Podcast na Deník Anne Frankové: Literární rozbor

Kapitoly

Úvod do Deníku

Témata a motivy

Forma a vypravěč

Obyvatelé zadního traktu

Jazyk a styl deníku

Příběh deníku

Válka v literatuře

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Tomáš: Představ si, že jsi teenager. Všichni tvoji kámoši jsou venku, ale ty musíš být doma. Zavřený. Ne na den, ne na týden... ale na víc než dva roky. A tvůj jediný opravdový přítel je deník.

Anna: Přesně to je výchozí situace pro Deník Anne Frankové. Tohle je Studyfi Podcast a dnes se podíváme na jedno z nejsilnějších děl 20. století.

Tomáš: Takže, Anno, když dostanu u maturity úryvek, jak ho mám zařadit?

Anna: Musíš říct, z jaké části deníku je. Je to ze začátku, kdy se rodina teprve skrývá, nebo z pozdější doby, kdy už v úkrytu panuje „ponorková nemoc“ a Anne prožívá první lásku k Peterovi?

Tomáš: A co hlavní téma? To je asi jasné – holocaust.

Anna: Ano, ale nejen to. Je to taky o dospívání v naprosto extrémních podmínkách. O ztrátě svobody, o naději, ale i o strachu. Motivy jsou třeba konflikty s rodiči, osamělost a hlavně ten deník... ten je pro ni únikem.

Tomáš: Chápu. Prostě klasické problémy dospívání, ale v šíleném kontextu. Kde a kdy se to celé odehrává?

Anna: Jsme v Amsterdamu, za druhé světové války. Konkrétně v tajném úkrytu v zadním traktu jedné firmy. Zápisky jsou z let 1942 až 1944.

Tomáš: Jak je to celé napsané? Je to prostě jen deník?

Anna: Přesně tak. Je to psané chronologicky, formou dopisů fiktivní kamarádce Kitty. A co je na tom nejdrsnější – kniha nemá konec. Zápisky prostě náhle ustanou, protože je prozradili.

Tomáš: Takže to vypráví sama Anne. To musí být hodně osobní.

Anna: Úplně. Je to ich-forma, takže všechno vidíme jejíma očima. Je bystrá, kritická k sobě i ostatním a sledujeme její proměnu z dívky v mladou ženu. Je to neuvěřitelně autentické.

Tomáš: A kdo všechno se s ní v tom úkrytu skrýval? Přece tam nebyla jen její nejbližší rodina.

Anna: Přesně tak. Byli tam její rodiče, Otto a Edith, a starší sestra Margot. Vztahy byly napjaté, hlavně s matkou, se kterou si Anne moc nerozuměla. Naopak svého otce, kterému říkala Pim, naprosto zbožňovala. Jako jediný z nich válku přežil.

Tomáš: A ti další? Muselo tam být pořádně těsno.

Anna: To si piš. Byla tam ještě rodina van Daanových – pan van Daan, jeho hašteřivá žena a jejich syn Peter. Do Petera se Anne postupně zakoukala, prožili tam spolu takovou první křehkou lásku. A aby toho nebylo málo, později se k nim přidal zubař Albert Dussel, se kterým musela sdílet pokoj.

Tomáš: Počkat, sdílet pokoj s cizím dospělým chlapem v pubertě? To zní jako noční můra.

Anna: Přesně. Jejich hádky jsou v deníku popsané velmi živě. Ale klíčoví byli i ti venku – zachránci jako Miep Giesová, kteří jim nosili jídlo a riskovali vlastní životy.

Tomáš: Dobře, a jakým způsobem je to celé napsané? Jak to působí na čtenáře?

Anna: Je to psané v ich-formě a Anne si deník personifikuje. Všechny zápisky oslovuje „Milá Kitty“, takže deník je její nejlepší kamarádka. Díky tomu je to neuvěřitelně osobní. Čtenář vidí jen to, co vidí a cítí ona.

Tomáš: Takže je to takový filtr jejích nálad a myšlenek.

Anna: Úplně. Střídají se tam vnitřní monology o životě a válce s přímou řečí, když zapisuje dialogy a hádky. A co je fascinující, je sledovat ten jazykový vývoj. Od dětského jazyka třináctileté holky až po hluboké, filozofické úvahy patnáctileté mladé ženy.

Tomáš: A co takové ty literární vychytávky? Třeba veršová výstavba, na kterou se ptají u maturity?

Anna: Tady mám dobrou zprávu! Jelikož jde o prózu, respektive deník, tohle kritérium se vůbec neuplatní. Můžete ho s klidem přeskočit. Důležitý je ten přirozený jazyk a autenticita.

Tomáš: Perfektní. To se bude studentům líbit. Pojďme teď rozebrat kontext díla...

Anna: Jasně, Tomáši. Ten kontext je tady naprosto klíčový. Anne se narodila v Německu, ale po nástupu Hitlera její rodina utekla do Amsterdamu. Když nacisté obsadili i Nizozemsko, museli se v roce 1942 ukrýt.

Tomáš: A tam právě vznikl ten slavný deník, který dostala ke svým třináctým narozeninám.

Anna: Přesně tak. Zajímavé je, že ho později začala sama přepisovat s cílem ho po válce vydat. Chtěla, aby se svět dozvěděl pravdu. Bohužel, úkryt byl v srpnu 1944 prozrazen.

Tomáš: A celá rodina byla odvezena do koncentračních táborů…

Anna: Ano. Anne zemřela na tyfus jen pár týdnů před osvobozením. Deník naštěstí našla a schovala jejich pomocnice Miep Giesová a po válce ho předala jedinému přeživšímu – otci Ottovi.

Tomáš: Neuvěřitelný příběh. A ta tíha se musela projevit i ve stylu psaní.

Anna: Určitě. Skvěle je to vidět na personifikaci, kdy deník oslovuje jako nejlepší kamarádku „Kitty“. Nebo na její ironii, kterou si kompenzovala frustraci. Její trefné glosy na ostatní obyvatele úkrytu jsou opravdu břitké.

Tomáš: A taky ta slavná metafora „Papír je trpělivější než lidé.“ To mluví za vše.

Anna: Přesně. A to je na tom díle unikátní. Nepopisuje hrůzy táborů, ale ten psychologický tlak a strach z pohledu dospívající dívky.

Tomáš: To je skvělý postřeh k maturitě. Jaké další autory bys doporučila pro srovnání?

Anna: Určitě Arnošta Lustiga nebo Otu Pavla. Skutečným českým ekvivalentem je Deník Petra Ginze. Ze světové literatury pak třeba Zlodějka knih nebo Chlapec v pruhovaném pyžamu.

Tomáš: Super, díky za tipy. Takže když to shrneme: klíčová je autenticita, pohled nevinného dítěte a obrovská historická hodnota jako svědectví o holocaustu.

Anna: Přesně tak, to je ono. Doufám, že jsme studentům pomohli. Bylo to fajn, Tomáši.

Tomáš: I pro mě, Anno. Díky moc. A vám, milí posluchači, přejeme hodně štěstí u maturity. Mějte se hezky!