Podcast na Daň z příjmů právnických osob v ČR

Kapitoly

Kdo a kdy daň platí?

Účetnictví není daňová evidence

Kouzlo úpravy základu daně

Od základu k finální dani

Poslední úpravy a zálohy

Shrnutí pro úspěch u zkoušky

Přepis

Ondřej: Představ si to. Sedíš u maturity z ekonomie, otáčíš papír a tam otázka: „Popište postup výpočtu daně z příjmů právnických osob.“ Zaleje tě pot? Vůbec nemusí. Dneska ti ukážeme, jak tuhle otázku naprosto ovládnout.

Tereza: Přesně tak. Vypadá to jako chaos čísel a paragrafů, ale slibuju, že na konci tohohle dílu v tom budeš mít naprosto jasno. Je to vlastně taková skládačka.

Ondřej: A my ti ukážeme, jak ji poskládat. Tohle je Studyfi Podcast.

Ondřej: Tak jo, Terezo, vezměme to od začátku. Kdo je vlastně ta „právnická osoba“, která musí tuhle daň platit?

Tereza: Dobrá otázka. Je to v podstatě jakákoliv organizace, která není konkrétní člověk. Takže třeba společnost s ručením omezeným, akciová společnost, ale i podílové fondy nebo organizační složky státu.

Ondřej: Takže taková fiktivní osoba, která existuje jen na papíře, v právu.

Tereza: Přesně. A tahle „osoba“ platí daň za určité období. Buď je to klasický kalendářní rok, od ledna do prosince, nebo takzvaný hospodářský rok.

Ondřej: Což je…?

Tereza: Dvanáct měsíců po sobě, které ale můžou začínat třeba v červenci a končit příští červen. To si firma může zvolit podle toho, jak jí to vyhovuje.

Ondřej: Dobře, takže máme firmu a máme období. Kde vezmeme základ, ze kterého se daň počítá? Předpokládám, že prostě koukneme do účetnictví, ne?

Tereza: Kéž by to bylo tak jednoduché. Tohle je ten klíčový bod, který mate 80 % studentů. Výsledek hospodaření z účetnictví – tedy zisk nebo ztráta – je jenom startovní čára.

Ondřej: Aha! Takže to, co firma vykáže jako zisk, ještě automaticky neznamená, že přesně z toho zaplatí daň?

Tereza: Přesně tak. České účetnictví totiž není „daňové“ účetnictví. Musíme ten účetní výsledek vzít a speciálně ho upravit podle zákona o daních z příjmů.

Ondřej: Takže účetní a daňový poradce si občas asi docela zajímavě popovídají.

Tereza: To si můžeš být jistý. Jeden se snaží co nejvěrněji zobrazit realitu firmy, druhý se snaží správně vypočítat daň podle pravidel státu. A to nejsou vždycky ta samá pravidla.

Ondřej: Fajn, pojďme na ty úpravy. Máme tedy na začátku účetní zisk. Co se děje dál?

Tereza: Teď k němu musíme přičíst všechny takzvané „daňově neuznatelné náklady“. To jsou výdaje, které si firma sice zaúčtovala jako náklad, ale stát říká: „Tohle ti pro snížení daně neuznám.“

Ondřej: A co to třeba je? Dej příklad.

Tereza: Typicky náklady na reprezentaci. Třeba drahé dárky pro obchodní partnery. Nebo různé pokuty a penále. Když firma dostane pokutu, nemůže si o ni snížit daňový základ. To by bylo trochu moc výhodné, ne?

Ondřej: Chápu. Takže zaplatím pokutu a z té částky pak vlastně ještě zaplatím daň. To zabolí dvakrát.

Tereza: Přesně. A naopak, od výsledku hospodaření zase odečítáme takzvané „nezdaňované výnosy“. To jsou příjmy, které už jednou zdaněné byly, nebo jsou od daně osvobozené. Třeba přijaté dividendy od jiné české firmy.

Ondřej: Dobře, takže rekapitulace. Vezmu účetní výsledek, přičtu neuznatelné náklady a odečtu nezdaňované výnosy. A mám… co?

Tereza: Máš buď daňový základ, pokud ti vyjde kladné číslo, anebo daňovou ztrátu, pokud jsi v mínusu. S tou ztrátou si pak můžeš snižovat základ daně v dalších letech.

Ondřej: A když máme kladný daňový základ, co dál?

Tereza: Ještě si od něj můžeš odečíst pár položek. Třeba dary na veřejně prospěšné účely nebo náklady na výzkum a vývoj. Tím získáš upravený daňový základ.

Ondřej: A teď přichází ta nejlepší část, ne? To zaokrouhlování!

Tereza: Přesně tak! Tohle je taková matematická anomálie. Upravený základ daně se zaokrouhluje na celé tisíce korun dolů. Takže i když ti vyjde základ 1999 korun, zaokrouhlíš ho na nulu a daň je nula.

Ondřej: To se mi líbí. Aspoň někde je stát štědrý. Co dál?

Tereza: Ze zaokrouhleného základu vypočítáš daň. Sazba pro zdaňovací období započatá v roce 2024 je 21 %.

Ondřej: Jsme u konce? Máme finální daň?

Tereza: Skoro. Ještě existuje jedna sleva na dani, a to za zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Je to poměrně významná částka, která může firmě hodně pomoct.

Ondřej: A co se stane s tou výslednou částkou? Firma ji prostě jednou za rok zaplatí?

Tereza: Jak která. Ta finální vypočtená daň se jmenuje „poslední známá daňová povinnost“. A podle její výše se určuje, jestli bude firma v příštím roce platit zálohy.

Ondřej: Aha, takže když je daň vysoká, stát chce peníze průběžně a nečeká celý rok.

Tereza: Přesně. Pokud daň přesáhne 30 tisíc korun, firma začne platit zálohy, buď dvakrát, nebo čtyřikrát ročně. A na konci roku se to celé zúčtuje. Buď doplatí zbytek, nebo jí stát vrátí přeplatek.

Ondřej: Perfektní. Takže když se vrátím k té maturitní otázce, jak by zněla super rychlá odpověď?

Tereza: Účetní výsledek hospodaření. K němu přičtu daňově neuznatelné náklady a odečtu nezdaňované výnosy. Od toho odečtu odčitatelné položky, jako je ztráta nebo dary. Výsledek zaokrouhlím na tisíce dolů. Z toho vypočítám 21% daň. A nakonec uplatním případné slevy. Hotovo.

Ondřej: Zní to vlastně docela logicky. Díky, Terezo, teď už bych se u maturity nezapotil.

Tereza: Rádo se stalo. Klíčové je pamatovat si ten rozdíl mezi účetním a daňovým pohledem. Když to pochopíš, máš vyhráno.

Ondřej: Díky za poslech a držíme palce u zkoušek!

Tereza: Mějte se!