Podcast
Giovanni Boccaccio ve svém Dekameronu z roku 1353 představuje soubor novel, které oslavují lidský život, rozum a lásku. Dílo zasazené do rámcového příběhu deseti mladých lidí prchajících před morem kritizuje dobové společenské neduhy a pokrytectví církve, zdůrazňujíc renesanční hodnoty.
| Literární druh | Epika (próza) |
|---|---|
| Žánr | Rámcová novela, soubor novel |
| Literární směr | Renesance a humanismus |
| Časoprostor | Florencie a venkovské sídlo ve Fiesole, rok 1348, během 14 dní (10 dní vyprávění) |
| Kompozice | Rámcová kompozice: sto novel uspořádaných do deseti částí, zasazených do hlavního příběhu. |
| Vypravěč | Autorský vypravěč v rámcovém příběhu; postavy v novelách; vševědoucí vypravěč. |
| Hlavní postavy | Deset mladých lidí (7 žen, 3 muži) jako vypravěči; typizované postavy v novelách. |
| Téma | Oslava lidského života, lásky, rozumu a vtipu; kritika společenských neduhů a církve. |
| Motivy | Mor, láska, vtip a rozum, pokrytectví, pozemský život. |
Úvod
Dekameron od Giovanniho Boccaccia je stostránkový soubor novel, které oslavují lidský život, rozum a lásku, zároveň kritizují dobové společenské neduhy a pokrytectví církve. Dílo je zasazeno do rámcového příběhu deseti mladých lidí, kteří utíkají před morovou epidemií ve Florencii. Tento rozbor prozkoumá Boccacciovo stěžejní dílo, které vzniklo v polovině 14. století. Dekameron je významným představitelem rané italské renesanční literatury, zdůrazňující lidskou vynalézavost a pozemské radosti.
Literární druh a žánr
Dekameron je literárním dílem spadajícím do epiky, napsaným ve formě prózy. Jeho žánr je charakterizován jako rámcová novela. Jedná se o soubor sta krátkých příběhů (novell), které jsou vsazeny do jednoho zastřešujícího rámcového vyprávění. Tento rámcový příběh spočívá v útěku deseti mladých lidí před morem z Florencie na venkov, kde si po dobu deseti dnů vyprávějí příběhy. Obsahuje také rysy satirické bajky díky kritice církve a lidských slabostí, a je pro něj typický renesanční pohled na svět, oslavující pozemský život a individualitu.
Hlavní téma, myšlenky a záměr autora
Hlavním tématem Dekameronu je oslava lidského života v jeho rozmanitosti, včetně pozemské lásky, rozumu, vtipu a pohotového úsudku. Dílo reflektuje hodnoty renesance a humanismu, kde je do popředí stavěn člověk a jeho schopnosti. Hlavní myšlenka spočívá v poselství, že i tváří v tvář tragédii (morová epidemie) je důležité uchovat si radost ze života, lidskost a vtip. Zároveň slouží jako ostrá kritika hloupých, lakomých a pokryteckých lidí, především z řad tehdejší církve. Záměrem autora Giovanniho Boccaccia bylo reagovat na společenskou krizi způsobenou morovou epidemií v roce 1348. Chtěl dílem pobavit, poučit a ukázat kontrast mezi zkažeností a lidskou přirozeností, oslavující vynalézavost a vitalitu. Kritizoval společenské neduhy, zejména pokrytectví a morální úpadek. Klíčové motivy:
- Mor: Smrtelná epidemie, která tvoří pozadí rámcového příběhu a motivuje útěk postav.
- Láska: V mnoha podobách – od čisté a vznešené po smyslnou a erotickou, často s vtipným či záletnickým podtextem.
- Vtip a rozum: Schopnost lidí vyřešit problémy, uniknout z nesnází nebo se prosadit díky své inteligenci a pohotovosti.
- Pokrytectví: Kritika především církevních představitelů, kteří zneužívají své postavení a morální zásady.
- Pozemský život: Oslava světských radostí, lidských tužeb a přirozenosti, kontrastující se středověkým důrazem na posmrtný život.
Ověř si, co už víš
Test · 20 otázek · první 3 zdarma
Procvič si to na kartičkách
14 kartiček · první 3 zdarma bez účtu
Klepni pro otočení · Swipni pro navigaci
Kompozice
Dekameron má rámcovou kompozici. Skládá se ze sto novel, které jsou uspořádány do deseti částí (denních vyprávění). Tyto novely jsou zasazeny do hlavního příběhu o deseti mladých lidech, kteří se uchylují na venkovské sídlo, aby unikli moru ve Florencii. Každý den vládne jeden „král“ nebo „královna“, který/která určí téma příběhů pro daný den. Tato struktura poskytuje jednotící prvek pro rozmanitost jednotlivých novel. Vyprávění je převážně chronologické v rámci rámcového příběhu (útěk, dny na venkově, návrat), a většina jednotlivých novel má také lineární děj.
Časoprostor
Děj Dekameronu je situován do konkrétního historického období a místa:
- KDE: Příběh začíná ve Florencii v Itálii, zasažené morem. Deset mladých lidí se poté uchyluje na venkovské sídlo ve Fiesole, kde se odehrává rámcový příběh vyprávění. Jednotlivé novely se pak odehrávají na různých místech, často v italských městech či venkovských oblastech, ale i v širším evropském kontextu.
- KDY: Děj je pevně zasazen do roku 1348, tedy do doby, kdy Evropu sužovala ničivá epidemie černé smrti (moru). Celý rámcový příběh se odehrává během 14 dní (přičemž se vypráví po 10 dní). Prostředí Florencie zasažené morem symbolizuje chaos, smrt a zánik starých pořádků, zatímco idylické venkovské sídlo představuje útočiště, řád, život a možnost uchovat si lidskost a radost i v těžkých časech. Mor je silným katalyzátorem, který nutí postavy přehodnotit hodnoty a chovat se podle vlastní vůle.
Jazyk a vypravěč
V Dekameronu se objevuje autorský vypravěč v rámci rámcového příběhu, který představuje situaci a postavy. Jednotlivé novely jsou pak vyprávěny buď přímo jednou z postav (členem společnosti na venkově), nebo z pohledu vševědoucího vypravěče. Jazykový styl je spisovný, ale zároveň živý a bohatý, často s eroticky podbarvenými výrazy, které odrážejí renesanční důraz na pozemské radosti. Boccaccio využívá toskánské nářečí, které se později stalo základem spisovné italštiny. Mezi výrazné jazykové prostředky patří:
- Ironie a vtip: Často se používají k zesměšnění lidských slabostí, pokrytectví nebo k humornému rozuzlení situací.
- Přímá řeč: Dodává dialogům autentičnost a živost, umožňuje charakterizaci postav.
- Detailní popisy: Zajišťují plastičnost prostředí a situací, a to jak v rámcovém příběhu, tak v jednotlivých novelách.
- Symbolika: Například mor jako symbol úpadku, nebo venkovské sídlo jako symbol idyly a úniku. Specifikem jazyka je jeho přístupnost a důraz na srozumitelnost pro široké publikum, což bylo typické pro renesanční literaturu, která se odkláněla od striktně latinského, církevního stylu.
Hlavní postavy
Dekameron představuje dvě skupiny postav: rámcové postavy a postavy jednotlivých novel.
Rámcové postavy (vypravěči)
- Sedm mladých žen (Pamfile, Fiammetta, Emilia, Lauretta, Neifile, Elisa, Dionea): Pocházejí z bohatých florentských rodin. Jsou vzdělané, mravné a ušlechtilé, snaží se zachovat společenskou etiketu i v obtížné situaci. Jejich jména často odkazují na Boccacciovy lásky nebo přítelkyně.
- Tři mladí muži (Panfilo, Filostrato, Dioneo): Také z bohatých rodin, doprovázejí ženy a pomáhají udržovat harmonii a zábavu. Přinášejí do společnosti mužský prvek a doplňují perspektivy vyprávění. Tato desetičlenná společnost se vyznačuje kultivovaností, elegancí a schopností užívat si života i v době krize. Ztělesňují ideál renesančního člověka.
Postavy v jednotlivých příbězích
Jsou to běžní lidé z různých společenských vrstev, kteří slouží k ilustraci lidských povah a situací. Nemají hlubokou psychologickou hloubku, spíše jsou typy, které reprezentují určité vlastnosti:
- Mniši a kněží: Často jsou zobrazováni jako pokrytečtí, lakomí, požitkářští a nemravní, což slouží ke kritice církve.
- Kupci a šlechtici: Bývají vychytralí, podnikaví, někdy i chamtiví, ale také schopní projevit velkorysost či lásku.
- Nevěrné ženy a chytří sluhové: Často jednají vynalézavě, aby dosáhli svých cílů nebo se dostali z nepříjemných situací, což odráží renesanční důraz na individualismus a prohnanost.
- Lidé z lidu: Prostí lidé, kteří se potýkají s každodenními problémy, ale často projevují zdravý rozum a životní moudrost.
Shrnutí děje
Děj Dekameronu se dělí na rámcový příběh a stovku vložených novel.
Útěk před morem
V roce 1348 zuří ve Florencii strašlivá epidemie černé smrti, která decimuje obyvatelstvo a rozvrací společenský řád. Uprostřed chaosu a zmaru se v kostele Santa Maria Novella setkává sedm mladých žen a tři mladí muži, všichni z bohatých a kultivovaných florentských rodin. Rozhodnou se opustit město, aby unikli nákaze a udrželi si důstojnost a duševní pohodu. Společně odcházejí na odlehlé venkovské sídlo ve Fiesole.
Deset dní vyprávění
Na venkově si vytvoří vlastní, ideální společenství. Aby si zkrátili dlouhou chvíli a udrželi si dobrou náladu, dohodnou se, že si budou každý den vyprávět příběhy. Stráví zde celkem čtrnáct dní, ale příběhy si vyprávějí pouze po deset dní (o víkendech odpočívají). Každý den je zvolen „král“ nebo „královna“, který určí téma pro deset příběhů, které toho dne zazní – každý z deseti členů společnosti vypráví jeden příběh. Témata se liší, ale často se týkají lásky (šťastné i nešťastné), lidské chytrosti, vtipných záletů, úniku z nebezpečí nebo kritiky pokrytectví.
Rozmanitost novel
Jednotlivé novely představují širokou paletu lidských osudů, od komických a erotických historek, přes tragické lásky, až po bajky kritizující dobové mravy. Postavy jsou různorodé – od králů a šlechticů, přes kupce a řemeslníky, až po mnichy a jeptišky. Boccaccio v nich odhaluje lidské slabosti, ale i vynalézavost, humor a touhu po životě. Některé novely jsou záměrně provokativní a kritizují církevní představitele, jiné oslavují moudrost a prohnanost prostých lidí.
Návrat do Florencie
Po deseti dnech vyprávění a příjemně stráveného času, kdy se všichni cítí osvěženi a plní naděje, se rozhodnou vrátit do Florencie. Přestože mor ve městě stále panuje, vracejí se s vědomím, že dokázali udržet lidskost a radost ze života i v nejtěžších časech.