Podcast na Evropské a italské dějiny 16. a 17. století

Kapitoly

Mýtus třicetileté války

Církev vrací úder

Pax Hispanica: Klid před bouří

Třicetiletá válka a její důsledky

Krize, baroko a zrod nové doby

Italské umění

Marinismus a údiv

Experimentální překlad

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Martin: Většina lidí si myslí, že Třicetiletá válka byl jenom boj mezi katolíky a protestanty.

Eliška: Ale to je jen polovina pravdy. Ve skutečnosti to byl obrovský politický boj o moc, kde se aliance měnily jako na běžícím páse. Katolická Francie dokonce podporovala protestantskou stranu proti jiným katolíkům, Habsburkům!

Martin: Páni, to zní... chaoticky. A přesně o tomhle chaosu si dnes budeme povídat. Posloucháte Studyfi Podcast.

Eliška: Abychom ten chaos pochopili, musíme se vrátit k reakci katolické církve na reformaci. Tou byl Tridentský koncil.

Martin: Ten se táhl neuvěřitelně dlouho, že? Od roku 1545 až do 1563.

Eliška: Přesně tak, s přestávkami. Církev si v podstatě udělala generální úklid. Ne, vážně, ujasnila si svoje učení, odmítla protestantské myšlenky a hlavně se zaměřila na vzdělávání kněží.

Martin: A s tím souvisí i slavný Index zakázaných knih, ne?

Eliška: Ano, to byl mocný nástroj protireformace. Na seznamu skončili velikáni jako Giordano Bruno nebo Galileo Galilei. Ukázalo se, že některé myšlenky mohou být nebezpečné.

Martin: Takže Evropa byla v jednom plameni. Nebo se pletu?

Eliška: Právě že ne všude. V Itálii, která byla pod silným španělským vlivem, nastalo po roce 1559 období relativního klidu známé jako Pax Hispanica. A s mírem přišla i ekonomická prosperita.

Martin: Ale idylka asi nevydržela věčně, co?

Eliška: To rozhodně ne. Pořád docházelo k menším konfliktům, třeba o dědictví rodu Gonzaga nebo o malá území. Itálie byla v podstatě takovým hřištěm, kde si Francie a Španělsko měřily síly.

Martin: A pak přišla ta velká rána. Třicetiletá válka, 1618 až 1648.

Eliška: Ano. Jak jsme řekli na začátku, začalo to jako náboženský spor, ale rychle se to změnilo v celoevropský boj o politickou nadvládu.

Martin: Jaké byly hlavní důsledky, kromě milionů mrtvých a zničené země?

Eliška: Klíčový byl Vestfálský mír v roce 1648. Ten v podstatě překreslil mapu Evropy a zavedl princip „cuius regio, eius religio“.

Martin: Čí země, toho náboženství. Takže panovník rozhodoval o víře svých poddaných.

Eliška: Přesně. Na jednu stranu konec náboženské svobody, na druhou stranu to položilo základy moderního systému suverénních států, jak je známe dnes.

Martin: Válka ale nebyla jediný problém. Byly tu i morové epidemie a ekonomická krize.

Eliška: Byla to pro Evropu opravdu temná doba. Ale právě z téhle krize se zrodilo něco nového. Starý feudální systém se začal hroutit.

Martin: A co přišlo místo něj?

Eliška: Počátky raného kapitalismu! A uprostřed všeho toho utrpení a chaosu se zrodilo umění, které to dokonale odráželo – baroko.

Martin: Takže baroko nebylo jen o přezdobených kostelích a andělíčcích?

Eliška: Vůbec ne! Bylo to dynamické, emocionální a dramatické umění, které mělo lidi ohromit. Často sloužilo jako mocný nástroj propagandy katolické církve.

Martin: Fascinující. Od církevních reforem až po zrod nového uměleckého stylu. Děkuju, Eliško.

Eliška: Rádo se stalo. Je to období plné zvratů, které definovalo moderní Evropu.

Martin: A když se řekne baroko, většina lidí si asi představí Itálii, že? Řím, Bernini... sochy, které vypadají, jako by měly každou chvíli ožít.

Eliška: Přesně tak. Itálie byla epicentrem. Umělci jako Gian Lorenzo Bernini nebo Francesco Borromini definovali barokní architekturu a sochařství. Chtěli diváka doslova pohltit emocemi.

Martin: Pohltit emocemi... to zní intenzivně. A co literatura? Byla taky takhle dramatická?

Eliška: Naprosto! V Itálii se zrodil směr zvaný marinismus, podle básníka Giambattisty Marina. Jeho heslo bylo: „Cílem básníka je vzbuzovat údiv.“

Martin: Vzbuzovat údiv? Takže ne jenom psát hezké básničky o lásce?

Eliška: Vůbec ne. Šlo o to šokovat, překvapit čtenáře neobvyklými metaforami, slovními hříčkami a spojením něčeho vznešeného s naprosto všedním.

Martin: Takže taková literární horská dráha. A co divadlo? To muselo být taky zajímavé.

Eliška: Určitě! Tam vládla slavná commedia dell'arte. Improvizovaná komedie s ustálenými typy postav, která ovlivnila divadlo po celé Evropě.

Martin: Skvělé. Takže Itálie dala Evropě nejen pizzu, ale i uměleckou revoluci.

Eliška: Přesně tak. A odtud se ten vliv šířil dál, o čemž si povíme příště.

Martin: Když už mluvíme o uměleckých revolucích, co takhle poezie? Tam se taky děly zajímavé věci, že? Zvlášť když přijde na překlady.

Eliška: To je skvělý postřeh, Martine. Znáš třeba Giambattistu Marina a jeho českého "překvidatele" Jaroslava Pokorného?

Martin: Překvidatele? Ne překladatele? To slyším poprvé. To zní jako nějaké kouzelnické zaklínadlo.

Eliška: A ono to vlastně tak trochu kouzlo je. Pokorný se u Marina nesnažil o klasický překlad. Jeho cílem bylo něco úplně jiného.

Martin: A co to bylo? Zní to záhadně.

Eliška: Chtěl do češtiny přenést hlavně zvuk a melodii původních italských veršů. Nešlo mu tedy o přesný význam slov.

Martin: Počkat, takže vytvořil báseň, která sice česky nedává smysl, ale zní jako italská?

Eliška: Přesně! Je to hra se zvukem. Vznikla tak vlastně úplně nová báseň, která respektuje hudbu originálu. To je přece úžasný experiment, ne?

Martin: Páni, to je fascinující. Takže renesance a baroko neovlivnily jen malířství nebo divadlo, ale i samotný přístup k jazyku a překladu.

Eliška: Přesně. Ukazuje to, jak hluboký a trvalý ten vliv byl. A jak inspirativní může být i po staletích. To je na tom to krásné.

Martin: Naprosto souhlasím. Tak, a to je pro dnešek z našeho putování za uměním vše. Doufáme, že jste si to užili stejně jako my.

Eliška: Děkujeme za poslech a budeme se na vás těšit zase příště. Mějte se krásně!

Martin: Na slyšenou u dalšího dílu Studyfi Podcastu!