Podcast na Oběžný majetek a řízení zásob

Kapitoly

Proč vůbec řešit zásoby?

Není zásoba jako zásoba

Metoda ABC: Ne všichni jsou si rovni

Just-in-Time: Život bez skladu?

Tlačit, nebo táhnout? Push vs. Pull

Nákup a logistika

Kouzlo čísel aneb Plánování v praxi

Jakou to má vlastně cenu?

Kam s tím vším?

Shrnutí na závěr

Přepis

Martin: Víte, co je ta jedna věc v řízení zásob, která u maturity z ekonomie potopí skoro 80 % studentů? Je to neschopnost vysvětlit, proč firma vůbec nějaké zásoby drží, když jsou tak drahé. A přesně to si za chvilku rozebereme tak, že to už nikdy nezapomenete.

Tereza: Přesně tak. Posloucháte Studyfi Podcast. Ahoj Martine!

Martin: Ahoj Terezo! Jsem rád, že jsme se do toho pustili. Tohle téma vypadá složitě, ale slibuju, že na konci budete experti.

Tereza: Tak jo, začněme tou základní otázkou. Proč firmy dobrovolně vážou peníze v materiálu, který jen tak leží ve skladu?

Martin: Vynikající otázka. Je to takový paradox. Na jednu stranu zásoby stojí obrovské peníze. Nejen cena samotného materiálu, ale i náklady na skladování, platy skladníků, pojištění...

Tereza: ...a taky je tu riziko, že se materiál zkazí, vyjde z módy nebo ho prostě nikdo nebude chtít. Zní to jako noční můra pro každého manažera.

Martin: Naprostá noční můra! Ale teď ta druhá strana mince. Zkus si představit, že zásoby nemáš vůbec. Zákazník si objedná a ty mu řekneš: „Super, ale nemáme materiál. Počkejte si tak měsíc, než dorazí.“

Tereza: Ten zákazník by se asi rychle poohlédl jinde. Konkurence nespí.

Martin: Přesně tak. Bez zásob se zastaví výroba a firma přijde o tržby. Cílem je tedy najít takzvanou OPTIMÁLNÍ ZÁSOBU.

Tereza: Zlatá střední cesta?

Martin: Přesně. Optimální zásoba je takové množství, které zajistí plynulý chod výroby, ale zároveň váže přijatelné množství peněz a minimalizuje všechna ta rizika, o kterých jsme mluvili.

Tereza: Dobře, takže potřebujeme optimální zásobu. Ale všechny zásoby asi nejsou stejné, že?

Martin: Správně. Musíme si je rozdělit podle účelu. Představ si, že pečeš dorty na zakázku. Tvoje základní, každodenní spotřeba mouky je BĚŽNÁ ZÁSOBA.

Tereza: To je to, co spotřebuju mezi dvěma dodávkami od mlynáře.

Martin: Přesně. Ale co když ti najednou zavolá pět nových zákazníků nebo se mlynářovi rozbije auto a dodávka se zpozdí? Pro tyhle případy máš POJISTNOU ZÁSOBU.

Tereza: Takový malý polštář pro strýčka Příhodu. Chápu.

Martin: Ano. Pak tu může být TECHNICKÁ ZÁSOBA. To je, kdybys třeba používala nějaké speciální dřevo, které musí před použitím měsíc schnout. Ta zásoba prostě musí „dozrát“.

Tereza: A co když narazím na výprodej vanilkových lusků za poloviční cenu?

Martin: Tak si vytvoříš PŘÍLEŽITOSTNOU ZÁSOBU! Nakoupíš do zásoby, protože se to vyplatí. A součet všech těhle typů – běžné, pojistné, technické a příležitostné – tvoří tvoji celkovou zásobu.

Tereza: Fajn, mám různé druhy zásob. Ale jak se v tom mám vyznat a rozhodnout, které mám hlídat víc a které míň?

Martin: K tomu slouží geniálně jednoduchá metoda ABC. Je to vlastně takové Paretovo pravidlo pro zásoby. Rozdělíš si je do tří skupin.

Tereza: A, B a C, předpokládám.

Martin: Trefa. Skupina A jsou tvoje hvězdy. Nejdůležitější položky, které tvoří podstatu výrobku. Třeba kvalitní čokoláda pro tvoje dorty. Tvoří sice malý počet položek, ale až 80 % celkové hodnoty spotřeby.

Tereza: Takže těmhle musím věnovat největší pozornost, hlídat je a přesně propočítávat objednávky.

Martin: Přesně tak. Skupina B jsou položky méně důležité. Tvoří tak 15–20 % spotřeby. Třeba oříšky na posypání. Tam už nemusíš dělat tak složité výpočty, stačí hlídat minimální zásobu.

Tereza: A co je céčko?

Martin: To je takový „ostatní“. Spousta drobností, které jsou finančně i objemově nevýznamné. Kancelářské sponky, papírové utěrky… Ty se často ani neskladují a nakupují se rovnou do spotřeby, když jsou potřeba.

Tereza: Takže díky ABC vím, kam zaměřit svou energii. Super!

Martin: Přesně. A když už jsme u optimalizace, existuje metoda, která se snaží zásoby téměř úplně zlikvidovat. Jmenuje se Just-in-Time, neboli JIT.

Tereza: „Právě včas“. To zní skvěle. Materiál mi přijede přesně ve chvíli, kdy ho potřebuju na výrobní lince?

Martin: Ano, to je ten ideál. Cílem je minimalizovat náklady na skladování. Místo velkých skladů máš jen takzvané průběžné sklady, kde se zboží v podstatě jen přeloží z kamionu rovnou k výrobě.

Tereza: To musí ušetřit obrovské peníze. Ale kde je háček?

Martin: Háček je v absolutní spolehlivosti dodavatele. Musí dodávat přesně na minutu, v perfektní kvalitě a ve správném množství. Jakákoliv chyba znamená zastavení výroby.

Tereza: Takže žádní dodavatelé, co mají v kalendáři jenom „někdy příští týden“?

Martin: Přesně tyhle bys ze seznamu vyškrtla jako první. Spoléhat na ně je jako čekat na vlak, co jezdí jenom když se mu chce. JIT se proto používá hlavně u položek ze skupiny A z metody ABC.

Tereza: Dobře, to dává smysl. A slyšela jsem taky o nějakých systémech „Push“ a „Pull“. Co to je?

Martin: Skvělá poznámka. To jsou dva základní přístupy k řízení výroby a zásob. „Push“, neboli systém tlaku, funguje tak, že vyrábíš na sklad podle nějakého plánu nebo předpovědi prodeje.

Tereza: Takže já si myslím, že o Vánocích prodám 1000 dortů, tak je prostě napeču a „tlačím“ je na trh.

Martin: Přesně. Výhoda je, že zákazník přijde a zboží je hned k dispozici. Nevýhoda? Co když se tvoje předpověď netrefí a 500 dortů ti zbyde?

Tereza: Au. To bolí. Takže „Pull“ je opak?

Martin: Ano. „Pull“, neboli systém tahu, funguje na základě skutečných objednávek. Zákazník si objedná dort, a teprve potom ty nakoupíš suroviny a začneš péct. Výrobu vlastně „táhne“ poptávka.

Tereza: Výhoda je jasná – žádné přebytečné zásoby. Nevýhoda bude asi to, že zákazník musí čekat.

Martin: Trefila jsi to. Neexistuje jeden nejlepší systém. Každá firma si musí vybrat ten, který nejlépe odpovídá jejímu produktu a trhu.

Tereza: Všechno to do sebe začíná zapadat. Řízení zásob není jen o skladech, ale úzce souvisí s nákupem a logistikou.

Martin: Rozhodně. Nákupní marketing se ptá: Co chtějí naši zákazníci? Chtějí levný výrobek? Musíme sehnat levný materiál. Chtějí luxusní kvalitu? Musíme najít prémiové dodavatele.

Tereza: Takže průzkum trhu, výběr správného dodavatele, vyjednávání o ceně a podmínkách…

Martin: A pak přichází logistika, která to celé propojí. Logistika je o fyzickém toku materiálu. Zajišťuje nákup, dopravu, přejímku, skladování a výdej do výroby. Je to takový krevní oběh celé firmy.

Tereza: Bez fungující logistiky by i ten nejlepší plán na řízení zásob byl jen cár papíru.

Martin: Přesně. Všechno musí šlapat jako hodinky.

Tereza: Dobře, teorii máme. Ale jak se to počítá? Jak zjistím, kolik toho materiálu mám vlastně objednat?

Martin: Teď se dostáváme k normování a plánování. Neboj, není to tak hrozné. Základem je vědět, jaká bude tvoje budoucí spotřeba.

Tereza: To můžu buď přesně spočítat podle technické dokumentace, nebo odhadnout na základě minulosti, že?

Martin: Ano, u důležitých materiálů (skupina A) počítáš přesně. U těch méně důležitých (B a C) často stačí odhad. Když víš spotřebu, můžeš si spočítat minimální a maximální zásobu.

Tereza: Minimální zásoba je ten bod, kdy musím znovu objednat, aby mi materiál nedošel, než dorazí nová dodávka.

Martin: Přesně tak. Je to vlastně spotřeba během dodací lhůty plus pojistná zásoba. Maximální zásoba ti zase říká, kolik materiálu máš mít na skladě maximálně, abys neměla zbytečně moc vázaných peněz.

Tereza: A jak se počítá, kolik mám objednat?

Martin: Nejjednodušší je doplnit stav do maximální zásoby. Takže velikost objednávky je maximální zásoba mínus to, co máš zrovna na skladě. Existují i složitější vzorce na optimální velikost objednávky, ale to už dnes řeší hlavně počítačové programy.

Martin: Další důležitá věc je oceňování zásob. Když nakupuješ materiál, musíš ho nějak zaúčtovat. A to v pořizovací ceně.

Tereza: Což je cena od dodavatele plus všechny vedlejší náklady, jako je doprava, clo, pojištění…

Martin: Správně. Ale zajímavější je to při výdeji ze skladu. Představ si, že jsi v lednu koupila mouku za 20 korun za kilo a v únoru za 25 korun. Kterou cenu použiješ, když teď vydáváš kilo do výroby?

Tereza: Dobrá otázka. Nevím.

Martin: Máš několik možností. Můžeš použít vážený aritmetický průměr. Nebo, a to je velmi časté, použiješ metodu FIFO.

Tereza: First-In, First-Out. První dovnitř, první ven!

Martin: Přesně! Je to jako s tím mlékem v ledničce. To, co jsi nakoupila jako první za 20 korun, taky jako první vydáš a zaúčtuješ. Tím zajistíš, že ti na skladě nezůstávají staré zásoby.

Tereza: Aha! Takže to, co je na skladě nejdéle, se vydá jako první, aby se to nezkazilo nebo nezastaralo. To dává smysl!

Martin: Poslední kousek skládačky je samotné skladování. Firma se musí rozhodnout, jestli mít jeden velký centrální sklad, nebo více menších, decentralizovaných skladů blíž k výrobě nebo zákazníkům.

Tereza: Centralizovaný je asi jednodušší na kontrolu, ale má vyšší náklady na dopravu. Decentralizovaný to má naopak.

Martin: Přesně. A pak řešíš, jestli si postavit vlastní sklad, což je drahé, ale máš ho na míru, nebo si ho pronajmout, což je flexibilnější.

Tereza: A ve skladu se to všechno točí kolem dokladů, že? Příjemka, výdejka…

Martin: Ano, bez nich by byl chaos. Dodavatel pošle dodací list. Skladník na základě něj vystaví příjemku a zapíše příjem na skladní kartu daného materiálu. Když si výroba přijde pro materiál, vyplní výdejku. Papírování, ale nezbytné.

Tereza: Páni. Takže abychom to shrnuli. Řízení zásob je o hledání rovnováhy – optimální zásoby. Musíme znát různé typy zásob a umět je třídit, třeba pomocí metody ABC.

Martin: Přesně. Pak si vybrat správnou strategii, jestli jet na jistotu s výrobou na sklad (Push), nebo flexibilně reagovat na poptávku (Pull), a nebo se dokonce pokusit o radikální Just-in-Time.

Tereza: A k tomu všemu potřebujeme přesná data a výpočty pro plánování, správné oceňování jako je FIFO, a dobře zorganizovanou logistiku a skladování.

Martin: Zvládla jsi to na jedničku! Vidíte, není to žádná raketová věda. Když pochopíte logiku za tím, proč se co dělá, ty vzorečky a pojmy už do sebe zapadnou samy.

Tereza: Přesně ten pocit teď mám. Díky moc, Martine, za skvělé vysvětlení.

Martin: Já děkuji za skvělé otázky, Terezo. A vám všem přeji hodně úspěchů nejen u maturity. Mějte se!

Tereza: Mějte se krásně a slyšíme se u dalšího dílu Studyfi Podcast.