Podcast na Neoklasické teorie mezinárodního obchodu

Kapitoly

Překvapivý objev

V čem je neoklasika jiná?

Heckscher-Ohlinův model

Svět podle modelu

Zpátky k Leontiefovu paradoxu

Slabiny starého modelu

Rybczynského paradox

Nečekaný objev

Proč to nefungovalo?

Zjednodušený model

Co je produktivita práce?

Závěrečné shrnutí

Přepis

Matěj: Věřili byste, že nejbohatší země světa, po druhé světové válce doslova nabitá kapitálem, ve velkém vyvážela zboží, na jehož výrobu je potřeba hlavně spousta lidí, a ne strojů? Zní to naprosto obráceně, že?

Anna: Přesně tak to zní. A přesně tohle zjistil ekonom Wassily Leontief, když se v 50. letech podíval na data o americkém obchodu. Všem z toho spadla brada.

Matěj: Tak jak je to možné? To celé tehdejší ekonomické teorie přestaly platit? Posloucháte Studyfi Podcast a dnes se podíváme na zoubek právě těmhle teoriím.

Anna: Přesně tak. Leontiefův paradox, jak se tomu objevu říká, krásně ukazuje, proč se ekonomie musela posunout od klasických teorií k těm neoklasickým.

Matěj: Dobře, takže v čem byl ten hlavní posun? Co neoklasické teorie dělají jinak než ty klasické, o kterých jsme mluvili minule?

Anna: Ten největší rozdíl je, že už se nebavíme jen o jednom výrobním faktoru – práci. Neoklasici přidali minimálně kapitál. A najednou to dává mnohem větší smysl. Struktura obchodu nezávisí jen na tom, jak efektivně v dané zemi lidé pracují.

Matěj: Ale i na tom, kolik mají k dispozici strojů, technologií, prostě kapitálu.

Anna: Přesně. A taky se změnilo chápání ceny. Už to není jen o nákladech na práci. Cena je výsledkem nabídky a poptávky. Zohledňuje se, co lidé chtějí kupovat, a taky vzácnost zboží. Je to prostě mnohem komplexnější a realističtější pohled.

Matěj: A z tohohle myšlení vzešel nějaký konkrétní model, který se dodnes učí?

Anna: Ano, ten nejznámější je Heckscher-Ohlinův model. Dva švédští ekonomové přišli s elegantní myšlenkou. Řekli, že země vyvážejí zboží, na jehož výrobu intenzivně využívají výrobní faktor, kterého mají nadbytek.

Matěj: Dej mi příklad, prosím. Nějaký jednoduchý.

Anna: Jasně. Představ si zemi, která má obrovské množství levné pracovní síly, ale málo kapitálu. Bude logicky vyvážet třeba textil nebo boty. A naopak země, která má spoustu kapitálu, bude vyvážet auta, počítače, letadla…

Matěj: Takže Česko, jako průmyslová země s hodně kapitálem, by mělo vyvážet hlavně auta. To sedí!

Anna: V zásadě ano! Je to o poměru kapitálu a práce. Každá země se specializuje na to, co jí jde nejsnáze díky její vybavenosti.

Matěj: To zní logicky. Má to nějaký háček?

Anna: Pár docela velkých. Ten model, aby fungoval, má spoustu předpokladů. Třeba dokonalou konkurenci, žádné náklady na dopravu, žádná cla a taky to, že technologie výroby daného produktu je všude na světě stejná.

Matěj: Takže v podstatě popisuje ekonomiku na jiné planetě. Dokonalý svět, kde je všechno free a bez problémů.

Anna: Přesně tak. Je to zjednodušení, které nám ale pomáhá pochopit ten základní princip. V reálném světě to samozřejmě naráží na spoustu překážek.

Matěj: A tím se vracíme na začátek. Jak je tedy možné, že kapitálově bohaté USA vyvážely pracovně náročné zboží? To tenhle model úplně popírá.

Anna: Přesně. A to byl šok. Ukázalo se, že realita je složitější. Existuje spousta vysvětlení – třeba že americká práce byla tak neuvěřitelně produktivní, že se vlastně chovala jako kapitál. Nebo že model nebral v úvahu lidský kapitál – tedy vzdělání a dovednosti.

Matěj: Aha! Takže ten model nebyl úplně špatně, jen mu chyběly některé dílky skládačky?

Anna: Přesně tak. Leontiefův paradox neznamenal konec Heckscher-Ohlinova modelu, ale spíš impuls k jeho vylepšení a k hledání dalších teorií. Ale o těch si povíme zase příště.

Matěj: Dobře, takže Heckscher-Ohlinův model dostal ránu od Leontiefa. Ale měl i nějaké jiné, řekněme... slabiny v základech?

Anna: Měl, a nebylo jich málo. Jeden velký problém byl předpoklad, že se výrobní faktory, hlavně kapitál, nehýbou mezi zeměmi.

Matěj: Což je v dnešním světě naprostá utopie, že?

Anna: Přesně! Dnes není problém, aby firma přesunula kapitál a postavila továrnu v zemi, kde je levná práce. Tím celý model trochu rozhodí.

Matěj: A co dál? Bylo tam ještě něco?

Anna: Ano, třeba to, že se prý nedají nahrazovat výrobní faktory. Ale stejný produkt se přece dá vyrobit různě. V jedné zemi kapitálově náročně s roboty, v druhé zase víc ručně.

Matěj: Chápu. Takže realita je prostě... flexibilnější.

Anna: Přesně tak. A poslední věc – cena práce. Model předpokládal, že hodně práce automaticky znamená nízkou mzdu. Ale zapomněl na poptávku. Když je po práci velký hlad, její cena může být vysoká i tak.

Matěj: Zdá se, že těch děr bylo docela dost. Znamená to, že se ten model úplně odepsal?

Anna: Ne tak docela. Spíš ho jiní ekonomové vylepšili. Třeba Tadeusz Rybczynski přišel s něčím, co ukázalo, kdy ta původní pravidla neplatí.

Matěj: A co to bylo? Něco překvapivého?

Anna: Velmi. Jeho teorém říká, že když se v zemi zvýší jeden faktor, třeba kapitál, tak se nestane to, co bys čekal.

Matěj: Že by se vyrábělo víc všeho?

Anna: Právě že ne! Výroba zboží, které je náročné na kapitál, třeba piva, masivně vzroste. Ale výroba zboží náročného na práci – řekněme sýra – naopak klesne.

Matěj: Počkat, cože? Takže víc peněz v ekonomice znamená víc piva, ale míň sýra? To je skoro národní tragédie!

Anna: Přesně tak to zní. Ale dává to smysl, protože ten nový kapitál vlastně „přetáhne“ práci z výroby sýrů do pivovarů. Takže klíčový závěr je: když posílíš jeden faktor, výroba náročná na něj roste na úkor té druhé. A to nám otevírá dveře k dalším modelům...

Matěj: Takže víc kapitálu, víc piva. Ale co když se na to podíváme mezinárodně? Právě tady přichází na scénu ten slavný Leontiefův paradox, že?

Anna: Přesně tak! Wassily Leontief čekal, že Amerika, jako kapitálově bohatá země, bude vyvážet kapitálově náročné zboží. Jenže zjistil pravý opak.

Matěj: A jak si to vysvětloval? Že se spletl v počtech?

Anna: Skoro. Sám Leontief tvrdil, že američtí dělníci jsou prostě mnohem produktivnější. Ale to by museli být až třikrát efektivnější, což je dost odvážné tvrzení.

Matěj: To jo. Takže jaké je jiné vysvětlení?

Anna: Pravděpodobně rozdílné technologie. Zboží, které v USA vyrábí stroje, se jinde může dělat ručně. Takže pro Američany je kapitálově náročné, ale pro zbytek světa pracovně.

Matěj: Aha, takže srovnáváme jablka s hruškami. Byly tam i další problémy?

Anna: Určitě. Leontief taky model příliš zjednodušil. Úplně zapomněl na další faktory, jako jsou přírodní zdroje. A taky předpokládal vyrovnaný obchod, což tehdy nebyla pravda.

Matěj: Rozumím. Takže paradox vlastně ukázal, že původní teorie byla až moc jednoduchá na to, aby popsala skutečný svět.

Anna: Přesně. A právě proto vznikly nové, propracovanější modely, na které se podíváme hned vzápětí.

Matěj: Super. A ty nové, lepší modely určitě nějak souvisí s tím, jak efektivně země dokáže vyrábět, že?

Anna: Přesně tak. A tím se dostáváme k poslednímu dnešnímu tématu — produktivitě práce.

Matěj: Takže co to přesně je? Slyším to slovo pořád, ale nikdy jsem se nezastavil, abych se zamyslel nad jeho definicí.

Anna: Je to vlastně jednoduché. Představ si to jako poměr mezi výstupem, tedy tím, co vyrobíš, a vstupem, což je vynaložená práce. Prostě kolik toho zvládneš za hodinu.

Matěj: Takže když za hodinu napíšu dvě stránky scénáře místo jedné, zdvojnásobil jsem svou produktivitu?

Anna: Přesně! V ekonomice se to měří podobně, ale ve větším měřítku — obvykle jako HDP na odpracovanou hodinu.

Matěj: A co tu produktivitu zvyšuje? Lepší počítač?

Anna: I to. Hlavně jsou to ale nové technologie, automatizace a samozřejmě lepší vzdělání a schopnosti pracovníků.

Matěj: Rozumím. Takže abychom to shrnuli, produktivita je klíčový ukazatel efektivity. A dnešní epizoda byla… hodně produktivní.

Anna: To rozhodně byla. Prošli jsme si Heckscher-Ohlinův model, Leontiefův paradox a teď i produktivitu.

Matěj: Přesně tak. Anno, moc ti děkuji, že jsi nám to všechno tak skvěle vysvětlila. Bylo to fascinující.

Anna: Já děkuji za pozvání, Matěji.

Matěj: A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost. Uslyšíme se zase příště u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Mějte se hezky!