Podcast na Demografie starověkého Řecka a Říma

Kapitoly

Kolik jich vlastně bylo?

Řecko versus Řím

Hory a města starověkého Řecka

Zdraví a strava antických Řeků

Život a smrt v antice

Svatby a věkový rozdíl

Děti a kontrola populace

Kolonizace a populační boom

Úpadek a sporná depopulace

Proč se žilo tak krátce

Krize a úpadek populace

Nemoci na cestách

Římská rodina a antikoncepce

Kolik jich tedy bylo?

Přepis

Lukáš: …počkej, takže my vlastně ani pořádně nevíme, kolik lidí v antickém Řecku a Římě žilo? To je neuvěřitelné.

Natálie: Přesně tak! Písemné prameny jsou buď neúplné, nebo ne moc věrohodné. Musíme si pomáhat odhady, což je docela detektivní práce.

Lukáš: Tak to mě zajímá! Jak se proboha odhaduje počet obyvatel před tisíci lety? Posloucháte Studyfi Podcast a dnes se s Natálií noříme do antropogeografie.

Natálie: Je to fascinující. Vycházíme třeba z údajů o velikosti armád, i když ty jsou často nadsazené. Nebo z produkce a spotřeby obilí – z toho se dá odvodit, kolik lidí se mohlo maximálně uživit na kilometr čtvereční.

Lukáš: Takže v podstatě „kolik snědí, tolik jich je“?

Natálie: Zjednodušeně řečeno, ano. Spolehlivější údaje máme až z Říma, kde dělali slavné censy. Řecká administrativa se nám bohužel moc nedochovala. Hodně nám pomáhají i antropologické výzkumy koster.

Lukáš: Dobře, a je velký rozdíl mezi Řeckem a Římem, co se týče prostředí?

Natálie: Obrovský. Řecko si představ jako soubor městských států na kulturně podobném území. Ale Římská říše? To byl obrovský amalgam, který postupně pohltil území s naprosto odlišnými jazyky, kulturami a ekonomikou.

Lukáš: Takže nelze házet Řeky a Římany do jednoho pytle.

Natálie: V žádném případě. Západní část říše byla stabilnější, ale východní byla nesmírně proměnlivá. Musíme rozlišovat Řecko, Řím v době republiky a Řím v době císařství. Jsou to jiné světy.

Lukáš: A co samotné Řecko? Vždycky si ho představím plné hor.

Natálie: A představuješ si to správně! Asi 80 % povrchu tvoří hory, často dost neprůchodné. To samozřejmě ovlivnilo, kde lidé žili.

Lukáš: Takže všichni se tísnili v údolích a na pobřeží?

Natálie: Přesně. Na rovinách byla hustota zalidnění vysoká, někdy i přes 36 obyvatel na kilometr čtvereční, což už se tehdy považovalo za hranici přelidnění. Naopak horské oblasti byly osídlené jen minimálně.

Lukáš: A města rostla?

Natálie: A jak! Pro celé období je typické, že se lidé stěhovali do měst. Městská síť byla neuvěřitelně hustá. Třeba v Thesálii byla města od sebe v průměru jen 10 kilometrů.

Lukáš: Deset kilometrů? To je skoro jako dneska jedna větší aglomerace!

Natálie: V podstatě ano. A v helénistickém období tenhle trend ještě zesílil. V Thesálii tehdy žilo na venkově jen asi 10–15 % lidí.

Lukáš: Dobře, takže žili namačkaní ve městech. Jak na tom byli zdravotně? Měli vůbec zdravý životní styl?

Natálie: Překvapivě ano! Jejich strava byla skvělá. Základem byly obiloviny, zelenina, ryby, olivový olej. Naopak jedli málo masa a živočišných tuků. Strava byla vyvážená a plná vitamínů.

Lukáš: Takže žádné nemoci z avitaminózy, jako třeba kurděje?

Natálie: Vůbec ne, ty byly extrémně vzácné. Problémem mohla být malárie, která se šířila u stojatých vod. Ale mezi 4. a 2. stoletím před naším letopočtem Řekové ve velkém vysoušeli bažiny, což riziko snížilo.

Lukáš: A co hygiena? To asi nebylo nic moc…

Natálie: Byla pravděpodobně lepší než ve středověké Evropě. Celkově měli Řekové skvělé podmínky a jejich naděje dožití byla asi vyšší než o stovky let později.

Lukáš: To je paradox. Takže se jim dařilo skvěle?

Natálie: Až do určité doby. Jak se Řecko propojovalo se světem, hlavně po začlenění do Římské říše, stalo se zranitelnějším. Kontakty s Orientem přinesly nejen obchod, ale i velké epidemie, před kterými je dřív chránila jejich odlehlá poloha.

Lukáš: Takže obchod jim vlastně přinesl zkázu v podobě epidemií?

Natálie: V jistém smyslu ano. Globalizace ve starověkém podání. Ale pojďme se na tu demografii podívat podrobněji. Čísla nám totiž odhalí úplně jiný svět, než si představujeme.

Lukáš: Super, na to se těším. Kde začneme? U délky života?

Natálie: Přesně tak. To je vždycky nejlepší start.

Lukáš: Dobře, takže jak dlouho se takový průměrný Řek dožil? Bylo to lepší než ve středověku, jak jsi naznačila minule?

Natálie: Ano, zpočátku ano. Data naznačují, že délka života rostla až do pátého století před naším letopočtem. Ale pak přišel zlom a začala zase klesat.

Lukáš: Zajímavé. A měli jsme nějaká konkrétní čísla?

Natálie: Máme odhady z analýz kosterních pozůstatků. A tady je to fascinující. V pozdní době bronzové se muži dožívali v průměru 39 let, ženy jen 32.

Lukáš: Páni, ten rozdíl je obrovský. To bylo kvůli porodům?

Natálie: Přesně tak. Nadúmrtnost žen v důsledku mateřství byla obrovská. Porod byl extrémně rizikový. Ale teď to nejlepší – v šestém a pátém století se naděje dožití u mužů vyšplhala až na 45 let a u žen na 36. To je na starověk skvělé číslo.

Lukáš: To je obrovský skok. Ale říkala jsi, že to pak začalo klesat.

Natálie: Ano, v římském období už to bylo zase jen 40 let pro muže a 34 pro ženy. Ale je tu jeden velký háček. Všechna tahle čísla jsou pravděpodobně nadhodnocená.

Lukáš: Jak to? Vědci se spletli?

Natálie: Ne tak docela. Problém je v takzvané podregistraci. Z kosterních pozůstatků často chybí ty nejmenší děti, které zemřely krátce po narození. Jejich kosti jsou křehké a nedochovají se tak dobře.

Lukáš: Aha, takže spousta kojeneckých úmrtí se do statistik vůbec nedostala.

Natálie: Přesně. Když archeologové a demografové tahle chybějící data dopočítají, dostanou se na střední délku života při narození mezi 27 a 30 lety.

Lukáš: Třicet let. To je… drsné. To úplně mění pohled na jejich životy.

Lukáš: Když se lidé dožívali tak nízkého věku, předpokládám, že se brali hodně mladí, aby stihli mít rodinu.

Natálie: U žen to platí stoprocentně. Dívky se v Athénách vdávaly už kolem 14 nebo 15 let. Filozofové jako Platón sice doporučovali počkat do 16 až 20, ale praxe byla rychlejší.

Lukáš: A muži? Taky se ženili v patnácti?

Natálie: Kdepak. U mužů to bylo přesně naopak. Hésiodos doporučoval ideální věk 30 let, Platón 30 až 35 a Aristotelés dokonce 37 let.

Lukáš: Sedmatřicet?! Vždyť to už byl skoro stařec, ne?

Natálie: Podle našich měřítek ano. V praxi se asi ženili dřív, mezi 25 a 30, ale i tak tam byl obrovský věkový rozdíl. Běžně si třicetiletý muž bral patnáctiletou dívku.

Lukáš: To muselo naprosto definovat vztahy v manželství. Ta podřízenost ženy musela být obrovská.

Natálie: Přesně tak. Ale mělo to svůj důvod. Řekové se neustále báli přelidnění a dělení rodinného majetku na příliš mnoho malých částí. Pozdější sňatky mužů byly jedním ze způsobů, jak omezit počet dětí.

Lukáš: Takže kolik dětí tedy průměrná řecká rodina měla?

Natálie: Odhady podle ženských koster mluví asi o pěti porodech na ženu. Ale dětství přežily v průměru jen dvě, možná tři děti. Dětská úmrtnost byla prostě gigantická.

Lukáš: I tak se ale filozofové báli přelidnění. Co s tím dělali?

Natálie: To je temnější kapitola. Platón například vyžadoval, aby rodiče omezovali počet dětí a udrželi si tak majetek. A doporučoval i výběr zdravých dětí pro udržení kvality populace.

Lukáš: To zní trochu… eugenicky.

Natálie: Bylo to tak. Co se týče antikoncepce, z doby před Římany máme jen málo informací. Filozofové naznačují něco jako přerušovanou soulož, ale chybí popisy konkrétních praktik.

Lukáš: A co potraty?

Natálie: Umělý potrat nevzbuzoval velké morální odsouzení. Lékaři znali prostředky na vyvolání potratu, ale vždy to spadalo do kompetence otce rodiny. Otec rozhodoval o všem.

Lukáš: Takže otec mohl rozhodnout, že se dítě nenarodí?

Natálie: A dokonce mohl rozhodnout i o osudu už narozeného dítěte. Praxe pohodit nebo usmrtit nechtěné, a hlavně postižené dítě, existovala. Známe to hlavně ze Sparty, ale doporučoval to i Aristotelés.

Lukáš: Takže na jedné straně se báli přelidnění doma, ale na druhou stranu jich muselo být dost, když dokázali kolonizovat půlku Středomoří.

Natálie: To je přesně ten paradox. Právě ten tlak na zdroje a politické střety vedly od 8. století před naším letopočtem k obrovské vlně kolonizace. Založili přes 60 měst jen v severním Řecku a Thrákii.

Lukáš: A kam dál se dostali?

Natálie: V podstatě všude. Na západ až do dnešní Marseille, osady na Sicílii, v jižní Itálii, podél Černého moře, a dokonce i v deltě Nilu v Egyptě. Řecký svět byl najednou mnohem větší než jen samotné Řecko.

Lukáš: A ta nová města byla velká?

Natálie: Některá byla obrovská. Odhaduje se, že sicilský Akragás měl na konci 4. století 200 tisíc obyvatel. A Syrakusy na Sicílii byly možná nejlidnatějším řeckým městem vůbec – odhadem až 400 tisíc lidí!

Lukáš: Čtyři sta tisíc? To je víc než dnešní Ostrava! Neuvěřitelné.

Natálie: Přesně. A samotný řecký poloostrov dosáhl svého populačního maxima v 5. a 4. století. V rovinatých oblastech žilo asi 40 obyvatel na kilometr čtvereční, v horách méně. Celkem asi 3 miliony lidí.

Lukáš: Kde bylo nejhustěji?

Natálie: Jednoznačně v Attice, tedy v okolí Athén. Díky obchodu tam hustota zalidnění mohla přesáhnout i sto osob na kilometr čtvereční. Jen v Attice žilo odhadem přes půl milionu lidí, i když drtivou většinu tvořili otroci a přistěhovalci, ne plnoprávní občané.

Lukáš: Takže po tomto vrcholu přišel pád?

Natálie: Přesně tak. Od konce 4. století se množily války, do toho se přidala malárie a počet obyvatel začal klesat. Současníci si stěžovali, že lidé mají méně dětí kvůli „sobectví“. Zvyšoval se počet svobodných, klesala porodnost.

Lukáš: Takže Řekové začali vymírat?

Natálie: Dlouho se to tak interpretovalo. Mluvilo se o velké depopulaci, která trvala od 3. století před naším letopočtem až do 2. století našeho letopočtu. Ztráty ve válkách, které vedly až k porážce Římem, byly obrovské.

Lukáš: Ale? Cítím tam nějaké „ale“.

Natálie: Správně. Novější výzkumy, založené třeba na počtu náhrobních nápisů, ukazují, že to nemuselo být tak zlé. Je možné, že depopulace byla jen selektivní – týkala se jen určitých společenských vrstev, třeba staré občanské aristokracie, zatímco celkový počet obyvatel mohl zůstat stabilní nebo dokonce růst.

Lukáš: Takže zase nemáme úplně jasno.

Natálie: To v historii nemáme skoro nikdy. Je to spíš debata a skládání střípků. Každopádně se zdá, že řecká populace byla mnohem vitálnější, než si historici 19. století mysleli.

Lukáš: To je skvělé shrnutí. Krátký život, velké věkové rozdíly v manželství a obrovské populační vlny nahoru a dolů. Úplně jiný svět.

Natálie: Přesně. A tenhle svět pak plynule přešel pod nadvládu Říma, který si v evidenci obyvatel liboval mnohem víc. Ale o římském censu a demografii si povíme zase příště.

Lukáš: Takže Římané a jejich census! Předpokládám, že když si v něčem libovali, tak v byrokracii a záznamech. Máme tedy lepší data než u Řeků?

Natálie: O poznání lepší, i když pořád to není žádná moderní statistika. Ale ano, Římané milovali seznamy. Díky tomu máme například takzvané Ulpianovy tabulky, což jsou v podstatě starověké úmrtnostní tabulky.

Lukáš: A co nám říkají? Žili se Římané déle než Řekové?

Natálie: Ne tak docela. Průměrná délka života byla někde mezi 27 a 30 lety. Což je srovnatelné s Evropou v 17. století. Ale ten průměr strašně sráží obrovská dětská úmrtnost.

Lukáš: Aha, takže zase ten stejný příběh. Kolik dětí se asi dožilo dospělosti?

Natálie: Odhady jsou drsné. Zhruba polovina. Padesát procent dětí zemřelo, než dospělo. To si dneska neumíme ani představit.

Lukáš: Dobře, co za tím stálo? Byly to jen nemoci?

Natálie: Byl to koktejl několika faktorů, který se navíc po přelomu letopočtu začal zhoršovat. Zaprvé, podvýživa. Nezaměstnanost ve městech a omezené zdroje znamenaly, že spousta lidí prostě neměla co jíst.

Lukáš: A hádám, že tomu nepomohlo ani počasí.

Natálie: Přesně. Máme indicie, že došlo k mírnému zhoršení klimatu. To znamenalo nižší výnosy ze sklizní a ještě méně jídla. A na tohle všechno přichází epidemie.

Lukáš: Ty velké, o kterých jsme slyšeli? Mor, neštovice?

Natálie: Ano. Spalničky, neštovice, možná i mor. Říše byla obrovská a propojená, což bylo pro šíření nemocí ideální. A posledním jezdcem apokalypsy byly války.

Lukáš: Těch si Římané taky užili dost.

Natálie: A jak! A nejde jen o ztráty vojáků v bitvách. Římská záliba v rabování, masakrech a zotročování poražených znamenala obrovské ztráty i mezi civilisty, bez ohledu na věk nebo pohlaví.

Lukáš: Takže když to sečteme... podvýživa, nemoci, války... to muselo s populací pořádně zamávat.

Natálie: Naprosto. Od 2. století našeho letopočtu začal počet obyvatel říše klesat. Některé oblasti, třeba i v samotné Itálii, se začaly vylidňovat. Zvlášť markantní to bylo u vyšších vrstev.

Lukáš: A co venkov? Tam to bylo lepší?

Natálie: Zdá se, že ano. Alespoň do toho 2. století. Venkovská populace si žila tak nějak po svém, víc izolovaně, a tam počet lidí zřejmě ještě rostl. Tvořili koneckonců většinu obyvatel evropské části říše.

Lukáš: Ale pak přišla ta velká krize 3. století, že?

Natálie: Přesně tak. To už nám i dobové prameny říkají, že pokles obyvatel byl značný. Zase v tom hrály roli epidemie moru, neustálé občanské války, invaze barbarů, hladomory a k tomu drtivé daně a úpadek ekonomiky.

Lukáš: Takže se rodilo méně dětí, než kolik lidí umíralo.

Natálie: Ve druhé polovině 3. století už to tak pravděpodobně bylo. Ve 4. století se to sice na venkově trochu zpomalilo, plodnost se mírně oživila, ale ty ztráty to už nedokázalo nahradit. Depopulace pokračovala.

Lukáš: Zmínila jsi ty epidemie. Jak se v Římě vlastně šířily?

Natálie: Tomu se někdy říká vznik první historické "patocenózy". To je v podstatě společenstvo patogenů v dané populaci. Dokud byly komunity malé a izolované, epidemie byly spíš lokální záležitost.

Lukáš: Ale pak přišla globalizace, římská verze.

Natálie: Přesně tak! Obrovský stát, hustá síť silnic, čilý obchod a neustálé přesuny legií z jednoho konce říše na druhý... To byl pro viry a bakterie doslova ráj.

Lukáš: Takže legionář si z výpravy na Východ nepřivezl jen kořist, ale i neštovice.

Natálie: Přesně to se stalo! Slavný "Antoninův mor" v roce 167 byly pravděpodobně neštovice, které vojáci přivlekli z Mezopotámie. Rozšířily se po celé říši až k Rýnu a strašlivě ji oslabily.

Lukáš: A to nebyla jediná, že?

Natálie: Kdepak. Pak tu byl mor svatého Cypriána v roce 252, u kterého ani nevíme jistě, co to bylo za nemoc. A další vlny úmrtnosti spojené s hladomory. Říše vytvořila dokonalé podmínky pro pandemie.

Lukáš: Pojďme se podívat na tu nejmenší jednotku – rodinu. Jak to fungovalo tam? Víme, v kolika letech se lidé brali?

Natálie: Víme. Podle zákona byla dívka zletilá ve 12 letech, chlapec ve 14. A hlavně dívky se vdávaly velmi brzy po dosažení zletilosti.

Lukáš: Dvanáct let... to je šílené.

Natálie: Je. Z náhrobků víme, že třeba ve 3. století se skoro polovina pohanských dívek vdávala mezi 12. a 15. rokem. U křesťanek to bylo o trochu později, mezi 15 a 18.

Lukáš: A měli hodně dětí?

Natálie: Tady je to překvapivé. U aristokratických rodin na počátku císařství bylo dětí málo. Mohla za to neplodnost, infekční nemoci, ale také zákazy sexu během kojení, které trvalo i několik měsíců.

Lukáš: A co antikoncepce? Znali ji?

Natálie: Znali a zjevně i používali. A pokud selhala, existovaly i potraty. Zdá se, že chování elit napodobovaly i nižší vrstvy, které měly v průměru tak maximálně tři děti.

Lukáš: To zní... nečekaně moderně.

Natálie: V něčem ano. Ale pak je tu ta temná stránka. Otec rodiny měl právo rozhodnout o životě a smrti novorozence. Nechtěné děti se často odkládaly. Tuhle praxi zakázalo až křesťanství po roce 313.

Lukáš: Dobře, pojďme to zkusit sečíst. Máme nějaký celkový odhad, kolik lidí v římské říši na jejím vrcholu žilo?

Natálie: Máme. Kolem roku 14 našeho letopočtu, za císaře Augusta, to bylo asi 54 milionů lidí. Jen samotný Řím měl tou dobou přes půl milionu obyvatel.

Lukáš: Páni, 54 milionů. To je obrovské číslo. Jak se k němu došlo?

Natálie: Z těch jejich slavných censusů. Ty ale sčítaly jen určité kategorie lidí, typicky dospělé muže-občany. Takže se ten zjištěný počet vezme a vynásobí se koeficientem, obvykle čtyřkou, aby se dopočítaly ženy, děti a další.

Lukáš: Takže je to vlastně kvalifikovaný odhad.

Natálie: Přesně tak. Je to nejlepší, co máme, ale pořád je to odhad. Neexistuje žádný kompletní seznam všech obyvatel. Je to fascinující skládačka.

Lukáš: To tedy je. Od demografie starověkého Řecka, kde jsme tápali skoro potmě, až po Římany s jejich tabulkami a epidemiemi, které nám připomínají náš vlastní propojený svět. Natálie, moc ti děkuju, bylo to opět skvělé.

Natálie: Já děkuji za pozvání, Lukáši. Bylo mi potěšením se o tyhle střípky z minulosti podělit.

Lukáš: Našim posluchačům děkujeme za pozornost. Doufáme, že jste se dozvěděli něco nového o tom, jak naši předkové žili, milovali a umírali. Mějte se krásně a slyšíme se zase příště u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Na shledanou!

Natálie: Na shledanou.