Podcast na Motivace žáků a výukové strategie

Kapitoly

Proč se vlastně učit?

Dva druhy motivace

Od poslouchání k tvoření

Nástroje pro učitele i žáky

Přepis

Adéla: Viděli jste někdy dokument od Davida Attenborougha a nemohli jste se odtrhnout od obrazovky? Ta čistá fascinace přírodou… to je přesně to, co promění nudné učení v dobrodružství.

Vojtěch: Přesně tak. A přesně o tom, jak tuhle fascinaci probudit i ve školní lavici, si dnes budeme povídat. Ta síla, která vás udrží u obrazovky, je totiž motivace.

Adéla: Posloucháte Studyfi Podcast. Takže, Vojtěchu, motivace není jen o tom „dokopat se“ k učení?

Vojtěch: Vůbec ne. Je to soubor faktorů, které ovlivňují, proč něco děláme. Pomáhá nám stanovit si cíl a dosáhnout ho. A v zásadě ji dělíme na dva hlavní typy.

Adéla: Předpokládám, že jeden bude ten „správný“ a druhý ten „špatný“?

Vojtěch: Spíš jeden je efektivnější. Máme vnitřní a vnější motivaci. Ta vnější je, když se učíš, abys dostal dobrou známku, nebo aby doma nebyl křik. Je to takové to „musím“.

Adéla: Jasně, to zná asi každý. A ta vnitřní?

Vojtěch: To je, když se učíš, protože tě to prostě zajímá. Chápeš smysl, máš radost z objevování. Učíš se, protože „chceš“. A to je cíl každého dobrého učitele – probudit v žákovi právě tuhle vnitřní motivaci.

Adéla: Dobře, a jak se to dělá? Jak se z „musím“ stane „chci“?

Vojtěch: Klíčem je aktivita. Když žák v hodině jen sedí, poslouchá a píše si poznámky, je pasivní. Jeho mozek se moc nenamáhá. Je to nižší kognitivní úroveň.

Adéla: Takže přednášky a výklady nejsou ideální?

Vojtěch: Ne vždy. Mnohem efektivnější je aktivní žák. To je ten, který tvoří, přemýšlí, diskutuje, argumentuje. Třeba při badatelské výuce nebo v nějakém projektu. Tam se učí přemýšlet v souvislostech.

Adéla: To zní jako mnohem větší zábava! Místo biflování poznámek jít ven a zkoumat rostliny naživo.

Vojtěch: Přesně! A hlavně si to mnohem víc zapamatuješ. Učení se stává zážitkem, ne povinností.

Adéla: Jaké další nástroje se dají použít k probuzení té vnitřní motivace?

Vojtěch: Je jich spousta. Třeba didaktické hry, diskuze, ale i samotné prostředí třídy, které dýchá přírodopisem. Velmi silným nástrojem je taky sebehodnocení, například přes žákovské portfolio.

Adéla: Portfolio? To si představím spíš u umělce. Jak to funguje v přírodopise?

Vojtěch: Je to podobné. Žák si tam sbírá své práce – projekty, laboratorní protokoly, fotky z exkurzí. Díky tomu vidí svůj vlastní pokrok, chápe smysl učení a rozvíjí své dovednosti. Učitel tak může sledovat jeho silné a slabé stránky.

Adéla: Takže klíčem je aktivně se zapojit a vidět smysl v tom, co dělám. Díky moc, Vojtěchu.

Vojtěch: Rádo se stalo. Mějte se!