Test na Hospodářská politika v globalizovaném světě

Otázka 1: Nepředvídatelnost fiskální, monetární a regulační politiky podporuje dlouhodobé investiční plány firem a domácností.

A. Ano

B. Ne

Vysvětlení: Nepředvídatelnost fiskální, monetární a regulační politiky a nejistota obecně vedou k odkládání investic a spotřeby ze strany firem a domácností, nikoli k jejich podpoře.

Otázka 2: Jaké byly hlavní charakteristiky a výzvy monetární a fiskální politiky v období finančních a ekonomických krizí po roce 2008 podle studijních materiálů?

A. Monetární politika byla schopna rychle oživit ekonomiky díky agresivnímu snižování úrokových sazeb a zaplavování trhů likviditou.

B. Po roce 2010 se mnoho států, včetně Evropy a USA, přiklonilo k fiskální restrikci kvůli obavám z růstu nákladů na dluhovou službu a zpomalení ekonomického růstu spojeného s vysokým zadlužením.

C. Účinnost monetární politiky v hluboké krizi byla omezena především rizikem deprese a silným multiplikačním efektem fiskálního stimulu.

D. Koordinovaná snaha G20 v letech 2008-2009 dokázala zabránit transformaci finanční krize v dluhovou krizi, zejména v Evropské unii.

Vysvětlení: Monetární politika v krizi sice snižovala úrokové sazby a zaplavovala trhy likviditou, ale vedla jen ke slabému oživení ekonomik, protože její účinnost byla omezena likviditní pastí a vyčerpáním standardních nástrojů. Naopak, po roce 2010 se Evropa a USA přikláněly k fiskální restrikci hlavně z důvodu strachu z růstu nákladů na dluhovou službu a zpomalení ekonomického růstu v důsledku vysokého zadlužení. Finanční krize se změnila v ekonomickou a následně v dluhovou krizi (od roku 2010, zejména v EU), což naznačuje, že koordinované snahy nezabránily dluhové krizi. Riziko deprese a multiplikační efekt jsou argumenty pro fiskální stimul, nikoliv omezení monetární politiky.

Otázka 3: Zrušení výjimek ze základu daně není jedním z navrhovaných způsobů, jak získat finanční prostředky pro důchodovou reformu.

A. Ano

B. Ne

Vysvětlení: Zrušení výjimek ze základu daně je v materiálech explicitně zmíněno jako jeden ze způsobů, jak získat peníze na reformu, tudíž tvrzení, že není, je nepravdivé.

Otázka 4: Jaký je hlavní rozdíl mezi progresivním a regresivním zdaněním v kontextu historického vývoje od Francouzské revoluce, jak je popsáno ve studijních materiálech?

A. Progresivní zdanění znamená, že bohatí platí relativně méně daní, zatímco regresivní zdanění znamená, že platí relativně více.

B. Progresivní zdanění usiluje o stejnou daňovou zátěž pro všechny příjmové skupiny, kdežto regresivní zdanění znamená, že chudí platí vyšší podíl ze svých příjmů.

C. Progresivní zdanění předpokládá, že bohatí platí v poměru ke svému příjmu více, na rozdíl od regresivního zdanění, kdy bohatí v minulosti často platili poměrně méně.

D. Oba typy zdanění vedou ke snížení příjmové nerovnosti v rozvinutých evropských zemích.

Vysvětlení: Studijní materiály uvádí, že od Francouzské revoluce sílí přesvědčení, že zdanění má být vůči příjmům proporcionální či progresivní, nikoliv regresivní, jak tomu bylo často v minulosti, kdy bohatí platili relativně méně. Z toho vyplývá, že progresivní zdanění vede k tomu, že bohatí platí v poměru ke svému příjmu více, zatímco u regresivního zdanění tomu bylo naopak.

Otázka 5: Centrální plánování v Československu v letech 1948-1989 bylo charakteristické rychlou odezvou na požadavky ekonomických subjektů.

A. Ano

B. Ne

Vysvětlení: Studijní materiály uvádí, že centrum centrálně plánované ekonomiky nemělo informace o tom, co ekonomické subjekty chtějí, a odezva byla velmi pomalá.