Podcast na Diagnostické znaky: Pachy a patologie ústní dutiny

Kapitoly

Oči – okno do CNS

Rohovka a nos v hlavní roli

Co říkají rty a dech

Sliznice jako zrcadlo zdraví

Co prozradí jazyk

Dásně, zuby a mandle

Uši jako otisk prstu

Když ucho bolí

Co prozradí krk

Závěrečné shrnutí

Přepis

Filip: Představte si studenta, říkejme mu třeba Tomáš. Sedí nad učebnicí, snaží se do hlavy dostat desítky příznaků a latinských názvů. Najednou se zarazí u fotky pacientky. Jedna zornička je obrovská, druhá úplně malinká. „Co to má znamenat?“ pomyslí si. A právě tenhle moment nás přivádí k dnešnímu tématu.

Anna: Přesně tak. Ta na první pohled drobná nesrovnalost může být klíčem k odhalení velkého problému. Posloucháte Studyfi Podcast.

Filip: Takže, Anno, co Tomáš na tom obrázku viděl? Proč měla ta paní každé oko jiné?

Anna: Tomáš viděl anizokorii, což je nestejná šíře zornic. A je to velmi typický příznak například u cévních mozkových příhod.

Filip: Aha, takže něco tak malého může signalizovat tak vážnou věc. A co když jsou obě zornice rozšířené, tedy mydriáza?

Anna: To může mít taky spoustu příčin. Od bezvědomí, přes akutní glaukom, až po otravu třeba rulíkem zlomocným. Ten obsahuje atropin.

Filip: Rulík zlomocný, to zní jako z pohádky. Ale asi to taková pohádka není. Existuje ještě nějaká specialitka se zornicemi, na kterou bychom si měli dát u zkoušky pozor?

Anna: Určitě. Znáš Argyll-Robertsonovu reakci? Zornice nereaguje na světlo, ale na zaostření do blízka ano. Klasicky se to pojí s neurolues, tedy syfilidou postihující nervový systém.

Filip: Dobře, to byly zornice. Ale co zbytek oka? Třeba rohovka. Ta by měla být prostě... průhledná, ne?

Anna: Přesně tak. Ale i tady číhají záludnosti. Můžou se na ní objevit zákaly nebo vředy. A co takový arcus senilis?

Filip: To zní jako něco pro seniory. Nějaký oblouk stáří?

Anna: Název klame. Je to šedobělavý proužek na okraji rohovky, kde se ukládá tuk. Může to signalizovat hyperlipoproteinémii, tedy vysoké tuky v krvi, i u mladších lidí.

Filip: Takže rohovka nám může prozradit něco o našem cholesterolu! A co ten Keiser-Fleischnerův prstenec? To zní ještě exotičtěji.

Anna: To je zlatohnědý prstenec, který vzniká u Wilsonovy choroby, což je porucha metabolismu mědi. Je to sice vzácné, ale u zkoušky se na to rádi ptají. A teď se posuňme o kousek níž. K nosu!

Filip: Co nám může prozradit nos, kromě toho, že máme rýmu?

Anna: Víc, než si myslíš! Obrovský nos může být projevem akromegalie. Takový ten zvětšený, květákový nos, zvaný rhinophyma, zase vidíme u rosacey. A nezapomeňme na epistaxi – krvácení z nosu.

Filip: Jasně, nejčastěji z místa zvaného locus Kiesselbachi. To si pamatuju!

Anna: Výborně! A co rty? Když vidíš, že má někdo pokleslý ústní koutek, co tě napadne?

Filip: Paréza lícního nervu! Nemůže zapískat, sešpulit pusu…

Anna: Přesně. A namodralé, cyanotické rty? Ty zase křičí: „Pozor, nedostatek kyslíku!“ Ať už kvůli srdci nebo plicím.

Filip: Poslední věc, která mě napadá, a je to trochu... citlivé téma. Zápach z úst, neboli foetor ex ore.

Anna: Ano, to je důležitý diagnostický znak. Může být necharakteristický – třeba kvůli špatné hygieně nebo zánětu dásní. Ale pak je tu ten charakteristický.

Filip: Jako třeba... ten nasládlý, acetonový dech?

Anna: Přesně tak. Ten je typický pro diabetickou ketoacidózu. A samozřejmě alkoholový je taky dost specifický. Takže i dech nám může hodně napovědět o tom, co se děje uvnitř těla.

Filip: Páni. Takže od očí až po dech, hlava a krk jsou vlastně taková otevřená kniha plná příznaků. Díky, Anno, to bylo super. A teď se pojďme podívat dál...

Anna: Přesně tak. A když už jsme u pachů, existují dva velmi specifické, které nám mohou napovědět o vážném problému. Hepatální a urinózní.

Filip: Hepatální... to zní jako játra. Takže to souvisí s jaterním selháním?

Anna: Trefa. Tenhle pach připomíná myšinu nebo... no, čerstvá játra. Není to nic příjemného. A ten druhý, urinózní, to je amoniakální zápach. Ten zase ukazuje na selhání ledvin.

Filip: Páni, takže i dech může být takový diagnostický nástroj. To je fascinující. Co dál? Co vidíme, když se pacientovi podíváme do úst?

Anna: Přesně, teď přichází na řadu inspekce. Zdravá sliznice dutiny ústní je hezky růžová, lesklá a vlhká. Jakákoliv odchylka je signál.

Filip: Jako třeba... když je bledá?

Anna: Ano, bledá sliznice často znamená anémii. Naopak, když je výrazně zarudlá, může to být stomatitida, tedy zánět. Někdy se u toho objeví i afty.

Filip: A co takové ty podivné skvrny? Viděl jsem fotku, kde měl někdo v puse šedé fleky.

Anna: Tomu se říká grafitové skvrny. To je typický příznak Addisonovy choroby. A pak máme třeba Koplikovovy skvrny – takové žlutobělavé tečky – které zase signalizují spalničky.

Filip: To je jako detektivka! Každá skvrnka má svůj příběh.

Anna: Přesně tak. Nebo petechie, malé krvavé tečky, ty zase ukazují na poruchy srážlivosti. Je to opravdu takové okno do těla.

Filip: Dobře, a co jazyk? Ten asi taky jen tak nelenoší, že?

Anna: Rozhodně ne. Zdravý jazyk je růžový a při vypláznutí jde přímo rovně. Ale představ si, že u cévní mozkové příhody se stáčí na jednu stranu.

Filip: Vážně? Na kterou?

Anna: Zdravá strana ho přetlačí na tu postiženou. Důležitým znakem je taky suchý jazyk. To je jasný signál dehydratace.

Filip: To si musím pamatovat. A co takové ty různé povlaky a barvy?

Anna: Třeba takový malinový jazyk je typický pro spálu. Nebo vyhlazený, zarudlý jazyk, takzvaná Hunterova glossitida, ten zase vidíme u nedostatku vitamínu B12.

Filip: A slyšel jsem o leukoplakii... to je něco vážného?

Anna: Ano, to jsou modrobílé pruhy a je to takzvaný prekancerózní stav, takže to se musí sledovat. A ještě jedna zajímavost – pokousaný jazyk často najdeme u lidí po epileptickém záchvatu.

Filip: Dobře, takže máme sliznici, jazyk... co dásně a zuby?

Anna: U dásní sledujeme hlavně zánět, tedy gingivitidu, kdy jsou zarudlé a oteklé. Krvácení zase může znamenat nedostatek vitamínu C. U chronické otravy těžkými kovy se může objevit i takový šedavý lem na dásních.

Filip: To zní děsivě. A zuby? Kromě kazu?

Anna: U zubů je nejdůležitější myslet na to, že špatný chrup může být zdrojem infekce pro celé tělo. A hlavně – u pacientů v bezvědomí musíme vždycky okamžitě vyndat zubní protézu!

Filip: To dává smysl, aby ji nevdechli. Skvělé tipy, Anno. Probrali jsme toho opravdu hodně. Od dechu přes sliznici až po zuby. Je toho tolik, co nám ústa můžou říct.

Anna: Přesně tak. Je to první brána do těla a zároveň i skvělé diagnostické pole.

Filip: Tak jo. A když už jsme u hlavy, pojďme se posunout jen o kousek dál. Co nám prozradí třeba uši?

Filip: Takže to bychom měli obličej. A co uši? Ty jsou taky docela unikátní, že?

Anna: Přesně tak! Každý boltec je jako otisk prstu, úplně jedinečný. To je taková zajímavost na úvod.

Filip: Takže zloděj by neměl na místě činu nechávat otisky uší, co? A co se konkrétně kontroluje?

Anna: To asi ne. No, lékař zkontroluje, jestli je zvukovod čistý, bez výtoku. A taky zkusí zatlačit na tragus... to je ten malý chrupavčitý výběžek... a poklepat za ucho. Nic z toho by nemělo bolet.

Filip: A když to bolí nebo tam něco je?

Anna: Tak bolest často značí zánět středního ucha. Výtok zase může znamenat zánět zvukovodu. A vzácně se na boltci mohou objevit i takové nažloutlé bulky, kterým říkáme dnové tofy.

Filip: Rozumím. Pojďme se posunout o kousek níž, na krk.

Anna: Jasně. Krk vyšetřujeme pohledem, pohmatem a poslechem. Pohledem si všímáme tvaru. Hubený krk s vpadlými nadklíčkovými jamkami vidíme u kachexie, silný zase u obézních.

Filip: A co ty tepající žíly, co jsou někdy vidět?

Anna: To jsou pulzující karotidy. U hubených lidí je to při námaze normální. Ale může to být i příznak třeba vysokého tlaku nebo problému se štítnou žlázou.

Filip: Páni, to je neuvěřitelné, co všechno se dá vyčíst jen z pohledu na hlavu a krk. Dneska to bylo opravdu nabité informacemi.

Anna: Přesně tak. Doufám, že to pro vás bylo užitečné a že si z toho něco odnesete.

Filip: Určitě ano. Díky moc, Anno. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost u dnešního dílu Studyfi Podcastu. Mějte se hezky!

Anna: Na slyšenou!