Hlavové nervy: Anatomie, funkce a vyšetření

TL;DR: Hlavové nervy – Klíčové Informace pro Studenty

Hlavové nervy: Anatomie, funkce a vyšetření představují esenciální kapitolu v neurologii a rehabilitaci. Jedná se o dvanáct párů nervů, které vycházejí přímo z mozku a mozkového kmene (s výjimkou čichového a zrakového nervu) a zajišťují širokou škálu senzorických, motorických a vegetativních funkcí v oblasti hlavy, krku a trupu. Pro studenty medicíny a fyzioterapie je detailní znalost jejich průběhu, inervace, způsobu vyšetření a typických poruch nezbytná pro správnou diagnostiku a terapii. Tento článek nabízí komplexní rozbor hlavových nervů pro snazší přípravu k maturitě i státnicím.

Hlavové nervy: Úvod do Anatomie, Funkce a Vyšetření

Hlavové nervy jsou klíčovou součástí periferního nervového systému, která inervuje oblast hlavy, krku a některé orgány hrudníku a břicha. Celkem existuje 12 párů hlavových nervů, které se rozdělují na 2 nepravé (I. a II.) a 10 pravých. Pravé hlavové nervy mají svá jádra v mozkovém kmeni. Mohou být čistě senzorické, motorické, vegetativní, nebo smíšené, což odráží jejich rozmanité funkce od čichu a zraku po mimiku, polykání a rovnováhu. Jejich důkladné vyšetření je stěžejní pro diagnostiku neurologických onemocnění.

Klasifikace a Charakteristika Hlavových Nervů

Hlavové nervy jsou číslovány římskými číslicemi od I. do XII. na základě jejich pořadí od přední části mozku k zadní. Tato charakteristika hlavových nervů je základní pro pochopení jejich uspořádání:

• Nepravé hlavové nervy (2 páry):
• N. I. Olfactorius (čichový)
• N. II. Opticus (zrakový) Tyto nervy jsou výchlipkami mozku a nemají jádra v mozkovém kmeni.
• Pravé hlavové nervy (10 párů):
• N. III. Oculomotorius (okohybný)
• N. IV. Trochlearis (kladkový)
• N. V. Trigeminus (trojklaný)
• N. VI. Abducens (odtahovací)
• N. VII. Facialis (lícní)
• N. VIII. Statoacusticus (sluchově-rovnovážný)
• N. IX. Glossopharyngeus (jazykohltanový)
• N. X. Vagus (bloudivý)
• N. XI. Accesorius (přídatný)
• N. XII. Hypoglossus (podjazykový) Jejich jádra se nacházejí v mozkovém kmeni.

Hlavové nervy: Detailní Rozbor Jednotlivých Nervů a Jejich Vyšetření

Pojďme se podrobně podívat na každý z dvanácti hlavových nervů, jejich anatomii, funkce, metody vyšetření a typické poruchy. Tento Hlavové nervy: Anatomie, funkce a vyšetření rozbor vám pomůže s komplexním pochopením.

N. I. Olfactorius (Čichový nerv)

• Anatomie a funkce: Jedná se o nepravý hlavový nerv, výchlipku telencephala, bez jádra v mozkovém kmeni. Zajišťuje čichové vnímání.
• Vyšetření: Obvykle se v rehabilitaci nevyšetřuje. Provádí se se zavřenýma očima a zacpanou jednou nosní dírkou. Používají se neiritující látky (mýdlo, tabák, citron, levandule). Hodnotí se kvantita (zda cítí) a kvalita (co cítí). K dispozici jsou i specializované testy jako olfaktometr nebo testy čichové identifikace.
• Poruchy:
• Kvantitativní: Anosmie (vymizení), hyposmie (snížení, často u periferních lézí), hyperosmie (zvýšení, často u centrálních lézí).
• Kvalitativní: Dysosmie, parosmie (změna kvality vjemů), kakosmie (líbivé vůně jako páchnoucí – u unciformní krize, epileptické aury), čichové halucinace.
• Etiologie: Chronické záněty sliznice, fraktury baze lební, zjizvení mening, kontuze bulbus olfactorius, Pagetova choroba, DM, psychózy, epilepsie.

N. II. Opticus (Zrakový nerv)

• Anatomie a funkce: Nepravý nerv, výchlipka diencephala, tvoří 4 neuronovou dráhu. V oblasti chiasmatu dochází k částečnému křížení vláken z nazální poloviny sítnice (odpovídá temporálnímu zornému poli). Zajišťuje zrak.
• Vyšetření:
• Zraková ostrost: Čtení optotypů (Snellenova tabule) každým okem zvlášť. Zajímají nás faktory jako ostrost za světla/tmy, při pohybu, rozeznávání obličejů a symetrie.
• Zorné pole (perimetr): Orientačně se vyšetřuje schopnost kopírovat pohyb horních končetin terapeuta nebo zachytit pohyb prstu od periferie ke středu. Vyšetřuje se bilaterálně a pak každé oko zvlášť. Fyziologický zorný úhel je cca 140-160° horizontálně pro jedno oko, 190° pro obě, 60° nahoru a 70° dolů. V rehabilitaci je důležitý výpadek poloviny zorného pole (hemianopsie) nebo menší kvadrantové výpadky (skotomy).
• Reakce na osvit: Aferentní část zajišťuje n. opticus (eferentní n. oculomotorius).
• Poruchy: Amblyopie (tupozrakost), presbyopie (vetchozrakost), amaurosis (slepota), amaurosis fugax (přechodná slepota), neglect syndrom. Poruchy zorného pole (skotomy, hemianopsie). Optická neuritida (častý příznak roztroušené sklerózy).

N. III. Oculomotorius (Okohybný nerv)

• Anatomie a funkce: Pravý hlavový nerv s jádry v mezencephalonu. Obsahuje somatomotorická vlákna (inervují okohybné svaly) a visceromotorická vlákna (m. ciliaris a m. sphincter pupillae, zajišťují akomodaci čočky a zúžení zornic). Lze postihnout motorickou i parasympatickou část samostatně nebo dohromady.
• Vyšetření: Vyšetřuje se společně s n. IV. a VI. při hodnocení okohybných funkcí.
• Motorická část: Pohyb očních bulbů (sledování prstu terapeuta do stran, nahoru, dolů, výdrž v krajních pozicích, sledování nystagmu).
• Parasympatická část:
• Tvar a šíře zornic: Mydriáza (>4 mm, léze n. III, stres), mióza (zúžení, léky na glaukom, intoxikace, fyziologicky při silném osvětlení, stáří, morfin). Anizokorie (nestejná velikost, nutno dovyšetřit – nitrolební krvácení, nádor, postižení n. III). Hippus (neustálé změny, u vegetativně labilních). Tvar a symetrie víček (ptóza – pokles horního víčka).
• Reakce zornic na osvit: Aferentní část n. opticus, eferentní n. oculomotorius. Přímá (zúžení osvětlené zornice) a nepřímá/konsenzuální reakce (zúžení neosvětlené zornice).
• Akomodace: Schopnost přizpůsobit vidění na různé vzdálenosti (pohled na prst z 10 cm a do dálky).
• Konvergence: Pohyb bulbů k sobě při přibližování prstu.
• Poruchy: Ptóza (pokles horního víčka), strabismus divergens (rozbíhavé šilhání), mydriáza (rozšíření zornic), porucha pohybu bulbu nazálně, vzhůru a částečně dolů. Často diplopie (dvojité vidění) při pohledu na druhou stranu.

N. IV. Trochlearis (Kladkový nerv)

• Anatomie a funkce: Pravý hlavový nerv s jádrem v mezencephalonu. Čistě somatomotorický, inervuje m. obliquus bulbi superior (horní šikmý oční sval).
• Vyšetření: Shodné s n. III. a VI. (okohybné funkce).
• Poruchy: Diplopie (dvojité vidění) při pohledu směrem dolů a dovnitř (např. na špičky bot nebo při chůzi ze schodů – vysoké riziko pádu!). Obvykle nebývá výrazný strabismus.

N. VI. Abducens (Odtahovací nerv)

• Anatomie a funkce: Pravý hlavový nerv s jádrem v dolní části Varolova mostu. Čistě somatomotorický, inervuje m. rectus bulbi lateralis (zevním přímý oční sval), zajišťuje laterální pohyb oční koule.
• Vyšetření: Společně s n. III. a IV. (okohybné funkce).
• Poruchy: Strabismus convergens (sbíhavé šilhání) z důvodu převahy n. oculomotorius, horizontální diplopie při pohledu na postiženou stranu, nemožnost abdukce postiženého bulbu.

Přehled poruch nervů zásobujících svaly oka

• N. III. Oculomotorius: Strabismus divergens (rozbíhavé šilhání), nejde addukce bulbu, diplopie, mydriáza, ptóza.
• N. IV. Trochlearis: Diplopie při pohledu dolů a dovnitř, strabismus není výrazný.
• N. VI. Abducens: Strabismus convergens (sbíhavé šilhání), nejde abdukce bulbu, diplopie.

N. V. Trigeminus (Trojklaný nerv)

• Anatomie a funkce: Nejsilnější hlavový nerv, smíšený (motoricko-senzitivní). Má 3 větve:
• N. ophtalmicus (V./I.): Senzitivně inervuje oblast od vrcholu hlavy po oko, spojivky dolního víčka. Zabezpečuje rohovkový reflex.
• N. maxillaris (V./II.): Senzitivně inervuje oblast odpovídající horní čelisti.
• N. mandibularis (V./III.): Inervuje oblast dolní čelisti. Obsahuje motorická vlákna. Funkce: Senzitivní (citlivost celého obličeje až po spojnici zevních zvukovodů přes vrchol hlavy, dutina ústní a nosní, přední 2/3 jazyka, oko, paranazální dutiny). Motorická (žvýkací svaly: m. temporalis, m. masseter, m. pterygoideus medialis a lateralis, m. mylohyoideus, venter anterior m. digastricus).
• Vyšetření:
• Senzitivní funkce: Vyšetření čití na kůži dotykem prstů, filamenty nebo smotkem vaty dle inervačních oblastí větví. Vyšetření čití na spojivce (spojivkový reflex) smotkem vaty.
• Motorická funkce: Palpace, síla a pohyby čelisti (žvýkací svaly – m. masseter, m. temporalis, m. pterygoideus medialis a lateralis).
• Palpační vyšetření výstupů nervů: Zjišťování bolestivosti (foramen supraorbitale pro V1 – u zánětu čelních dutin; foramen infraorbitale pro V2 – u zánětů čelistní dutiny, fraktur; foramen mentale pro V3 – u patologických procesů v oblasti).
• Reflexy:
• Rohovkový (korneální, spojivkový): Trigeminofaciální reflex (aferentace trigeminus, eferentace facialis). Dotykem smotku vaty na rohovku (ne bělmo!) vyvoláme zavření oka.
• Masseterový (jaw jerk): Trigeminotrigeminový reflex. Klepnutí kladívkem na prst položený na dolní čelisti při pootevřených ústech vyvolá žvýkavé sevření úst.
• Nasopalpebrální: Trigeminofaciální reflex. Úder kladívka do kořene nosu vyvolá mrknutí.
• Poruchy: Iritační (neuralgie trigeminu – šlehavé bolesti, spazmus žvýkacích svalů), zánikové (hypestezie, slabost žvýkacích svalů). Důležité u poruch polykání (čítí v dutině ústní).

N. VII. Facialis (Lícní nerv)

• Anatomie a funkce: Smíšený nerv se dvěma částmi: n. facialis (somatomotorický) a n. intermedius (visceromotorický, senzorický, senzitivní). Jádro somatomotorického nervu je v pontu, nerv vystupuje z kmene ventrálně, prochází meatus acusticus internus a canalis n.f. Fallopi, z lebky vystupuje ve foramen stylomastoideus a větví se v glandula parotis. Funkce: Motorická (mimické svaly, m. platysma, m. stapedius, m. stylohyoideus, vent. post. m. digastricus, m. epicranius, rudimentární svaly boltce). Parasympatická (žlázy podjazyková, jazyková, podčelistní, slzná, nosní, patrová, nosohltanová). Senzitivní (okrsek ušního boltce, zevní zvukovod). Senzorická (chuť první 2/3 jazyka).
• Vyšetření:
• Symetrie obličeje: V klidu a při volním úsilí (ústní koutky, nasolabiální rýhy, vrásky, šíře očních štěrbin a schopnost jejich uzavření – lagophtalmus). Bellův příznak (vytáčení bulbu vzhůru při pokusu o zavření oka na postižené straně).
• Tonus mimických svalů a platysmy: Svalový test obličeje (sešpulit ústa, hvízdnout, úsměv, mrknout, zamračit se, vrásky na čele, nafouknout tváře).
• Chvostkův příznak: Poklep kladívkem (1. asi 2 cm od ústního koutku; 2. před tragem; 3. před tragem, záškub i m. orbicularis oculi) k testování nervosvalové dráždivosti. Zvýšená dráždivost značí horší schopnost relaxace a tendenci k svalovému hypertonu (latentní tetanie).
• Poruchy:
• Periferní paréza (Bellova obrna): Postižení mimických svalů celé poloviny obličeje, včetně čela a víček. Nemocný není schopen uzavřít oční štěrbinu (lagophtalmus), přítomen Bellův příznak. Pod úrovní očních štěrbin pokles ústního koutku, obtíže s řečí a pitím. Hyperacusis (poškození n. stapedius), porucha chuti první 2/3 jazyka (poškození chorda tympani).
• Centrální paréza: Horní část obličeje (čelo, víčka) není postižena (inervace z obou hemisfér), Bellův příznak chybí. Postižení je převážně v dolní polovině obličeje (inervace pouze z kontralaterální hemisféry).
• Reflexy: Korneální, nasopalpebrální (trigemino-faciálové), akustikofaciální.
• Rehabilitace periferní parézy: Pozitivní termoterapie, klid a režimová opatření (péče o oko), masáž měkkých tkání, metoda sestry Kenny, elektrostimulace (3.-4. týden, pokud není aktivní pohyb), kinesiotaping, biofeedback, Vojtova metoda, PNF, akupunktura.

N. VIII. Statoacusticus (Vestibulocochlearis) (Sluchově-rovnovážný nerv)

• Anatomie a funkce: Skládá se ze dvou samostatných nervů:
• N. vestibularis: Rovnovážný, přenáší informace z vestibulárního orgánu (labyrint – 3 polokruhovité kanálky pro otáčivý pohyb, 2 váčky utriculus a sacculus pro přímočarý pohyb). Podílí se na řízení rovnováhy, koordinaci pohybů hlavy a očí, regulaci svalového tonu.
• N. cochlearis: Sluchový, přenáší informace z vláskových buněk sluchového ústrojí.
• Vyšetření:
• Rovnováha: Hautantova zkouška (stoj, zavřené oči, předpažené paže, sledování odchýlení HKK), Unterbergerova-Fukudova zkouška (pochodování na místě se zavřenýma očima, sledování otočení těla a změny polohy chodidel), Bracht-Rombergovy postoje (stoj s různými pozicemi očí a hlavy).
• Nystagmus: Rytmický kmitavý pohyb očních bulbů. Popisuje se forma (horizontální, vertikální, diagonální), směr (podle rychlé složky), stupeň (I-III), frekvence, amplituda.
• Orientační vyšetření sluchu.
• Vyšetření šíjových reflexů: Symetrický tonický šíjový reflex (STŠR) a asymetrický tonický šíjový reflex (ATŠR). Vždy projev patologie (kromě “pozice šermíře” u dětí v 6. týdnu, která není odpovědí na pasivní otočení hlavy, ale na aktivní otočení a zrakovou fixaci).
• Poruchy: Poruchy rovnováhy, poruchy sluchu, periferní vestibulární syndrom (harmonický) vs. centrální vestibulární syndrom (disharmonický), Ménièrova choroba.

Postranní smíšený systém (N. IX., N. X., N. XI.)

Jádra těchto nervů leží laterálně v prodloužené míše. Obsahují motorická vlákna (ovládají polykání, fonaci, pohyb hlavy), senzitivní vlákna (inervace hrtanu, hltanu, chuť a viscerální čití) a parasympatická vlákna (u n. X.). Společnými symptomy jejich poruch jsou dysfagie, dysartrie, dysfonie, palatální a faryngeální slabost, slabost m. trapezius a m. sternocleidomastoideus.

Bulbární syndrom

• Charakteristika: Kombinovaná periferní porucha jader postranního smíšeného systému v mozkovém kmeni (někdy i s lézemi n. V, n. VII, n. XII).
• Etiologie: Tumory, záněty, ischemie, úrazy, RS.
• Projevy: Dysartrie, dysfagie, pokles měkkého patra (příznak opony), snížení až vymizení dávivého a masseterového reflexu, atrofie a fascikulace jazyka.

Pseudobulbární syndrom

• Charakteristika: Centrální postižení drah postranního smíšeného systému v oblasti capsula interna.
• Etiologie: Nejčastěji ischemie, demyelinizace (např. RS), tumory.
• Projevy: Dysartrie, dysfagie, zvýšený masseterový reflex, přítomný dávivý reflex, jazyk bez většího postižení (jen neobratný), často emoční labilita a pyramidové příznaky, astazie.

Smíšený bulbární syndrom

• Charakteristika: Typický pro amyotrofickou laterální sklerózu (ALS).
• Projevy: Atrofie a fascikulace jazyka, zvýšený masseterový reflex, přítomnost dávivého reflexu.

N. IX. Glossopharyngeus (Jazykohltanový nerv)

• Anatomie a funkce: Součást postranního smíšeného systému, jádra v prodloužené míše. Smíšený nerv. Funkce: Motorická (svaly patra, pharyngu, m. stylopharyngeus). Parasympatická (sliznice středoušní dutiny, glandula parotis). Senzitivní (středoušní dutina, tuba auditiva, pharynx, tonsily, zadní 1/3 jazyka). Senzorická (chuť zadní 1/3 jazyka – hořká, částečně kyselá).
• Vyšetření: Hlavně u poruch polykání.
• Dávivý reflex: Dotyk smotkem vaty na měkké patro, zadní stranu hltanu, zadní 1/3 jazyka. Fyziologická reakce: zvednutí patra a krátká dávivá reakce, symetrická odpověď. Ochranná funkce proti průchodu předmětů do dýchacích cest.
• Chuť zadní 1/3 jazyka.
• Příznak opony: Při fonaci (test „á-á-á“) je uvula měkkého patra přetahována na zdravou stranu.
• Poruchy: Dysfagie, vymizelý dávivý reflex, poruchy chuti zadní 1/3 jazyka, neuralgie n. glossopharyngeus (iritační bolesti).

N. X. Vagus (Bloudivý nerv)

• Anatomie a funkce: Smíšený nerv, nejdelší nerv autonomního nervového systému, součást postranního smíšeného systému. Jádra v prodloužené míše. Inervuje oblast od hlavy až po flexura coli sinistra. Větve zahrnují n. recurrens, který inervuje hlasivky. Funkce: Motorická (svaly hrtanu a hltanu, měkkého patra). Parasympatická (orgány dutiny hrudní i břišní). Somatosenzitivní (kořen jazyka). Viscerosenzitivní (aferentace z hrtanu, hltanu, orgánů hrudníku a trávicí trubice). Senzorická (epiglottis, glossoepiglottická oblast).
• Vyšetření:
• Polykací a dávivý reflex.
• Respirační arytmie: Fyziologické zrychlování srdeční frekvence během nádechu a zpomalování během výdechu. Hodnotí se variabilita srdeční frekvence (spektrální analýza) – vysoká variabilita značí dobrou adaptabilitu systému.
• Ortostatická zkouška: Měří se SF a TK při postavení z lehu. Hodnotí se kardioakcelerace a následná kardiodecelerace (u nemocných může přetrvávat zrychlení tepu – např. diabetická autonomní neuropatie, stavy po infarktu myokardu).
• Poruchy: Jednostranné (chraptivost/dysfonie), oboustranné (rhinolalie – huhňavá řeč, afonie – šeptavý hlas, dysfagie). Snížený až vymizelý polykací a dávivý reflex. Změny TK a SF (např. chybí kardiodecelerace při ortostatické zkoušce). Iritační léze (laryngospazmus, esofagospazmus, pylorospazmus, singultus – škytavka, bradykardie, pokles TK).

N. XI. Accesorius (Přídatný nerv)

• Anatomie a funkce: Čistě motorický nerv se 2 větvemi:
• Ramus externus: Inervuje m. sternocleidomastoideus a část m. trapezius.
• Ramus internus: Inervuje svaly laryngu a měkkého patra (spolu s n. IX. a n. X.).
• Vyšetření: V rehabilitaci se vyšetřuje zevní větev (m. SCM a m. trapezius) pomocí svalového testu a hodnocení tonu.
• Poruchy:
• Ramus externus: Paréza m. SCM a části m. trapezius (posun lopatky zevně a distálně – scapula alata, pokleslé rameno, nemožnost abdukce nad horizontálu, porucha rotace hlavy).
• Ramus internus: Poruchy měkkého patra, dysartrie, dysfonie.

N. XII. Hypoglossus (Podjazykový nerv)

• Anatomie a funkce: Motorický nerv, inervuje většinu svalů jazyka (intra- i extraglossální, kromě m. palatoglossus).
• Vyšetření: Vyšetřuje se u poruch artikulace (dysartrií) a poruch polykání (dysfágií). Testuje se vyplazení jazyka a jeho pohyby.
• Poruchy:
• Periferní postižení (nukleární a infranukleární): Projev homolaterálně. Unilaterální léze (hemiglossoplegie – obrna 1/2 jazyka): postižená strana atrofická, fascikulace, v klidu se jazyk stáčí ke zdravé straně, při vyplazení k postižené straně. Bilaterální léze (glossoplegie): oboustranné ochrnutí, nelze vypláznout, dysartrie, bulbární syndrom, jazyk atrofický, fascikulace.
• Centrální postižení (supranukleární): Projev kontralaterálně. Unilaterální léze: při vyplazení jazyka se stáčí ke zdravé straně, bez atrofie a fascikulací. Bilaterální léze (pseudobulbární syndrom): jazyk leží v ústní dutině, nelze vypláznout, bez poruch trofiky a fascikulací.
• Diferenciální diagnostika: Dysartrie mohou mít i jinou etiologii (mozečkové, extrapyramidové, smíšené apod.).

Hlavové nervy: Shrnutí a Důležitost pro Maturitu

Komplexní pochopení anatomie, funkce, vyšetření a poruch hlavových nervů je pro studenty naprosto zásadní. Tato znalost tvoří základ pro diagnostiku mnoha neurologických onemocnění a je klíčová pro praxi v medicíně a rehabilitaci. Pravidelné opakování a propojení teoretických znalostí s praktickými dovednostmi při vyšetřování pacientů je nejlepší cestou k úspěšnému zvládnutí tohoto tématu na maturitu z biologie nebo při zkouškách na vysoké škole.

Často kladené dotazy (FAQ)

Jaký je rozdíl mezi pravými a nepravými hlavovými nervy?

Nepravé hlavové nervy (N. I. Olfactorius a N. II. Opticus) jsou ve skutečnosti výchlipkami mozku a nemají jádra v mozkovém kmeni. Pravé hlavové nervy (N. III. až N. XII.) mají svá jádra uložená přímo v mozkovém kmeni, což je jejich základní anatomický rozdíl.

Co je Bellova obrna a jak se liší od centrální parézy lícního nervu?

Bellova obrna je periferní paréza lícního nervu (N. VII.), která postihuje mimické svaly celé poloviny obličeje, včetně čela a víček. Pacient není schopen zavřít oko na postižené straně a nemůže krčit čelo. Centrální paréza lícního nervu postihuje pouze dolní polovinu obličeje, protože inervace čela a víček pochází z obou mozkových hemisfér, takže tato část obličeje zůstává funkční.

Proč je vyšetření zorného pole tak důležité?

Vyšetření zorného pole (perimetr) je klíčové pro detekci výpadků vidění, jako jsou skotomy (menší výpadky) nebo hemianopsie (výpadek poloviny zorného pole). Tyto poruchy mohou signalizovat léze v zrakové dráze na různých úrovních (od očního nervu po zrakovou kůru mozku) a mají významný dopad na orientaci v prostoru a bezpečnost pacienta, například při chůzi.

Co je to bulbární a pseudobulbární syndrom?

Bulbární syndrom je periferní postižení jader hlavových nervů v prodloužené míše (typicky N. IX., X., XI., někdy i V., VII., XII.), projevující se atrofiemi, fascikulacemi jazyka a sníženými reflexy. Pseudobulbární syndrom je centrální postižení drah těchto nervů v oblasti capsula interna, kde atrofie a fascikulace chybí, reflexy jsou naopak zvýšené a často je přítomna emoční labilita.

Jaké jsou hlavní funkce nervus vagus?

Nervus vagus (N. X.) je smíšený nerv s velmi rozsáhlými funkcemi. Jeho hlavní úlohy zahrnují motorickou inervaci svalů hrtanu, hltanu a měkkého patra, parasympatickou inervaci orgánů hrudní a břišní dutiny (regulace srdeční frekvence, trávení), somatosenzitivní a viscerosenzitivní vnímání z mnoha vnitřních orgánů a senzorické vnímání chuti z epiglottis. Je nezbytný pro polykání, řeč a autonomní regulaci organismu.