Jan Neruda - Povídky Malostránské

Úvod

Povídky malostranské jsou vrcholným prozaickým dílem Jana Nerudy, souborem třinácti povídek, které realisticky zobrazují život na Malé Straně v Praze v polovině 19. století. Dílo kritizuje maloměšťáctví a jeho projevy, zároveň s empatií vykresluje pestrou galerii lidských typů a jejich osudů.

Tyto povídky, ačkoliv vyšly jako ucelený soubor v roce 1877, vznikaly postupně a vycházely časopisecky. Jsou založeny na autorových vzpomínkách na dětství a dospívání strávené v tomto specifickém pražském prostředí, čímž čtenáři poskytují autentický pohled na každodenní život tehdejší společnosti.

Literární druh a žánr

Literárním druhem je epika a formou próza.

Povídky malostranské jsou souborem třinácti povídek. Dílo se řadí k realismu, neboť detailně a věrně zobrazuje prostředí i lidské charaktery. Některé delší povídky v souboru, jako například „Týden v tichém domě“ nebo „Figurky“, se svou rozvětvenější zápletkou a propracovaností blíží žánru novely.

Hlavní téma, myšlenky a záměr autora

Hlavním tématem díla je každodenní život měšťanů a prostých obyvatel Pražské Malé Strany v polovině 19. století. Neruda zde zachycuje řadu lidských osudů a vztahů, často čerpajíc ze svých vlastních vzpomínek.

Hlavní myšlenkou a poselstvím je přiblížit čtenářům realistický obraz této společnosti a poukázat na důležité lidské vlastnosti, a to jak ty dobré, tak ty méně lichotivé. Autorovým záměrem bylo kritizovat maloměšťáctví, jeho povýšenost, přetvářku, šíření pomluv a striktní rozdělení do společenských vrstev.

Klíčové motivy:

• Obraz každodenního života: Věrné a detailní zachycení běžných událostí a osudů malostranských obyvatel.
• Kritika maloměšťáctví: Odsouzení povrchnosti, závisti a netolerance, které panovaly v tehdejší společnosti.
• Lidské charaktery a vztahy: Propracované vykreslení povah a mezilidských interakcí.
• Chudoba a sociální rozdíly: Zobrazení tíživé situace chudších vrstev a rozdílů mezi společenskými třídami.
• Pomluvy a předsudky: Motivy, které často vedou k tragickým koncům postav, jako je tomu u pana Vojtíška.
• Samotářství a nepochopení: Odráží se v osudech postav, které se odlišují od většinové společnosti, například doktor Heribert či pan Vorel.

Kompozice

Dílo je souborem třinácti povídek, které jsou v knižním vydání řazeny podle doby vzniku. Jednotlivé povídky jsou často rozděleny na kapitoly, například „Týden v tichém domě“ má 25 kapitol.

Vyprávění je převážně chronologické, přičemž čtenář je do děje postupně uváděn. Některé povídky začínají podrobným popisem a charakteristikou hlavních postav. Kompoziční postupy se mezi povídkami liší:

• Týden v tichém domě a Figurky jsou rozvětvenější a blíží se žánru novely, postrádají výraznou pointu.
• Povídky jako U tří lilií nebo Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku využívají retrospektivní kompozici.
• V díle je oslabena dějovost ve prospěch detailní charakteristiky postav a prostředí. Poslední povídka „Figurky“ je kompozičně podobná té první, „Týdnu v tichém domě“.

Časoprostor

Děj všech povídek se odehrává v Praze, konkrétně na Malé Straně, v druhé polovině 19. století. Neruda čerpal z vlastních vzpomínek na dobu svého dětství a dospívání, proto se v díle objevuje i atmosféra poloviny 19. století.

Prostředí Malé Strany je jednotícím prvkem celého souboru. Autor klade důraz na přesný místopis, zahrnuje konkrétní místa jako Újezd, chrám svatého Mikuláše, dům U Dvou slunců, hostinec U Štajniců nebo Oujezdská brána. Malá Strana je vykreslena jako živý mikrokosmos se svými specifickými obyvateli a zvláštní atmosférou, která však není vždy idylická, jak ukazuje například povídka „Figurky“.

Jazyk a vypravěč

Typ vypravěče se v díle střídá:

• Převládá er-forma (v 10 povídkách), kde je vypravěčem sám autor, který objektivně popisuje události a postavy.
• V některých povídkách se autor stylizuje do hlavní postavy, čímž využívá ich-formy. To je patrné například ve „Večerních šplechtech“ (kde vystupuje pod jménem Hovorka), v povídkách „U tří lilií“, „Svatováclavská mše“ a „Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno“.

Jazykový styl je spisovný, ale ne výhradně knižní. Autor střídá humorný a satirický tón s vážným, což přispívá k rozmanitosti a hloubce díla. Charakteristické jazykové prostředky zahrnují:

• Archaismy: Slova jako „dvéře“, „ouřadně“, „žajdlík“, „kalmuček“, „krupař“ či „oučastníků“ dodávají textu dobový nádech.
• Inverze slovosledu: Často se objevují neobvyklé slovosledy, například „o hodině osmé“, „příznak svůj zvláštní“ nebo „svítila se moučka“.
• Přirovnání: Popisné části jsou bohaté na přirovnání, například „chůze její se podobala dlouhé epické básni“ nebo „moučka bělejší než ta čerstvě obílená zeď“.
• Personifikace: Autor oživuje neživé předměty či pojmy: „výraz se vkrade“, „moučka se svítila“, „kus svíčky svítil tiše“.
• Metafory: Například „smetanová paráda“.
• Přímá řeč: Ve většině povídek je použita spíše zřídka, avšak ve „Večerních šplechtech“ má výrazné zastoupení.

Specifika jazyka díla zahrnují použití hovorové češtiny u běžných postav. Zástupci vyšších společenských vrstev často užívají germanismy nebo přímo německé výrazy („Hörst du, Poldi!“). Ve „Večerních šplechtech“ je pak patrný studentský slang, který odráží atmosféru vysokoškolských let.

Hlavní postavy

Povídky malostranské představují širokou škálu postav, které věrně odrážejí společenské vrstvy a charaktery Malé Strany 19. století. Mnohé z nich jsou nezapomenutelné a staly se symboly lidských vlastností.

• Pan Vojtíšek (z povídky „Přivedla žebráka na mizinu“): Skromný, milý a laskavý žebrák, kterého měli všichni rádi. Jeho dobrosrdečnost se stane příčinou jeho pádu, když je obětí pomluv a nakonec umrzne.
• Bába Miliónová (z povídky „Přivedla žebráka na mizinu“): Pomstychtivá a závistivá žebračka, která ze zlosti šíří o panu Vojtíškovi lži, že má majetek, a přivodí mu tak tragický osud.
• Pan Ryšánek a pan Šlégl (z povídky „Pan Ryšánek a pan Šlégl“): Dva starší pánové, jejichž dlouholeté nepřátelství vzniklo kvůli stejné ženě. Ačkoli se léta nebaví, nakonec je spojí tichá sounáležitost a usmíří se. Pan Ryšánek je popsán jako vyšší a slabší, pan Šlégl jako zavalitý a fyzicky statnější.
• Paní Ruska (z povídky „O měkkém srdci paní Rusky“): Pomlouvačná vdova, jejíž zálibou je navštěvovat pohřby a šířit o nebožtících i pozůstalých klepy. Její záškodnická povaha ji donutí k neobvyklému řešení, aby nepřišla o svou „zábavu“.
• Doktor Heribert alias Doktor Kazisvět (z povídky „Doktor Kazisvět“): Podivínský, samotářský lékař, který odmítá léčit a stýkat se s lidmi. Proslaví se, když zachrání radu Scheplera před pohřbením zaživa, čímž si vyslouží nelichotivou přezdívku „Kazisvět“, ale i všeobecný respekt. Zůstává však svému samotářství věrný.
• Pan Rybář alias Hastrman (z povídky „Hastrman“): Rybář menšího vzrůstu, sběratel kamenů, který se domnívá, že vlastní drahokamy. Jeho zklamání z bezcennosti sbírky je přebito uvědoměním, že skutečné bohatství spočívá v lásce rodiny.
• Pan Vorel (z povídky „Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku“): Obchodník s krupicí, který se snaží zapadnout mezi malostranské sousedy. Je však odmítán a pomlouván, což ho vede k izolaci a tragické sebevraždě.
• Václav (z povídky „Týden v tichém domě“): Syn paní Bavorové, který zosobňuje mladého Nerudu. Chudý, ale čestný, snaží se dostudovat, ačkoliv je nespravedlivě obviněn.
• Koncipient Krumlovský (z povídky „Figurky“): Hlavní postava, která se snaží najít klid na Malé Straně. S autobiografickými prvky, postupně se zapojuje do spletitého života sousedů a odhaluje nelichotivou tvář malostranského společenství.
• Hovorka (z povídky „Večerní šplechty“): Jeden z mladých studentů, ve kterém se Neruda stylizuje sám sebe.
• Slečna Máry (z povídky „Psáno o letošních Dušičkách“): Osamělá a nerozhodná dívka, která si nedokázala vybrat mezi dvěma nápadníky. Po jejich předčasné smrti o ně pečuje v paměti a navštěvuje jejich hroby.

Shrnutí děje

Povídky malostranské tvoří mozaiku příběhů, které dohromady vykreslují život na Malé Straně.

Týden v tichém domě

Povídka popisuje všední život v malostranském činžáku během jednoho týdne, se spoustou postav. Ústřední roli hraje rodina Bavorových – syn Václav, chudý, ale čestný mladík, který pracuje v úřadě u pana Domácího a snaží se dostudovat. Je obviněn z psaní neslušných básniček. Jeho matka si musí přivydělávat praním. Mezi další nájemníky patří slečna Žanýnka a slečna Josefínka, o kterou má zájem pan Loukota. Zvrat nastává, když paní Bavorová vyhraje loterii, což Václavovi umožní dostudovat a změní vztah okolí k jejich rodině.

Pan Ryšánek a pan Šlégl

Příběh o dlouholetém nepřátelství dvou starších pánů, pana Ryšánka a pana Šlégla. Jejich nenávist vznikla kdysi kvůli stejné ženě, s níž se oženil pan Šlégl. Přestože se spolu léta nebaví, den co den sedávají u stejného stolu v hostinci. Když Ryšánek onemocní, Šlégl si uvědomí, že si na něj zvykl. Po Ryšánkově uzdravení mu Šlégl nabídne tabák a po dlouhých letech se konečně opět začnou bavit.

Přivedla žebráka na mizinu

Povídka vypráví o panu Vojtíškovi, laskavém a oblíbeném žebrákovi, kterého měli všichni rádi a dávali mu almužny. Jednoho dne ho osloví žebračka, „bába Miliónová“, a nabídne mu, aby se dali dohromady. Pan Vojtíšek ji odmítne, a ona ze zlosti začne šířit pomluvy, že má pan Vojtíšek na Starém Městě nemovitosti a jen si hraje na chudáka. Drby se rozšíří, Vojtíšek přestane dostávat almužny, musí odejít z Malé Strany a nakonec v zimě umrzne na Újezdě, vyhublý a v chatrném oblečení.

O měkkém srdci paní Rusky

Paní Ruska je vdova, jejíž jedinou zálibou je navštěvovat pohřby, ať už je pozvaná, či ne. Na pohřbech pak s gustem pomlouvá nebožtíky i pozůstalé. Na pohřbu zámožného obchodníka pana Velše dojde pozůstalým trpělivost a zavolají na ni komisaře. Je jí zakázáno chodit na pohřby, ale paní Ruska se přestěhuje k Oujezdské bráně, kudy prochází každý pohřeb, a odtamtud srdečně pláče nad každým smutečním průvodem.

Večerní šplechty

Bez přímého děje, tato povídka slouží jako Nerudova vzpomínka na jeho vysokoškolská léta. Vypravěč (pod pseudonymem Hovorka) a jeho kamarádi Jäkl, Kupka a Novomlýnský se pravidelně scházeli na střeše za vikýřem domu U Dvou slunců, aby si povídali a kouřili. Povídka zachycuje jejich přátelské rozhovory, vzpomínky a vyprávění z mládí, například Jäklovu zamilovanost do Lízinky Perálkové.

Doktor Kazisvět

Hlavní postavou je doktor Heribert, podivín, který odmítá léčit lidi a nestýká se s nimi, kvůli čemuž ho nikdo neváží. Během pohřbu rady Scheplera dojde k nehodě a Heribert zjistí, že starý pán je živý, jen strnulý. Heribert ho vzkřísí, ale je nazván „Kazisvětem“ lidmi, kteří měli z rady Scheplera prospěch. Ačkoli Heribert stoupne v ceně, zůstává svému samotářství věrný a nemocné nadále odmítá.

Hastrman

Příběh pana Rybáře, zvaného Hastrman, který bydlí u své dcery a zetě a je známý pro svou sbírku „drahých kamenů“. Když od profesora matematiky a přírodopisu zjistí, že jeho kameny nemají žádnou cenu, zesmutní a začne je vyhazovat z okna. Zeť ho však ujistí, že jeho hodnota pro rodinu spočívá v něm samotném, ne v domnělém bohatství.

Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku

Pan Vorel si roku 1840 otevřel krám s krupicí, ale jeho sousedé ho brali jako cizince a nikdo k němu nechodil. Aby zapadl, koupil si pěnovku a začal z ní bafat. Když ale slečna Poldýnka vstoupila do krámu plného dýmu, začaly se o panu Vorlovi šířit pomluvy, že má zboží začouzené. Obchod mu dál neprosperoval. Po pěti měsících, kdy jeho obchod začali navštěvovat jen Židé, ho pan domácí nechá vystěhovat. Pan Vorel to neunesl a oběsí se v obchodě.

FAQ – Často kladené otázky

Proč jsou Povídky malostranské považovány za realistické dílo?

Povídky malostranské se řadí k realismu díky svému detailnímu a věrnému zobrazení života na Malé Straně, včetně každodenních událostí, sociálních typů a propracovaných charakterů postav. Dílo kritizuje společenské nešvary a předkládá objektivní pohled na tehdejší společnost.

Co tvoří hlavní jednotící prvek celého souboru povídek?

Hlavním jednotícím prvkem je specifické prostředí Pražské Malé Strany v polovině 19. století a detailní charaktery jejích obyvatel. Neruda čerpal z vlastních vzpomínek, čímž dodal dílu autenticitu a vytvořil ucelený obraz této lokality.

Které povídky jsou psány ich-formou a jaký to má význam?

Ich-formou jsou psány povídky „Večerní šplechty“, „U tří lilií“, „Svatováclavská mše“ a „Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno“. Tato forma umožňuje autorovi stylizovat se do hlavní postavy a vyprávět příběhy jako své vlastní vzpomínky či prožitky.

Jakým způsobem Neruda kritizuje maloměšťáctví ve svých povídkách?

Neruda kritizuje maloměšťáctví odsouzením přetvářky, povýšenosti, závisti, šíření pomluv a neochoty přijímat odlišnosti. Tyto nešvary, které pozoroval v malostranské společnosti, často vedou k izolaci nebo tragickým koncům některých postav, jako je tomu u pana Vojtíška nebo pana Vorla.

Jaký význam mají v jazyce díla archaismy a germanismy?

Archaismy a inverze slovosledu přispívají k vytvoření dobové atmosféry a zdůrazňují starosvětský ráz Malé Strany. Germanismy a němčina v přímé řeči charakterizují vyšší společenské vrstvy a poukazují na tehdejší vliv německého jazyka v české společnosti.