Podcast na Historie médií a komunikace

Kapitoly

Vynález, který změnil svět

Ekonomika prvních tiskáren

Krize z nadprodukce

Letáky a první zprávy

Kdo vlastně četl?

Pošta a nová éra

Média ve věku páry

Technologická revoluce v tisku

Tisk a revoluce

Zrození amerického tisku

Tisk v boji za nezávislost

Svoboda tisku a co dál

První tištěné noviny

O čem se psalo?

Kdo vydával noviny?

Noviny a revoluce

Jak se dělí dějiny?

McLuhanova galaxie

Společnost na prvním místě

Stará média neumírají

Rieplův zákon nikdy nelže

Nová práce pro stará média

Poštovní impérium Taxisů

Od dopisů k novinám

Závěrečné shrnutí

Přepis

Barbora: Dobře, tohle jsem absolutně netušila – a myslím, že to musí slyšet všichni. Přes dvě stě milionů výtisků… jen v 16. století? To je naprosto neuvěřitelné číslo.

Tomáš: Je to tak. A to mluvíme jen o knihách, které měly víc než 49 stran. Ten boom, který odstartoval Gutenbergův vynález, byl naprosto gigantický.

Barbora: Posloucháte Studyfi Podcast. Dnes se s naším expertem Tomášem ponoříme právě do dějin tisku. A začneme u takzvaných prvotisků, nebo odborně… inkunábulí?

Tomáš: Přesně tak. Inkunábule, z latinského „kolébka“, jsou knihy vytištěné do roku 1501. Jsou to vlastně takoví praotcové všech knih, které dnes známe.

Barbora: Vždycky jsem si představovala tiskařskou dílnu jako takové klidné, intelektuální místo. Ale ono to bylo spíš jako rozjíždět rizikový startup, že?

Tomáš: To je naprosto přesné přirovnání. Byla to obrovská investice. Musel jsi mít kapitál na samotný lis, na nákup drahého papíru, na olovo pro sazbu…

Barbora: A to ještě předtím, než jsi vůbec vytiskl jedinou stránku. Co lidi? Ti taky něco stáli.

Tomáš: Samozřejmě, náklady na pracovní sílu byly značné. A teď to nejhorší – obrat kapitálu byl extrémně pomalý. Než jsi knihu vytiskl, distribuoval a prodal, trvalo to věky. Návratnost investice byla strašně dlouhá.

Barbora: Takže jsi vložil jmění do projektu a pak jsi jen doufal, že se ti to za pár let vrátí? To zní jako noční můra každého podnikatele.

Tomáš: Přesně. A distribuce byla další oříšek. Jak dostat těžké knihy ke čtenářům v jiných městech bez dnešní logistiky? Bylo to neuvěřitelně náročné.

Barbora: Ale i přes ta rizika se s tiskaři roztrhl pytel, že ano?

Tomáš: Ano, ten růst byl explozivní. Do roku 1500 existovalo kolem 1100 dílen ve 250 evropských městech. A to vedlo k nevyhnutelnému problému.

Barbora: Příliš mnoho tiskařů a málo čtenářů?

Tomáš: Spíš krize z nadprodukce. Najednou bylo na trhu víc knih, než kolik byli lidé schopni koupit. Kapacita dílen nebyla zdaleka vytížená. Představ si to jako továrnu, která jede jen na deset procent výkonu.

Barbora: Co s tím dělali? Nemohli přece jen sedět a čekat, až si někdo objedná další bibli.

Tomáš: Přesně. Museli hledat doplňkové zakázky, aby se uživili. A tady se dostáváme k opravdu zajímavé části, která vedla ke vzniku novin.

Barbora: Takže tiskli i něco jiného než tlusté knihy?

Tomáš: Mnohem víc! Tiskli v podstatě cokoliv, co se dalo prodat. Oznámení, kalendáře, hrací karty… a hlavně odpustky. Říká se, že tisk odpustků tvořil až třetinu kapacity některých dílen.

Barbora: Takže reformace měla vlastně skvělý marketingový nástroj. Ale co ty zprávy?

Tomáš: To byly takzvané příležitostné tisky. V podstatě tištěné letáky, které jsou přímými předchůdci periodického tisku. Byly to zprávy o aktuálních událostech.

Barbora: A co na nich bylo? Předpověď počasí a výsledky turnajů?

Tomáš: Skoro. Ekonomická motivace byla jasná: tiskaři tiskli to, co lidi chtěli číst. Takže senzace! Bitvy, katastrofy, zázraky, objevení mořských příšer, zprávy ze zámořských objevů…

Barbora: Takže takový bulvár 16. století!

Tomáš: V podstatě ano. Názvy jako „Novina o…“, „Zpráva o…“ nebo německy „Newe Zeitung“. Zpočátku to byla jedna stránka, později i víc. A klíčová byla obrazová složka, protože ne každý uměl číst, ale obrázku rozuměl každý.

Barbora: A kdo je psal? Měli už tehdy investigativní novináře?

Tomáš: Většinou byl autor anonymní. A kdo je prodával? Tiskaři, obchodníci, lazebníci, potulní mastičkáři… Koupit se daly na trzích a náměstích.

Barbora: Dobře, takže letáky byly dostupné. Ale kdo si je kupoval? Knihy byly pořád drahé, ne?

Tomáš: Přesně tak. Ale letáky cílily na mnohem širší publikum. Kupci, řemeslníci, úředníci. Lidé, kteří si nemohli dovolit drahou knihu, ale na zprávu o obrovské povodni si pár krejcarů našli.

Barbora: A jak to bylo s gramotností? Kolik lidí si to vůbec mohlo přečíst?

Tomáš: Kolem roku 1500 to bylo jen asi 10 % populace. Samozřejmě víc u mužů a ve městech. Ale díky reformaci, která kladla důraz na čtení bible v mateřském jazyce, gramotnost rychle rostla. Do roku 1600 to bylo už 25 až 30 procent.

Barbora: Takže lidé četli, aby byli informovaní a mohli dělat lepší obchodní rozhodnutí?

Tomáš: To skoro vůbec. Nečekej, že by nějaký kupec na základě letáku změnil obchodní taktiku. Hlavním motivem byla zvědavost, zábava a rozptýlení. Chtěli se prostě dozvědět, co se děje ve světě.

Barbora: A kolik takový leták stál? Můžeme to k něčemu přirovnat?

Tomáš: Cena se pohybovala mezi dvěma až čtyřmi krejcary. To odpovídalo zhruba mzdě za dvě hodiny práce zedníka. Nebo si za to člověk mohl koupit dva slanečky, dva mázy piva nebo půl kila žitného chleba.

Barbora: Takže volba byla jasná: buď dva mázy piva, nebo nejnovější zprávy o dracích. Chápu, že to bylo dilema.

Tomáš: Přesně tak.

Barbora: Aby se zprávy mohly šířit, potřebovaly nějakou infrastrukturu. Jak se informace dostávaly k tiskařům?

Tomáš: Tady vstupuje na scénu rod Thurn-Taxisů a jejich poštovní systém. Byla to vlastně taková první verze internetu 17. a 18. století. Vytvořili pravidelné linky, po kterých poslové doručovali politické a obchodní zprávy.

Barbora: Takže tiskaři byli napojení na tenhle „internet“ a měli přísun čerstvých informací.

Tomáš: Ano. A to všechno měnilo nejen šíření zpráv, ale celou ekonomiku. Zboží se už nevyrábělo pro jednoho zákazníka, ale pro světový trh. Vzniká koncept poptávky a nabídky, marketing, reklama. Začínal kapitalismus.

Barbora: Přeskočme teď o kus dál. Průmyslová revoluce. Jak do toho všeho zasáhl parní stroj?

Tomáš: Zásadně. Parní stroj ovlivnil úplně všechno: obsah, ekonomiku, výrobu i distribuci. Najednou jsi mohl tisknout mnohem víc a mnohem rychleji.

Barbora: A železnice to pak rozvezla po celé zemi.

Tomáš: Přesně. Úspěšné lokální noviny se najednou mohly stát celonárodními. Ale dramaticky také vzrostly náklady na vydávání. Začala se měnit i struktura čtenářů.

Barbora: Jak to?

Tomáš: Na začátku 19. století byly noviny seriózní platforma pro bohatou městskou buržoazii, prodávaly se na předplatné v řádu stovek, možná tisíců kusů. Ale na konci století už máme volební právo pro širší vrstvy, hlavní masou společnosti je dělnictvo...

Barbora: ...a ti chtěli číst něco jiného a hlavně levnějšího.

Tomáš: Přesně. Vznikají levné noviny, které se prodávají na ulici ve statisícových nákladech. A nežijí z předplatného, ale z reklamy a inzerce na spotřební zboží. Trh se stratifikuje, vznikají časopisy pro různé zájmové skupiny.

Barbora: Pojďme k technologii. Jak přesně parní stroj zrychlil tisk?

Tomáš: V roce 1811 sestrojil Friedrich König první rychlolis. Ten ještě fungoval na principu plochého přítlaku, ale už ho poháněla pára a barva se nanášela automaticky. Zvládl 800 výtisků za hodinu.

Barbora: To je obrovský skok oproti ručnímu lisu.

Tomáš: A to byl jen začátek. O rok později přišel s válcovým lisem a v roce 1814 sestrojil dva rychlolisy pro londýnské Timesy, které tiskly 2000 výtisků za hodinu.

Barbora: Wow. A vývoj šel dál?

Tomáš: Ohromně rychle. V roce 1846 představil Američan Richard Hoe první rotačku, která chrlila 20 000 archů za hodinu! K tomu si přidej strojovou sazbu, takzvaný linotyp, kde sazeč psal na stroji podobném psacímu a ten rovnou odléval celé řádky z olova. To byla revoluce v revoluci.

Barbora: Noviny se staly masovým médiem. A s tím roste i jejich politická moc. Skvělým příkladem je asi Velká francouzská revoluce.

Tomáš: Naprosto. Před revolucí byl tisk pod přísnou kontrolou. Ale jakmile padla cenzura, došlo k explozi. V Paříži najednou vycházelo 300 různých titulů a denní náklad dosáhl 130 tisíc výtisků.

Barbora: A každá politická strana měla své noviny, že?

Tomáš: Přesně. Jakobíni, kordeliéři, girondisté, royalisté… Všichni používali tisk k šíření svých názorů. Byla to názorová žurnalistika plná útočných, ironických a satirických textů.

Barbora: Jak to dopadlo s Napoleonem?

Tomáš: Ten si velmi dobře uvědomoval sílu tisku. Jakmile se dostal k moci, zavedl zase ostrou cenzuru. V Paříži nechal jen 13 titulů a tisk aktivně využíval jako nástroj propagandy, hlavně prostřednictvím armádních novin.

Barbora: A jak to vypadalo za oceánem, v Americe?

Tomáš: Tam to bylo od začátku divočejší. První pokus v roce 1690, list jménem Public Occurrences, byl okamžitě zakázán a jeho vydavatel Benjamin Harris uvězněn.

Barbora: Slušný start. Ale další už byli úspěšnější?

Tomáš: Ano, v roce 1704 začal vycházet The Boston News-Letter. Postupně se přidala další města. Důležité je, že americký tisk byl od počátku velmi kritický vůči britské koloniální moci. Noviny se rychle staly nástrojem politického boje, objevily se i první politické karikatury.

Barbora: Takže když přišel boj za nezávislost, noviny byly připravené.

Tomáš: Byly v první linii. Britové se snažili jejich vliv omezit, například zavedením kolkovného v roce 1765, což byla daň z novin. Ale to odpor jen posílilo. Vzpomeňme na Bostonské pití čaje v roce 1773.

Barbora: Jakou roli tedy sehrály v samotné revoluci?

Tomáš: Klíčovou. V roce 1775 bylo v koloniích 37 novin. Nebyly to velké náklady, průměrně kolem 600 výtisků, ale měly obrovský vliv. Budovaly jednotu, rozdmýchávaly revoluční zápal a šířily myšlenky svobody.

Barbora: Asi nejslavnější je pamflet Zdravý rozum od Thomase Paina.

Tomáš: Přesně. Toho se prodalo neuvěřitelných 120 000 výtisků. Zajímavé taky je, že kvůli britské blokádě měli novináři nedostatek zpráv ze zahraničí, a tak se museli víc soustředit na domácí a lokální události. A to je typický znak amerického tisku dodnes.

Barbora: Dokonce prý byl takový nedostatek papíru, že generál Washington musel vyzvat ke sběru hadrů pro tiskárny.

Tomáš: Je to tak. Každý kus materiálu byl dobrý.

Barbora: Revoluce skončila, Amerika získala nezávislost. Co to znamenalo pro tisk?

Tomáš: Posílilo to jeho důležitost. Náklady se zvýšily, tisk se ještě víc zpolitizoval. V roce 1784 vyšel první deník. A nejdůležitější přišlo v roce 1791.

Barbora: The Bill of Rights, Listina práv?

Tomáš: Ano. První dodatek ústavy zaručil svobodu tisku bez cenzury. To je naprostý základ, na kterém americká média stojí dodnes. Samozřejmě to neznamenalo konec politických bitev.

Barbora: Naopak, teď se mohly vést na stránkách novin.

Tomáš: Přesně tak. Federalisté měli své noviny, republikáni zase svoje. A navzájem se rozhodně nešetřili. Do roku 1800 už měla velká města několik deníků, v New Yorku dokonce ranní a večerní vydání.

Barbora: Když se na to podíváme zpětně, je fascinující vidět, jak se z drahých, rizikových projektů pro pár vyvolených stala masová síla, která dokázala formovat národy a revoluce.

Tomáš: Přesně tak. A ten technologický a společenský vývoj, který jsme tu popsali, položil základy pro svět médií, jak ho známe dnes. I když dnes už místo parního lisu máme internet…

Barbora: A když mluvíme o základech… kam až musíme jít pro první skutečné, periodicky tištěné noviny? To už je starší historie než Spojené státy, že?

Tomáš: O dost starší. Musíme zpátky do Svaté říše římské, na začátek 17. století. První týdeník, nazvaný „Relationen“, začal tisknout Johann Carolus ve Štrasburku v roce 1605. A hned po něm se přidala další města jako Wolfenbüttel, Frankfurt, Hamburk nebo Vídeň.

Barbora: Takže noviny se zrodily v Německu. A jak takový plátek vypadal? To asi nebyl žádný velký formát, co?

Tomáš: Vůbec ne. Představ si sešit formátu A5, to je takzvaný kvartový formát. Měl jen čtyři až osm stran, ale titulní stranu často zdobila bohatá rytina. A náklad? Pár stovek kusů. Třeba 250 až 400 výtisků, které si lidé předpláceli.

Barbora: Pár stovek… to je dnes publikum menšího youtubera. A co si ti lidé vlastně četli? Zprávy z jejich města?

Tomáš: Právě že ne, to je ten paradox. Lokální zpravodajství v podstatě neexistovalo. Lidi fascinovalo, co se děje daleko – v Benátkách, Praze, Amsterodamu, nebo dokonce v koloniích v Indii. Šlo hlavně o politiku, diplomacii a vojenské události. Informace byla prostě moc.

Barbora: A kde je moc, tam je i snaha ji kontrolovat. Cenzura tedy přišla na scénu docela rychle, že?

Tomáš: Okamžitě. Zpočátku ji prováděla hlavně církev, ale postupně její vliv slábl a otěže převzal stát. Panovníci rychle pochopili, že je potřeba obsah trochu… usměrnit. A tak si často určili svého „oficiálního“ vydavatele, který dostal monopol.

Barbora: Takže vydavatelé nebyli jen nějací nadšenci, ale spíš obchodníci? Kdo vlastně za novinami stál?

Tomáš: Přesně tak. Zdaleka to nebyli jen tiskaři. Byli to obchodníci, knihkupci a hlavně poštmistři. Pro ně to byl skvělý byznys. Měli přístup k síti informací díky poštovním trasám. Třeba Johann von den Birghden byl původně voják a celník, ale jako poštmistr vydával jedny noviny pro protestanty a druhé pro katolíky. Byl neuvěřitelně pragmatický!

Barbora: To zní jako mediální magnát 17. století! Využil zkrátka toho, co měl po ruce – doslova.

Tomáš: Přesně tak. Zprávy se staly novým zbožím. Vydavatelé je kupovali od poslů, poštmistrů, nebo si prostě předpláceli konkurenční noviny a přebírali z nich informace. Vytvářela se tak pevná vazba mezi novinami a jejich čtenáři, což byla hlavně šlechta, církev, učenci a bohatí měšťané.

Barbora: A byl nějaký moment, který rozvoj novin opravdu nakopl? Nějaká velká událost, která zvýšila poptávku po informacích?

Tomáš: Jednoznačně Třicetiletá válka. Ta potřebu rychlé výměny informací obrovsky akcelerovala. Ale opravdová exploze nastala během anglické buržoazní revoluce v polovině 17. století. Parlament zrušil cenzuru a najednou se místo zahraničí začalo psát o domácí politice. Vznikly stovky takzvaných „newsbooks“.

Barbora: Takže v Anglii se zrodil politický tisk. Předpokládám ale, že svoboda slova netrvala věčně…

Tomáš: Netrvala. Cenzura byla brzy zpět. Ale právě tehdy se objevil klíčový text – Areopagitica od Johna Miltona. V něm argumentoval, že cenzura je urážkou autora, knihy i samotného vzdělání. A tenhle boj o svobodu projevu se stal ústředním motivem pro další stovky let vývoje médií.

Barbora: Ten boj o svobodu slova je skvělý odrazový můstek. Ale když se podíváme na dějiny komunikace jako celek, musí v tom být nějaký systém, ne? Jak to historici vlastně dělí na nějaké etapy?

Tomáš: Skvělá otázka. Je to trochu jako dělit historii podle králů nebo válek. Nejčastěji se to prostě dělí podle technologie. Tedy podle toho, jaké komunikační možnosti lidstvo zrovna mělo k dispozici.

Barbora: Takže doba kamenná, doba bronzová… a doba internetová?

Tomáš: V podstatě ano! Máš tu pár velkých jmen, která s tímhle přístupem přišla. Třeba Marshall McLuhan, Neil Postman nebo Melvin DeFleur. Každý to pojal trochu jinak, ale ten základní princip—technologie na prvním místě—zůstává.

Barbora: McLuhan, to je to známé jméno. Co přesně říkal?

Tomáš: McLuhan byl zastáncem takzvaného technologického determinismu. To zní složitě, ale myšlenka je jednoduchá. Věřil, že technologie, které společnost používá, naprosto zásadně určují, jak ta společnost vypadá a jak lidé přemýšlí.

Barbora: Takže knihtisk nezměnil jen to, jak rychle se šíří informace, ale změnil úplně všechno?

Tomáš: Přesně tak! Podle něj knihtisk vedl k demokratizaci a dokonce i k nacionalismu. Rozdělil vývoj do čtyř, dneska bychom řekli pěti, fází, kterým říkal galaxie.

Barbora: Galaxie? To zní docela velkolepě.

Tomáš: Bylo to myšleno obrazně. První byla „orální kmenová kultura“. Svět ucha. Všechno se předávalo ústně. Pak přišla „psaná kultura“, neboli svět oka. Vizuální vnímání nahradilo to akustické.

Barbora: A pak přišel Gutenberg a jeho tiskařský lis…

Tomáš: A s ním „Gutenbergova galaxie“. Informace a vědění se najednou staly spotřebním zbožím. Čtvrtá fáze je „Marconiho galaxie“ – rádio a televize. Díky elektromagnetickým vlnám se úplně změnilo naše vnímání času a prostoru.

Barbora: A ta pátá? To je naše doba?

Tomáš: Přesně. Někdy se jí říká „Gatesova galaxie“. Doba počítačových sítí, internetu, sociálních médií. Každá technologie podle McLuhana vytvořila úplně nový svět.

Barbora: To je fascinující, i když to zní trochu… absolutně. Existuje i jiný pohled? Třeba že ne technologie formuje společnost, ale naopak?

Tomáš: Jasně, to je pohled třeba sociologa Niklase Luhmanna. Ten to otočil. Podle něj změny ve společnosti iniciují potřebu nových způsobů komunikace.

Barbora: Takže nejdřív se společnost zkomplikuje a až pak si vymyslí nový nástroj, jak se domluvit?

Tomáš: Přesně! Luhmann měl tři hlavní etapy. První byly primitivní společnosti. Malé skupinky, kde se všichni znali, takže stačila přímá komunikace tváří v tvář.

Barbora: Logické.

Tomáš: Pak přišly městské kultury. Lidé už se neznali osobně, bylo potřeba přenášet informace na dálku a k neznámému publiku. A tak vzniklo písmo a později knihtisk.

Barbora: A třetí etapa je současnost?

Tomáš: Ano, technicko-průmyslová společnost. Potřebujeme oslovit obrovské masy lidí ve stejný čas na různých místech. A k tomu slouží multimédia a bezdrátová komunikace. Tady je hnacím motorem potřeba společnosti, ne samotná technologie.

Barbora: Takže máme tu dva protichůdné pohledy. Ale co se stane se starým médiem, když přijde nové? Zmizí rádio, když se objeví televize? Nebo noviny, když přijde internet?

Tomáš: To je skvělá poznámka. Už v roce 1913 s tím přišel takzvaný Rieplův zákon. Ten v podstatě říká, že žádné zavedené médium nikdy úplně nezanikne. Jen se změní jeho funkce.

Barbora: Takže si najde novou práci?

Tomáš: Přesně tak! Niels Ole Finnemann to později rozvedl. Řekl, že nové médium vždycky donutí ta starší, aby se přizpůsobila a našla si novou roli. Tisk se taky musel změnit po vynálezu telegrafu. Musel se soustředit na analýzu a komentáře, protože rychlost zpráv už měl telegraf.

Barbora: Takže stará média neumírají, jen jdou do částečného důchodu a začnou dělat něco jiného. To je vlastně docela uklidňující.

Tomáš: Je to tak. Často taky platí, že nové médium vznikne prostě proto, že to staré je informačně přetížené a už nestačí. Ale o tom si můžeme povědět víc, až se podíváme na ten úplně první velký třesk…

Barbora: Myslíš Gutenbergův vynález? Tak na to se těším. Pojďme se tedy podívat, jak knihtisk doopravdy změnil svět.

Tomáš: Přesně tak. Ale než se vrhneme přímo na Gutenberga, musíme si vysvětlit jeden naprosto klíčový princip. Je to takový základní zákon mediální evoluce, který nám pomůže pochopit všechno, co přišlo po něm.

Barbora: Základní zákon? To zní skoro jako z fyziky. O co jde? Jsem napnutá!

Tomáš: Je to skoro tak důležité! Jmenuje se to Rieplův zákon, podle německého novináře Wolfganga Riepla, který s tím přišel už v roce 1913.

Barbora: Teda, to už je pěkně vousatá teorie. Ještě dnes platí?

Tomáš: Platí naprosto dokonale. Riepl v podstatě řekl, že: „pokud se nejjednodušší prostředky, formy a metody zpravodajského procesu jednou ukáží jako použitelné a vžijí se, nedají se již nikdy zcela vymýtit.“ Zní to složitě, že?

Barbora: Trochu jo. Takže v překladu pro nás smrtelníky?

Tomáš: V překladu to znamená, že žádné médium, které se jednou osvědčí, nikdy úplně nezanikne. Jen se změní jeho role a způsob využití.

Barbora: Aha! Takže i když máme Spotify, rádio pořád hraje. A i když máme e-maily, pošta pořád doručuje dopisy, i když třeba hlavně ty úřední.

Tomáš: Přesně! Staré médium si prostě najde novou „práci“. Je vytlačeno z centra dění, ale usadí se na okraji a začne dělat něco jiného. Je to princip technologické konvergence.

Barbora: To je skvělé přirovnání. Takže rádio dostalo padáka z pozice hlavního rodinného baviče...

Tomáš: Přesně tak. Tu pozici mu sebrala televize. A tak se z rádia stal společník do auta, kulisa při práci nebo zdroj rychlých zpráv.

Barbora: Takže média neumírají, jen odcházejí do částečného důchodu a rekvalifikují se. To je vlastně docela optimistické.

Tomáš: Je to tak. A právě s touhle myšlenkou se teď můžeme vrátit o pár století zpátky. Protože když Gutenberg přišel se svým vynálezem, nestalo se to, že by lidé okamžitě přestali psát rukou.

Barbora: Naopak, vsadím se, že se stalo něco mnohem zajímavějšího!

Tomáš: Přesně tak! Knihtisk totiž stvořil obrovskou poptávku po něčem, co ty tištěné věci rychle a spolehlivě doručí.

Barbora: A tady přichází na scénu pošta!

Tomáš: Ano. A konkrétně rodina, kterou dnes známe jako Thurn-Taxis. Původně italská rodina Tasso. Už v 15. století začali organizovat poštovní linky pro císaře Fridricha III.

Barbora: Takže v podstatě soukromá firma se státní zakázkou? Některé věci se prostě nemění.

Tomáš: V podstatě ano. A byli tak dobří, že v roce 1516 získali od císaře Maxmiliána privilegium na provoz pošty a postupně vybudovali neuvěřitelnou síť. V roce 1625 už zaměstnávali dvacet tisíc kurýrů.

Barbora: Dvacet tisíc! To už je v podstatě evropský monopol na informace.

Tomáš: Přesně. Nakonec v roce 1615 získali titul říšského generálního poštmistra jako dědičný. Stali se z nich doslova poštovní magnáti.

Barbora: A když kontroluješ doručování, tak tě asi napadne přemýšlet i o obsahu těch zpráv, že?

Tomáš: Přesně tak. Proto začaly vznikat takzvané *Messrelationen*. Byly to tištěné ročenky zpráv, vydávané u příležitosti velkých knižních veletrhů, třeba v Lipsku nebo Frankfurtu.

Barbora: Aha, takže takový souhrn toho nejdůležitějšího za poslední půlrok. Ale ještě to nebyly pravidelné noviny.

Tomáš: Správně. Ten skutečný zlom přišel na začátku 17. století. Třicetiletá válka, dálkový obchod... lidé najednou potřebovali čerstvé zprávy pravidelně.

Barbora: A tak se zrodily první týdeníky. Jako *Relationen* ve Štrasburku v roce 1605.

Tomáš: Přesně. A tady je ta klíčová spojka — často vznikaly v přímé souvislosti s poštou. Poštovní stanice byly přirozenými centry, kde se sbíhaly informace z celé Evropy.

Barbora: Takže abychom to shrnuli. Gutenbergův knihtisk stvořil obsah. Pošta rodiny Taxisů vytvořila distribuční síť. A z jejich spojení se zrodily noviny, jak je známe.

Tomáš: Krásně řečeno. Je to dokonalý příklad toho, jak na sebe inovace navazují a vytvářejí něco úplně nového. A to je myslím skvělý závěr pro dnešní epizodu.

Barbora: Naprosto souhlasím. Bylo to opět fascinující. Díky moc, Tomáši.

Tomáš: Já děkuji tobě. A hlavně děkujeme vám, posluchačům, že jste s námi byli.

Barbora: Přesně tak. Mějte se krásně a těšíme se na vás zase příště u Studyfi Podcastu!