Podcast na ICOM Transport: Strategie a výzvy

Kapitoly

Problém s řidiči

Data v autobusové dopravě

Co všechno se sleduje

Výhoda okamžitých dat

Nejen kamiony a autobusy

Rozdělení byznysu

Tendry a soutěže

Cena versus ekologie

Konkurenční výhoda

Mýto a elektrické tahače

Alternativní paliva

Dojezd a infrastruktura

Mýtus o mladé generaci

Péče o zaměstnance

Problém jménem kraťasy

Rodinná firma a budoucnost

Zdravé krize a dotace

Past jménem byrokracie

Konkrétní překážky a závěr

Přepis

Filip: Představte si, že jste šéf obří dopravní firmy. Právě jste vyhráli tendr na provoz autobusů v úplně novém kraji. Skvělá zpráva, že? Ale je tu jeden háček... kde teď narychlo sehnat desítky nových a spolehlivých řidičů?

Tereza: Přesně tak. To je noční můra spousty dopravců. Posloucháte Studyfi Podcast.

Filip: Terezo, tohle je reálný problém? Jak těžké je dnes sehnat řidiče?

Tereza: Je to obrovská výzva pro celý obor. Ale my jsme možná jedna z mála firem, která může říct, že nedostatek řidičů nemá. Celkem jich zaměstnáváme okolo dvanácti set.

Filip: Dvanáct set? Páni. A to jsou všechno Češi?

Tereza: Ne, asi čtyři stovky z nich jsou cizinci. Bez nich bychom se neobešli.

Filip: A co ženy za volantem? Potkáváme je častěji?

Tereza: Bohužel to procento pořád není moc vysoké. Ženy rádi přijímáme, ale daří se nám to spíš v autobusové dopravě než v té nákladní. Tam jsou směny pevněji dané a žena si může lépe naplánovat život, třeba s dětmi.

Filip: Dobře, takže máte obrovský tým řidičů. Jak se něco takového vůbec dá efektivně řídit? To musí být šílená logistika.

Tereza: Klíčem jsou technologie a data. Hodně do téhle oblasti investujeme. V kamionové dopravě je práce s online daty celkem běžná, ale v té autobusové jsme byli tak trochu průkopníci.

Filip: Vážně? Čekal bych, že to bude standard všude.

Tereza: To já taky. Ale když jsme dělali výběrové řízení na software pro řízení dopravy, zažila jsem šok. Chtěli jsme po IT firmách něco, co vůbec neměly vyvinuté.

Filip: Takže jste si neměli z čeho vybrat?

Tereza: V podstatě ne. Byla jsem ohromená, že v autobusové dopravě se online informace prostě nevyžadují. Naštěstí jsme našli firmu Mikroelektronika, která v tom viděla budoucnost a šla do toho s námi. Měli nějaký základ a společně jsme to dotáhli.

Filip: Takže co všechno ten váš systém sleduje? Zní to trochu jako Velký bratr na kolech.

Tereza: Trochu jo, ale v dobrém slova smyslu. Sledujeme vlastně úplně všechno. Stahujeme data přímo z vozidla, z odbavovacího strojku... Každý den máme přesný přehled.

Filip: Co to znamená v praxi?

Tereza: Například víme, kolik se vybralo peněz, kolik řidič najel kilometrů, jestli se stala nějaká nehoda a proč. Všechno vyhodnocujeme online.

Filip: Aha, takže když se něco stane, víte to hned?

Tereza: Přesně. Když třeba řidič zapomene odevzdat tržbu, systém nás upozorní okamžitě. Nezjistíme to za týden, kdy už je pozdě a těžko se to dohledává. Řešíme problém za jeden den, ne za celý měsíc.

Filip: To zní jako obrovská výhoda. Hlavně v té rychlosti.

Tereza: Je to klíčové. Další skvělý příklad je spotřeba. Umíme pracovat se spotřebou každého řidiče. Pokud nemáte data hned, tak uzavřete měsíc, pak to někdo zpracuje... a třeba až za měsíc a půl jdete za řidičem, že jezdí o litr dráž než jeho kolegové.

Filip: Což už je dávno a on si to ani nemusí pamatovat.

Tereza: Přesně tak. U nás se to dá řešit okamžitě. A to je obrovská konkurenční výhoda. Ceny za dopravu jsou dané trhem. Náš zisk tedy můžeme zvyšovat jedině tak, že efektivně hospodaříme s náklady.

Filip: Mluvíme hlavně o autobusech a kamionech. Ale váš byznys je širší, že? Zmínila jste třeba spotřebu, což mě přivádí k čerpacím stanicím.

Tereza: Ano, to je další, stále rostoucí část naší firmy. Máme čtyři velké veřejné čerpací stanice s obchody a kompletním servisem.

Filip: A to je vše?

Tereza: K tomu máme ještě třináct menších, samoobslužných stanic. Ty jsou většinou strategicky umístěné u našich středisek po celé republice, aby sloužily primárně pro naši flotilu. Ale nejen pro ni.

Filip: Rozumím. Takže když to shrneme, největší část vašeho podnikání je tedy autobusová doprava?

Tereza: Přesně tak. Ta tvoří kolem 60 procent. Nákladní doprava má zhruba 20 procent.

Filip: A ten zbytek jsou čerpací stanice, servisy a ta nová logistika?

Tereza: Ano, tyhle tři části mají dohromady těch zbývajících 20 procent. Takže ta logistika je pro nás opravdu spíš jen takový doplněk.

Filip: Super. Pojďme k těm autobusům. Loni jste prý měli nějaké důležité tendry, jak to dopadlo?

Tereza: Bylo to zajímavé. Podařilo se nám posílit ve Středočeském kraji, ale naopak v Kraji Vysočina jsme neobhájili pozice, které jsme měli.

Filip: Aha, takže to je vlastně ztráta?

Tereza: Ne tak docela. Získali jsme tam jiná, nová území, takže jsme se spíš jen mírně přesunuli. Celkově jsme v autobusové dopravě posílili.

Filip: A co vás čeká letos? Nějaká velká soutěž na obzoru?

Tereza: Určitě! Letos se bude vypisovat Olomoucký kraj, což je obrovský tendr zhruba za čtyři miliardy korun na deset let. Takže tam se určitě budeme hlásit.

Filip: Co v takových tendrech vlastně rozhoduje? Je to jenom o nejnižší ceně, nebo hraje roli i to, na jaké pohony jezdíte?

Tereza: V linkové dopravě je to hlavně cena. Ale je velký rozdíl mezi linkovou a městskou dopravou.

Filip: V čem přesně?

Tereza: V městské dopravě už musí být 61 procent autobusů bezemisních nebo nízkoemisních. Samozřejmě to celou dopravu dost prodražuje, ale je to prostě dané.

Filip: Takže kraje a města si diktují podmínky?

Tereza: Jsou to jejich politická rozhodnutí. Řeknou, s jakými vozy chtějí jezdit, a dopravci se tomu musejí přizpůsobit.

Filip: A kolik firem se obvykle do takových soutěží hlásí? S kým vlastně soupeříte?

Tereza: V linkové dopravě to bývá kolem deseti dopravců. My nejsme největší, ale naši konkurenti zase většinou nemají nákladní dopravu, síť čerpacích stanic nebo servisy. Věnují se jen autobusům.

Filip: Takže vaše výhoda je v té komplexnosti. V čem konkrétně jste podle vás nejlepší?

Tereza: Stojím si za tím, že jsme nejmodernější. Ať už jde o stáří vozového parku, systém řízení dopravy, nebo péči o řidiče a jejich zázemí. Prostě ve všem, co děláme, chceme být nejlepší.

Filip: Moderní přístup jako klíč k úspěchu. To dává smysl. A když mluvíme o řidičích...

Tereza: Přesně. A ten moderní přístup se nepromítá jen do péče o řidiče, ale i do technologií. Třeba do přechodu na elektřinu.

Filip: Elektrické tahače? Jak to funguje v praxi, hlavně co se týče nákladů?

Tereza: Je v tom obrovský rozdíl mezi zeměmi. Třeba v Německu platíme za klasický kamion euro šest na dálnici osm korun za kilometr. Ale za elektrický? Jen padesát haléřů.

Filip: Páni, to je neuvěřitelný rozdíl. To se pak musí do kalkulace promítnout opravdu hodně, že?

Tereza: Přesně tak. Proto letos začínáme se čtyřmi elektrickými vozy. Ale je to trochu sázka do budoucna. Až bude v Německu dost elektroaut, mýto zase určitě zvednou.

Filip: A co u nás v Česku? Jsme na tom podobně?

Tereza: Bohužel ne. U nás je to zvýhodnění jen korunu dvacet z nějakých šesti korun. A protože jsou trasy kratší, zatím se to prostě nevyplatí.

Filip: Takže většina vašich tras je spíš do zahraničí?

Tereza: Ano, řekla bych tak dvě třetiny. Ale když mluvíme o ekologii… musím říct, že mi trochu vadí označení "zelená doprava". Je to zavádějící, když se podíváte na celý životní cyklus baterií.

Filip: Rozumím, nic není černobílé. Existuje tedy nějaká jiná, schůdnější cesta?

Tereza: Určitě. Další směr je takzvaná „zelená nafta“, tedy HVO palivo. Používáme ji třeba pro Philip Morris nebo v Jablonci, kde jsme museli splnit přísné limity.

Filip: To zní dobře. Ale co cena?

Tereza: Je asi o 30 procent dražší. Ale i tak je to pořád výhodnější než kupovat nový elektro tahač. A zákazník má plusové body za zelenější řetězec.

Filip: A když se vrátíme k těm elektro tahačům, jaký mají vlastně dojezd?

Tereza: Dnes už je to slušné, v nákladní dopravě se bavíme o 550 až 650 kilometrech. S tím se už dá dobře plánovat. Ale má to i své mouchy.

Filip: Jaké například?

Tereza: Třeba výrobci pneumatik upozorňují, že kvůli většímu zrychlení elektroaut se gumy sjedou mnohem rychleji. Najede se na nich jen asi 60 procent toho co u dieselu.

Filip: To je zajímavý detail. A co ta největší překážka – nabíjení? Jak je na tom infrastruktura?

Tereza: V České republice je to opravdu tristní. Ale co nás překvapilo, ani v Německu to není žádná sláva pro náklaďáky. Mysleli jsme, jak budeme na dálnicích pohodlně nabíjet... a ono ne.

Filip: Takže vedle technologických výzev jsou tu i ty lidské. Často se říká, že hlavně mladá generace dnes nechce moc pracovat. Souhlasíte s tím?

Tereza: Tohle slýchám nerada. Podle mě to není pravda. Vždycky jde o to, jakou práci a jaké podmínky těm mladým lidem nabídnete.

Filip: Takže když je práce zajímavá, tak chtějí?

Tereza: Přesně tak. Když jim nabídnete něco, co má smysl, a vytvoříte dobré prostředí, tak pracovat chtějí. Chápu podnikatele, kteří si stěžují, že jim chybí lidi do fabriky na monotónní práci. Ale pak k tomu musím dát něco navíc. A víte co? Není to vždycky jen o penězích.

Filip: A co je to "něco navíc" u vás? Jak konkrétně pečujete o zaměstnance?

Tereza: Dám příklad. Každou zimu já, generální ředitel a další z vedení objíždíme naše řidiče. Normálně jedeme za nimi na pobočky.

Filip: Přímo za nimi? To zní dost neobvykle.

Tereza: Přesně. Uděláme si tam poradu. Oni vědí, že přijedeme, takže si můžou připravit témata. My jim transparentně ukážeme výsledky, řekneme, co plánujeme za investice... a hlavně, vždycky shrneme, co jsme slíbili loni a jestli jsme to splnili.

Filip: To vytváří důvěru, to je jasné. A na co si tedy řidiči stěžují?

Tereza: Víte, co je na tom nejlepší? V poslední době vlastně na nic moc. Protože u nás je komunikace naprosto otevřená.

Filip: Jak to myslíte?

Tereza: Každý ví, jak si vedeme. Dispečeři znají své náklady. Řidiči vědí, jakou mají spotřebu, kdy se budou měnit gumy, kdy přijde nový autobus. Mají neustálý přísun informací. Takže pak ta diskuse není o stížnostech, ale je profesionální. Bavíme se o provozu a jejich postřezích.

Filip: A o čem se tam tedy konkrétně bavíte, když nejsou stížnosti?

Tereza: Tak pro zlehčení... Víte, co se řeší skoro pokaždé? Kraťasy.

Filip: Kraťasy? To zní jako klíčový strategický problém firmy.

Tereza: Přesně! Já si totiž zakládám na tom, že naši řidiči mají stejnokroje a vypadají slušně. A tak jim vysvětluju: „Pánové, kdybyste byli fotbalový tým, máte kraťasy. Ale my jsme řidiči, reprezentujeme firmu, a cestující se s vámi musí cítit bezpečně.“

Filip: A oni na to kývnou?

Tereza: Nakonec to vždycky uznají, i když by je strašně chtěli. Chápou, že řidič ve vytahaném tričku a kraťasech... no, nevypadá zrovna jako profesionál, kterému svěříte plný autobus lidí.

Filip: To dává smysl. Když mluvíme o generacích, máte dvě dcery. Je pro vás důležité, aby jednou převzaly firmu?

Tereza: Doma jsme se o firmě bavili vždycky, takže holky v tom vyrůstaly. Hlavně ta starší se hodně zajímá. Teď studuje ekonomku, takže by to dávalo smysl. Potěšilo by mě to, ale netlačím na to.

Filip: To je jako když rodiče lyžují a vedou k tomu i děti.

Tereza: Přesně tak. Je to přirozené. Starší dcera už teď občas pomáhá. A navíc je pořád aktivní i můj táta, zakladatel. Má víc energie než někteří mladí. Takže ta kontinuita tam je.

Filip: To je skvělé. A když se díváte do budoucna, investujete i mimo váš obor? Zajímají vás třeba moderní startupy nebo technologie?

Tereza: Upřímně, moc ne. Mám něco zainvestováno v nemovitostech, ale jinak se držím našeho segmentu. Pořád v něm totiž umím peníze zhodnotit s návratností, které věřím a rozumím jí.

Filip: To dává smysl, držet se toho, čemu rozumíte.

Tereza: Přesně. Snažíme se předplácet si budoucnost. Aby až přijde krize, tak se nás týkala co nejméně. I proto se mi nelíbily ty státní pobídky za koronaviru. Každá firma si mohla v době růstu našetřit. Nelíbil se mi systém, kdy víc dostal ten, kdo víc křičel.

Filip: Takže krize jsou podle vás vlastně ozdravné?

Tereza: Ano, určitě. Trh funguje, a když firma špatně investuje, nemá krizi přežít. Nemají přežít všechny hospody. Jedné to jde, druhé ne. Tak to prostě je.

Filip: A co by tedy dnes ekonomice pomohlo nejvíc?

Tereza: Jednoznačně zjednodušení legislativy. Všech předpisů, nařízení, omezení. Celá Evropa se potácí v byrokracii. Uvízli jsme v předpisech a hyperkorektnosti. Dřív pro nás bylo vzorem Německo, dnes je to spíš odstrašující případ. Všechno se zpomalí a mezitím ujede vlak.

Filip: Zmiňovala jste zodpovědnost. S tím souvisí i vaše neoblíbené slovní spojení „ono se to“.

Tereza: Ano. U nás je to zakázané slovo. Vždycky za to může někdo konkrétní.

Filip: Kdybyste mohla vládě vzkázat jednu věc, co by to bylo?

Tereza: Určitě byrokracie spojená s pracovněprávními vztahy. A taky stavební řízení a veřejné zakázky. Jen povinnosti vůči státním institucím pro nás znamenají stovky hlášení měsíčně. Taky by pomohlo, kdyby se lidé dali snadněji přijímat i propouštět. Dnes už navíc neplatí, že za víc peněz lidé víc pracují. Chtějí volný čas.

Filip: Takže pokud to shrnu, klíčem je méně byrokracie, více osobní zodpovědnosti a nechat trh, aby se přirozeně pročistil. Terezo, moc vám děkuji za skvělý rozhovor.

Tereza: Já děkuji za pozvání.

Filip: A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Doufám, že jste si z dnešního dílu odnesli spoustu inspirace. Mějte se hezky a brzy na slyšenou.