Podcast na Farmakovigilance a nežádoucí účinky léků

Kapitoly

Příběh jednoho prášku

Léková bdělost v praxi

Co je a co není nežádoucí účinek

Abeceda nežádoucích účinků

Když lék zmizí z trhu

Zbytek abecedy neštěstí

Mám podezření, co mám dělat?

Bizarní a alergické reakce

Čtyři typy imunitních útoků

Typ I: Okamžitá pohotovost

Typ II a III: Skrytí sabotéři

Léčba kožní reakce

Anafylaxe a první pomoc

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Jakub: Představte si studenta, říkejme mu třeba Petr. Čeká ho velká zkouška, takže se celou noc učí a ráno ho bolí hlava. Sáhne po běžném léku na bolest, který už bral mockrát. Ale tentokrát se stane něco divného – za hodinu má na ruce svědivou červenou vyrážku. Co se stalo?

Barbora: Přesně. A hlavně, kdo dohlíží na to, aby se tohle nestávalo? Aby léky, které nám mají pomáhat, byly bezpečné? Odpověď se skrývá za jedním trochu složitým slovem.

Jakub: To je perfektní úvod k našemu dnešnímu tématu. Posloucháte Studyfi Podcast.

Barbora: Tím slovem je farmakovigilance. Zní to složitě, ale v podstatě to znamená „léková bdělost“. Je to neustálý dohled nad bezpečností léků, které jsou už na trhu a lidé je běžně používají.

Jakub: Takže někdo sleduje, jestli léky, které si koupím v lékárně, nemají nějaké skryté problémy, které se neukázaly při testování? Kdo to dělá?

Barbora: Přesně tak. V České republice je tou hlavní autoritou Státní ústav pro kontrolu léčiv, známý pod zkratkou SÚKL. Je to takové národní farmakovigilanční centrum.

Jakub: A odkud SÚKL bere informace? To jejich zaměstnanci obchází lidi a ptají se, jestli jim po aspirinu nebylo divně?

Barbora: To by asi bylo trochu nepraktické. Ne, sbírají data z mnoha zdrojů. Tím nejdůležitějším jsou spontánní hlášení od lékařů, lékárníků, ale i od samotných pacientů.

Jakub: Takže když se mi stane to, co Petrovi s tou vyrážkou, můžu to někam nahlásit?

Barbora: Můžeš a měl bys! K tomu se ještě dostaneme. Dále SÚKL čerpá z klinických studií, z odborné světové literatury, od farmaceutických firem a sleduje i různé zdravotnické statistiky.

Jakub: Dobře, pojďme si tedy ujasnit pojmy. Co je to vlastně ten „nežádoucí účinek“? Je to cokoliv, co se mi nelíbí?

Barbora: V podstatě ano, ale definice je přesnější. Je to nepříznivá a hlavně nezamýšlená reakce na lék, která se objeví po podání běžné, normální dávky. Klíčové je to slovo „běžné“.

Jakub: Aha! Takže když si omylem vezmu deset pilulek místo jedné a bude mi špatně, tak to není nežádoucí účinek, ale prostě moje chyba.

Barbora: Přesně tak! To by byla intoxikace nebo omyl ve farmakoterapii. Nežádoucí účinek není ani reakce, která vznikne kvůli špatnému podání, třeba když si lék na polykání píchneš do žíly.

Jakub: To zní jako hodně špatný nápad. A existují různé druhy těchhle účinků?

Barbora: Ano, základní dělení je na „nežádoucí účinek“ a „nežádoucí příhodu“. Účinek má prokazatelnou souvislost s lékem. Příhoda je cokoliv neobvyklého, co se pacientovi stane během léčby, ale nemusí to s lékem vůbec souviset.

Jakub: Třeba si zlomím nohu, když beru prášky na kašel. Nemá to spolu nic společného.

Barbora: Přesně. A pak ještě rozlišujeme závažný nežádoucí účinek – to je ten, co tě ohrožuje na životě, způsobí trvalé následky nebo vyžaduje hospitalizaci. A také neočekávaný – takový, který není popsaný v příbalovém letáku.

Jakub: Slyšel jsem, že se nežádoucí účinky dělí nějak podle abecedy. To zní skoro jako ze základní školy.

Barbora: Je to tak a je to skvělá pomůcka! Nežádoucí účinky se dělí do typů A, B, C, D, E a F. Pojďme si je rychle projít. Typ A znamená „Augmented“, neboli zesílený.

Jakub: Zesílený? Jako že lék dělá to, co má, ale až moc?

Barbora: Perfektně řečeno! Jsou to účinky, které jsou předvídatelné, protože souvisí s hlavním účinkem léku a jsou závislé na dávce. Tvoří až 95 % všech nežádoucích účinků.

Jakub: Můžeš dát příklad?

Barbora: Jasně. Vezmeš si lék na ředění krve, třeba warfarin, a při vyšší dávce začneš krvácet. Nebo lék na snížení tlaku ti ho sníží až moc a ty máš hypotenzi. Řešením je obvykle snížit dávku.

Jakub: Rozumím. A co je typ B?

Barbora: Typ B je „Bizarre“, tedy bizarní nebo zvláštní. Tyhle reakce nejsou závislé na dávce, jsou nepředvídatelné a často souvisí s imunitní odpovědí organismu – typicky lékové alergie. Tady snížení dávky nepomůže.

Jakub: Takže sem patří i ten Petrův případ s vyrážkou?

Barbora: Pravděpodobně ano. Může to být alergická reakce nebo takzvaná idiosynkrazie, což je v podstatě geneticky podmíněná, netypická reakce na lék. Tělo prostě ten lék zpracovává jinak, než by mělo.

Jakub: Takže SÚKL sbírá všechna ta hlášení a když se nějaký problém opakuje, začne to řešit?

Barbora: Ano. Když se nashromáždí dostatek podobných hlášení, vznikne takzvaný farmakovigilanční signál. To je v podstatě hypotéza, že mezi lékem a nějakým problémem existuje příčinná souvislost.

Jakub: A co se stane potom? Zakážou ten lék?

Barbora: Ne hned. Signál se musí pečlivě prozkoumat. Pokud se potvrdí, přichází na řadu regulační opatření. Může to být jen změna textu v příbalovém letáku, kde se nový nežádoucí účinek popíše. Nebo se může omezit, pro koho je lék určený, změnit dávkování, anebo v nejzazším případě... lék úplně stáhnout z trhu.

Jakub: To se děje často?

Barbora: Děje se to. Asi nejznámější a nejtragičtější případ z historie je Thalidomid. V 50. letech se prodával jako lék proti ranní nevolnosti pro těhotné ženy.

Jakub: A co se stalo?

Barbora: Ukázalo se, že je to silný teratogen. Způsoboval hrozivé vrozené vady u dětí, hlavně na končetinách. Byl to obrovský skandál, který vlastně odstartoval moderní farmakovigilanci, jak ji známe dnes.

Jakub: To je strašné.

Barbora: Je. Ale ten systém funguje. I v nedávné době byla stažena léčiva, třeba lék na hubnutí Sibutramin kvůli riziku infarktu, nebo nedávno Ranitidin kvůli potenciálně karcinogenním nečistotám.

Jakub: Dobře, máme za sebou typ A a B. Co ta další písmenka? C, D, E, F?

Barbora: Typ C je „Continuous“ neboli chronický. Souvisí s dlouhodobým užíváním léku. Třeba když někdo bere kortikosteroidy roky, může to vést k útlumu funkce nadledvin.

Jakub: Takže problém, který se objeví až po delší době.

Barbora: Přesně. Typ D je „Delayed“, tedy opožděný. Ten se může objevit až měsíce nebo dokonce roky po ukončení léčby. Sem patří třeba právě teratogenní nebo karcinogenní účinky, které se projeví až mnohem později.

Jakub: To je trochu děsivé. A co E?

Barbora: E je „End of therapy“ – problémy po ukončení terapie. Tělo si na lék zvykne, a když ho náhle vysadíš, přijde takzvaný rebound fenomén, tedy návrat příznaků v ještě horší formě.

Jakub: To znám! Jako když někdo používá moc dlouho nosní kapky a pak má nos ucpaný pořád?

Barbora: To je přesně ono! Tomu se říká sanorinismus. Stejně tak náhlé vysazení léků na vysoký tlak může způsobit hypertenzní krizi.

Jakub: A poslední, F?

Barbora: F je „Failure“, tedy selhání terapie. Lék prostě nefunguje, jak by měl. Často je to způsobeno interakcí s jiným lékem nebo třeba i s bylinkami. Klasickým příkladem je třezalka tečkovaná, která může výrazně snížit účinnost mnoha léků, třeba antikoncepce.

Jakub: Dobře, to nejdůležitější na konec. Řekněme, že se mi stane něco podobného jako Petrovi. Mám podezření na nežádoucí účinek. Co konkrétně mám dělat?

Barbora: V první řadě to prober se svým lékařem nebo lékárníkem. Ale hlavně – kdokoliv může nežádoucí účinek nahlásit. Pacienti, lékaři, sestry, lékárníci.

Jakub: Takže to není jen pro doktory?

Barbora: Vůbec ne. Pro zdravotnické pracovníky je hlášení závažných a neočekávaných účinků dokonce zákonná povinnost. Pro pacienty je to dobrovolné, ale nesmírně důležité. Každé hlášení pomáhá tvořit celkový obraz o bezpečnosti léku.

Jakub: A jak se to hlásí? Musím vyplňovat nějaký složitý formulář?

Barbora: Je to velmi jednoduché. Nejlepší je jít na webové stránky SÚKLu, kde je elektronický formulář. Jmenuje se to „Hlášení podezření na nežádoucí účinek léku“. Vyplníš základní údaje o sobě, o léku a popíšeš, co se stalo.

Jakub: Super, to zní jednoduše. Takže abychom to shrnuli: Farmakovigilance je náš bezpečnostní systém pro léky. Nežádoucí účinky se dělí do různých typů a to nejdůležitější je, že každý z nás může pomoci systém vylepšit tím, že nahlásí jakékoliv podezření.

Barbora: Naprosto přesně. Nebát se a hlásit. Vaše zkušenost může v budoucnu pomoci ochránit tisíce dalších lidí. Je to obrovská týmová práce, na které se podílíme všichni.

Jakub: Skvělé. Děkuji, Barboro, za objasnění tohoto super důležitého tématu. A my se vrhneme na další.

Barbora: Přesně tak. A když už se bavíme o těch méně předvídatelných reakcích, musíme zmínit takzvané bizarní nebo idiosynkratické reakce. Ty nezávisí na dávce a často jsou právě imunologicky podmíněné. Patří sem i lékové alergie.

Jakub: Bizarní reakce? To zní trochu… no, bizarně. Znamená to, že se prostě objeví z ničeho nic?

Barbora: V podstatě ano. Nejsou časté, ale bohužel mívají vážnější průběh. Naše tělo prostě na lék zareaguje úplně nečekaným způsobem. A klíčové je, že alergie vyžaduje předchozí kontakt s lékem.

Jakub: Aha, takže tělo si ten lék musí nejdřív „zapamatovat“ jako nepřítele, než na něj začne útočit?

Barbora: Přesně tak. A zajímavé je, že alergii může vyvolat nejen samotná účinná látka, ale i látky pomocné, třeba takové parabeny v mastech.

Jakub: Dobře, to dává smysl. A jak se tyhle alergické reakce dělí? Jsou všechny stejné?

Barbora: Vůbec ne. Dělíme je podle toho, jaký mechanismus imunitní systém použije, do čtyř základních typů. Zní to složitě, ale princip je celkem jasný.

Jakub: Čtyři typy... Doufám, že na to nebudeme potřebovat celou hodinu.

Barbora: Neboj, projdeme to rychle. Nejdůležitější je typ jedna, protože je nejrychlejší a nejznámější.

Jakub: Typ jedna. Co to tedy je?

Barbora: To je ta klasická alergická reakce, kterou si většina lidí představí. Zprostředkovávají ji protilátky typu IgE. Při prvním setkání s lékem si je tělo jen vytvoří. Je to taková fáze senzibilizace.

Jakub: Takže tělo se jen připravuje na boj...

Barbora: Přesně. A když se s lékem setká podruhé, tyhle IgE protilátky se na něj navážou a spustí poplach. Uvolní se histamin a další látky, což vede k zánětu.

Jakub: A jak rychle to přijde?

Barbora: Právě to je na tom zrádné. Může to být otázka sekund až minut. Projeví se to jako vyrážka, svědění, otoky, a v nejhorším případě jako anafylaktická reakce.

Jakub: Anafylaxe. To je to, čeho se všichni bojí, že? Zvlášť třeba u penicilinu.

Barbora: Ano. Anafylaxe je nejzávažnější forma reakce typu I. Je to multiorgánová reakce, která může vést až ke kolapsu a bezvědomí. Proto je tak nebezpečná.

Jakub: Dobře, takže typ jedna je rychlý a nebezpečný. Co ty další typy?

Barbora: Typ dva je cytotoxický. Lék se naváže na povrch našich vlastních buněk, třeba krvinek. Imunitní systém pak tyto „označené“ buňky mylně identifikuje jako cizí a zničí je.

Jakub: Takže lék v podstatě navede náš imunitní systém, aby útočil sám na sebe? To je docela zákeřné.

Barbora: Je. Může to způsobit třeba anémii nebo nedostatek krevních destiček. A pak máme typ tři. Tam se tvoří takzvané imunokomplexy.

Jakub: Imunokomplexy? Zní to jako něco ze sci-fi filmu.

Barbora: Trochu. Jsou to v podstatě shluky léku a protilátky. Ty se pak usazují v cévách nebo orgánech a způsobují tam zánět, třeba v ledvinách nebo kloubech. Tahle reakce se ale projeví až za týden i déle.

Jakub: Páni. Takže alergie na léky nejsou jen o vyrážce. Je to mnohem komplexnější. Děkuju za ten přehled. A co ten poslední, čtvrtý typ? Ten jsme ještě neprobrali.

Barbora: Přesně tak. Čtvrtý typ je buněčně zprostředkovaná reakce. Ta se projeví později, třeba jako svědivá vyrážka po nějakém krému.

Jakub: Aha! Takže když se mi po něčem osype kůže. Co s tím lékař udělá?

Barbora: Může předepsat individuálně připravený krém. Například s jedním gramem hydrokortizonu na zklidnění a zbytek je doplněný masťovým základem, třeba Ambidermanem.

Jakub: Takže v lékárně to namíchají přesně na míru. To zní líp než luštit doktorův rukopis na receptu.

Barbora: Přesně tak. Pacient pak jen maže tenkou vrstvu dvakrát denně po dobu jednoho týdne. Je to jednoduché.

Jakub: Dobře, to dává smysl. A co u těch nejvážnějších, život ohrožujících reakcí, jako je anafylaxe?

Barbora: Tam je klíčová rychlost. Pacient s rizikem anafylaxe u sebe nosí předplněné pero s adrenalinem, například známý EpiPen.

Jakub: To je ta slavná injekce do stehna, že?

Barbora: Ano. Lékař předepíše balení se dvěma pery. V případě reakce si pacient aplikuje jedno. A pokud se stav do pěti až patnácti minut nezlepší, použije i to druhé.

Jakub: Páni. Takže jsme probrali všechny čtyři typy alergických reakcí na léky. Od vyrážky až po anafylaxi. Bylo to vyčerpávající, ale nesmírně poučné.

Barbora: Přesně. Hlavní je vědět, co dělat, a nebát se zeptat lékaře nebo lékárníka. Děkuji za pozvání, Jakube.

Jakub: Já děkuju tobě, Barboro. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Mějte se fajn!