Podcast na Klíčové pojmy klinické medicíny a ošetřovatelství

Kapitoly

Rozdíl je klíčový

Od dezinfekce ke sterilizaci

Koktejl na spaní

Hlídání hloubky spánku

Komunikace a krevní oběh

Dýchání a vědomí

Krevní testy a léky

Péče o rány a infekce

Diety a tekutiny

Od triád k syndromům

Diagnostické stopy

Když tělo ztrácí rovnováhu

Batole a předškolák

Škola a dospívání

Závěr

Přepis

Karolína: …počkej, takže když si vydezinfikuju ruce, tak vlastně nejsou úplně stoprocentně čisté? To je fascinující!

Lukáš: Přesně tak! A právě v tom je ten zásadní rozdíl, který u maturity může rozhodovat o bodech.

Karolína: Okay, tak to si musíme rozebrat. Posloucháte Studyfi Podcast, kde vám zjednodušujeme učení. Lukáši, jaký je tedy ten první pojem?

Lukáš: Začněme asepsí. To je vlastně prevence. Představ si to jako soubor opatření, kterými zamezíš vniknutí mikrobů tam, kde je nechceš. Třeba na operačním sále.

Karolína: A co ta antisepse? To je ta moje dezinfekce rukou?

Lukáš: Ano, antisepse je ničení mikroorganismů na živé tkáni – na rukou, na kůži před operací. Kdežto dezinfekce je to samé, ale na neživých předmětech. Třeba na podlaze nebo nástrojích.

Karolína: Chápu. Takže dezinfekce sice zlikviduje většinu potvor, ale ne všechny. Co je tedy ta nejvyšší úroveň? Takový terminátor pro bakterie?

Lukáš: Přesně tak! Tím je sterilizace. Ta zničí úplně všechno, včetně odolných spor. Používáme na to autoklávy s horkou párou pod tlakem, horkovzdušné sterilizátory nebo třeba plazmu a plyny jako ethylenoxid.

Karolína: Dobře, takže s čistými nástroji se můžeme pustit do operace. Ale co pacient? Ten by to asi nechtěl sledovat v přímém přenosu, že?

Lukáš: To rozhodně ne. A proto je tu anesteziolog, který namíchá správný koktejl. Ten se skládá ze tří hlavních složek: analgezie, sedace a myorelaxace.

Karolína: Tři kouzelné ingredience. Co přesně dělají?

Lukáš: Analgetika tlumí bolest – používáme opioidy jako fentanyl nebo neopioidní léky jako paracetamol. Sedativa zase uspí, nejčastěji propofolem. A myorelaxancia uvolní svaly.

Karolína: Takže svaly si dají úplnou dovolenou.

Lukáš: Přesně, all-inclusive. Ale pozor, třeba sukcinylcholin může vyvolat maligní hypertermii. Proto často volíme bezpečnější rokuronium. A protože svaly relaxují, musíme za pacienta dýchat.

Karolína: Chápu. A jak víte, že pacient spí tak akorát? Ani málo, ani moc?

Lukáš: Skvělá otázka. Používáme BIS monitoring. Je to vlastně takové zjednodušené EEG, které snímá elektrickou aktivitu mozku.

Karolína: Takže mu v podstatě čtete myšlenky?

Lukáš: Skoro. Ukazuje nám to číslo od nuly do sta. Sto je plné vědomí, nula je ticho. Pro operaci míříme na hodnoty mezi 40 a 60.

Karolína: Rozumím. Takže je to vlastně takový spánkový tachometr, aby bylo všechno bezpečné. A co když se přece jen něco pokazí?

Lukáš: Skvělá otázka. Nejdůležitější je komunikace. Máme na to přesně dané postupy, aby se žádná informace neztratila. Ten klíčový se jmenuje SBAR.

Karolína: Es-Bé-Á-eR? To zní jako nějaká tajná jednotka.

Lukáš: Je to tajná jednotka pro záchranu životů. Je to zkratka pro Situation, Background, Assessment, Recommendation. Tedy Situace, Anamnéza, Hodnocení a Doporučení.

Karolína: Aha, takže je to vlastně taková šablona pro hlášení, aby se na nic nezapomnělo. To je chytré.

Lukáš: Přesně tak. Díky tomu každý ví, co se děje a co se má dít dál. Ale komunikace je jen začátek, neustále sledujeme vitální funkce. Třeba krevní tlak.

Karolína: Jasně, nízký je hypotenze, vysoký hypertenze. Ale jaké jsou ty hranice?

Lukáš: Obecně se dá říct, že hypotenze je pod 100 na 60 a hypertenze nad 150 na 90. Ale vždycky to záleží na konkrétním pacientovi. A samozřejmě to samé platí pro srdeční frekvenci.

Karolína: Tam je to tachykardie a bradykardie, že?

Lukáš: Přesně. Tachykardie je tep nad 100 za minutu, bradykardie pod 50. Když sledujeme EKG, díváme se hlavně na druhý svod, tam nejlépe vidíme celý QRS komplex a vlnu P.

Karolína: Dobře, takže tlak a tep máme. Co dýchání?

Lukáš: Tam sledujeme frekvenci, která by měla být tak 12 až 16 dechů za minutu. Tomu říkáme eupnoe. Ale jsou i patologické stavy. Třeba Kussmaulovo dýchání, to je hluboké a rychlé, typicky u metabolické acidózy.

Karolína: A slyšela jsem o Cheyne-Stokesově dýchání.

Lukáš: Ano, to jsou periody zrychlování a zpomalování dechu s pauzami. Ukazuje to na poškození centrální nervové soustavy. A nejhorší je takzvaný gasping, lapavé dechy, které signalizují srdeční zástavu.

Karolína: Uf, to zní vážně. A co ten oxid uhličitý v krvi?

Lukáš: To je hyperkapnie. Může nastat při hypoventilaci a co je zrádné, saturace kyslíkem může být přitom normální. Zjišťujeme to z arteriálních krevních plynů a skvělý pomocník je kapnometrie, která měří CO2 ve vydechovaném vzduchu.

Karolína: A jak hodnotíte stav vědomí pacienta?

Lukáš: Na to máme Glasgowskou škálu komatu, neboli GCS. Hodnotíme tři věci: otevírání očí, slovní odpověď a motorickou reakci. Čím víc bodů, tím lépe.

Karolína: A co ty pojmy jako somnolence nebo sopor?

Lukáš: To jsou kvantitativní poruchy vědomí. Somnolence je patologická spavost, kdy pacienta probudíte oslovením. Sopor je hlubší, tam už musíte použít silný, třeba i bolestivý podnět.

Karolína: Pojďme k laboratoři. Často slyším o testech srážlivosti, jako je Quickův test.

Lukáš: Ano, ten nám ukazuje, jak rychle se sráží krev. Z něj se počítá hodnota INR, která by měla být normálně mezi 0,8 a 1,2. Sledujeme ji hlavně u pacientů na léku Warfarin.

Karolína: A co ten druhý test, aPTT?

Lukáš: Ten testuje jinou část koagulační kaskády. Používáme ho pro monitoraci léčby heparinem. Jsou to vlastně dva různé časovače pro srážení krve.

Karolína: To je dobrá analogie. A který ukazatel nám řekne něco o funkci ledvin?

Lukáš: To je hlavně kreatinin. Je to odpadní produkt ze svalů a jeho hladina nám ukazuje, jak dobře ledviny filtrují krev.

Karolína: A co léky v akutních situacích? Třeba při resuscitaci?

Lukáš: Tam je základem adrenalin. Ale když má pacient poruchu rytmu, takzvanou fibrilaci komor, podáváme i amiodaron. A kdyby se někdo předávkoval opioidy, máme antidotum – naloxon.

Karolína: Změňme téma. Co když má pacient ošklivou, nekrotickou ránu?

Lukáš: Pak musíme provést takzvaný debridement. To je odstranění mrtvé tkáně, aby se rána mohla hojit.

Karolína: A jak se to dělá? To zní jako práce pro chirurga se skalpelem.

Lukáš: To je jedna možnost, chirurgický debridement. Ale máme i jiné. Třeba enzymatický, kde používáme masti, nebo autolytický, kdy tělo pomocí vlhkého krytí čistí ránu samo.

Karolína: Počkat, a slyšela jsem něco o larvách... to je pravda?

Lukáš: Je! Jmenuje se to larvoterapie. Používají se sterilní larvy bzučivky zelené, které se živí jen tou mrtvou tkání a ránu dokonale vyčistí. Je to velmi efektivní.

Karolína: Tak to je teda něco! A co když se do rány dostane infekce?

Lukáš: Infekce je lokální problém. Ale pokud na ni tělo zareaguje přehnaně a systémově, mluvíme o sepsi. To už je život ohrožující stav. Může přejít v septický šok, kdy selhává krevní oběh, a nakonec v MODS – multiorgánové selhání.

Karolína: Pojďme k něčemu příjemnějšímu... k jídlu. Jaký je rozdíl mezi šetřící a bezezbytkovou dietou?

Lukáš: Skvělá otázka! Šetřící dieta má odlehčit trávení. Takže jídlo je dušené, nenadýmavé, nekořeněné. Ale vláknina tam být může. Dává se třeba po operacích nebo při gastritidě.

Karolína: A bezezbytková?

Lukáš: Ta je mnohem přísnější. Jak název napovídá, nesmí tam být žádné nestravitelné zbytky, tedy hlavně žádná vláknina. Takže žádné celozrnné pečivo, luštěniny, syrové ovoce a zelenina. Předepisuje se třeba před kolonoskopií nebo u Crohnovy choroby.

Karolína: A co tekutiny? Co jsou krystaloidy a koloidy?

Lukáš: Krystaloidy jsou jednoduché roztoky s vodou a elektrolyty, jako třeba fyziologický roztok nebo Ringerův roztok. Ty doplňují tekutiny v celém těle. Koloidy obsahují velké molekuly, které zůstávají v cévách a 'nasávají' do nich vodu. Používají se třeba jako náhrada krve při velkých ztrátách.

Karolína: Takže krystaloidy hydratují a koloidy zvyšují objem v cévách. Chápu.

Lukáš: Přesně tak. Je to základ infuzní terapie. Ale to už se dostáváme k opravdu komplexním tématům, která souvisí s anesteziologií a intenzivní medicínou.

Karolína: Lukáši, to zní fakt složitě. Když mluvíme o intenzivní medicíně, napadají mě různé urgentní stavy a... pojmy, co znějí jako z detektivky. Třeba Beckova triáda?

Lukáš: Jo, to je klasika! Beckova triáda jsou tři příznaky srdeční tamponády, kdy se srdce nemůže pořádně plnit krví. Jde o nízký tlak, tiché srdeční ozvy a naběhlé krční žíly.

Karolína: A co třeba taková Charkotova trias? To zní podobně.

Lukáš: Přesně. To je zase typické pro zánět žlučových cest. Tam máme horečku, žloutenku a bolest vpravo pod žebry. Medicína miluje tyhle trojice... je to dobrá pomůcka.

Karolína: Takže když doktor vidí tyhle tři věci pohromadě, hned ví, co se děje. A co takový Syndrom horní duté žíly?

Lukáš: Ten je taky dost specifický. Způsobuje ho útlak hlavní žíly, co vede krev z horní poloviny těla. Projeví se to otokem obličeje a krku, dušností a takovými rozšířenými žilami na hrudníku. Často je to bohužel první příznak nádoru v plicích.

Karolína: Chápu. A jak se vlastně zjišťují jiné problémy? Třeba srážení krve?

Lukáš: Tam hledáme takzvané D-dimery. To jsou vlastně kousíčky krevní sraženiny. Když jsou zvýšené, víme, že v těle probíhá nějaká koagulace, třeba u plicní embolie.

Karolína: Aha. A u plic... tam se dělá spirometrie, že? Co je to FEV1?

Lukáš: FEV1 je objem vzduchu, který usilovně vydechneš za první sekundu. Ukazuje nám to, jak průchodné jsou dýchací cesty. Je to klíčový parametr třeba u astmatu nebo CHOPN.

Karolína: A u břicha zase slyším o různých znameních... Murphy, Blumberg...

Lukáš: Zase ti detektivové, viď? Murphyho znamení je bolest pod pravým žebrem při nádechu – typické pro zánět žlučníku. A Blumbergovo znamení, to je bolest při rychlém puštění ruky od břicha. To ukazuje na podráždění pobřišnice, což je vážné.

Karolína: A co když se v těle naruší celková rovnováha? Třeba... metabolická acidóza?

Lukáš: To je stav, kdy máš v těle moc kyselých látek. Často se to děje u šoku nebo sepse. Tělo se to snaží kompenzovat hlubokým a rychlým dýcháním, říkáme mu Kussmanovo dýchání. Pacient je slabý, zmatený, je mu zle.

Karolína: Páni. A co třeba ten obávaný tenzní pneumotorax?

Lukáš: Tak to je život ohrožující stav. Do hrudníku se dostane vzduch, ale nemůže ven. Funguje to jako jednocestný ventil. Tlak v hrudníku roste, utlačuje plíci i srdce. Musí se to řešit okamžitě hrudní drenáží, takzvanou Bulauovou drenáží.

Karolína: Rozumím. A když už jsme u těch diagnóz, slyšela jsem o Hodgkinově lymfomu a nějakých specifických buňkách.

Lukáš: Přesně tak. U Hodgkinova lymfomu, což je nádor lymfatických uzlin, nacházíme pod mikroskopem obrovské, takzvané Reed-Sternbergovy buňky. To je pro něj typické. Spolu s takzvanými B-symptomy – horečka, noční pocení a hubnutí – nás to navede ke správné diagnóze.

Karolína: Super, to jsou skvělé mnemotechnické pomůcky. Pojďme teď úplně změnit téma. Co takhle vývojová psychologie? To je fascinující cesta od miminka po dospělého.

Lukáš: Skvělý nápad! Začíná to novorozencem, který má hlavně reflexy. Třeba sací a úchopový. Většinu dne prospí a reaguje na hlas a dotek.

Karolína: A pak to jde strašně rychle, že? To kojenecké a batolecí období.

Lukáš: Přesně. Kojenec zvedá hlavu, sedí, leze. A batole? To je období vzdoru a slavného „já sám“. Erikson by řekl, že bojuje o autonomii.

Karolína: To znám. A po batolatech přichází předškolní věk, že? Období otázek „proč?“.

Lukáš: Ano, a taky období fantazie a symbolické hry. Děti napodobují dospělé a rozvíjí si jemnou motoriku. Tady Erikson mluví o iniciativě proti pocitu viny.

Karolína: A co nástup do školy? To je velký zlom.

Lukáš: Obrovský. Rozvíjí se logické myšlení, soustředění a sebehodnocení podle výkonu. V pubescenci a adolescenci pak přichází to nejdůležitější: hledání vlastní identity.

Karolína: Kdo jsou vlastně hlavní postavy tohoto oboru?

Lukáš: Určitě Jean Piaget s jeho stadii kognitivního vývoje. A pak už zmíněný Erik Erikson, který popsal vývoj jako sérii osmi konfliktů, třeba důvěra proti nedůvěře u kojenců.

Karolína: Takže klíčové je, že náš vývoj probíhá v předvídatelných fázích. Každá má své úkoly a výzvy.

Lukáš: Přesně tak. Od základních reflexů až po hledání smyslu života ve stáří.

Karolína: Perfektní shrnutí! Lukáši, moc děkuju za všechny informace. A vám, milí posluchači, děkujeme za poslech.

Lukáš: Mějte se krásně a zase příště u Studyfi Podcastu na slyšenou!