Podcast na Německá klasická filozofie a mladí hegelovci

Kapitoly

Kdo jsi, takovou filozofii si volíš

Fichte a souboj JÁ vs. NE-JÁ

Herder a Schelling v kostce

Feuerbachův materialismus

Člověk tvoří Boha

Od Feuerbacha k Marxovi

Hmota, ne myšlenka

Zisk jako krádež

Proletáři všech zemí, spojte se!

Kde se Marx mýlil?

Závěrečné shrnutí

Přepis

Adéla: …počkej, takže si filozofii vybíráme podle toho, jací jsme? A ne naopak? To je naprosto geniální myšlenka!

Jakub: Přesně tak. Fichte tvrdil, že to není jen suchá teorie, ale odraz naší vlastní povahy. Zda jsme aktivní, nebo pasivní.

Adéla: Tak tohle musí všichni slyšet. Posloucháte Studyfi Podcast a dneska se ponoříme do německé klasické filozofie.

Jakub: Správně. Jsme na přelomu 18. a 19. století. Hlavním spouštěčem všeho byl Kant a všichni na něj nějak reagovali.

Adéla: Dobře, tak se vraťme k tomu Fichtemu, který mě tak zaujal. Kdo to byl?

Jakub: Johann Gottlieb Fichte byl obrovský fanoušek Kanta a jeden ze zakladatelů Berlínské univerzity. A hlavně bojovník za svobodu člověka.

Adéla: A jeho klíčová myšlenka? Kromě té volby filozofie.

Jakub: Jeho hlavní téma je samostatné a aktivní „JÁ“ oproti „NE-JÁ“. Zjednodušeně řečeno… „JÁ“ jsi ty, když jsi sám sebou. „NE-JÁ“ je role, kterou hraješ pro ostatní.

Adéla: Takže taková sociální maska? V podstatě divadlo pro společnost, abychom zapadli.

Jakub: Přesně tak! A Fichte říká: pokud chcete být opravdu svobodní, musíte být sami sebou. To byla tehdy docela revolta.

Adéla: Super, to je jasné. A co další jména? Zmínil jsi Johanna Gottfrieda Herdera.

Jakub: Herder byl takový historický optimista. Věřil, že se lidstvo neustále vyvíjí k lepšímu. A co je zajímavé pro nás, obdivoval Slovany.

Adéla: To se našim obrozencům muselo líbit! A poslední na dnešní seznam, Schelling?

Jakub: Friedrich Schelling byl rocková hvězda romantické filozofie. Představ si, že profesorem se stal už ve 23 letech!

Adéla: Cože? Ve 23? Tak to já budu ráda za bakaláře.

Jakub: Pro něj byla absolutním středobodem příroda. Navazoval na Kanta a Fichteho, ale všechno točil kolem přírody a jejího ducha.

Adéla: Takže abychom to shrnuli: Fichteho souboj „JÁ“ a „NE-JÁ“, Herderova víra v pokrok a Schellingova láska k přírodě. Skvělý start.

Jakub: Přesně. A to jsme se ještě ani nedotkli toho největšího jména z celé party... ale to si necháme na příště.

Adéla: Dobře, takže jsme si nechali to největší jméno na příště. Ale než se k němu dostaneme, není tu ještě jeden klíčový filozof jako takový „most“?

Jakub: Jsem rád, že se ptáš! Tím mostem mezi Hegelem a Marxem je právě Ludwig Feuerbach. On byl Hegelův velký kritik.

Adéla: A co mu na Hegelovi tak vadilo? Že byl moc v oblacích?

Jakub: Přesně! Hegel se zabýval abstraktním Duchem, ale Feuerbach chtěl zpátky na zem. K člověku, k realitě. Byl to materialista.

Adéla: Takže poznání skrze smysly a myšlení jako produkt mozku?

Jakub: Naprosto. Žádné nadpřirozeno. A právě tenhle přístup ho dovedl k jeho nejslavnější myšlence – kritice náboženství.

Adéla: Na to jsem čekala. Jak to tedy bylo?

Jakub: Teď se podrž. Feuerbach tvrdí, že ne Bůh stvořil člověka, ale člověk si stvořil Boha podle svého obrazu.

Adéla: Páni. To je dost radikální. Takže Bůh je vlastně jenom naše fantazie?

Jakub: Přesně tak. Lidská projekce. Promítáme si do něj naše nejlepší vlastnosti, naše touhy a ideály. Je to taková „zbožštěná podstata člověka“.

Adéla: Takže když se někdo modlí, vlastně se obrací k vylepšené verzi lidstva?

Jakub: V podstatě jo! Proto říká, že se máme vykašlat na vztah k Bohu a soustředit se na vztah člověka k člověku. Hlavní hodnota je láska.

Adéla: Tomu se říká antropologický ateismus, že? Náboženství zaměřené na člověka.

Jakub: Perfektní! A právě tahle myšlenka pak neuvěřitelně ovlivnila toho, o kom si budeme povídat příště.

Adéla: A tím někým je samozřejmě Karl Marx! Ten, kdo vzal Feuerbachovu myšlenku o zaměření na člověka a přetavil ji v politický program.

Jakub: Přesně tak! A je to paradox. Marx pocházel z bohaté rodiny, byl to intelektuál, a přesto se stal ikonou dělnické třídy.

Adéla: To je ironie. Nemohl učit na univerzitě kvůli svým radikálním názorům, tak se dal na žurnalistiku.

Jakub: A tam potkal Bedřicha Engelse. To bylo osudové. Engels, syn továrníka, Marxe celý život finančně podporoval. Bez něj by asi žádný Kapitál nevznikl.

Adéla: Takže největší kritik kapitalismu byl sponzorován kapitalistou?

Jakub: V podstatě ano! Život píše nejlepší příběhy.

Adéla: Dobře, pojďme na jeho filozofii. V čem byl hlavní obrat proti Hegelovi?

Jakub: Marx otočil Hegela vzhůru nohama. Pro Hegela byla na prvním místě myšlenka, duch. Pro Marxe to byla hmota, reálné životní podmínky.

Adéla: Tomu se říká materialismus, že?

Jakub: Přesně. Aplikoval to na dějiny. Podle něj nejsou dějiny náhoda, ale zákonitý vývoj, který je poháněn bojem tříd. A všechno stojí na ekonomice.

Adéla: To je ta slavná základna a nadstavba?

Jakub: Ano! Představ si to takhle... Ekonomická základna – tedy továrny, stroje a vztahy v práci – je motor auta. A nadstavba – zákony, umění, náboženství – je jen barva karoserie. Kdo vlastní motor, rozhoduje i o barvě.

Adéla: A ten motor podle něj fungoval špatně. Proč?

Jakub: Marx chtěl odhalit, jak funguje vykořisťování. A přišel s teorií nadhodnoty. Je to jednoduché.

Adéla: Tak schválně...

Jakub: Dělník svou prací vytvoří hodnotu – řekněme za 100 korun. Ale kapitalista mu zaplatí mzdu jen 60 korun. Těch 40 korun je nadhodnota, zisk, který si kapitalista nechá.

Adéla: Takže podle Marxe je zisk v podstatě krádež.

Jakub: Ano. A to vede k odcizení. Dělník je v továrně jen součástka stroje. Nevidí finální produkt, práce ho nebaví, je odcizený sám sobě i ostatním.

Adéla: Jaké z toho viděl východisko? Nějaké reformy?

Jakub: Kdepak. Marx na reformy nevěřil. Jedinou cestou byla násilná revoluce. Svrhnout kapitalisty a nastolit diktaturu proletariátu.

Adéla: To zní... drsně. To je cíl Komunistického manifestu?

Jakub: Přesně. Jeho cílem byla beztřídní, komunistická společnost. Kde neexistuje soukromé vlastnictví a všechno patří všem.

Adéla: Zpětně víme, že se jeho předpovědi úplně nenaplnily. V čem se nejvíc mýlil?

Jakub: V několika věcech. Zaprvé, podcenil lidskou povahu. Lidi prostě motivuje osobní zisk, ne práce pro kolektivní dobro.

Adéla: Zadruhé, kapitalismus se ukázal jako mnohem pružnější, než si myslel. Zavedl sociální jistoty, osmihodinovou pracovní dobu... a nezhroutil se.

Jakub: A hlavně to lpění na násilné revoluci vedlo ve 20. století k totalitním režimům. Je vtipné, že sám Marx ke konci života řekl: „Pokud je toto marxismus, pak já nejsem marxista.“

Adéla: Takže to byla jízda! Od Hegela přes Feuerbacha až k Marxovi. Každý reagoval na toho předchozího a posunul myšlenky dál.

Jakub: Přesně tak. Ukazuje to, jak je filozofie živý organismus. A i když s Marxem dnes v mnohém nesouhlasíme, jeho kritika kapitalismu a otázky, které položil, jsou relevantní dodnes.

Adéla: Děkujeme, Jakube, za skvělé shrnutí. A děkujeme i vám, milí posluchači, že jste byli s námi. U dalšího dílu Studyfi podcastu se na vás těšíme.

Jakub: Mějte se krásně!