Podcast na Dějiny pedagogiky a vzdělávání

Kapitoly

Výchova stará jako lidstvo

Výchova v pravěku

Antika a zrod škol

Od středověku po Komenského

Zpátky do starověku

Vzdělání v Egyptě

Filozofie a výchova v Číně

Řecko: Sparta versus Atény

Výchova ve Spartě

Výchova v Aténách a Kalokagathia

Římská praktická výchova

Vzdělání ve službách Impéria

V temných dobách

Čtyři stavy, čtyři světy

Škola pod křížem

Mečem, ne perem

Města a univerzity

Shrnutí a závěr

Přepis

Karolína: …počkej, takže výchova není jenom vynález škol a učitelů? Že je to vlastně staré jako lidstvo samo?

Ondřej: Přesně tak! Je to snaha usměrnit dorůstající generaci, což má kořeny biologické, psychologické i sociologické. Zvířata to dělají taky!

Karolína: To je neuvěřitelné. Dobře, tohle si musím nechat vysvětlit. Posloucháte Studyfi Podcast a dnes se ponoříme do dějin výchovy.

Ondřej: Začalo to úplně jednoduše. Živelně. Děti prostě napodobovaly dospělé. To byl ten základní psychologický moment.

Karolína: Jako opičky.

Ondřej: V podstatě ano. A sociologický aspekt byl život ve skupině. Aby tlupa přežila, museli všichni spolupracovat a mladí se to museli naučit.

Karolína: Takže v pravěku to byla hlavně škola přežití, že?

Ondřej: Naprosto. Výchova byla hlavně pracovní – zajistit obživu. S tím souvisela i výchova tělesná, aby byli zdatní, a mravní, aby dodržovali pravidla skupiny.

Karolína: A už tehdy se to nějak dělilo?

Ondřej: Jasně, podle dělby práce. Muži se připravovali na lov, boj a stavění. Ženy se učily starat o domácnost, vychovávat děti a sbírat plody.

Karolína: Logické. A co nějaká estetická výchova? Nebo to přišlo až později?

Ondřej: Ale kdepak, už tehdy! Bylo to úzce spojené s magií a rituály. Jeskynní malby, první hudební nástroje, zdobení těla… to všechno mělo svůj výchovný smysl.

Karolína: Dobře, a kdy se to celé zkomplikovalo a profesionalizovalo?

Ondřej: Velký zlom přišel s rozkladem rodového zřízení a vznikem soukromého vlastnictví. To vedlo k válkám a… otrokářství. A tím pádem k potřebě diferencované výchovy.

Karolína: Jakože jiná výchova pro otroka a jiná pro jeho pána?

Ondřej: Přesně. A s prvními velkými civilizacemi, jako byl Egypt nebo Mezopotámie, přišel další vynález, který všechno změnil – písmo.

Karolína: A se písmem přišly školy!

Ondřej: Bingo! Vzniklo školní vzdělávání. I když... nebylo to úplně jako dnes. Základem bylo opisování a memorování textů. A kázeň byla, řekněme, přísná.

Karolína: Takže žádné jedničky s hvězdičkou, ale spíš rákoska, co?

Ondřej: Trefa. Tělesné tresty byly na denním pořádku. Ale díky tomu se začaly formovat první vědní obory – astronomie, geometrie, medicína…

Karolína: Ale vzdělání bylo jen pro někoho, že?

Ondřej: Rozhodně. Byla to výsada vyšších tříd a téměř výhradně pro chlapce. Základy naší evropské kultury pak položilo hlavně starověké Řecko a Řím.

Karolína: A jak to pokračovalo dál, třeba ve středověku?

Ondřej: Tam se centrem vzdělanosti staly univerzity. Vznikly tři základní fakulty: lékařská, právnická a teologická. Absolventi pak získali titul doktora.

Karolína: A u nás byla klíčovou postavou spojenou s univerzitou kdo jiný než Jan Hus.

Ondřej: Přesně tak. Byl významnou osobností Univerzity Karlovy a jeho myšlenky pak rozvíjela třeba Jednota bratrská, která prosazovala ideál gramotnosti pro všechny.

Karolína: A tím se dostáváme k absolutní legendě…

Ondřej: K otci moderní pedagogiky. Jan Amos Komenský. Jeho dílo položilo základy, ze kterých vycházíme dodnes. Jeho humanismus a demokratismus byly naprosto přelomové.

Karolína: Takže od prostého napodobování v jeskyni jsme se dostali až ke Komenskému a jeho komplexní pedagogické teorii. To je teda cesta! O tom si musíme říct víc.

Ondřej: Přesně tak. Ale než se vrhneme na Komenského, musíme se na chvíli vrátit v čase. O hodně. Přeskočili jsme totiž pár tisíc let klíčového vývoje. Cesta ke Komenskému nevedla přímo z jeskyně.

Karolína: To je pravda. Kam se tedy podíváme nejdřív? Předpokládám, že do nějaké velké starověké civilizace.

Ondřej: Bingo. Začneme v údolí Nilu. Ve starověkém Egyptě, zhruba pět tisíc let před naším letopočtem.

Karolína: Faraoni, pyramidy a hieroglyfy. Jak se tam učily děti?

Ondřej: No, právěže ne všechny děti. Egypt byl otrokářský stát a vzdělání bylo výsadou vládnoucí skupiny. Řídili ho kněží a písaři, což byly extrémně vážené profese.

Karolína: Takže se obyčejný člověk ke vzdělání nedostal?

Ondřej: Prakticky vůbec. Vědění bylo obsaženo v posvátných knihách, a ty měli k dispozici jen vládci a kněží. Byla to forma moci. Učili se číst, psát, ale i základy geometrie, aritmetiky a astrologie.

Karolína: Geometrie dává smysl, kvůli stavbě pyramid a vyměřování polí po záplavách na Nilu, že?

Ondřej: Přesně tak! Byla to velmi praktická záležitost. Vzdělávali se taky královští úředníci. Později vznikaly i soukromé školy u panovnických dvorů. Ale pořád to bylo pro absolutní elitu.

Karolína: Takže zbytek populace… prostě pracoval a nic víc?

Ondřej: V podstatě ano. Napodobovali řemeslo svých rodičů. Model, který jsme viděli už v pravěku, jen v mnohem komplexnější společnosti.

Karolína: A co na druhém konci světa? Třeba ve staré Číně?

Ondřej: Tam to bylo fascinující, protože vzdělání bylo hluboce propojené s filozofií. V 6. až 8. století před naším letopočtem tam byly dva hlavní proudy – mystický a ateistický.

Karolína: To zní jako docela protiklad.

Ondřej: To ano. A do toho se míchaly ideje o pěti prvcích – kov, dřevo, voda, oheň a země. A samozřejmě nesmíme zapomenout na Konfucia.

Karolína: Konfucius! Toho znám. Jeho učení o etice, rodině a společnosti je známé dodnes.

Ondřej: Přesně. Jeho eticko-politické učení bylo základem. A vedle něj tu byl Lao-c' a jeho taoismus. Vzdělání se opíralo o znalost čínských knih, etiky a staročínského jazyka.

Karolína: A kdo se mohl stát vládcem?

Ondřej: Pouze bohatí a vzdělaní lidé z vysokých vrstev. Existovala slavná Císařská kolej. Tam se žáci učili šest let, a když absolvovali, stali se z nich úředníci-mandaríni.

Karolína: A co ženy? Doufám, že měly lepší postavení než v Egyptě.

Ondřej: Bohužel ne. Byly vnímané v podstatě jako otrokyně mužů a z vyučování byly úplně vyloučeny. To byl bohužel společný rys většiny starověkých kultur.

Karolína: Tak a teď se pojďme podívat do kolébky evropské civilizace. Do starého Řecka! Tam už to muselo být lepší.

Ondřej: Bylo to... jiné. Řecko nebylo jednotné. Musíme se podívat na dva nejvýznamnější městské státy, které měly naprosto odlišné systémy výchovy: Spartu a Atény.

Karolína: Sparťani, ti drsní bojovníci. A Atéňané, ti filozofové a umělci. To bude zajímavé srovnání.

Ondřej: Přesně. V obou případech ale platilo jedno: výchovná zařízení byla určená jen pro děti svobodných občanů. Otroci, kterých byla drtivá většina, neměli žádná práva.

Karolína: Takže i v 'demokratických' Aténách?

Ondřej: I tam. Otrok byl považován za majetek, za živý nástroj. To je důležité mít na paměti. Tak… kam chceš jít dřív? Do vojenského drilu, nebo do filozofické debaty?

Karolína: Začněme tím drsnějším. Vezmi mě do Sparty!

Ondřej: Dobrá volba. Sparta byl zemědělský stát s vojenskou aristokracií. Všechno se točilo kolem armády. Cílem výchovy bylo jediné: vychovat dokonalého bojovníka. A z ženy hrdou matku bojovníka.

Karolína: Slyšela jsem, že o osudu dětí se rozhodovalo hned po narození.

Ondřej: To je krutá pravda. Do sedmi let bylo dítě doma, ale hned po narození otec rozhodl, jestli je dost silné a zdravé. Pokud ne... bylo odloženo v horách, aby zemřelo.

Karolína: To je strašné.

Ondřej: Bylo to nemilosrdné. V sedmi letech chlapci odešli z rodiny do státních výchovných ústavů. Tam začal ten pravý dril. Gymnastika, zápas, otužování, umění snášet bolest a hlad.

Karolína: Takže oběd ve školní jídelně dneska nebyl tak špatný, co?

Ondřej: To rozhodně ne. Kolem 14. roku přišla zkouška odolnosti. Bylo to v podstatě mučení a někteří při ní i zemřeli.

Karolína: A co nějaké normální předměty? Čtení, psaní?

Ondřej: Minimálně. Rozumovou výchovu zanedbávali. Důležitější byla hudba a zpěv, ale hlavně pro vojenské a pochodové písně. Mezi 18 a 20 lety pak přišel vojenský výcvik, který zahrnoval i takzvané kriptie.

Karolína: Co to bylo?

Ondřej: V podstatě organizované štvanice na otroky, při kterých je beztrestně zabíjeli, aby se naučili nenávisti a krutosti. Teprve po třicítce, po absolvování vojenské služby, se muž stal plnoprávným občanem a mohl si založit rodinu.

Karolína: A dívky?

Ondřej: Ty procházely také základním vojenským výcvikem! To bylo unikátní. Měly být silné, aby mohly bránit město, když muži odtáhli do války, a aby rodily silné děti. Mělo to své klady – výchova byla veřejná věc, vedla k vlastenectví a úctě ke starším. Ale zápory… výchova bezcitného zabijáka a potlačování individuality.

Karolína: Tak a teď pro kontrast do Atén. Tam to snad bylo jemnější.

Ondřej: Mnohem. Atény byly obchodním centrem, společnost byla komplexnější. Jejich cíl výchovy se dá shrnout jedním slovem: kalokagathia.

Karolína: To zní vznešeně. Co to znamená?

Ondřej: Kalos znamená krásný, agathos znamená dobrý. Byla to snaha o harmonii těla i ducha. Chtěli vychovat všestranně rozvinutého člověka – chytrého, silného, mravného a s citem pro krásu.

Karolína: To je úplný opak Sparty. Jak toho dosahovali?

Ondřej: Do sedmi let byli chlapci doma. Učili se hrou, poslouchali báje. Pak šli do soukromých škol, kam je doprovázel otrok zvaný paidagogos.

Karolína: Paidagogos? Ten na ně dohlížel?

Ondřej: Přesně. Ve škole gramatistů se učili číst a psát, ve škole kitharistů hudbě. Od 13 let chodili do zápasnických škol, kde se učili pětiboj. A od 16 do 18 let navštěvovali gymnasion.

Karolína: Gymnázium! Takže to pochází odtud?

Ondřej: Ano! Tam se pěstovala gymnastika, ale vedly se tam i politické a filozofické diskuse. Po dvacítce se stali plnoprávnými občany. Dívky se ale opět vzdělávaly jen doma na domácí práce a byly vyloučeny z veřejného života.

Karolína: A co poslední velká říše starověku – Řím? Převzali něco od Řeků?

Ondřej: Převzali toho strašně moc! Když Řím dobyl Řecko, byl kulturně tak ohromen, že řečtina se stala jazykem vzdělanců. Řečtí otroci se často stávali učiteli dětí v bohatých římských rodinách.

Karolína: Takže to byla taková řecká výchova v římském kabátě?

Ondřej: V počátcích, v období republiky, ano. Ale Římané byli mnohem praktičtější. Cílem nebylo vychovat filozofa, ale pracovitého zemědělce a statečného vojáka. V rodině měl otec neomezenou moc. On rozhodoval o životě a smrti dětí, podobně jako ve Spartě.

Karolína: Takže zase odkládání dětí?

Ondřej: Ano. Výchova se soustředila na čtení, psaní, počítání a hlavně na Zákony dvanácti desek, což byl základ římského práva. Později, podle řeckého vzoru, vznikaly školy gramatiků a hlavně rétorské školy.

Karolína: Rétorika? Umění mluvit?

Ondřej: Přesně. Pro politicky aktivního Římana to byla klíčová dovednost. Učili se právo, historii, filozofii, ale vše s cílem být úspěšným řečníkem a politikem.

Karolína: A změnilo se to, když se z republiky stalo císařství?

Ondřej: Změnilo se úplně všechno. Za císařství se vzdělání stalo nástrojem státu. Soukromé školy se proměnily na státní a učitelé se stali státními úředníky.

Karolína: Takže stát převzal plnou kontrolu?

Ondřej: Přesně tak. Vznikaly vysoké státní školy pro výchovu úředníků. Cílem už nebyl všestranný člověk nebo dobrý politik, ale občan oddaný císaři. Umění a dějepis oslavovaly úspěchy panovníka.

Karolína: To zní jako propaganda.

Ondřej: V podstatě to propaganda byla. Ke konci impéria pak vzdělání i kultura upadaly. Rétorika se stala jen prázdným tlacháním bez myšlenek. A s úpadkem hospodářství a útoky barbarů se celý ten propracovaný systém začal hroutit.

Karolína: Páni. Takže od egyptských kněží, přes čínské mudrce, spartské válečníky a aténské filozofy až po římské úředníky… Každá kultura si vytvořila vzdělání přesně k obrazu svému. A s pádem Říma se hroutí celý antický svět.

Ondřej: A přesně tam navážeme příště. Podíváme se, co se stalo se vzděláním v temných dobách, které následovaly. Vstoupíme do středověku.

Karolína: Vstupujeme do středověku... to zní docela dramaticky, Ondřeji. Tak co se stalo s tím propracovaným antickým systémem po pádu Říma? Zmizelo všechno vědění?

Ondřej: Téměř. Byla to obrovská změna. Na scénu totiž nastoupilo křesťanství. A s ním i úplně jiný pohled na svět a na to, co je důležité se učit.

Karolína: Chápu, náboženství se stalo středobodem všeho. Jak to ale ovlivnilo školy?

Ondřej: Zásadně. Křesťanství původně vzniklo jako náboženství utlačovaných a chudých. Ale postupně se církev stala oporou vládnoucí třídy. A vzdělání se stalo jejím nástrojem.

Karolína: Nástrojem k čemu?

Ondřej: K upevnění moci a šíření víry. Antická kultura, filozofie a umění byly najednou vnímány jako hříšné a pohanské. Křesťanští filozofové před nimi varovali. Takže spousta znalostí byla zavržena nebo rovnou zničena.

Karolína: Takže místo filozofů a řečníků teď udávali tón kněží. Jak tedy vypadala tehdejší společnost a vzdělání v ní?

Ondřej: Představ si společnost rozdělenou na čtyři hlavní vrstvy. Nahoře byli feudálové, tedy šlechta a král, kterým patřila půda. Hned vedle nich stálo duchovenstvo, které mělo obrovský vliv.

Karolína: A pod nimi?

Ondřej: Poddaní, kteří pracovali na půdě a byli v podstatě majetkem pána. A pak tu byla nová, rostoucí vrstva – měšťanstvo. Tedy řemeslníci a obchodníci ve městech.

Karolína: A předpokládám, že každý měl úplně jinou výchovu. Nebo spíš... žádnou?

Ondřej: Přesně tak. Pro poddané vzdělání neexistovalo. A pro ostatní tři skupiny se dramaticky lišilo. Církev si vychovávala své kněží, šlechta své rytíře a měšťané své obchodníky.

Karolína: Pojďme se nejdřív podívat na církev. Kde se budoucí kněží učili?

Ondřej: První školy byly logicky církevní. Nejstarší byly školy klášterní, pro chlapce už od sedmi let. A všechno se točilo kolem latiny a sedmera svobodných umění.

Karolína: Sedmero svobodných umění... to zní vznešeně. Co to bylo?

Ondřej: Dělilo se to na dvě části. Trivium, což byla gramatika, rétorika a dialektika – v podstatě jazykové a logické dovednosti. A pak náročnější kvadrivium: aritmetika, geometrie, astronomie a hudba.

Karolína: To nezní tak špatně. Ale jaká byla výuka?

Ondřej: Tak to byla jiná písnička. Jediná metoda bylo memorování. Učení se nazpaměť latinských textů, modliteb a písní... často bez jakéhokoliv pochopení obsahu. Prostě dril.

Karolína: A když někdo nerozuměl nebo zlobil?

Ondřej: Tuhá kázeň a tvrdé tresty. Běžná byla rákoska, ponižování nebo dokonce karcer, což bylo takové studentské vězení.

Karolína: Páni. Studentské vězení. To dnešní poznámka v žákovské knížce zní najednou jako procházka rájem.

Ondřej: To rozhodně. Pak existovaly ještě katedrální školy ve městech u biskupství a farní školy na vesnicích, kde se ale děti učily jen základy pro účast na bohoslužbách. Čtení a psaní tam byla vzácnost.

Karolína: Dobře, to byla církev. Ale co šlechta? Vzdělávali se budoucí rytíři vůbec?

Ondřej: Vzdělávali, ale úplně jinak. Cílem nebylo vychovat učence, ale rytíře „bez bázně a hany“. Bojovníka, který je věrný svému pánovi a církvi.

Karolína: Takže hlavně fyzický trénink?

Ondřej: Přesně. Výchova měla tři fáze. Od sedmi let byl chlapec páže na cizím hradě, kde se učil dvornímu chování a sloužil hradní paní. Od čtrnácti se stal panošem a učil se sedm rytířských ctností.

Karolína: A to bylo co? Předpokládám, že ne zrovna geometrie...

Ondřej: To ani náhodou. Byla to jízda na koni, plavání, střelba z luku, zápas, lov, hra v šachy a skládání milostných veršů.

Karolína: Takže číst a psát se neučili? Vůbec?

Ondřej: V raném středověku často ne. Mnoho mocných šlechticů bylo negramotných, kvůli čemuž je různí písaři často podvodem připravili o majetek. Teprve později se přidalo i čtení a psaní.

Karolína: A co ta poslední skupina? Měšťané. Ti potřebovali počítat a číst pro svá řemesla a obchody, ne?

Ondřej: Přesně tak. S rozvojem měst začaly vznikat městské školy, které se snažily vymanit z vlivu církve. Byly mnohem praktičtější. Dokonce se tu poprvé začal prosazovat mateřský jazyk na úkor latiny.

Karolína: To je velký pokrok! A co vyšší vzdělání? Existovalo něco jako dnešní vysoké školy?

Ondřej: Ano, to je zlatý hřeb středověkého vzdělávání – vznik univerzit. Od dvanáctého století se začaly objevovat po celé Evropě. A pro nás je klíčové datum 7. dubna 1348.

Karolína: Založení Univerzity Karlovy!

Ondřej: Přesně tak. Karel IV. založil první univerzitu ve střední Evropě a zařadil České království mezi nejvzdělanější země. Měla čtyři fakulty: teologickou, právnickou, lékařskou a artistickou, dnešní filozofickou.

Karolína: A ta artistická byla základ?

Ondřej: Ano, tam se učilo právě ono sedmero svobodných umění. Po absolvování trivia se člověk stal bakalářem a po kvadriviu mistrem umění. Teprve pak mohl pokračovat na specializované fakulty.

Karolína: Takže když to shrneme… od starověkého ideálu harmonického člověka jsme se přesunuli do středověku, kde vzdělání sloužilo hlavně náboženství a praktickým potřebám jednotlivých společenských vrstev.

Ondřej: Přesně tak. Byl to svět, kde filozofie byla „služkou teologie“. Svět klášterního drilu, rytířských ctností a později i praktického vzdělávání měšťanů. Ale právě z něj se zrodily univerzity, které položily základ moderní vědě.

Karolína: Neuvěřitelná cesta. Tímto dílem jsme završili naši historickou exkurzi do dějin pedagogiky. Děkujeme, že jste poslouchali, Ondřeji.

Ondřej: I já děkuji, Karolíno. A hlavně děkujeme vám, našim posluchačům. Doufáme, že jste se dozvěděli něco nového a že se k nám zase brzy připojíte u dalšího tématu.

Karolína: Mějte se krásně a studiu zdar!

Ondřej: Na shledanou.