Podcast na Dekolonizace a globální dějiny po roce 1945

Kapitoly

První vlna v Asii

Druhá vlna v Africe

Apartheid v Jihoafrické republice

Etnické a náboženské konflikty

Hnutí nezúčastněných a rozpad Indie

Bludný kruh chudoby

Velký skok v Číně

Kulturní revoluce

Rok nula v Kambodži

Vražedná pole

Panarabismus a nový konflikt

Vznik Izraele a války

Amerika Američanům

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Matěj: Většina studentů si myslí, že dekolonizace byla jen jedna velká vlna. A přesně na tomhle ztratí body u zkoušky, protože zamění Asii s Afrikou a nevidí souvislosti. Dnes si ukážeme, jak se v tom už nikdy nesplést.

Barbora: Přesně tak. Je to jeden z těch detailů, který odděluje průměrnou známku od té nejlepší.

Matěj: Posloucháte Studyfi Podcast.

Matěj: Tak pojďme na to. Kde to všechno začalo? Bylo to hned po druhé světové válce, že?

Barbora: Ano, první fáze dekolonizace proběhla v letech 1945 až 1950 a týkala se hlavně Asie. Koloniální mocnosti byly válkou oslabené a v koloniích sílil odpor.

Matěj: Takže kdo všechno získal nezávislost?

Barbora: Spojené království se vzdalo Indie, Barmy nebo třeba Izraele. Francie zase Vietnamu a Laosu, Nizozemsko Indonésie a Spojené státy Filipín.

Matěj: A pak přišla na řadu Afrika. To bylo později, že?

Barbora: Přesně tak, druhá velká fáze začala v polovině padesátých let. Ale přístup koloniálních mocností se lišil. A to je důležité si pamatovat.

Matěj: Jak se lišil?

Barbora: Velká Británie byla smířlivější. Nechala kolonie osamostatnit, ale chtěla je udržet v rámci Commonwealthu, takového společenství národů.

Matěj: Takový klub bývalých kolonií, kam si dál posílají vánoční přání?

Barbora: Dá se to tak říct. Zato Francie se svých afrických kolonií nechtěla vzdát za žádnou cenu a tvrdě potlačovala jakékoliv hnutí za nezávislost.

Matěj: Když mluvíme o Africe, musíme zmínit Jihoafrickou republiku a apartheid.

Barbora: Rozhodně. Apartheid byla politika rasové segregace, kde bílá menšina vládla nad černou většinou. Od roku 1961 to bylo dokonce oficiální.

Matěj: To znamenalo oddělené školy, dopravu, žádná politická práva... naprosto šílené.

Barbora: Ano. Změna přišla až na přelomu 80. a 90. let. Klíčovou postavou byl Nelson Mandela, který bojoval za práva černochů a strávil desítky let ve vězení.

Matěj: A v roce 1994 se stal prezidentem po prvních svobodných volbách. To je neuvěřitelný příběh.

Barbora: Bohužel, konec koloniální nadvlády často vedl k novým konfliktům. Třeba v Súdánu, kde proti sobě stál islámský sever a křesťanský jih.

Matěj: A to vedlo až k rozdělení země v roce 2011 na Súdán a Jižní Súdán.

Barbora: Přesně. A ještě tragičtější příklad je Rwanda, bývalá belgická kolonie. Žila tam dvě etnika – Hutuové a Tutsiové.

Matěj: A kolonizátoři upřednostňovali Tutsiye, protože jim přišli vzhledově víc „evropští“.

Barbora: Ano, a tím zaseli semínko budoucí nenávisti. Když se v roce 1994 dostali k moci Hutuové, spustili strašlivou genocidu proti Tutsiům.

Matěj: Během studené války se svět dělil na Východ a Západ. Kam patřily tyhle nové státy?

Barbora: Nikam. Odmítly se přidat na jednu nebo druhou stranu a vytvořily si vlastní blok – Hnutí nezúčastněných. Tím vznikl pojem „Třetí svět“.

Matěj: Takže První svět byl Západ s USA, Druhý svět komunistický blok se SSSR a Třetí svět všichni ostatní?

Barbora: Zjednodušeně řečeno, ano. A velkým hráčem v Hnutí nezúčastněných byla Indie.

Matěj: Která se osamostatnila od Británie díky Mahátmovi Gándhímu a jeho politice nenásilného odporu.

Barbora: Přesně tak. Jenže nezávislost v roce 1947 znamenala i rozdělení Britské Indie podle náboženství na hinduistickou Indii a islámský Pákistán.

Matěj: A to za sebou zanechalo jeden obrovský problém – spor o území zvané Kašmír.

Barbora: A tím se dostáváme k následným problémům zemí Třetího světa. Tyto státy se často potýkají s takzvaným „bludným kruhem chudoby“.

Matěj: Co to znamená?

Barbora: Je to začarovaný kruh. Nízký příjem vede k podvýživě. Podvýživa znamená špatný zdravotní stav a nízkou produktivitu práce, což zase vede k nízkému příjmu. A tak pořád dokola.

Matěj: K tomu přidejme negramotnost, nezaměstnanost, nedostatek pitné vody... Je to obrovská výzva.

Barbora: Přesně tak. Pochopení dekolonizace je klíčem k pochopení mnoha současných globálních problémů.

Matěj: A právě v téhle době plné změn se v Asii začal silně prosazovat komunismus. Kde to mělo největší dopad?

Barbora: Jednoznačně v Číně. Po dlouhé občanské válce tam v roce 1949 vyhráli komunisté v čele s Mao Ce-tungem. A rozjeli to ve velkém.

Matěj: Co to znamená? Klasika jako vyvlastňování majetku a pracovní tábory?

Barbora: Přesně tak. Centrálně plánované hospodářství a naprostá diktatura. Mao se ale chtěl zapsat do dějin něčím… větším. A tak přišel s plánem, který nazval „Velký skok vpřed“.

Matěj: To zní optimisticky. Co to obnášelo?

Barbora: No, byl to pokus během pouhých dvou let ekonomicky dohnat vyspělý svět. Lidé museli ze dne na den opustit pole a jít pracovat do provizorních oceláren na svých dvorcích. Absolutně bez kvalifikace a zázemí.

Matěj: Počkat, takže jejich plán na industrializaci byl... přestat pěstovat jídlo? To zní neprůstřelně.

Barbora: Přesně. Výsledkem byl totální kolaps. Nefungoval průmysl ani zemědělství. A to vedlo k hladomoru, při kterém zemřelo odhadem až 30 milionů lidí.

Matěj: To je šílené číslo... Jak na takovou katastrofu režim reagoval? Přiznali chybu?

Barbora: Kdepak. Místo toho Mao spustil takzvanou „Velkou proletářskou kulturní revoluci“. V podstatě řekl, že za všechno můžou nepřátelé režimu a staré myšlení.

Matěj: Takže se hledal viník. Klasika.

Barbora: Ano. Všichni měli za úkol udávat své sousedy, přátele, dokonce i rodinu, pokud projevovali známky „starého myšlení“. Byla to éra naprosté paranoie a ničení kultury.

Matěj: Byl tento model čínského komunismu v Asii ojedinělý? Nebo se ho někdo pokusil… překonat?

Barbora: Bohužel, našel se někdo, kdo to dotáhl do ještě děsivějšího extrému. Vůdce Rudých Khmerů v Kambodži, Pol Pot.

Matěj: Rudí Khmerové... O těch jsem slyšel. Co bylo jejich cílem?

Barbora: Nazvali to „Rok nula“. Chtěli okamžitě vybudovat naprosto čistou, agrární komunistickou utopii. Bez měst, bez peněz, bez rodin, bez vzdělání. Absolutní restart společnosti.

Matěj: Počkat, bez měst? Co udělali s lidmi, co tam žili?

Barbora: Násilně je vyhnali na venkov. Obyvatele dvoumilionového hlavního města Phnompenhu prostě vyhnali do pracovních táborů, kde museli v otrockých podmínkách pěstovat rýži.

Matěj: To je nepředstavitelné. A co s těmi, kteří se bránili?

Barbora: Nepřítelem státu byl každý, kdo byl spojený s minulostí. Systematicky vyvražďovali inteligenci. Lékaře, učitele… Dokonce stačilo, když člověk nosil brýle, protože to znamenalo, že umí číst.

Matěj: Jen za brýle? To je absurdní.

Barbora: Je. Během necelých čtyř let jejich vlády zemřela na následky poprav, hladu a nemocí čtvrtina celé kambodžské populace. Těmto místům se dnes říká „Vražedná pole“.

Matěj: A jak tohle šílenství skončilo? Kdo je zastavil?

Barbora: Paradoxně sousední komunistický Vietnam. Po sérii pohraničních provokací ze strany Rudých Khmerů vtrhla vietnamská armáda v roce 1979 do Kambodže a jejich hrůzovládu ukončila. Pol Pot ale nikdy nebyl za své zločiny potrestán.

Matěj: Neuvěřitelný příběh… A další důkaz, jak nebezpečné mohou být radikální ideologie. Pojďme se teď ale podívat na jiný kontinent, kde se studená válka projevila úplně jinak.

Barbora: Přesně tak. Vítej na Středním východě, kde se studená válka projevila úplně jinak. Nešlo tu primárně o střet komunismu a kapitalismu, ale o regionální konflikty, které si velmoci „rozebíraly“ podle svých zájmů.

Matěj: A co bylo hlavním motivem v arabském světě?

Barbora: Jedním z klíčových hnutí byl panarabismus. To je idea, která usilovala o sjednocení všech arabských zemí do jednoho velkého státu. Hlavně se vymezovala proti kolonialismu a vlivu Západu.

Matěj: To zní jako sen o velké, sjednocené říši. Ale tuším, že realita byla složitější. Zvlášť s novým hráčem v regionu…

Barbora: Přesně. Mluvíš o vzniku státu Izrael. Po první světové válce byla Palestina pod britskou správou. Zároveň sílilo hnutí zvané sionismus, které chtělo vytvořit židovský stát v jejich historické domovině.

Matěj: A po holocaustu během druhé světové války tenhle tlak asi ještě zesílil, že?

Barbora: Obrovsky. Příliv židů do Palestiny masivně vzrostl. OSN proto v roce 1947 rozhodla o rozdělení území na židovský a arabský stát.

Matěj: Což se arabským sousedům asi moc nelíbilo…

Barbora: Vůbec. Hned v roce 1948, po vyhlášení nezávislosti Izraele, ho okolní arabské státy napadly. Nebyla to zrovna přátelská uvítací párty v sousedství.

Matěj: To rozhodně ne. Jak to dopadlo?

Barbora: Izrael se s podporou USA a paradoxně zpočátku i SSSR ubránil a dokonce obsadil i část území určeného pro Palestince. Tím začal desítky let trvající konflikt.

Matěj: A co bylo dál? Přišly další války?

Barbora: Ano. V šedesátých letech vznikla Organizace pro osvobození Palestiny, a napětí vyvrcholilo v roce 1967 takzvanou Šestidenní válkou. Izrael v ní drtivě zvítězil a získal další území, včetně Sinajského poloostrova.

Matěj: Páni. Takže tenhle konflikt jen eskaloval. Podívejme se teď, jak se studená válka projevila v Jižní Americe.

Barbora: Přesně tak. A abychom pochopili americkou roli v Latinské Americe, musíme se vrátit až k základům jejich zahraniční politiky.

Matěj: Což je co konkrétně?

Barbora: Klíčová je takzvaná Monroeova doktrína z roku 1823. V podstatě to byl vzkaz Evropě, že americký kontinent je pro Američany. Jakýkoli zásah evropských mocností by USA považovaly za ohrožení míru.

Matěj: Takže "Amerika Američanům", ale hlavně těm ze Spojených států, že?

Barbora: Dá se to tak říct. Na tomhle principu pak vzniklo hnutí zvané panamerikanismus. To zdůrazňovalo sounáležitost a spolupráci všech amerických států, samozřejmě s USA v čele.

Matěj: A tenhle izolacionismus fungoval?

Barbora: Poměrně dlouho. USA se díky tomu původně nechtěly zapojit ani do první světové války. Jenže studená válka přinesla zásadní obrat. Globální souboj se Sovětským svazem donutil USA angažovat se po celém světě.

Matěj: Skvěle. Tím jsme krásně uzavřeli náš dnešní přehled. Prošli jsme rozdělení Německa, napětí na Blízkém východě a teď i americkou politiku v Latinské Americe. Díky moc za skvělé vysvětlení, Barboro.

Barbora: I já děkuji. Snad to studentům pomůže udělat si v tom chaosu studené války trochu pořádek.

Matěj: O tom nepochybuji. Mějte se krásně a slyšíme se zase příště u dalšího dílu Studyfi Podcastu!