Podcast na Okolnosti vylučující protiprávnost

Kapitoly

Co vylučuje protiprávnost

Nutná obrana a krajní nouze

Když je to povoleno nebo práce

Speciální případy a shrnutí

Přepis

Eliška: Většina lidí si myslí, že když se bráníte útoku, můžete udělat v podstatě cokoliv, abyste se ochránili. Prostě instinkt přežití, že?

Vojtěch: Přesně tak. Ale právo to vidí trochu jinak. To, že se bráníte, neznamená automaticky, že máte volnou ruku. Obrana totiž nesmí být „zcela zjevně nepřiměřená“.

Eliška: Počkat, takže ho nemůžu praštit pánvičkou, když na mě jenom křičí?

Vojtěch: Přesně tak! A právě o těhle nuancích si dnes budeme povídat. Posloucháte Studyfi Podcast.

Eliška: Dobře, takže aby byl nějaký čin trestný, musí být protiprávní. Ale existují situace, kdy to neplatí. Co to je?

Vojtěch: Jsou to takzvané okolnosti vylučující protiprávnost. To jsou situace, kdy jednání, které by normálně bylo trestné, je ve skutečnosti povolené, nebo dokonce společensky žádoucí.

Eliška: Takže právo říká: „Hele, tohle je za normálních okolností špatně, ale teď... teď je to v pořádku.“

Vojtěch: Přesně tak. Zákon jich výslovně jmenuje pět: nutnou obranu, krajní nouzi, svolení poškozeného, přípustné riziko a oprávněné použití zbraně.

Eliška: Fajn, začněme tou nejznámější — nutnou obranou. To je ten příklad s útočníkem, že?

Vojtěch: Ano. Nutná obrana odvrací přímo hrozící nebo trvající útok. Důležité je slovo „útok“ — tedy jednání člověka. A obrana musí být silnější než útok, aby byla účinná.

Eliška: Ale ne zas o moc, jak jsi říkal na začátku. Co je ten druhý případ, krajní nouze?

Vojtěch: Krajní nouze je podobná, ale neodvracíš útok člověka, nýbrž „nebezpečí“. Třeba požár, povodeň, nebo útok vzteklého psa. A tady platí jiná pravidla.

Eliška: Jaká?

Vojtěch: Zatímco u nutné obrany můžeš způsobit i větší škodu, než hrozila, u krajní nouze nesmí být následek stejně závažný nebo závažnější. Nemůžeš třeba strčit člověka pod auto, abys zachránil sebe.

Eliška: Rozumím. Takže útok člověka versus obecné nebezpečí. A co když to přeženu? Tomu se říká exces?

Vojtěch: Přesně. U nutné obrany je to buď intenzivní exces, když je obrana zjevně nepřiměřená, nebo extenzivní, když už útok netrval. V obou případech už je to trestné, i když je to polehčující okolnost.

Eliška: Dobře, a co ty další okolnosti? Třeba svolení poškozeného? To zní trochu zvláštně.

Vojtěch: Je to tak. Hlavně u majetkových trestných činů. Když někomu dovolíš, aby si vzal tvoji starou sekačku, tak to není krádež. Ale pozor, nemůžeš dát platné svolení k tomu, aby ti někdo ublížil na zdraví nebo tě zabil.

Eliška: Jasně, to dává smysl. A co přípustné riziko?

Vojtěch: To je typické pro vědu a výzkum. Abychom se posouvali dál, musíme někdy riskovat. Stejně tak to platí pro sport. Hokejista, který v zápalu hry zraní protihráče, nepůjde do vězení.

Eliška: Aha! Takže to je důvod, proč se boxeři a MMA zápasníci nezatýkají po každém zápase!

Vojtěch: Přesně tak! A podobné je to i s výkonem povolání. Chirurg při riskantní operaci nenese trestní odpovědnost za smrt pacienta, pokud postupoval lege artis, tedy podle pravidel.

Eliška: Existují ještě nějaké další případy, které nejsou přímo v zákoně?

Vojtěch: Ano, třeba výkon práva a povinnosti — soudce, který pošle odsouzeného do vězení, nepáchá trestný čin. A pak je tu speciální případ policejního agenta, který se může podílet na trestné činnosti, aby ji odhalil.

Eliška: Ale nesmí ji sám vyprovokovat, že?

Vojtěch: Přesně tak. Nesmí nikoho navádět. Takže si to shrňme. Klíčové je rozlišovat nutnou obranu, kde odvracíš útok, a krajní nouzi, kde odvracíš nebezpečí.

Eliška: A pamatovat si, že obrana má své meze a nesmí být zjevně nepřiměřená. A pak jsou tu další situace, jako svolení, riziko nebo výkon povolání, které z protiprávního činu dělají čin dovolený.

Vojtěch: Zvládla jsi to skvěle. To je pro dnešek vše. Díky za poslech.

Eliška: Mějte se a studiu zdar!