Podcast na Patologie nespecifických zánětlivých stavů

Kapitoly

Příběh z inkubátoru

Srdce v zánětu

Hnisavé potíže

Ledviny v ohrožení

Když opar napadne jícen

Přepis

Natálie: Představte si novorozence v inkubátoru. Dýchá ztěžka, jeho malý hrudník se namáhavě zvedá. Lékaři jsou v pohotovosti. Nejde o běžnou infekci – v jeho plicních buňkách se skrývá virus, který je mění v něco, co pod mikroskopem vypadá jako soví oči.

Matěj: Přesně takový obraz může způsobit cytomegalovirus, neboli CMV. A to je náš dnešní první příklad nespecifického zánětu. Posloucháte Studyfi Podcast.

Natálie: Soví oči? To zní skoro magicky, ale tady je to asi dost vážné, že?

Matěj: U novorozence s oslabenou imunitou rozhodně ano. Ten virus způsobí, že buňky v jeho průdušinkách obrovsky zduří. Tomu říkáme cytomegalie. Jádro buňky se zvětší a má kolem sebe takové světlé halo… odtud to přirovnání k sovímu oku. V okolí je pak spousta zánětlivých buněk.

Natálie: A co to udělá s plícemi?

Matěj: Vytvoří se tam takzvané hyalinní blanky, které brání dýchání. Je to obraz těžkého poškození plic, odborně DAD.

Natálie: Uf, to je drsný start. Zánět ale nepostihuje jen plíce. Co třeba srdce?

Matěj: Výborná otázka. Můžeme mít třeba fibrinózní perikarditidu. To je zánět osrdečníku, tedy vaku, ve kterém je srdce uloženo. Na jeho povrchu se začne srážet fibrin.

Natálie: Fibrin? To je ta bílkovina, co dělá strup, když se řízneme?

Matěj: Přesně ta! Jenže tady je na srdci. Může to být jen takový bělavý povlak, ale při masivním zánětu vypadá povrch srdce jako by byl porostlý chlupy. Říkáme tomu cor villosum, klkaté srdce.

Natálie: Chlupaté srdce? To zní jako diagnóza pro Grinche.

Matěj: Něco na tom bude. Pacienta to ale spíš pekelně bolí za hrudní kostí a lékař slyší třecí šelest, jak ty "chlupy" o sebe drhnou.

Natálie: A co když se do zánětu přidají bakterie a začne se tvořit hnis? Může se to stát třeba… ve slinných žlázách?

Matěj: Určitě. Tomu říkáme abscedující parotitida, hnisavý zánět příušní slinné žlázy. Nejčastěji to způsobí stafylokoky, které se tam dostanou z úst, třeba když má člověk málo slin.

Natálie: Takže se ve žláze vytvoří absces – dutina plná hnisu?

Matěj: Ano. Hnis ucpe vývody, ty popraskají a zánět se šíří do okolí. Je to nebezpečné, protože se to může provalit ven a vytvořit píštěl, nebo se infekce dostane do žil a krví putuje dál.

Natálie: A to nás přivádí k ledvinám, že? Jak se zánět dostane až tam?

Matěj: Přesně tak. Pokud v krvi kolují infikované kousky krevních sraženin, třeba z infekční endokarditidy na levostranných chlopních, můžou se dostat kamkoliv. A v ledvinách pak způsobí mnohočetné drobné abscesy.

Natálie: Takže jeden problém v srdci může způsobit stovky malých problémů v ledvinách.

Matěj: Přesně. To je hematogenní cesta, tedy šíření krví. Ale ledviny může postihnout i jiný typ zánětu – akutní pyelonefritida. Ta jde naopak zdola nahoru, z močových cest.

Natálie: Co to způsobuje?

Matěj: Většinou bakterie E. coli a často tomu pomáhá nějaká překážka v odtoku moči. To pak bolí v zádech, je horečka a v moči je hnis. Je to stav, který může skončit i sepsí.

Natálie: A poslední zastávka pro dnešek – žlučník. Může i ten trpět na chronické záněty?

Matěj: Rozhodně. Chronická cholecystitida je typicky spojená se žlučníkovými kameny. Stěna žlučníku časem ztluoustne a zjizví se. Dokonce se v ní mohou vytvořit takové hluboké krypty, kterým říkáme Aschoff-Rokitanského sinusy.

Natálie: Páni. Takže od sovího oka v plicích přes chlupaté srdce až po zjizvený žlučník. Všechno je to zánět, ale pokaždé vypadá úplně jinak.

Matěj: Přesně tak. A abychom ten kruh zánětů uzavřeli, podívejme se na něco, co způsobuje virus. Konkrétně herpes virus v jícnu.

Natálie: Herpes virus? To jako ten, co dělá opar na rtu? Může se dostat až do jícnu?

Matěj: Přesně ten. Virus po první infekci v těle "spí" v nervových gangliích. A když je tělo oslabené, třeba stresem nebo jinou nemocí, může se probudit.

Natálie: A místo oparu na rtu udělá... zánět v jícnu?

Matěj: U lidí s oslabenou imunitou bohužel ano. V jícnu vytvoří mělké vřídky. A pod mikroskopem vidíme jeho typický podpis.

Natálie: Jaký podpis?

Matěj: Hledáme buňky, které se jakoby nafoukly – tomu říkáme balónová degenerace. Často jsou vícejaderné a v jádrech mají typické inkluze, takové eozinofilní tečky obklopené světlým "halo". To je jasný důkaz!

Natálie: Takže od bakterií přes autoimunitu až po viry... zánět má tisíc tváří. Díky moc, Matěji, za skvělé vysvětlení.

Matěj: Já taky děkuju. Doufám, že jsme ukázali, jak fascinující patologie může být. Mějte se krásně a u dalšího dílu na slyšenou.

Natálie: Ahoj!