Gynekologická Onkologie, Těhotenství & Péče o Novorozence: Průvodce
Délka: 11 minut
Krevní změny v těhotenství
Anémie: Věčný boj o železo
Trombocytopenie: Když je destiček málo
Trombofilie a riziko sraženin
První minuty života
Měření a prevence
Poslední velké téma
Nádory děložního čípku
Nádory děložního těla
Shrnutí a rozloučení
Petr: Znáš ten pocit, když jdeš do schodů a nahoře funíš, jako bys právě uběhl maraton? Spousta těhotných žen to tak má skoro pořád. A člověk by si řekl, že je to jen tou zátěží navíc... ale velká část toho pocitu se ve skutečnosti odehrává přímo v jejich krvi.
Adéla: Přesně tak, Petře. Krev je v těhotenství naprosto fascinující a mění se víc, než si většina lidí myslí. A právě o tom si dneska budeme povídat. Posloucháte Studyfi Podcast.
Petr: Tak jo, Adélo, vezmi nás do laborky. Co se tedy děje s krví, když žena otěhotní? Přibývá jí?
Adéla: A jak! Objem krve se zvětší klidně o litr a půl. To je jako bys k sobě přidal skoro tři velké lahve s vodou. Tělo to dělá, aby zvládlo zásobovat kyslíkem a živinami nejen sebe, ale i placentu a rostoucí miminko.
Petr: Páni, litr a půl... To je slušná nálož. A co jednotlivé složky? Červené krvinky, bílé...
Adéla: Všechno se mění. Tělo sice vyrábí víc červených krvinek, až o čtvrtinu, ale objem tekuté plazmy roste ještě rychleji. Takže se krev vlastně naředí. To je takzvaná hemodiluce.
Petr: Takže i když je krvinek víc, v jednom mililitru jich je paradoxně méně? Chápu to správně?
Adéla: Přesně tak. Proto těhotným v druhém trimestru často mírně klesne hemoglobin a hematokrit, a není to hned důvod k panice. Zároveň ale stoupá počet bílých krvinek, které připravují tělo na zátěž porodu a chrání před infekcemi.
Petr: Dobře, takže naředěná krev je normální. Ale často slýcháme o anémii, tedy chudokrevnosti v těhotenství. Kde je ta hranice?
Adéla: Hranice je, když koncentrace hemoglobinu klesne pod hodnotu zhruba 105 gramů na litr. A nejčastější příčinou je něco, co všichni známe – nedostatek železa. Sideropenická anémie.
Petr: Proč zrovna v těhotenství? Jíme přece za dva, ne?
Adéla: Kéž by to bylo tak jednoduché! Spotřeba železa v těhotenství masivně stoupá, miminko si ho bere pro svou vlastní krvetvorbu. Jen z potravy je skoro nemožné to pokrýt. A pokud žena měla už předtím silnou menstruaci nebo otěhotněla brzy po sobě, zásoby jsou prostě pryč.
Petr: A jak se to projeví? Kromě toho zadýchávání do schodů?
Adéla: Klasické příznaky jsou velká únava, slabost, bledost, někdy padání vlasů... Prostě se cítíš úplně bez energie. A není to jen nepříjemné, je to i rizikové. Pro matku i pro plod.
Petr: V čem přesně spočívá to riziko?
Adéla: Matka hůř snáší krevní ztrátu u porodu a hůř se jí hojí poranění. A plod? Ten může trpět chronickým nedostatkem kyslíku, což může vést k pomalejšímu růstu nebo v nejhorším případě i k vážnějším komplikacím.
Petr: To zní děsivě. Co se s tím dá dělat?
Adéla: Naštěstí je řešení celkem přímočaré. Lékař předepíše tablety železa. Je ale dobré vědět, že častým vedlejším účinkem je zácpa, což v těhotenství není zrovna bonus. Pokud to nejde dohnat tabletami, podává se železo nitrožilně nebo se dává krevní transfuze.
Petr: Takže to byly červené krvinky. Co další hráči v krvi, třeba krevní destičky? Ty mají na starosti srážení, že?
Adéla: Přesně tak, trombocyty. A i u nich může nastat problém. Trombocytopenie znamená, že jejich počet klesne. V těhotenství se to stává relativně často, hlavně ke konci. Většinou jde o mírný pokles, takzvanou gestační trombocytopenii, a nikdo vlastně neví proč.
Petr: A vadí to něčemu, když je to jen mírné?
Adéla: Pokud je to opravdu mírné, tak se to jen sleduje. Problém nastává, když je pokles výrazný. To se pak objevují modřiny, tečkovité krvácení na kůži zvané petechie nebo třeba silné krvácení z nosu.
Petr: A co je příčinou toho většího poklesu?
Adéla: Může to být součást jiných vážných stavů, jako je preeklampsie nebo HELLP syndrom. Nebo může jít o autoimunitní onemocnění, kdy si tělo tvoří protilátky proti vlastním destičkám. A to je zrada, protože ty protilátky mohou projít placentou a ohrozit i miminko.
Petr: Jak se to řeší? Transfuze destiček?
Adéla: To je až ta poslední možnost u opravdu kritických hodnot. Obvykle se začíná kortikoidy nebo speciálními imunoglobuliny. Cílem je dostat počet destiček na bezpečnou úroveň pro porod. Pro vaginální porod stačí hodnoty nad 50, pro císařský řez se chce raději přes 70 tisíc na mililitr.
Petr: Dobře, takže jsme probrali málo železa a málo destiček. Může nastat i opačný problém? Že se krev sráží až moc?
Adéla: Rozhodně. A těhotenství je samo o sobě stav, kdy se krev sráží víc. Je to taková pojistka přírody proti masivnímu krvácení při porodu. Problém je, když má žena k tomu ještě vrozenou náchylnost – takzvanou trombofilii.
Petr: Co to znamená v praxi?
Adéla: Znamená to výrazně vyšší riziko vzniku krevní sraženiny, tedy trombu. Nejčastěji v hlubokých žilách na nohou. A největší nebezpečí je, když se takový trombus utrhne a doputuje krevním řečištěm až do plic. Tomu říkáme plicní embolie.
Petr: A to je život ohrožující stav, že?
Adéla: Ano, naprosto. Projevuje se náhlou dušností, bolestí na hrudi, zrychleným tepem a úzkostí. Je to akutní stav, který vyžaduje okamžitou pomoc.
Petr: Jak se tomu dá předejít, pokud žena ví, že má trombofilii, třeba známou Leidenskou mutaci?
Adéla: Těmto ženám se po celé těhotenství a v šestinedělí preventivně podávají nízkomolekulární hepariny. To jsou léky na ředění krve, které si žena sama aplikuje v malých injekcích do podkoží.
Petr: Takže krev v těhotenství je hotová věda. Od ředění přes nedostatek železa až po riziko sraženin. Je toho opravdu hodně na hlídání.
Adéla: Přesně tak. Ale proto jsou tu pravidelné kontroly u gynekologa a odběry krve. Včasné odhalení problému je klíčem k tomu, aby všechno dobře dopadlo pro mámu i miminko. A o tom, co se děje bezprostředně po porodu, si povíme příště.
Petr: Tak to ‘příště’ je tady! Minule jsme skončili porodem, takže co se děje s miminkem v těch úplně prvních, klíčových minutách?
Adéla: Je to fofr, ale všechno má svůj řád. Hlavní cíl je zajistit miminku hladký přechod na svět a hlavně... udržet ho v teple. Proto ho hned osušíme a zabalíme.
Petr: Jako takové malé, křehké burrito.
Adéla: Přesně tak! A hned hodnotíme takzvané Apgar skóre v první, páté a desáté minutě. Sledujeme pět věcí: dýchání, srdeční akci, svalový tonus, reflexy a barvu kůže.
Petr: Rozumím. Takže když je miminko v pořádku a v teple, co následuje? To slavné vážení a měření?
Adéla: Přesně. Po ošetření pupečního pahýlu miminko zvážíme, změříme a označíme. Dáváme mu identifikační náramek a stejné číslo dostane i maminka, aby nedošlo k záměně.
Petr: To je určitě důležité. A co nějaké léky nebo vitamíny? Slyšel jsem o vitamínu K.
Adéla: Ano, to je prevence krvácivé choroby. Asi dvě hodiny po porodu podáme dvě kapky vitamínu K ústy. A pak se to opakuje – první měsíc každý týden a dál jednou měsíčně až do půl roku věku.
Petr: Takže to máme první minuty a hodiny... A co se děje dál? Jaké další testy a vyšetření miminko čekají v prvních dnech života?
Adéla: Samozřejmě. V prvních dnech se dělá ještě screening sluchu, kontrola kyčlí a další odběry z patičky. Ale víš co, Petře? To je tak obsáhlé téma, že by to vydalo na celý další díl. Možná bychom se pro dnešek mohli přesunout k našemu poslednímu, i když o dost vážnějšímu okruhu.
Petr: Dobře. Po hlavě do toho. Co nás tedy čeká na závěr?
Adéla: Gynekologické malignity. Konkrétně zhoubné nádory děložního čípku a těla. Není to veselé téma, ale prevence a včasná diagnostika tady hrají naprosto klíčovou roli.
Petr: Začněme tedy tím čípkem. Jak častý tenhle problém je?
Adéla: Incidence je zhruba 20 případů na sto tisíc žen. V drtivé většině, asi v 90 procentech, se jedná o takzvaný spinocelulární karcinom. A co je nejdůležitější – známe hlavního viníka.
Petr: A to je?
Adéla: Lidský papilomavirus, známý jako HPV. Konkrétně rizikové typy 16 a 18. Je to sexuálně přenosná infekce, takže mezi rizikové faktory patří brzké zahájení sexuálního života a promiskuita. Ale taky kouření nebo oslabená imunita.
Petr: Takže prevence je asi jasná... ale jak se to projevuje, když už se něco děje?
Adéla: Právě v tom je ten problém, zpočátku nijak. Později se může objevit zapáchající výtok nebo krvácení, typicky po pohlavním styku. Proto jsou tak zásadní pravidelné kontroly s cytologií a kolposkopií. Ty odhalí změny dávno předtím, než se objeví příznaky.
Petr: A léčba?
Adéla: Liší se podle stádia. U časných, preinvazivních stádií stačí malý chirurgický zákrok, třeba konizace čípku. U pokročilejších je nutná radikální operace, často v kombinaci s ozařováním a chemoterapií.
Petr: Dobře, to dává smysl. A co ty nádory děložního těla? Jsou častější?
Adéla: Ano, jsou dokonce nejčastější. Incidence je asi 30 na sto tisíc žen, typicky po menopauze. Často se mu říká „civilizační choroba“. Souvisí totiž s naším životním stylem.
Petr: Takže obezita, vysoký krevní tlak, cukrovka... a asi i strava?
Adéla: Přesně tak. Vyšší příjem živočišných tuků je rizikový faktor. Hlavní roli ale hraje dlouhodobý vliv estrogenů bez oponenta, progesteronu. Proto jsou v riziku ženy, které nerodily, nebo měly pozdní menopauzu. Zajímavostí je, že antikoncepce riziko snižuje a kouření taky.
Petr: Počkat, kouření? To je jako léčit si škrábanec amputací, ne?
Adéla: Naprosto přesně! To riziko rakoviny plic nebo infarktu za to rozhodně nestojí. Je to jen taková biochemická anomálie. Hlavním příznakem je jakékoliv krvácení po menopauze. To je vždycky signál jít k lékaři.
Petr: Takže abychom to shrnuli. U rakoviny čípku je klíčový viník HPV a naprostým základem je prevence a pravidelné stěry. U rakoviny těla zase životní styl a nepodceňování krvácení po přechodu. Je to tak?
Adéla: Perfektní shrnutí. Prevence a včasný záchyt jsou alfou a omegou úspěšné léčby u obou těchto onemocnění.
Petr: Adélo, moc ti děkuji za další nálož neuvěřitelně užitečných informací. Bylo to skvělé.
Adéla: Já děkuji za pozvání, Petře. Bylo mi potěšením.
Petr: A díky i vám, naši milí posluchači, že jste s námi u Studyfi Podcastu vydrželi až do konce. U dalšího dílu se na vás těší Petr. Na slyšenou!
Adéla: A Adéla. Mějte se hezky!