Podcast na Osobnost, motivace a stres

Kapitoly

Stresující začátek

Vrozené a získané rysy

Dobrý a zlý stres

Fáze stresové reakce

Posttraumatický stres

Obranné mechanismy

Závěr

Přepis

Karolína: Představte si studenta, dejme tomu Adama. Je večer před zkouškou. Knihy jsou rozházené po celém pokoji, hrnek od kafe už je dávno prázdný... a Adam jen zírá do zdi. Cítí, jak mu buší srdce a mozek má úplně v mlze.

Petr: To je naprosto klasická scéna, kterou zná asi každý. A přesně tady se potkává psychologie osobnosti se stresem. To, jak Adam tuhle situaci prožívá, totiž strašně moc záleží na tom, jaký je uvnitř.

Karolína: Přesně o tom to dnes bude. Tohle je Studyfi Podcast.

Karolína: Dobře, Petře, pojďme na to od základů. Co vlastně tvoří naši osobnost? Často slyšíme slova jako temperament a charakter.

Petr: Přesně tak. Temperament, to je to, s čím se narodíme. Je to takový náš vnitřní motor. Určuje, jak rychle a silně prožíváme emoce. Znáš to klasické dělení – sangvinik, cholerik, flegmatik a melancholik.

Karolína: Jasně, to je ta antická klasika. Ale psychologie šla dál, ne?

Petr: Rozhodně. Třeba Hans Eysenck přišel s osami extraverze versus introverze a stabilita versus labilita. A právě ta druhá osa je pro stres klíčová. Labilní jedinec bude na situaci jako Adamova reagovat mnohem bouřlivěji.

Karolína: A co ten charakter?

Petr: Charakter je naopak to, co získáme. Formuje ho výchova, škola, zkušenosti… Je to v podstatě naše morální a hodnotové nastavení. Temperament je hardware, charakter je software, který na něm běží.

Karolína: To je skvělé přirovnání!

Petr: A teď k tomu stresu. Většina lidí si myslí, že stres je vždycky špatný.

Karolína: No... není? Cítím se pod stresem, mám pocit, že se mi rozskočí hlava.

Petr: Nemusí být! Psychologové rozlišují eustres a distres. Eustres je ten „dobrý“ stres. Je to to příjemné napětí před zkouškou, které tě donutí se soustředit a podat nejlepší výkon. Je to vlastně motivace.

Karolína: Aha! Takže trocha stresu je jako koření, které jídlu dodá chuť?

Petr: Přesně! Ale když toho koření nasypeš moc... vznikne distres. To je ten škodlivý, přetěžující stres, který vede k bezmoci, úzkosti a fyzickým problémům. To je to, co prožívá náš Adam.

Karolína: A co se v těle při takovém distresu vlastně děje?

Petr: Tělo spouští takzvanou stresovou reakci, která má tři fáze. První je poplachová. Organismus si všimne hrozby – stresoru – a zaplaví tělo adrenalinem. To je ten moment, kdy Adamovi začne bušit srdce.

Karolína: Bojuj, nebo uteč, že?

Petr: Přesně. Pokud stresor trvá, nastupuje druhá fáze: adaptace. Tělo se snaží se situací vyrovnat, mobilizuje všechny síly. Adam se třeba konečně zvedne a začne si opakovat nejtěžší otázky.

Karolína: A ta třetí fáze? Ta asi nebude moc pozitivní...

Petr: Vůbec ne. Je to fáze vyčerpání. Pokud stres působí moc dlouho a Adam problém nevyřeší, tělo to vzdá. Energie dojde a hrozí naprostý kolaps, vyhoření, nebo i vážné nemoci.

Karolína: Páni. To zní dost děsivě. Takže klíčem je vyřešit problém ve druhé fázi.

Petr: Přesně tak. Nenechat to dojít až do vyčerpání. A o tom, jaké typy stresorů na nás číhají, si povíme příště.

Karolína: Petře, minule jsi mluvil o různých stresorech. Ale co ty největší extrémy? Mám na mysli třeba velké katastrofy.

Petr: Přesně tak. To už mluvíme o posttraumatické stresové poruše, zkráceně PTSP. Způsobuje ji třeba přírodní pohroma, násilí nebo ztráta blízké osoby.

Karolína: Jak se to projevuje?

Petr: V první fázi jsou lidé často úplně paralyzovaní. Nechápou, co se stalo, jen tak bloudí... Později trpí nespavostí, panickými záchvaty a nočními můrami.

Karolína: To je hrozné. A co ten běžnější stres? Jak se mu můžeme bránit, než přeroste v něco vážného?

Petr: Klíčová je prevence. Stanovit si priority a umět odpočívat. Když už stres přijde, musíme se ho snažit co nejdřív zbavit, tedy vyřešit jeho příčinu.

Karolína: A když to hned nejde?

Petr: Pak nastupují obranné mechanismy naší mysli. Třeba útok, útěk, nebo popírání. Zajímavá je třeba projekce.

Karolína: Projekce? Jako v kině?

Petr: Skoro. Je to když si promítáme vlastní nenaplněné touhy do druhých. Třeba když matka, která se nedostala na vysokou, nutí své dítě studovat za každou cenu.

Karolína: Aha! Takže klíčem je stresu předcházet a když už přijde, řešit ho. A taky si všímat, jaké obranné mechanismy používáme. Díky moc, Petře!

Petr: Rádo se stalo. Mějte se hezky a hlavně bez stresu!

Karolína: Přesně tak. U dalšího dílu Studyfi Podcastu na slyšenou!