Podcast na Jan Amos Komenský: Život a pedagogické dílo

Kapitoly

Kdo vlastně byl?

Od sirotka k učenci

Fulnecká idyla a pád

Zrod Labyrintu světa

Začátky v Lešně

Průlomová pedagogická díla

Cesty po Evropě

Maďarská praxe a další tragédie

Poslední léta v Amsterdamu

Učitel národů

Škola pro všechny

Jak správně učit?

Učebnice, které změnily svět

Odkaz pro dnešek

Výchova od plenek

Brána jazyků dokořán

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Tomáš: Víte, co odděluje trojku od jedničky u maturity z otázky na Komenského? Není to jen výčet jeho děl. Je to pochopení toho, proč je psal – a to se skoro všichni učí špatně.

Karolína: Přesně tak. Většina studentů ho vidí jen jako autora Labyrintu světa, ale ten příběh za tím... ten je to, co vám získá body navíc. A přesně to si dneska rozebereme.

Tomáš: Posloucháte Studyfi Podcast. Tak jdeme na to, Karolíno. Kdo byl Jan Amos Komenský, než se stal tou ikonou z učebnic?

Karolína: Tak v prvé řadě to byl člověk z masa a kostí, ne jen portrét na zdi. Narodil se v roce 1592, ale kde přesně, to je dodnes trochu záhada. Hádá se Nivnice, Uherský Brod nebo Komňa.

Tomáš: Takže už jeho narození je tak trochu detektivka. To se u maturitní otázky může hodit jako zajímavost na úvod, ne?

Karolína: Určitě! Ukazuje to, že o něm víte něco víc. Ale to klíčové přichází brzy. V jeho dvanácti letech mu zemřeli oba rodiče i dvě sestry. Najednou byl sirotek a musel se o něj postarat příbuzní.

Tomáš: To je strašný start do života. Jak to ovlivnilo jeho vzdělání? V té době to asi nebylo jednoduché.

Karolína: Vůbec ne. Systematického vzdělání se mu dostalo až v šestnácti letech na latinské škole v Přerově. Představte si, doháněl několik let. Ale byl neuvěřitelně talentovaný a pilný.

Tomáš: A pak vyrazil do světa, že? Německo, Heidelberg...

Karolína: Přesně tak. Studoval na prestižních evangelických univerzitách. A už tam začal pracovat na obrovských projektech. Třeba na encyklopedii Divadlo veškerenstva věcí a na obřím slovníku Poklad jazyka českého.

Tomáš: Počkat, takže jako mladý student si řekl, že prostě sepíše všechno vědění a k tomu kompletní slovník? Já měl v jeho věku problém napsat slohovku na dvojku.

Karolína: Přesně tak! Byl neuvěřitelně ambiciózní. Tahle díla sice nikdy nedokončil, ale ukazuje to jeho zápal pro vědění a systém. A tenhle zápal si přivezl zpátky domů.

Tomáš: Takže se vrátil a stal se učitelem a kazatelem ve Fulneku. To zní jako šťastné období.

Karolína: Bylo to jedno z jeho nejšťastnějších. Oženil se se svou první ženou, Magdalenou Vizovskou, narodily se jim dvě děti, působil jako rektor školy... Měl všechno.

Tomáš: A pak přišla Bílá hora. Rok 1620.

Karolína: A s ní naprostá katastrofa. Jako nekatolík a duchovní Jednoty bratrské se musel začít skrývat. Jeho žena s dětmi zůstala ve Fulneku, protože doufal, že se pro ně brzy vrátí.

Tomáš: Ale to se nestalo.

Karolína: Ne. V roce 1622 jeho manželka i obě malé děti zemřely na mor. Do toho mu ve Fulneku na náměstí spálili celou jeho knihovnu, všechno, co do té doby napsal a shromáždil.

Tomáš: To je nepředstavitelná ztráta. Přijít o rodinu i o celoživotní práci najednou...

Karolína: A přesně z téhle bolesti, z toho absolutního dna, se zrodila jeho nejznámější díla. Tehdy napsal spisy jako Truchlivý a hlavně – začal psát Labyrint světa a ráj srdce.

Tomáš: Takže Labyrint není jen nějaká filozofická alegorie. Je to vlastně jeho osobní zpověď? Způsob, jak se vyrovnat s tím, že svět, který znal, se mu zhroutil?

Karolína: Přesně tak! A to je ta jednička u maturity! Když řeknete, že poutník v Labyrintu je sám Komenský, který hledá smysl ve světě plném lži, přetvářky a bolesti poté, co sám všechno ztratil. To dílo najednou dostává úplně jinou hloubku.

Tomáš: Chápu. Takže ta kritika společnosti v knize pramení z jeho vlastní, hluboce prožité tragédie. To je silné.

Karolína: Velmi. V roce 1624 se sice znovu oženil, s Marií Dorotou, ale cejch psance a exulanta už mu zůstal. V roce 1628 musel definitivně opustit vlast a odešel do polského Lešna.

Tomáš: A tím začíná jeho slavná etapa v exilu. Ale to už je téma, které si zaslouží vlastní prostor. Probrali jsme jeho cestu od sirotka po exulanta, což formovalo celý jeho pohled na svět.

Karolína: Přesně tak. Lešno v Polsku se stalo jeho novým domovem, i když doufal, že jen dočasným. Začal tam působit nejdřív jako učitel a později i jako ředitel bratrského gymnázia.

Tomáš: Takže se z kazatele a spisovatele stal zase pedagog na plný úvazek.

Karolína: A právě to odstartovalo jeho největší pedagogickou éru. Pořád věřil, že se exulanti vrátí domů. Chtěl být připravený a mít plán, jak rychle obnovit školství a celou společnost v Čechách.

Tomáš: To zní neuvěřitelně ambiciózně. Kde na to bral energii?

Karolína: Byl to vizionář. V té době začal pracovat na svém zásadním díle, kterému říkal Česká didaktika. Chtěl v něm popsat, jak naučit všechny všemu. Umění umělého vyučování, jak to sám nazval.

Tomáš: Naučit všechny všemu... to je i dneska docela oříšek.

Karolína: To rozhodně je. Ale on věřil, že když pochopíme principy, na kterých funguje příroda, můžeme je aplikovat i na vzdělávání. Všechno do sebe podle něj zapadalo.

Tomáš: Takže co konkrétně z téhle jeho vize vzešlo? Mluvíme o učebnicích?

Karolína: Přesně tak. A nejen o nich. Napsal například Informatorium školy mateřské. To je, a teď se podrž, první dílo v dějinách, které se systematicky věnuje předškolní výchově.

Tomáš: Počkat, takže on řešil školku už v 17. století?

Karolína: Přesně! Radil matkám, jak se o sebe starat v těhotenství, jak dbát na zdravý vývoj dítěte, o důležitosti her a čerstvého vzduchu... Bylo to naprosto revoluční.

Tomáš: Neuvěřitelné. A co ty slavné učebnice?

Karolína: Jeho největším hitem, který ho proslavil po celé Evropě, byla Brána jazyků otevřená. Byla to učebnice latiny, ale úplně jiná než všechny ostatní.

Tomáš: V čem? Já si pamatuju jen nekonečné biflování slovíček.

Karolína: Právě tomu se chtěl vyhnout! Vzal osm tisíc latinských slov a poskládal je do tisíce smysluplných vět. Ty věty pak uspořádal do sto tematických celků. Takže ses neučil jen slovíčka, ale rovnou poznával svět.

Tomáš: Kéž by takovou učebnici někdo napsal pro chemii!

Karolína: No vidíš. Ta kniha byla takový úspěch, že byla přeložena do desítek jazyků a udělala z něj mezinárodní celebritu.

Tomáš: Takže se o něm vědělo i za hranicemi Polska. Zvali ho někam?

Karolína: A jak! Dostával pozvánky z celé nekatolické Evropy. Dlouho odmítal, ale v roce 1641 přijal pozvání od anglického parlamentu. Vystoupil dokonce i před Královskou akademií věd.

Tomáš: Páni. To už musel mít obrovský vliv.

Karolína: Uvědomil si, že právě díky těmto cestám může šířit své myšlenky o nápravě světa. Jenže v Anglii zrovna začínala občanská válka, takže musel odjet.

Tomáš: A kam zamířil potom?

Karolína: Hned dostal další nabídku, tentokrát ze Švédska. Měl tam vést kompletní reformu školství. To byla obrovská příležitost.

Tomáš: A přijal? Zní to jako splněný sen pro někoho s jeho vizemi.

Karolína: Přijal. V roce 1642 odjel do Švédska. Cestou se dokonce potkal s filozofem René Descartem. Ale práce pro Švédy byla složitá. Měl spory s mecenáši a nakonec požadované učebnice úplně nedokončil. Soustředil se spíš na své celoživotní dílo.

Tomáš: O jaké dílo šlo?

Karolína: O Obecnou poradu o nápravě věcí lidských. To měl být jeho opus magnum, plán na reformu celé lidské společnosti. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Tomáš: Dobře. Co se dělo po Švédsku? Vrátil se do Lešna?

Karolína: Ano, v roce 1648. Jenže přišla další rána. Vestfálský mír ukončil třicetiletou válku, ale pro české exulanty to znamenalo konec všech nadějí na návrat domů.

Tomáš: To muselo být zdrcující.

Karolína: Bylo. Komenský tehdy napsal dojemný spis Kšaft umírající matky Jednoty bratrské. Je to takové hořké rozloučení s vlastí, ale zároveň v něm vyjadřuje víru v budoucnost národa.

Tomáš: Ale i po tomhle všem se nevzdal a pracoval dál?

Karolína: Přesně tak. V roce 1650 přijal pozvání do Uher, do Sárospataku. A tam konečně dostal šanci ověřit si své teorie v praxi. Měl založit sedmiletou pansofickou školu.

Tomáš: Takže konečně vlastní škola podle jeho pravidel!

Karolína: Přesně! I když se podařilo otevřít jen tři třídy. A právě tady vznikla jeho další slavná díla – Svět v obrazech, což byla vlastně obrázková verze Brány jazyků, a Škola hrou, kde látku zpracoval do podoby divadelních her.

Tomáš: Učení divadlem... to zní skvěle.

Karolína: Děti to milovaly. Ale pak přišla největší katastrofa jeho života. Vrátil se do Lešna, které v roce 1656 během války Poláci vypálili.

Tomáš: A on byl uvnitř?

Karolína: Podařilo se mu na poslední chvíli uprchnout a zachránit si holý život. Ale přišel o všechno. Shořela mu celá knihovna a hlavně jeho cenné rukopisy. Včetně Česko-latinského slovníku, na kterém pracoval celý život.

Tomáš: Celý život... To je noční můra každého tvůrce.

Karolína: Z téhle ztráty se už nikdy úplně nevzpamatoval.

Tomáš: Co s ním bylo dál? Kam šel, když neměl nic?

Karolína: Naštěstí měl vlivné přátele. Přijal pozvání do Amsterdamu, kde se ho ujal syn jeho dřívějšího mecenáše. A tam konečně našel klid.

Tomáš: Takže poslední léta života strávil v Nizozemsku?

Karolína: Ano, posledních čtrnáct let. Žil v pohodlí a mohl se nerušeně věnovat práci. Právě tady se nejvíc soustředil na dokončení svého monumentálního díla, té Obecné porady o nápravě věcí lidských.

Tomáš: Podařilo se mu to dokončit?

Karolína: Nikdy úplně. Je to obrovský, sedmidílný spis, který pokrývá vše od vzdělání přes politiku až po sjednocení lidstva. Je to v podstatě návod, jak vytvořit lepší svět.

Tomáš: Ten člověk byl prostě nezastavitelný. I po všech těch tragédiích, ztrátě rodiny, domova i životního díla, pořád věřil v nápravu lidstva.

Karolína: To je na něm to nejvíc fascinující. Jeho víra v sílu vzdělání a v dobro v člověku byla neotřesitelná. Zemřel v roce 1670 a je pohřben v Naardenu, nedaleko Amsterdamu.

Tomáš: Takže abychom to shrnuli. Jeho život v exilu, ač plný tragédií, byl vlastně jeho nejplodnějším obdobím, kdy formuloval myšlenky, které ovlivnily pedagogiku na celá staletí.

Karolína: Přesně tak. Z exulanta se stal skutečným

Tomáš: ...skutečným Učitelem národů. A právě to je to téma, na které jsem se těšil. Jeho pedagogika. Protože to je to, co ho dělá nesmrtelným, že?

Karolína: Přesně tak. Jeho myšlenky na vzdělávání byly na svou dobu absolutně revoluční. A víš, co je na nich nejlepší? Spousta z nich platí dodnes. Ten úplně základní kámen je jeho víra, že vzdělání má být dostupné úplně všem.

Tomáš: Všem jako všem? I chudým, i dívkám?

Karolína: Všem! Bez rozdílu původu nebo pohlaví. A navíc zdarma. Chtěl odstranit představu, že vzdělání je jen pro elitu. Podle něj i to nejméně nadané dítě si zaslouží šanci se něco naučit a zlepšit.

Tomáš: To je neuvěřitelně moderní myšlenka na 17. století. Co byl podle něj hlavní cíl takové výchovy?

Karolína: Měl tři hlavní cíle, které na sebe krásně navazují. Zaprvé, poznat sebe a svět. To je to klasické vzdělání ve vědách, umění, řemeslech. Zadruhé, ovládnout sebe. To je morální a etická výchova. A zatřetí, povznést se k Bohu, což byla náboženská výchova.

Tomáš: Věda, morálka a víra. Tři pilíře. Chápu. A jak si představoval, že by se to celé mělo v praxi zorganizovat?

Karolína: Měl to promyšlené do posledního detailu. Navrhl kompletní školskou soustavu, která člověka provází v podstatě od narození až do dospělosti. Je to systém čtyř šestiletých stupňů.

Tomáš: Čtyři stupně? Tak to mě zajímá. Jak to vypadalo?

Karolína: Začíná to doma. Od narození do šesti let je to takzvaná „škola mateřská“. Výchova probíhá v rodině a Komenský pro rodiče dokonce napsal příručku, Informatorium školy mateřské.

Tomáš: Takže první učitelé jsou rodiče. To dává smysl.

Karolína: Přesně. Pak, od šesti do dvanácti let, nastupuje „škola obecná“. Ta měla být v každé vesnici i městě, pro chlapce i dívky. Učilo se tam čtení, psaní, počítání, ale i přírodověda, zpěv a ruční práce.

Tomáš: Takový základ pro život. Co následovalo?

Karolína: Od dvanácti do osmnácti let byla na řadě „škola latinská“ neboli gymnázium, které mělo být v každém větším městě. Tam se probíralo sedmero svobodných umění, přírodní vědy, dějepis a jazyky.

Tomáš: A co po maturitě, abychom tak řekli?

Karolína: Po maturitě, přesně tak, přišla akademie. Od osmnácti do dvaceti čtyř let. To byla vysoká škola, která měla být v každé zemi. Studovala se tam teologie, práva nebo medicína. A co je zajímavé, po dokončení studií doporučoval cestovat.

Tomáš: Celý ten systém zní vlastně jako předchůdce toho našeho. A taky zavedl pojmy jako školní rok a prázdniny, že?

Karolína: Ano! On byl první, kdo definoval školní rok, školní prázdniny a dokonce školní týden. Chtěl, aby žáci ve třídě byli stejně staří a na stejné úrovni znalostí. Dokonce navrhoval, aby učitelé měli pomocníky, pokud je ve třídě moc dětí. Což tehdy bylo běžné, třeba i osmdesát žáků.

Tomáš: Osmdesát dětí... To si dneska neumíme ani představit. Takže měl systém, ale co samotná výuka? Jak se mělo podle něj učit, aby to nebylo jen mechanické biflování?

Karolína: Skvělá otázka. To je jádro jeho didaktiky. Formuloval několik klíčových zásad. Ta nejdůležitější je „zásada názornosti“. Chtěl, aby si žák věci doslova osahal. Aby je vnímal všemi smysly, nejen o nich četl.

Tomáš: Takže místo popisu stromu v knize jít ven a obejmout strom. Rozumím.

Karolína: Přesně tak! Další je „zásada systematičnosti“. Učivo musí navazovat. Postupovat od známého k neznámému, od jednoduchého ke složitějšímu. Žádné skákání z tématu na téma.

Tomáš: To zní logicky. Co dál?

Karolína: Pak „zásada aktivnosti“. Žák nemá být pasivní nádoba, do které učitel lije vědomosti. Má si poznatky získávat vlastní zkušeností a používat je v praxi. Dnes bychom řekli „learning by doing“.

Tomáš: Učení hrou a experimenty, v podstatě.

Karolína: Přesně. S tím souvisí i „zásada trvalosti“, což znamená neustálé opakování, aby se vědomosti upevnily. A konečně „zásada přiměřenosti“. Učitel musí brát v potaz věk a individuální schopnosti dětí.

Tomáš: Takže žádné trápení prvňáčka integrály.

Karolína: Přesně tak. Dokonce dělil žáky podle nadání a povahy, aby k nim učitel mohl přistupovat individuálně. Například na bystré a pilné, bystré ale líné, nebo třeba vzpurné. Pro každého měl jiný přístup.

Tomáš: To je psychologie jako vyšitá. Je vidět, že o tom fakt přemýšlel z pohledu toho dítěte. A tyhle myšlenky pak sepsal do nějakých slavných knih, že?

Karolína: Rozhodně. Jeho stěžejní pedagogické dílo je Velká didaktika. Tam shrnul celou svou teorii. Jeho motto bylo „učit všechny všemu“, a to stručně, příjemně a důkladně. Chtěl, aby ve školách bylo méně dřiny a nechuti, a naopak více radosti a pevných výsledků.

Tomáš: A co ta slavná „Škola hrou“? To zní jako sen každého studenta.

Karolína: Ano, i když je to trochu jinak, než si dnes představujeme. Nebyla to hra v dnešním slova smyslu, ale spíš školní divadlo. Napsal soubor osmi her, které dramatickou formou představovaly žákům poznatky o světě. Mělo to zpříjemnit učení a motivovat.

Tomáš: Takže když mi učitelé říkali, že škola není hra, tak se vlastně trochu mýlili? Aspoň podle Komenského.

Karolína: Přesně tak! Ale jeho největším světovým bestsellerem se stalo něco jiného. Kniha s názvem Orbis Pictus, neboli Svět v obrazech.

Tomáš: To je ta obrázková učebnice?

Karolína: Ano! Byla to úplně první obrázková učebnice pro děti na světě. Každá kapitola měla obrázek a pod ním popisky v latině a národním jazyce. Byla to revoluce. Najednou se děti mohly učit o světě vizuálně. Ta kniha byla přeložena do desítek jazyků, dokonce i do perštiny a japonštiny.

Tomáš: To je neuvěřitelné. Takový úspěch. Vlastně takový YouTube nebo Google Images 17. století.

Karolína: Skvělé přirovnání! Přesně tak. Od neživé přírody, přes rostliny a zvířata, se dostal až k člověku a jeho činnostem. Ukazoval pekaře, jak peče chleba, malíře, jak maluje. Vše v pohybu, v akci.

Tomáš: Takže abychom to shrnuli. Co je ten hlavní odkaz, který si z Komenského pedagogiky můžeme vzít my, studenti v 21. století?

Karolína: Těch věcí je spousta. Ale pokud bych měla vypíchnout to nejdůležitější, tak je to myšlenka celoživotního vzdělávání. Komenský věřil, že člověk se učí pořád, nejen ve škole.

Tomáš: To je pravda. Svět se mění tak rychle.

Karolína: Přesně. Další věc je důraz na aktivitu. Nebuďte jen pasivními posluchači. Ptejte se, zkoušejte si věci, hledejte souvislosti. Učení není o memorování dat, ale o pochopení principů. To je základ.

Tomáš: Takže učit se tak, aby to dávalo smysl a bavilo mě to. A hlavně se nebát ptát a zkoušet.

Karolína: Přesně tak. Jeho zásady – názornost, systematičnost, aktivita – to nejsou jen historické pojmy. Jsou to nadčasové tipy, jak se učit efektivněji a s větší radostí. To je ten klíč, který nám Komenský zanechal.

Tomáš: Díky, Karolíno. To bylo skvělé shrnutí. A myslím, že právě ten důraz na pochopení všeho a vidění souvislostí nás krásně přivádí k jeho dalšímu velkému konceptu.

Karolína: Máš na mysli pansofii, tedy vševědu?

Tomáš: Přesně tu. Ale o tom, jak chtěl Komenský napravit celý svět a sjednotit veškeré lidské vědění, si povíme v příští části.

Karolína: Přesně. A ta pansofie, ta myšlenka na propojené vědění, se skvěle odráží v jeho konkrétních plánech na výchovu. Začal totiž úplně od začátku.

Tomáš: Od začátku jako... od první třídy?

Karolína: Ještě dřív! V díle *Informatorium školy mateřské* popsal výchovu dětí od narození do šesti let. Byl to v Evropě naprosto ojedinělý spis.

Tomáš: Počkat, takže on řešil v 17. století v podstatě předškolní výchovu? To je neuvěřitelné.

Karolína: Přesně tak. Radil rodičům, aby se k dítěti chovali jako ke „klenotu“, mluvili na něj hezky a hlavně ho rozvíjeli. Nejdřív víru a mravy, pak teprve znalosti.

Tomáš: Takže žádné biflování, ale spíš formování osobnosti.

Karolína: A taky zdůrazňoval zdraví, pohyb a hlavně mateřský jazyk jako základ všeho. Mimochodem, byl i proti tomu, aby matky najímaly kojné.

Tomáš: Všechno hezky od maminky. To zní vlastně strašně moderně.

Karolína: Přesně. A na tenhle základ pak navázal u starších dětí. Třeba s jeho slavnou učebnicí latiny, *Brána jazyků otevřená*.

Tomáš: To je ta, co z něj udělala v podstatě celebritu, že?

Karolína: V podstatě ano! Udělal revoluci v učení jazyků. Žádné suché drilování gramatiky. Seřadil osm tisíc slovíček do tisíce logických vět ve sto kapitolách.

Tomáš: Takže se žáci učili jazyk na reálných příkladech a v souvislostech?

Karolína: Ano. Šlo se od známého k neznámému, od konkrétního k abstraktnímu. Všechno navíc propojoval s mateřským jazykem žáka. Učení tak konečně dávalo smysl.

Tomáš: Takže abychom to celé shrnuli... Komenský nebyl jen snílek, co chtěl napravit svět. Měl konkrétní, promyšlený systém, jak začít u toho nejdůležitějšího – u dětí.

Karolína: Přesně tak. Jeho klíčová myšlenka byla, že vzdělání má být přirozené, názorné a radostné. Ne trest, ale objevování. A to je odkaz, který je platný i dnes.

Tomáš: Naprosto. Karolíno, moc ti děkuju za skvělé shrnutí života a díla Učitele národů. Bylo to super.

Karolína: Já děkuju za pozvání, Tomáši. Bylo mi potěšením.

Tomáš: I pro nás. Tak, to je pro dnešek ze Studyfi Podcastu vše. Držíme vám palce u maturity a těšíme se zase příště. Mějte se fajn!