Úvod
Josef Škvorecký (1924–2012) byl významný český prozaik, esejista, překladatel a nakladatel. Patří mezi klíčové autory české literatury druhé poloviny 20. století, proslavil se zejména pentalogií s postavou Dannyho Smiřického a založením exilového nakladatelství ’68 Publishers.
Jeho tvorba poskytuje ucelené a často autobiografické svědectví o české společnosti od konce druhé světové války, přes události 50. a 60. let, až po zkušenosti z exilu. Škvorecký obohatil českou literaturu o osobitý styl, humor a kritický nadhled, a významně přispěl k udržení české literární tvorby v zahraničí.
Životopis
Dětství a mládí
Josef Škvorecký se narodil 27. září 1924 v Náchodě, kde prožil své dětství v rodině bankovního úředníka. Jeho otec se angažoval jako náčelník místní sokolské organizace a správce sokolského kina.
Po maturitě na gymnáziu v Náchodě v roce 1943 byl totálně nasazen jako pomocný dělník v náchodské továrně a později i v Novém Městě nad Metují a v přádelně firmy Bartoň.
Studia a počátky profesní dráhy
Po skončení druhé světové války krátce studoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Následně v roce 1946 přešel na Filozofickou fakultu UK, kde studoval obory angličtina a filosofie, a studium dokončil v roce 1949.
Roku 1951 získal doktorát a absolvoval dvouletou vojenskou službu. Poté působil jako učitel na středních školách v Broumově, Polici nad Metují a na Vyšší sociální škole v Hořicích.
Spisovatelská a redakční činnost v Československu
Po návratu z vojenské služby nastoupil v roce 1953 jako redaktor angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění (SNKLU, pozdější Odeon). V letech 1956–1958 působil jako redaktor a zástupce šéfredaktora dvouměsíčníku Světová literatura.
V roce 1958 se oženil se spisovatelkou Zdenou Salivarovou. Po politickém skandálu spojeném s vydáním jeho prvního románu Zbabělci v témže roce musel opustit redakci Světové literatury, ale mohl se vrátit do angloamerického oddělení SNKLU. Od roku 1963 se stal spisovatelem z povolání a věnoval se také překladům americké literatury.
Exil a nakladatelství ’68 Publishers
V lednu 1969 Josef Škvorecký odjel do USA, kde přednášel na Cornellově univerzitě a absolvoval stipendijní pobyt. Po zastavení příprav vydání knihy Tankový prapor v Československu se s manželkou rozhodl zůstat v exilu a usadili se v Torontu v Kanadě.
Tam přijal profesuru a v letech 1969–1990 vyučoval na Torontské univerzitě. V roce 1971 společně s manželkou založil exilové nakladatelství ’68 Publishers, které se stalo klíčovým pro vydávání české a slovenské exilové a samizdatové literatury.
Závěr života
V roce 1978 byl Josef Škvorecký se svou ženou zbaven československého státního občanství. Po listopadu 1989 mohli manželé Škvorečtí navštěvovat svou rodnou zemi. Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků a od konce 70. let se těšilo značného ohlasu v Severní Americe. Zemřel 3. ledna 2012 v Torontu.
Literární směr a období
Josef Škvorecký patří k nejvýznamnějším českým poválečným prozaikům. Jeho raná poezie nesla prvky civilismu, ale do širšího povědomí vstoupil jako představitel realistické a satirické prózy 2. poloviny 20. století, často obohacené o motivy jazzové kultury.
Typická pro tento směr je reflexe společenských a politických událostí s důrazem na autentické zobrazení každodenního života a prožitků. Autoři často využívali humor, ironii a kritický nadhled, aby zachytili komplikovanost doby.
Škvorecký se do tohoto směru řadí jako výrazný představitel, který sice reflektoval realitu poválečného Československa i exilu, ale činil tak vždy s osobitým, často autobiografickým a lehce provokativním přístupem, který ho odlišoval. Jeho depatetizace historických událostí a využití hovorového jazyka byly ve své době průlomové.
Charakteristika tvorby
Hlavní témata v tvorbě Josefa Škvoreckého se často soustředí kolem autobiografických prožitků a postav. Opakují se motivy dospívání, života v maloměstě (Kostelec/Náchod), druhá světová válka, poválečné období, vojenská služba v 50. letech a láska k jazzu. Častá je také deziluze z politických událostí, zejména z Pražského jara 1968, a zkušenosti z exilu.
Autorova díla se vyznačují satirou a groteskou, často kritizují předstírané vlastenectví a dobové pokrytectví. Jazyk a styl jsou věcné a srozumitelné, s bohatým využitím hovorové řeči a prvků jazzového slangu, což přispívá k autenticitě vyprávění.
Mezi výrazné umělecké prostředky patří ironie, humor a silná autobiografičnost, kdy se hlavní postava Danny Smiřický stává autorovým alter-egem. Škvorecký se snažil o depatetizaci historických událostí a realistické zobrazení lidských charakterů. Preferoval romány, novely a povídky, často vyprávěné v ich-formě, přičemž jeho styl se vyvíjel od mladické vzpoury ke komplexnějším reflexím exilových zkušeností.
Přehled díla
Pentalogie Dannyho Smiřického
- Zbabělci (1958) — Román o období konce války v autorově rodném Náchodě očima Dannyho Smiřického, kritizuje předstírané vlastenectví.
- Tankový prapor (1971) — Satirický a groteskní román o vojenské službě v 50. letech, s hlavním hrdinou Dannym Smiřickým.
- Prima sezóna (1975) — Soubor autobiografických povídek o osudech gymnazijních studentů za druhé světové války, opět s Dannym Smiřickým.
- Mirákl (1972) — Román, ve kterém Danny jako účastník politických událostí 50. a 60. let prožívá deziluzi z Pražského jara 1968.
- Příběh inženýra lidských duší (1977) — Rozsáhlý román vyprávějící příběh Dannyho jako univerzitního profesora v Torontu, prokládaný vzpomínkami.
Ostatní próza
- Konec nylonového věku (1968) — Novela z období po únoru 1948.
- Sedmiramenný svícen (1964) — Soubor povídek s primárně židovskou tematikou.
- Legenda Emöke (1963) — Lyrická novela popisující příběh lásky.
- Lvíče (1969) — Román s detektivní zápletkou z pražského uměleckého prostředí 60. let.
- Hořkej svět: Povídky z let 1946–1967 (1969) — Poslední soubor povídek vydaný v Československu před normalizací.
- Pulchra: Příběh o krásné planetě (2002) — Román.
Detektivní próza (poručík Borůvka)
- Smutek poručíka Borůvky (1966) — Soubor detektivních povídek.
- Konec poručíka Borůvky (1975) — Pokračování detektivních povídek.
- Návrat poručíka Borůvky (1981) — Další detektivní povídky s poručíkem Borůvkou.
- Hříchy pro pátera Knoxe (1973) — Soubor detektivních povídek, inspirovaných detektivními pravidly.
Poezie
- Nezoufejte! (1946) — Básnická sbírka s vlivem civilismu.
Eseje a publicistika
- Nápady čtenáře detektivek (1965) — Eseje o detektivní literatuře.
- Samožerbuch (1977) — Dokument o založení a činnosti nakladatelství ’68 Publishers, napsaný společně s manželkou.
Vliv a odkaz
Josef Škvorecký je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých poválečných prozaiků, jehož dílo podává ucelené svědectví o české společnosti ve složitých dobách. Jeho vliv na českou literaturu je nepopiratelný, a to jak pro jeho originální styl, tak pro jeho angažovanost v exilu.
Román Zbabělci byl sice po svém vydání v roce 1958 přijat negativně a stažen z prodeje kvůli netradičnímu popisu povstalců, ale později se stal kultovním dílem. V exilu se Škvoreckého tvorba těšila značného ohlasu, zejména v Severní Americe, kde byl oceněn i Neustadtskou mezinárodní cenou za literaturu v roce 1980.
Společně s manželkou Zdenou Salivarovou založil v roce 1971 nakladatelství ’68 Publishers, které se stalo klíčovým pro vydávání zakázaných děl a udržení české a slovenské literatury v exilu. Za zásluhy o českou literaturu ve světě byl roku 1990 poctěn Řádem Bílého lva.
Mnohá jeho díla byla adaptována do filmové a televizní podoby, například Farářův konec, Tankový prapor nebo seriál Prima sezóna. Jeho odkaz žije dál i v institucích jako Společnost Josefa Škvoreckého a Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého), která uděluje Cenu Josefa Škvoreckého.
FAQ – Často kladené otázky
-
Proč je Josef Škvorecký považován za klíčovou postavu české poválečné literatury? Josef Škvorecký byl významným prozaikem, esejistou a překladatelem, jehož dílo s autobiografickými prvky a alter-egem Dannyho Smiřického poskytuje autentické svědectví o české společnosti od konce války až po exil. Založením nakladatelství ’68 Publishers navíc zásadně přispěl k udržení české literární tvorby v exilu.
-
Jaká témata se v tvorbě Josefa Škvoreckého nejčastěji objevují? Mezi opakující se témata patří dospívání, život v maloměstě, druhá světová válka a poválečná léta, vojenská služba, láska k jazzu, deziluze z politických událostí a zkušenosti exilu. Často kritizuje předstírané vlastenectví a dobové pokrytectví.
-
Co je charakteristické pro jazyk a styl Josefa Škvoreckého? Jeho styl je věcný, srozumitelný, často využívá hovorovou řeč a prvky jazzového slangu. Vyznačuje se satirou, ironií, humorem a depatetizací historických událostí. Často je přítomna ich-forma a silná autobiografičnost.
-
Jaké bylo přijetí románu Zbabělci po jeho vydání v roce 1958? Román byl po svém vydání přijat negativně a brzy stažen z prodeje. Důvodem byl Škvoreckého popis povstalců, který se vymykalo dobovým ideologickým představám, a kritika předstíraného vlastenectví místní honorace.
-
Jakým způsobem ovlivnil Josef Škvorecký exilovou literaturu? Společně s manželkou Zdenou Salivarovou založil v Torontu nakladatelství ’68 Publishers, které se stalo klíčovým pro vydávání české a slovenské exilové a samizdatové literatury. Tím umožnil publikování mnoha zakázaných autorů a udržoval českou literaturu ve světě.
-
Kdo je Danny Smiřický v díle Josefa Škvoreckého? Danny Smiřický je autorovo alter-ego a hlavní postava mnoha Škvoreckého děl, zejména pentalogie. Jeho prostřednictvím autor často promítá své vlastní životní zkušenosti, názory a lásku k jazzu, a podává tak obraz doby očima mladého muže.