Historie médií a komunikace

TL;DR: Historie médií a komunikace v kostce

Tento článek je kompletním průvodcem historií médií a komunikace, shrnující klíčové etapy a postavy od starověku po 19. století. Pro studenty nabízí detailní periodizaci médií, pohled na Gutenbergův knihtisk, význam mediálních teoretiků jako McLuhan a Luhmann, a roli tisku v politickém vývoji. Dozvíte se o vzniku novin, cenzuře a vlivu technologií na šíření informací.

Úvod do historie médií a komunikace pro studenty

Historie médií a komunikace je fascinující cesta vývojem lidské společnosti a technologií, které nám umožňují sdílet informace. Pro studenty je pochopení tohoto vývoje klíčové k rozboru současného mediálního světa. Tento komplexní průvodce shrnuje klíčové milníky a teoretické přístupy, které vám pomohou lépe pochopit, jak se média formovala.

Pojďme se společně podívat na zásadní události, postavy a koncepty, které utvářely svět komunikace od prvních záznamů až po nástup moderních technologií.

Základní vymezení (masových) médií: Co byste měli vědět

Než se ponoříme do historie médií a komunikace, je důležité definovat, co média vlastně jsou. Vymezení (masových) médií stojí na několika základních kritériích, která se vyvíjela v průběhu staletí:

• Publicita: Znamená všeobecnou přístupnost a přítomnost veřejnosti. Informace je určena širokému, často neznámému publiku.
• Aktuálnost: Média se zaměřují na události s bezprostředním vztahem k současnosti, které jsou relevantní pro danou dobu.
• Univerzalita: Pro média prakticky neexistuje téma, které by si nezasloužilo pozornost. Jejich záběr je velmi široký.
• Periodicita: Klíčový prvek, který znamená kontinuální vydávání v pravidelných intervalech, ať už denních, týdenních, či jiných.

Tato kritéria pomáhají pochopit, jak se jednotlivé formy komunikace stávaly „médii“ v moderním slova smyslu.

Periodizace lidské komunikace: Pohled na dějiny médií

Periodizace je rozdělení dějinného vývoje na určité epochy. V historii médií a komunikace se přístupy k periodizaci liší v závislosti na perspektivě a zvolených třídících hlediscích. Nejčastější je uspořádání podle komunikačních možností člověka, tedy fakticky podle technologie.

McLuhanova teorie: Technologický determinismus v médiích

Marshall McLuhan (1911-1980) byl kanadský filozof a teoretik komunikace, který v roce 1962 vydal knihu Gutenbergova galaxie. Použil zde koncept technologického determinismu, což je myšlenka, že společnost je určena technologiemi, které má k dispozici.

Podle McLuhana knihtisk a pozdější masová výroba tištěných médií zásadně změnily způsob vnímání událostí a měly dalekosáhlé společenské konsekvence, jako je demokratizace a rozvoj nacionalismu.

McLuhanova periodizace vývoje lidské komunikace zahrnuje čtyři klíčová období:

• Období orální kmenové kultury: „Svět ucha“, doba akustického prostoru, kde dominuje ústní komunikace a sluchové vnímání.
• Období psané kultury: „Svět oka“, nahrazuje akustické vnímání vizuálním s nástupem písma.
• Období Gutenbergovy galaxie: Nástup knihtisku, který činí z informací a vědění konzumní zboží, dostupné širšímu okruhu lidí.
• Období Marconiho galaxie: Komunikační technologie založené na principu elektromagnetického (rádiového) vlnění, které mění pojetí času a prostoru.

Někdy se hovoří i o Období Gatesovy galaxie, které představují komunikační technologie založené na počítačových sítích a nových médiích.

Luhmannova systémová sociologie a komunikace

Niklas Luhmann (1927-1998) byl německý sociolog a představitel systémové sociologie. Podle něj proměny společnosti iniciují změny v komunikaci. Luhmann rozlišuje tři vývojové etapy:

• Primitivní společenské řády: Charakterizované malými společenstvími a osobními vazbami, kde dominuje přímá komunikace mezi přítomnými.
• Městsky uspořádané vysoké kultury: S růstem měst se zvyšuje nutnost přenosu informací v čase a prostoru. Komunikace se rozšiřuje k širšímu, neznámému publiku prostřednictvím písma a knihtisku.
• Technicko-průmyslově založený společenský systém: Vzniká nutnost oslovovat obrovské publikum ve stejnou dobu na různých místech, což vede k rozvoji multimediálních technologií a bezdrátové komunikace.

Počátky psané komunikace: Starověk a středověk

Historie médií a komunikace má hluboké kořeny ve starověku a středověku, kde se formovaly první způsoby organizovaného šíření informací.

Acta Diurna: Noviny starověkého Říma

Jedním z nejstarších příkladů předchůdců novin jsou Acta Diurna (známé také jako Publica, Urbana apod.), noviny starověkého Říma. Založil je Gaius Julius Caesar v roce 59 př. n. l. a vycházely až do roku 300 n. l. Splňovaly kritéria aktuálnosti, periodicity, publicity a univerzality.

Obsahovaly zprávy ze zasedání senátu, počty narozených a zemřelých, příjmy z provincií, dekrety, soudní procesy, ale také tzv. „soft news“ (zázraky, požáry, války, seznam her, zprávy z císařské rodiny).

Kláštery a města: Středověká centra informací

Ve středověku byly důležitými centry výměny informací kláštery a později města:

• Kláštery byly centry „vysoké kultury“. Shromažďovaly knihy (manuskripty) a opisovaly je v tzv. skriptoriích. První klášterní knihovna vznikla v Itálii, založil ji mnich F. M. Aurelius Cassiodorus v klášteře Vivarium (cca 500 n. l.).
• Karolínská renesance (8./9. století) měla kulturním symbolem palácovou knihovnu v Cáchách.
• Sorbonna (13. století) se pyšnila jednoznačně největším knihovním fondem své doby.
• Se vznikem měst se rozvíjela intenzivnější výměna informací, velká obchodní centra si vytvářela vlastní zprávové sítě.

Od dopisů k psaným novinám a novelantům

Dopisy (korespondence) byly základem středověké výměny informací. Zprvu měly soukromý charakter a probíhaly uvnitř úzkého kruhu odesílatelů a příjemců (církevní instituce, panovnické dvory, vysoká šlechta).

Postupně se však začalo soukromé oddělovat od veřejného, a z dopisů vznikaly přílohy pro širší publikum s názvy jako Zeytung, Novissima, Avisa, Cedulla, Pagella. Vznikaly tak první psané noviny s politickými a ekonomickými informacemi.

Shromažďování informací a odesílání zpráv se stalo samostatným povoláním – zajišťovali je tzv. novelanti. Tyto osoby byly často považovány církevními i světskými institucemi za porušení informačního monopolu a postihovány jako špioni či pomlouvači. Papež Sixtus V. je v roce 1586 označil za „morovou ránu“.

Fuggerovské noviny: Organizovaný sběr informací

Jedním z nejznámějších příkladů organizovaného sběru informací jsou Fuggerovské noviny. Jednalo se o psané noviny bankovního a obchodního rodu Fuggerů z Augsburgu (16.-17. století).

Měli rozsáhlou síť dopisovatelů a nabízeli kvalitní a ověřené zprávy politického a obchodního charakteru. Byly určeny úzkému okruhu příjemců a jejich náklad dosahoval přibližně 30 kopií.

Revoluce knihtisku: Informace se stává zbožím

Zásadní zlom v historií médií a komunikace přinesl Gutenbergův knihtisk, který proměnil informace ve zboží a způsobil revoluci v šíření vědění.

Johann Gutenberg a jeho revoluční vynález

Ačkoli tisk z dřevěných bloků byl používán v Číně již v roce 868 a pohyblivé litery z porcelánu v roce 1014, klíčový moment pro Evropu nastal v roce 1445. Tehdy Johannes Gutenberg vynalezl tisk z pohyblivých kovových liter za pomoci mechanického lisu.

První velkou tištěnou knihou byla Bible. Gutenbergův vynález umožnil rychle a relativně levně vyrábět velký počet identických kopií. Tím se ze zpráv stalo zboží, které bylo možné šířit a prodávat ve velkém množství. Tisk se stal prosperujícím podnikáním a rychle se šířil po celé Evropě.

Dopady knihtisku a prvotisky

Technologie knihtisku se rychle šířila po celé Evropě a měla dramatické dopady:

• Zrychlení a zlevnění informací: Před Gutenbergem stála kniha 80 stran jeden florin a v celé Evropě bylo asi 30 tisíc knih. Kolem roku 1500 již existovalo 10-12 milionů knih.
• Jazyková proměna: Zpočátku byly ¾ knih v latině, ale po přelomu století, s nástupem reformace, dramaticky rostl počet knih v národních jazycích.
• Obsahová rozmanitost: Tiskl se nejen náboženský text, ale i díla antických klasiků a významných autorů (Chaucer, Dante, Cervantes, Shakespeare).
• Cenzura: Rostoucí moc tisku vedla i k pokusům o kontrolu. V roce 1487 Innocenc VIII. vydal bulu Contra impressores librorum Reprobatorum (proti myšlenkám proti náboženským tezím), požadující ostrou cenzuru.

První tištěné knihy, vydané do roku 1501, se nazývají prvotisky (tzv. inkunábule, z lat. in cunabulis – „v kolébce“).

Ekonomie nového odvětví

Knihtisk byl kapitálově náročné odvětví s pomalým obratem kapitálu a náročnou distribucí:

• Náklady: Na vytvoření sazby, nákup papíru a pracovní sílu.
• Krize z nadprodukce: Rychlý růst počtu tiskařů (1100 dílen ve 250 městech v roce 1500) vedl k nerovnoměrnému vytížení tiskáren. Úhrnná produkce knih v 16. století přesáhla 200 milionů výtisků.
• Doplňkové zakázky: Tiskaři museli hledat doplňkové zakázky, tiskli oznámení, odpustky (až 1/3 kapacity), kalendáře, hrací karty a příležitostné tisky-zprávy.

Tištěné letáky: Předchůdci periodického tisku

Z doplňkových zakázek se vyvinuly tištěné letáky, které byly přímými předchůdci periodického tisku. Jednalo se o nepravidelný tisk aktuálních zpráv ve formě letáků.

• Ekonomická motivace: Tiskaři vycházeli vstříc poptávce skladbou témat.
• Obsah: Stručné vyjadřování, zpravodajský obsah (vs. pamflety, dialogy, proroctví). Typická témata zahrnovala senzace, bitvy, neštěstí, zázraky, příšery, zámořské objevy.
• Názvy: Často se objevovaly názvy jako „Novina o…/zpráva o…“, Copia, Historia, Dialogus, Lettera, Newe zeitung/zeytung.
• Podoba: Zprvu jedno, později i vícestránkové, podobné knize, s důležitou obrazovou složkou. Autor byl zpravidla anonymní.

Letáky nabízeli tiskaři, obchodníci, lazebníci a potulní mastičkáři na trzích a dalších veřejných místech.

Publikum tištěných letáků

Na rozdíl od stále drahých knih oslovovaly tištěné letáky širší okruh zájemců:

• Čtenáři: Kupci, řemeslníci, úředníci.
• Gramotnost: Celková úroveň gramotnosti v roce 1500 byla cca 10 %, vyšší u mužů a městské populace. Pod vlivem reformace se gramotnost zvyšovala (do roku 1600 na 25-30 %).
• Motivace ke čtení: Čtenáři uspokojovali svou zvědavost a očekávali zábavu a rozptýlení, nikoli informace pro diplomatické či obchodní kroky.
• Dostupnost: Cena letáku/novin se pohybovala mezi 2-4 krejcary, což odpovídalo mzdě za 2 hodiny práce zedníka nebo hodnotě 2 slanečků, 2 mázů piva nebo 500g žitného chleba. Byly tak podstatně levnější než knihy.

Rozvoj periodického tisku v 17. století

17. století znamenalo klíčovou etapu v historii médií a komunikace s nástupem a rozvojem periodického tisku.

Evropská pošta a Thurn-Taxis: Dědictví organizace

Pravidelná výměna informací byla dlouho doménou pošty. Již v roce 1290 provozovala rodina Tasso kurýrní službu v severní Itálii. Zásadní roli sehrál rod Thurn-Taxis, který prakticky monopolizoval evropskou poštu.

• Organizátoři pošty: V roce 1457 císař Fridrich III. pověřil Rogera de Tassis úkolem zorganizovat poštovní linku. Franz von Taxis získal v roce 1489 titul císařského poštmistra a v roce 1516 privilegium na provoz pošty, buduje pravidelnou trasu mezi Vídní a Bruselem.
• Monopol: V roce 1615 obdrželi Taxisové dědičný titul říšského generálního poštmistra a v roce 1625 zaměstnávali již 20 tisíc kurýrů, čímž získali evropský monopol. Rodu byl v roce 1681 udělen knížecí titul (Thurn-Taxis).
• Pošta jako médium: Pošta byla v 17. a 18. století považována za „internet“ své doby. Zprávy se rozšiřovaly do provincií a Cursus publicus (státní pošta císaře Augusta) zajišťoval pravidelnost a rychlost 80-160 km/den.

Messrelationen: První tištěné zpravodajské ročenky

V 80. letech 16. století vznikly na území Německa Messrelationen – tištěné zpravodajské ročenky. Vycházely u příležitosti knižních veletrhů v Lipsku a Frankfurtu:

• Podoba: Měly knižní podobu a shrnovaly nejzajímavější zprávy za uplynulý rok (nebo půlrok), rozdělené do kapitol dle lokality.
• Příklad: Například Michael Aitzinger je pravidelně připravoval pro frankfurtský veletrh od roku 1583.

Vznik prvních týdeníků a periodického zpravodajství

Přechod k periodickému zpravodajství se odehrál od počátku 17. století takřka současně na mnoha místech Evropy. Odrážel rostoucí potřebu veřejné komunikace (třicetiletá válka, dálkový obchod, kolonie) a byl umožněn významnými politickými, společenskými a hospodářskými změnami.

• První tituly: Objevují se první periodické týdeníky – Avisa, Relation, Corantos, Journal.
• 1605: Relationen ve Štrasburku (Johann Carolus, kupec a novelant)
• 1605: Nieuwe Tydingen v Antverpách
• 1609: Aviso ve Wolfenbüttelu (Julius Adolphus von Sohne, tiskař)
• Rychlé šíření: Do roku 1631 se týdeníky objevují ve Frankfurtu (1615), Hamburku (1617), Stuttgartu (1619), Vídni (1622), Anglii (1622) a Francii (1631). Rusko až v roce 1702.
• Obsah a forma: Zpočátku byly noviny podobné knižní produkci, s kvartovým formátem (cca A5), rozsahem 4-8 stran a nákladem 250-400 výtisků. Lidí se zajímali o vzdálené události (Benátky, Vídeň, Praha), lokální zpravodajství neexistovalo. Zprávy byly věcné, neutrální, bez komentáře a nebyly chronologicky řazeny.
• Cenzura: Informace byla mocí, a proto se brzy objevila kontrola obsahu (cenzura), často prováděná církví a později státem.

Proměna vydavatelů a obchodního modelu

Se vznikem periodického tisku se měnila i role vydavatele a obchodní model:

• Vydávání jako hlavní výdělek: Noviny se staly dlouhodobým obchodním projektem, nikoli jednorázovým vytížením kapacity tiskárny.
• Specializace rolí: Zvyšovala se produktivita práce (např. Willem Janszoon Blaeu a jeho tiskařský lis s protizávažím, 150 výtisků/hod). Došlo k dělbě práce, kde vydavatelé již nebyli jen tiskaři, ale také obchodníci, knihkupci a poštmistři.
• Nákup zpráv: Klíčová byla komerční báze pro získávání informací – odběr jiných titulů, kupování zpráv od poštmistrů či poslů.
• Předplatné a publikum: Vznikl ustálený okruh pravidelných odběratelů (šlechta, církevní hodnostáři, měšťané, učenci, studenti, obchodníci, právníci, knihkupci), a upevňovala se vazba mezi novinami a čtenáři. Růst gramotnosti přispěl k proměně publika, které poptávalo obsahovou různorodost, věcnost a časovou souvislost jevů.
• Einkommende Zeitungen: V roce 1650 začal v Lipsku vycházet první tištěný deník v Evropě, Einkommende Zeitungen (Wöchentliche Zeitung od 1643), který vydával Timotheus Ritzsch (6x týdně, náklad 200 výtisků).

Příklady úspěšných zpravodajů 17. století

• Johann von den Birghden (1582-1645): Poštmistr taxisovské pošty a vydavatel týdeníků s protestantskou i katolickou tendencí (Frankfurt n. M., Höchst). Měl rozsáhlou síť korespondentů a dokonce privilegium od švédského krále. Poštovské noviny byly vázány na frekvenci poštovního spojení.
• Philipp Hainhofer (1578-1647): Diplomat, obchodník s uměleckými předměty a novelant. Dodával korespondence 8 knížecím a královským dvorům a zásoboval zprávami Aviso i Relationen a další dobové listy.

Tisk jako politický nástroj: Anglie a Francie 17. století

V 17. století se tisk začal stávat silným politickým nástrojem, což vedlo k bojům o kontrolu nad informacemi a k rozvoji cenzury.

Anglie: Buržoazní revoluce a cenzura

• Počátky politického tisku: Ve 20. letech 17. století vycházejí první anglické corantos (T. Archer, N. Butter, N. Bourne) s převážně zahraničními zprávami.
• Anglická buržoazní revoluce (1640-1660): Období sporu krále Karla I. s Parlamentem vedlo k explozi tisku. V roce 1641 bylo zrušeno Hvězdná komora, 1642 vypukla válka. „Newsbooks“ plné zpráv z domácí politiky (v roce 1641 čtyři, v roce 1645 už 722) se staly nástrojem politického boje.
• Cenzura a svoboda slova: V roce 1643 byla opět zavedena cenzura. V reakci na to vydal John Milton v roce 1644 Areopagitiku, esej proti cenzuře, označující ji za „zneuctění a urážku autora, knihy, práva a důstojnosti vzdělání“.
• Mediální souboje: Centrum roajalistické propagandy bylo v Oxfordu s listem Mercurius Aulicus (Sir John Berkenhead) proti listu Mercurius Britannicus (Marchmont Needham) na straně Parlamentu.
• Návrat cenzury: Po popravě Karla I. (1649) Parlament zavedl ostrou cenzuru. Po návratu Stuartovců na trůn (Karel II., 1660) byl v roce 1662 přijat Licencing Act, složitý systém cenzury a monopolů. Povoleny byly jen dva oficiální listy: Mercurius Politicus a Public Inteligencer (Needham). Od roku 1665 pak Oxford Gazette (později London Gazette), oficiální list monarchie, vydávaný Henrym Muddimanem.
• Zrušení cenzury: V roce 1695 byla cenzura definitivně zrušena, i když Libel Act platil až do roku 1843.

Francie: La Gazette a Richelieu

• Psané zprávy a kontrola: V první polovině 17. století byly oblíbené corantos psané francouzsky, ale dovážené ze zahraničí (Amsterdam a Antverpy). Nástup kardinála Richelieua ve 20. letech vedl ke zostření dohledu nad tiskem. V roce 1626 edikt stanovil za necenzurovaný tisk trest smrti.
• La Gazette: V roce 1631 král Ludvík XIII. udělil privilegium na vydávání novin lékaři Theophrastu Renaudotovi. Vzniká La Gazette, která podobně jako Oxford Gazette těžila z podpory vlády a měla monopol na zahraniční i domácí zpravodajství. List formátu A5 s 8 stranami a 1200 výtisky přinášel zprávy z politiky, ekonomiky, vědy a literatury, přičemž svými články přispívali i král či kardinál Richelieu.

Tisk v éře osvícenství a páry: Nové formy a technologie

V 18. a 19. století se historie médií a komunikace dále dynamicky rozvíjela pod vlivem osvícenství a průmyslové revoluce.

Osvícenství a vznik veřejnosti

Osvícenství, s důrazem na lidský rozum, vedlo ke vzniku a upevnění veřejnosti. Diskuze se přesunuly do nově vznikajících prostor:

• Anglie: Kavárny, které se staly centry výměny informací. Po zákazu kaváren v roce 1678 a následném pádu cenzury v roce 1679 zaplavila Londýn vlna nových titulů.
• Francie: Oblíbené salony.
• Německo: Čtenářské společnosti.

Anglický tisk 18. století: Svoboda a omezení

• Ekonomické omezení tisku: Po zrušení cenzury v roce 1695 nastoupily ekonomické formy omezování tisku. V roce 1712 byl vydán zákon o kolkovném (daň z inzerce), který byl novelizován v letech 1725 a 1757. V roce 1695 vznikla i Bank of England, která nepřímo ovlivnila rozvoj anglického tisku.
• Deníky a rozvoj politické žurnalistiky: V roce 1702 vyšel první londýnský deník Daily Courant. S upevňováním politického systému se rozvíjela politicky angažovaná žurnalistika. Daniel Defoe začal v roce 1704 vydávat bojovný list Weekly Review (whigovská tendence), zatímco Jonathan Swift vedl list Examiner s ironickými komentáři.
• Moralistické týdeníky: Svébytný žurnalistický formát 18. století, který měl vychovávat a bavit. Nejznámější byli Richard Steele a Joseph Addison s tituly The Tatler (1709) a The Spectator (1711). V průběhu 18. století se moralistické časopisy rozšířily např. i do Německa (Der Patriot, 1742).
• Boj o parlamentní zpravodajství: Zpravodajství z parlamentních rozprav nebylo po značnou část 18. století dovoleno, přesto patřilo k nejžádanějším. Dr. Samuel Johnson připravoval parlamentní „zpravodajství“ pro Gentleman’s Magazine v podobě debat v „liliputánském senátu“. Zákaz byl zrušen až v roce 1771, což posílilo roli novin jako veřejného dohledu nad politickou mocí. List North Briton útočil na vládu a odhaloval korupci.

Rekapitulace (1650-1750)

V tomto období došlo k:

• Ustavení základních typů periodického tisku (týdeníky, deníky, časopisy).
• Dosah tisku na 20-25 % populace a stabilizace publika.
• Vznik a ustavení „veřejnosti“.
• Proměna obchodního modelu novin (předplatné, zisk z inzerce).
• Specializace rolí (vydavatel, tiskař, editor-novinář, administrátor, prodejce).
• Důraz na informace/zprávy, převážně „nepolitické“ noviny, které se v dobách nepokojů stávaly účinným prostředkem politiky a propagandy.
• Přetrvávající zájem o témata „Human interest“ a počátky raisonnementu (úvahových textů) v novinách.

Francouzský tisk 18. století a Velká francouzská revoluce

• Ostrý dohled a oficiální Gazette de France: Francouzský tisk čelil ostrému dohledu (s výjimkou období Frondy 1649-52) až do revoluce. Dominantní pozici měla oficiální Gazette de France.
• Zahraniční listy: Velký význam měly noviny vydávané v zahraničí, ale určené pro francouzské čtenáře (např. Gazzette d’Amsterdame). Radikálně opoziční názory se šířily formou psaných korespondencí.
• Velká francouzská revoluce (1789): Svolání generálních stavů králem Ludvíkem XVI. a posílení moci třetího stavu vedlo k částečnému zrušení cenzury a explozi tisku. V srpnu 1789 byla přijata Deklarace práv člověka a občana. Hrabě Mirabeau zveřejňoval zápisy z jednání Journal des États Généreux.
• Názorová žurnalistika: Počet novin dosáhl 300 titulů, nejpopulárnější radikální listy dosahovaly vysokých nákladů (např. Jakobíni s Le Defenseur de la constitution nebo Le père duchesne). Noviny se staly nástrojem politického boje a propagandy.
• Napoleon Bonaparte: Po vojenském puči v listopadu 1799 Napoleon zavedl ostrou cenzuru, zakázal většinu novin (v Paříži ponecháno 13 titulů) a aktivně pracoval s tiskem jako nástrojem propagandy (např. armádní noviny).

Média ve věku páry a technologické proměny

Průmyslová revoluce a parní stroj zásadně ovlivnily obsahovou, ekonomickou, výrobní a distribuční složku vydavatelského podnikání:

• Růst nákladů a dosahu: Dramaticky rostly náklady, ale úspěšné lokální listy se díky železnici mohly šířit dále a získávaly regionální či celonárodní význam.
• Proměna novinového trhu: Na počátku 19. století se noviny prodávaly formou předplatného (stovky až tisíce výtisků) a byly seriózní platformou pro výměnu názorů pro městskou buržoazii. Koncem 19. století, s širším volebním právem a masou dělnictva, se objevily levné noviny žijící především z reklamy na spotřební zboží, prodávané na ulici ve statisícových nákladech. Trh se stratifikoval, vydavatelé se začali specializovat na masové tituly i časopisy pro zájmové skupiny.
• Technologický vývoj tiskařské techniky:
• Rychlolis (Friedrich König, 1811): První parou poháněný rychlolis, který tiskl až 800 výtisků za hodinu. V roce 1812 s tiskacím válcem a v roce 1814 s dvojitými válci pro 2000 výtisků za hodinu. Dne 29. 11. 1814 byly poprvé tištěny londýnské Timesy na rychlolisu.
• Rotačka (Richard Hoe, 1846): První rotačka schopná produkovat 20 000 archů novin za hodinu.
• Strojová sazba (linotyp): V průběhu 19. století došlo k zavedení strojové sazby, která z olova odlévala celá slova (jako psací stroj, který odléval slova).

Tisk v USA: Boj za nezávislost

Historie médií a komunikace v USA je neodmyslitelně spjata s bojem za nezávislost a formováním demokratických principů.

Předrevoluční období a první pokusy

• První pokusy o noviny: V roce 1690 se Benjamin Harris v Bostonu pokusil vydat Public Occurrences, ale list byl zakázán a Harris uvězněn.
• The Boston News-Letter (1704): John Campbell vydal tento týdeník, který přebíral především zahraniční zpravodajství z londýnských novin.
• Růst tisku: Vznikaly listy i v dalších městech (Filadelfie 1719, New York 1725, Annapolis 1727). New England Courrant (1721-1726) kritizoval britskou koloniální moc. Do poloviny 18. století existovalo 14 týdeníků, které se stávaly nástrojem politického boje s karikaturami.

Tisk v boji amerických kolonií za nezávislost

• Případ Johna Petera Zengera (1735): Osvobození tiskaře NY Weekly Journal Johna Petera Zengera, obviněného z urážky na cti, bylo precedentem pro svobodu tisku.
• Odpor proti Británii: Nárůst odporu kolonií vůči Velké Británii kvůli omezením na dovoz a vývoz zboží. V roce 1765 bylo zavedeno kolkovné z listin a novin, což vyvolalo silné protesty (např. Bostonské pití čaje 1773). V roce 1774 se konal I. Kongres ve Filadelfii.
• Revoluční tisk: V roce 1775 existovalo v koloniích 37 novin s průměrným nákladem 600 výtisků. Tisk se stal důležitým prostředkem budování jednoty a rozdmýchávání revolučního zápalu (např. Boston Gazette, National Gazzette proti royalistickému tisku New York Gazette and Weekly Mercury).
• Zdravý rozum (Thomas Paine, 1776): Pamflet požadující svobodu s nákladem 120 000 výtisků sehrál klíčovou roli.
• Specifika tisku: Blokáda vedla k nedostatku zahraničních zpráv, tisk se orientoval na domácí a lokální události, což je typický znak amerického tisku dodnes. Nedostatek papíru vedl k výzvám George Washingtona ke sběru hadrů pro tisk.

Rozvoj tisku do konce 18. století

• Posílení tisku: Revoluce posílila důležitost a oblibu amerického tisku, výrazně se zvýšily náklady a tisk se zpolitizoval.
• Pennsylvania Packet and Daily Advertiser (1784): První deník v USA.
• Svoboda tisku: Ústava (1787), The Bill of Rights (1791) a první dodatek ústavy zaručil svobodu tisku bez cenzury.
• Mediální kampaně: V roce 1788 proběhla mediální kampaň Listy Federalistů (A. Hamilton, Joseph Madison), která vedla k rozvoji stranického tisku (federalisté s listy jako Minerva, Herald, Gazzette od US vs. republikáni s listy jako National Gazzette, Philadelphia Gazzette).
• Růst deníků: Do roku 1800 mělo každé velké město několik deníků (např. 6 ve Filadelfii, New York dokonce ranní a večerní vydání).

Vývoj médií v 19. století: Průmyslová revoluce a její vliv

19. století přineslo největší a nejzásadnější změny v médiích, a to především díky průmyslové revoluci.

Na počátku 19. století byla Evropa stále převážně zemědělská, ale na konci století již byla industriální. Rozmach vědy a techniky v 18. století způsobil velký vzestup strojové velkovýroby zboží na úkor ruční výroby. Tyto změny se projevily i v médiích:

• Ekonomika a sociální život: Velké změny v hospodářském i sociálním životě. Zboží se již nevyrábělo pro předem určeného zákazníka, ale pro světový trh (poptávka a nabídka), což vedlo k přechodu ke koncepcím kapitalismu.
• Marketing a reklama: Vzrůstá koncept marketingu, reklama a inzerce.
• Cenzura: Cenzurní opatření byla sice opět zavedena, ale jen stěží vynucována, protože obě strany (vládní i opoziční) tisk potřebovaly pro prosazování své politiky.

Rieplův zákon a technologická konvergence médií

Rieplův „zákon“, formulovaný německým žurnalistou a „novinovědcem“ Wolfgangem Rieplem v roce 1913, je klíčovým principem v historii médií a komunikace. Tvrdil, že „pokud se nejjednodušší prostředky, formy a metody zpravodajského procesu jednou ukážou jako použitelné a vžijí se, nedají se již nikdy zcela vymýtit.“

• Konvergence médií: Tento zákon znamená, že „stará“ média se dále využívají v nových podobách a novými způsoby (princip technologické konvergence). Příkladem je proměna tisku po vynálezu telegrafu.
• Nová média a přetížení: Niels Ole Finnemann (2001) dodává, že vznik nového média je vždy doprovázen restrukturalizací a refunkcionalizací starších médií. Nová média často vznikají z důvodu informačního přetížení starších médií, což vede k rozvoji dosud nepoužívaných nebo neznámých vlastností a funkcí.

FAQ: Často kladené otázky k historii médií a komunikace

Co je periodizace v historii médií a jaké jsou hlavní přístupy?

Periodizace je rozdělení dějinného vývoje na určité epochy. V historii médií se nejčastěji setkáváme s přístupem založeným na technologickém vývoji komunikace. Klíčoví teoretici jako Marshall McLuhan a Niklas Luhmann nabízejí své modely, které dělí vývoj od orální kultury přes psanou kulturu a knihtisk až po éru elektronických a síťových médií.

Kdo byli Marshall McLuhan a Niklas Luhmann a jaké jsou jejich teorie?

Marshall McLuhan (1911-1980) byl kanadský teoretik, který ve své knize Gutenbergova galaxie představil koncept technologického determinismu. Rozdělil historii komunikace na orální, psanou, Gutenbergovu a Marconiho galaxii, zdůrazňující vliv technologií na společnost. Niklas Luhmann (1927-1998) byl německý sociolog, který viděl proměny komunikace jako iniciované změnami společnosti. Jeho periodizace zahrnuje primitivní společenské řády, městsky uspořádané vysoké kultury a technicko-průmyslově založený společenský systém.

Jak ovlivnil Gutenbergův knihtisk rozvoj komunikace a médií?

Vynález knihtisku Johannem Gutenbergem v roce 1445 byl revoluční. Umožnil rychlou a levnou výrobu velkého počtu identických kopií, což dramaticky zrychlilo a zlevnilo šíření informací. Knihtisk proměnil informace ve zboží, vedl k růstu gramotnosti, rozvoji národních jazyků a položil základy pro masovou komunikaci a pozdější vznik periodického tisku.

Jakou roli hrály noviny v politickém boji v 17. a 18. století?

V 17. a 18. století se noviny staly silným nástrojem politického boje a propagandy. V Anglii během buržoazní revoluce (1640-1660) vedly „newsbooks“ k ostrým polemikám mezi králem a Parlamentem. Ve Francii během Velké francouzské revoluce (1789) došlo k explozi názorové žurnalistiky, která mobilizovala veřejnost. Tyto události ukázaly, jak tisk může ovlivňovat veřejné mínění a sloužit jako platforma pro politické strany.

Co je Rieplův zákon a jak se projevuje v historii médií?

Rieplův „zákon“ (Wolfgang Riepl, 1913) říká, že jakmile se nějaký prostředek zpravodajského procesu jednou ukáže jako použitelný a vžije se, nedá se již nikdy zcela vymýtit. Projevuje se to v principu technologické konvergence, kdy starší média (např. tisk) se dále využívají v nových podobách a s novými funkcemi, často jako reakce na informační přetížení nebo vznik nových technologií (např. proměna tisku po vynálezu telegrafu).