Podcast na Mastičkář

Mastičkář – Rozbor nejstaršího českého dramatu

Podcast

Hra Mastičkář0:00 / 3:31
0:001:00 zbývá
AdélaVětšina lidí si myslí, že nejstarší české drama musí být nějaká nesmírně vážná a zbožná hra z kostela. Ale co kdybych vám řekla, že je to vlastně drzá, lidová komedie plná vulgarismů a vtipů, kterým se zasmějete i dnes?
VojtěchPřesně tak. Ta představa o upjatém středověku tady dostává pořádně na frak. Tohle je Studyfi Podcast, jediný podcast, který vás připraví na zkoušky.
Kapitoly

Hra Mastičkář

Délka: 3 minut

Kapitoly

Překvapivý začátek českého divadla

Kdo byli ti potulní vtipálci?

Dvě verze, stejný chaos

Co si z toho odnést?

Přepis

Adéla: Většina lidí si myslí, že nejstarší české drama musí být nějaká nesmírně vážná a zbožná hra z kostela. Ale co kdybych vám řekla, že je to vlastně drzá, lidová komedie plná vulgarismů a vtipů, kterým se zasmějete i dnes?

Vojtěch: Přesně tak. Ta představa o upjatém středověku tady dostává pořádně na frak. Tohle je Studyfi Podcast, jediný podcast, který vás připraví na zkoušky.

Adéla: Tak dobře, Vojtěchu, o čem je řeč? Co je tenhle literární poklad?

Vojtěch: Mluvíme o hře Mastičkář. Je to nejstarší dochovaný kousek českého divadla a je to naprostý unikát. Je to vlastně jen takový výjev, skoro jako skeč ze středověkého tržiště.

Adéla: Skeč? Takže ne žádné velké drama o králích a bitvách?

Vojtěch: Vůbec ne. Hlavní postavou je mastičkář, takový tehdejší šarlatán, co prodává zázračné léky — driáky — které samozřejmě nefungují. A kolem něj jeho sluhové, kteří si z něj i ze všeho ostatního dělají legraci.

Adéla: To zní neuvěřitelně moderně. Kdo něco takového ve 14. století napsal? Nějaký rebel?

Vojtěch: Skvělá otázka! Nevíme jméno autora, ale skoro určitě to byl nějaký univerzitní student, tehdy se jim říkalo „žáci“. Právě přes ně do her pronikal tenhle lidový, trochu drzý humor.

Adéla: Jasně, takže takoví tehdejší vtipálci, co se nebáli rýpat do autorit.

Vojtěch: Přesně! Církev z toho samozřejmě nadšená nebyla. Tohle je ukázka takzvaného „zesvětštění“ divadla, které se přesouvalo z kostela na náměstí a stávalo se lidovou zábavou. A Mastičkář si dělá legraci ze všeho, dokonce i z biblických příběhů.

Adéla: Počkej, parodie na Bibli? To zní riskantně.

Vojtěch: A jak! Ve hře je scéna, kde mastičkář Severin oživuje Abrahámova syna Izáka. Ale víš jak? Tím, že mu na zadek nalije kvasnice!

Adéla: To si děláš legraci! Kvasnice? To u maturity asi nezmíním.

Vojtěch: Možná radši ne, ale pro představu je to dokonalé. Zajímavé je, že se nám Mastičkář dochoval ve dvou neúplných rukopisech, které se trochu liší. Tenhle s Izákem je z takzvaného Muzejního zlomku.

Adéla: A ten druhý?

Vojtěch: Ten se jmenuje Drkolenský a je o něco jednodušší. Tam zase Žid žádá o oživení svého dítěte a sluhové Rubin a Pustrpalk se hádají o to, kdo má vznešenější rod. Je to prostě chaos, hádky a spousta energie.

Adéla: Takže když to shrneme pro studenty. Co je nejdůležitější si zapamatovat?

Vojtěch: Zapamatujte si tři věci. Zaprvé, Mastičkář je nejstarší české drama. Zadruhé, je to lidová, satirická komedie, nikoli náboženská hra. A zatřetí, ukazuje zesvětšťování divadla a používá hovorový, až vulgární jazyk.

Adéla: A taky že kvasnice mohou mít nečekané využití!

Vojtěch: Přesně tak. To je skvělý důkaz, že naši předci měli smysl pro humor. Díky za poslech.

Adéla: A držíme palce u studia! Na slyšenou příště.