěr z děložního čípku

Když buňky zdivočí

Detektivní práce ve výpotku

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Ondřej: Tuhá bulka v prsu. Co teď? Právě rozlišení mezi benigní a maligní změnou zaskočí u zkoušky většinu studentů. My si teď ukážeme, jak v tom mít jednou provždy jasno.

Natálie: Přesně tak. Začneme tím nejčastějším, co může lékaře i pacientky vylekat, ale ve skutečnosti to není nádor.

Ondřej: A tím je...? Posloucháte Studyfi Podcast.

Natálie: Jsou to fibrocystické změny. Představ si to jako reakci prsní žlázy na hormonální nerovnováhu, která vede k tvorbě vaziva a cyst.

Ondřej: Takže to není prekanceróza? To je asi ta nejdůležitější informace, že?

Natálie: Absolutně. Prosté fibrocystické změny riziko karcinomu nezvyšují. Je to spíš takový „provozní nepořádek“ žlázy, nic víc.

Ondřej: Dobře. A co když je to skutečný, ale nezhoubný nádor? Mluvíme o fibroadenomu?

Natálie: Přesně! Fibroadenom je nejčastější benigní tumor, hlavně u mladých žen. Je to takový dobře vychovaný nájemník – ohraničený, pohyblivý a nedělá neplechu.

Ondřej: Dobře vychovaný nájemník, to se mi líbí. A co znamená to dělení na perikanalikulární a intrakanalikulární typ?

Natálie: To je jen popis pod mikroskopem, jak stroma utlačuje žlázky. Buď je obkružuje, nebo je stlačuje do štěrbin. Podstatné je, že ani on se nikdy nemění ve zhoubný nádor.

Ondřej: Fajn, pojďme teď k tomu, čeho se všichni bojí. Karcinom prsu.

Natálie: Ano. Nejčastější je invazivní duktální karcinom, zkráceně IDC. A to už není hodný nájemník, ale agresor, který proráží zdi – tedy bazální membránu – a roste do okolí.

Ondřej: Takže proto je na pohmat fixovaný a nebolestivý? Že se jakoby „zakousne“ do okolní tkáně?

Natálie: Přesně tak jsi to popsal. Tvoří cípaté výběžky, proto není hezky kulatý a ohraničený. Může vtahovat kůži nebo bradavku.

Ondřej: A co se děje dál, pokud se neléčí? Kam se může šířit?

Natálie: Nejdříve do lymfatických uzlin v podpaží. Později se může krví dostat do plic, jater, kostí nebo mozku. Tomu říkáme metastázy.

Ondřej: To zní vážně. Na čem tedy závisí prognóza pacientky?

Natálie: Na včasném záchytu, stupni diferenciace a hlavně na takzvaných prediktivních markerech. Zjišťujeme, jestli nádor reaguje na hormony nebo má na povrchu protein HER2. Podle toho se pak cílí léčba.

Ondřej: Takže shrnuto: benigní změny jsou ohraničené a „hodné“, zatímco karcinom je invazivní a „zakousnutý“ do okolí. Děkuji, Natálie.

Natálie: Rádo se stalo.

Ondřej: Takže jsme probrali, jaký je rozdíl mezi nádorem benigním a maligním. Ale jak se na ty buňky vlastně podíváme zblízka? Slyšel jsem termín cytologie. Co to přesně je?

Natálie: Skvělá otázka, Ondřeji. Cytologie je v podstatě detektivní práce na úrovni buněk. Místo celé tkáně zkoumáme jen jednotlivé buňky nebo jejich malé shluky. A nejlepší na tom je, že je to rychlé, levné a pro pacienta málo zatěžující vyšetření.

Ondřej: Takže to není jen pro potvrzení diagnózy, ale i jako prevence?

Natálie: Přesně tak. Používá se jako screening, tedy vyhledávání nemocí, ale i pro finální diagnózu. Materiál můžeme získat různě... třeba tenkou jehličkou z nějakého uzlíku, stěrem ze sliznice nebo třeba vyšetřením moči či tekutiny z břišní dutiny.

Ondřej: A co s tím vzorkem pak děláte? To se jen kápne na sklíčko a hotovo?

Natálie: Kéž by to bylo tak jednoduché! Vzorek musíme zpracovat. Buď ho rozetřeme na sklíčko, čemuž říkáme nátěr, nebo pokud je to tekutina, tak ho zcentrifugujeme, abychom buňky zahustili – to je cytospin. A pak už jen nabarvit a koukat do mikroskopu.

Ondřej: Dobře, pojďme na konkrétní příklad. Asi nejznámější cytologické vyšetření je stěr z děložního čípku, že?

Natálie: Určitě. Je to naprosto klíčová screeningová metoda, která dramaticky snížila výskyt rakoviny děložního čípku. Výsledky hodnotíme podle takzvané Bethesda klasifikace, která nám říká, jestli je nález normální, jestli jsou tam nějaké reaktivní změny, nebo jestli už vidíme buňky, které se nám nelíbí.

Ondřej: A jak vypadá takový normální, zdravý nález pod mikroskopem?

Natálie: Je to vlastně docela pestrý obrázek! Vidíme tam dva hlavní typy buněk. Jednak dlaždicové epitelie z povrchu čípku, které vypadají jako takové velké „palačinky“ s malinkým jádrem. A pak cylindrické buňky z kanálku, které jsou spíš jako sloupečky. A celé to plave v prostředí plném hodných bakterií, Döderleinových laktobacilů.

Ondřej: Takže když je všechno v pořádku, je to taková buněčná party.

Natálie: Dá se to tak říct. Všechno má své místo a svůj řád.

Ondřej: Pojďme teď k něčemu vážnějšímu. Třeba karcinom slinivky, to je hodně agresivní nádor. Pomůže i tam cytologie?

Natálie: Ano, a je naprosto zásadní. Materiál získáme tenkou jehlou pod kontrolou endoskopického ultrazvuku. I z malého vzorku často dokážeme diagnózu s jistotou potvrdit, a pacient tak může okamžitě zahájit léčbu, aniž by musel podstupovat velkou operaci jen kvůli diagnóze.

Ondřej: Jak takový nádorový nátěr vypadá? Je to velký rozdíl oproti tomu zdravému čípku?

Natálie: Obrovský. Pozadí je často „špinavé“ – plné krve, zánětu a buněčné drti. Samotné nádorové buňky tvoří nepravidelné, trojrozměrné chuchvalce. Mají velká, tmavá a různě tvarovaná jádra, která se na sebe tísní. Je to obraz chaosu a ztráty kontroly.

Ondřej: Zmínila jsi vyšetření tekutin. Co třeba výpotek v hrudníku? Můžou se i tam skrývat nádorové buňky?

Natálie: Bohužel ano. Často vyšetřujeme třeba pleurální výpotek nebo ascites, což je tekutina v břiše. Nádorové buňky se tam můžou dostat jako metastázy z jiného orgánu, nejčastěji z plic nebo prsu.

Ondřej: A jak poznáte, které buňky jsou ty špatné a odkud přicestovaly?

Natálie: Máme tam dvě populace. Jednak normální buňky, mezotelie, které jsou takové kulaté a uniformní. A pak ty nádorové – ty jsou větší, tvoří shluky a mají ošklivá, nepravidelná jádra. Abychom zjistili, odkud přišly, používáme imunohistochemii.

Ondřej: Imunohistochemie? To zní složitě.

Natálie: Jen to tak zní! Je to vlastně takové molekulární barvičkévání. Použijeme specifické protilátky, které se navážou jen na určité molekuly na povrchu nebo uvnitř buněk. Když se buňky obarví například na marker TTF1, víme, že původ nádoru je s největší pravděpodobností v plicích. Je to neuvěřitelně elegantní detektivní práce.

Ondřej: Takže abychom to shrnuli. Cytologie je neuvěřitelně silný nástroj. Z pár buněk dokáže odhalit zánět, přednádorové změny i zhoubný nádor a dokonce nám pomůže najít jeho původ. Děkuji ti moc, Natálie, za skvělé vysvětlení.

Natálie: Rádo se stalo, Ondřeji. Klíčové je pamatovat si, že i ta nejmenší buňka může vyprávět velký příběh. Jen se musíme umět dívat.

Ondřej: To byl skvělý závěr. Pro dnešek je to od nás vše. U dalšího dílu Studyfi Podcastu se na vás těší Ondřej.

Natálie: A Natálie. Mějte se hezky!