Osmanská říše v první světové válce

TL;DR / Rychlé shrnutí

Během První světové války stála Osmanská říše na straně Centrálních mocností a čelila bojům na čtyřech hlavních blízkovýchodních frontách: Kavkazské, Mezopotámské, Gallipolské a Syropalestinské. I přes počáteční osmanské vítězství u Gallipoli a kapitulaci Britů u Kút al-Amara, říše nakonec podlehla spojeneckým silám. Klíčovou roli hrálo arabské povstání podporované T.E. Lawrencem a diplomatické intriky jako tajná Sykes-Picotova dohoda a Balfourova deklarace. Válka na Blízkém východě skončila Mudroským příměřím (30.10.1918), které vedlo k rozpadu říše Sèvreskou smlouvou.

Úvod

Osmanská říše v první světové válce představuje fascinující kapitolu světových dějin, plnou dramatických bitev, strategických manévrů a zákulisních diplomatických intrik. Jako součást Centrálních mocností se říše zapojila do globálního konfliktu, který navždy změnil mapu Blízkého východu.

Pro studenty, kteří hledají Osmanská říše v první světové válce shrnutí nebo Osmanská říše v první světové válce maturita materiály, je tento článek ideálním průvodcem do komplexní problematiky. Připravte se na podrobný rozbor.

Osmanská říše v první světové válce: Přehled klíčových front

Zapojení Osmanské říše do Velké války nebylo zanedbatelné. Boje probíhaly na několika rozsáhlých a strategicky důležitých frontách, které měly zásadní dopad na budoucí uspořádání regionu.

Klíčové bojiště Blízkého východu

Osmanská říše čelila během První světové války čtyřem hlavním blízkovýchodním frontám:

• Kavkazská fronta
• Mezopotámská fronta
• Gallipolská fronta
• Syropalestinská fronta

Z těchto front byla za klíčovou považována Syropalestinská fronta. Její význam spočíval především v blízkosti Suezského průplavu, který byl životně důležitý pro britské impérium.

Kavkazská fronta a tragédie u Sarikamiše

Na severovýchodě říše se rozhořely těžké boje s Ruskem na Kavkazské frontě. Zde se udála významná Bitva u Sarikamiše, při které byla v letech 1914-1915 zastavena 3. osmanská armáda. Ministr války Osmanské říše, Enver Paša, osobně velel v této bitvě.

Během bojů na kavkazské frontě se arménské obyvatelstvo postavilo proti osmanským jednotkám, což mělo tragické důsledky.

Gallipolská kampaň: Hořké vítězství a vzestup Kemala

Jednou z nejkrvavějších a nejznámějších operací První světové války byla bitva o Gallipoli, která probíhala na stejnojmenném poloostrově v letech 1915-1916. Cílem spojenců, zejména Britů a Francouzů, bylo otevřít cestu do Černého moře a podpořit Rusko.

Přes počáteční neúspěchy spojeneckých vojsk neskončila kampaň jasným vítězstvím britských jednotek, naopak. Gallipolská kampaň byla jasným vítězstvím Osmanské říše. Na straně turecké armády se vyznamenal jeden z velitelů, Mustafa Kemal, pozdější zakladatel moderního Turecka. Více o Mustafu Kemalovi

Postavení Winstona Churchilla v rámci britské politické scény bylo v souvislosti s bitvou o Gallipoli oslabeno. Australsko-novozélandské jednotky bojující o Gallipoli se nazývaly ANZAC. Slavné válečné drama "Gallipoli" z roku 1981, které kampaň zobrazuje, má v hlavní roli herce Mela Gibsona.

Mezopotámská fronta a obléhání Kút al-Amara

Boje v Mezopotámii představovaly další klíčovou frontu. Zde se odehrálo významné obléhání Kút al-Amara, které trvalo od prosince 1915 do dubna 1916. Dne 29. dubna 1916 skončilo obléhání kapitulací britských jednotek, což bylo pro Osmanskou říši významné vítězství.

V čele turecké 6. armády stál během této kampaně Baron Colmar Freiherr von der Goltz.

Syropalestinská fronta: Pád Jeruzaléma a Damašku

Jak už bylo zmíněno, Syropalestinská fronta byla klíčová kvůli ochraně Suezu. Nicméně v pozdějších fázích války zde spojenecké síly dosáhly významných průlomů. S dobytím Jeruzalému a Damašku je spojeno jméno britského generála Edmunda Allenbyho.

Britské síly vstoupily do Jeruzaléma 11. prosince 1917 a do Damašku 1. října 1918. Následně 7. října 1918 vstoupily francouzské síly do Bejrútu.

Zákulisí diplomacie a arabské povstání

Vedle vojenských operací probíhala i intenzivní diplomatická hra, která měla dalekosáhlé důsledky pro budoucnost Blízkého východu a charakteristika postav Osmanské říše v první světové válce i jejích protivníků je s ní neodmyslitelně spjata.

T.E. Lawrence a arabská revolta

Významnou úlohu při přípravě a vedení „arabského povstání“ sehrál britský důstojník T.E. Lawrence, známý jako Lawrence z Arábie. Arabské povstání začalo 5. června 1916. Dne 2. listopadu 1916 se pak Šaríf Husajn prohlásil králem arabských zemí, což signalizovalo rozšiřující se arabský odpor proti osmanské nadvládě.

Arabské byro a jeho cíle

V Káhiře sídlilo Arabské byro, které hrálo klíčovou roli v britské politice vůči Blízkému východu. V čele Arabského byra stál David George Hoggarth. Mezi jeho cíle patřila podpora arabského povstání a britských zájmů v regionu, ale nevytvářet židovský stát.

McMahon-Husajnova korespondence

Důležitým diplomatickým nástrojem byla McMahon-Husajnova korespondence mezi britským vysokým komisařem v Egyptě, Henrym McMahonem, a Šarífem Husajnem. Tato korespondence se týkala britské podpory arabské nezávislosti. Nezabývala se však koncesemi na těžbu ropy v oblasti Mezopotámie a Perského zálivu.

Sykes-Picotova dohoda: Tajná dohoda a zrada slibů

Zásadním a kontroverzním diplomatickým aktem byla Sykes-Picotova dohoda. Jednalo se o tajnou smlouvu uzavřenou v roce 1916 mezi Francií a Velkou Británií, se souhlasem Ruské říše, o rozdělení osmanských blízkovýchodních území po válce.

Tato dohoda popřela britské sliby, které vláda prostřednictvím plukovníka T.E. Lawrence přislíbila Arabům – jejich národní stát v oblasti Velké Sýrie jako odměnu za boj po boku britských sil proti Osmanské říši. Arabské byro a tzv. Káhirští specialisté Sykes-Picotovu dohodu ostře odsuzovali. Byla poprvé zveřejněna v ruských novinách Izvěstija a Pravda.

Balfourova deklarace a "židovský národní domov"

Dalším významným diplomatickým dokumentem byla Balfourova deklarace z 2. listopadu 1917. Britský ministr zahraničí Arthur Balfour zaslal tuto deklaraci Lionelu Rothschildovi.

Balfourova deklarace vyjadřovala přání britské vlády vytvořit "židovský národní domov" v osmanské Palestině. Tento dokument položil základy budoucího konfliktu v regionu.

Konec války a osud Osmanské říše

Válka se chýlila ke konci a Osmanská říše, vyčerpaná léta trvajícími boji na několika frontách, se musela smířit se svým osudem.

Mudroské příměří: Konec bojů na Blízkém východě

První světová válka na Blízkém východě a na Kavkazské frontě byla ukončena Mudroským příměřím. Toto příměří bylo uzavřeno 30. října 1918 na řeckém ostrově Lemnos.

Sèvreská smlouva a zánik impéria

Osud Osmanské říše byl definitivně zpečetěn Sèvreskou smlouvou, která byla podepsána v rámci Pařížské mírové konference. Tuto konferenci, která formovala poválečný svět, zastupoval z arabských států oficiálně vlastní delegací pouze Hidžáz. Podpisem Sèvreské smlouvy se Osmanská říše vzdala všech nároků na neturecká území, což fakticky znamenalo její rozpad a konec staletí trvajícího impéria.

Často kladené otázky (FAQ) o Osmanské říši v 1. světové válce

Jaké byly hlavní blízkovýchodní fronty během První světové války?

Osmanská říše bojovala na čtyřech hlavních blízkovýchodních frontách: Kavkazské, Mezopotámské, Gallipolské a Syropalestinské.

Kdo byl Mustafa Kemal a jaká byla jeho role v bitvě o Gallipoli?

Mustafa Kemal byl jedním z velitelů turecké armády během bitvy o Gallipoli. Jeho úspěšné velení mu vyneslo národní uznání a později se stal zakladatelem a prvním prezidentem moderního Turecka.

Co byla Sykes-Picotova dohoda a jak ovlivnila vztahy s Araby?

Sykes-Picotova dohoda byla tajná smlouva z roku 1916 mezi Francií a Velkou Británií o poválečném rozdělení osmanských území na Blízkém východě. Tato dohoda popřela předchozí britské sliby Arabům ohledně jejich nezávislého státu, což vedlo k pocitu zrady a následným dlouhotrvajícím konfliktům.

Proč byla syropalestinská fronta klíčová?

Syropalestinská fronta byla klíčová především kvůli strategickému významu Suezského průplavu, který byl pro Brity životně důležitou spojnicí s Indií a dalšími koloniemi.

Kdo byl Enver Paša?

Enver Paša byl v období První světové války ministrem války Osmanské říše a jedním z "Tří pašů", kteří fakticky ovládali říši. Vedl 3. osmanskou armádu v bitvě u Sarikamiše.