Podcast na Chytré technologie a management ve sportu

Kapitoly

Úvod do biomechaniky

Skok pod mikroskopem

Technologie a psychika sportovce

Hokej jako modelový příklad

Fyziologie pod drobnohledem

Etika a vzdělávání

Jakou Formu Má Klub?

Čtyři Pilíře Řízení

Plánujeme Úspěch

Břeclavští Lvi pod Lupou

Závěr

Přepis

Karolína: Většinu studentů u maturity zaskočí, když se řekne technologie ve sportu. Myslí si, že stačí zmínit chytré hodinky, a je hotovo.

Vojtěch: Přesně tak. Ale to, co odlišuje jedničku od trojky, je schopnost vysvětlit, jak se data z nich reálně používají v tréninku a proč je samotná výška výskoku málo. A přesně to si teď ukážeme.

Karolína: Posloucháte Studyfi Podcast. Tak jdeme na to. Vojto, začněme tou biomechanikou. Jaké proměnné sledujeme?

Vojtěch: Představ si třeba výšku výskoku, dobu kontaktu s podložkou nebo rychlost pohybu. Ale klíčový je taky ukazatel RFD, neboli Rate of Force Development.

Karolína: To zní… vědecky. Co to znamená v praxi?

Vojtěch: Je to vlastně ukazatel rychlosti rozvoje síly. Jednoduše řečeno — jak rychle dokáže sval „zabrat“ z nuly na sto. To je pro výbušné sporty naprosto zásadní.

Karolína: Dobře, pojďme na konkrétní příklad. Jak tohle změříme třeba u basketbalisty?

Vojtěch: Perfektní příklad. Použijeme takzvaný CMJ test, neboli Countermovement Jump. Sportovec si stoupne na speciální silovou plošinu, dá ruce v bok, udělá podřep a maximálně se odrazí.

Karolína: Takže vlastně jen změříme, jak vysoko vyskočil?

Vojtěch: Právě že ne! To je ten častý omyl. Silová plošina nám dá mnohem víc než jen výšku. Získáme detailní kinetické parametry.

Karolína: Jako co například?

Vojtěch: Vidíme vrcholovou sílu, impulz, dobu trvání jednotlivých fází pohybu, a dokonce i asymetrii mezi levou a pravou nohou. Poznáme tak strategii odrazu a neuromuskulární připravenost.

Karolína: Aha! Takže dva sportovci můžou skočit stejně vysoko, ale jeden to udělá efektivněji a s menším rizikem zranění?

Vojtěch: Přesně tak. A to je ta informace, která trenérovi řekne, na čem pracovat. Samotná výška výskoku nestačí. Důležité je, jak sportovec tu sílu vytváří a rozkládá.

Karolína: To je fascinující. Ale sport není jen o svalech. Jak můžou chytré technologie pomoct s mentální přípravou?

Vojtěch: To je skvělá otázka, protože tady je to dvousečné. Technologie mohou být skvělý sluha, ale zlý pán. Mohou pomoct, pokud se používají k edukaci a rozvoji, nejen ke kontrole.

Karolína: Takže ne jen sledovat, jestli je sportovec ve stresu, ale naučit ho s tím stresem pracovat?

Vojtěch: Přesně. Existují aplikace pro vedení mentálního deníku, monitoring nálady, dechová a relaxační cvičení. Hodně se teď používá i HRV biofeedback, tedy variabilita srdeční frekvence, která nám ukazuje stav autonomního nervového systému.

Karolína: Takže si v podstatě měřím, jak dobře jsem zregenerovaný a připravený na zátěž?

Vojtěch: Ano. Pomáhá to sportovci lépe rozpoznávat svůj psychický stav a zlepšuje to jeho autoregulaci. Ale pozor... nesmí se z toho stát posedlost.

Karolína: Aby se pak sportovec neřídil víc daty z aplikace než vlastními pocity?

Vojtěch: Přesně. Cílem není vychovat robota, který se chová podle naměřených dat. Cílem je podpořit jeho schopnost poznat sám sebe.

Karolína: Pojďme si to všechno spojit na příkladu. Dejme tomu specializovaný trénink u mladých hokejistů, třeba mezi 15 a 19 lety.

Vojtěch: Perfektní cílová skupina. Už chápou základní data a zároveň potřebují velmi přesně řídit zátěž a regeneraci. Technologie tu neslouží jen ke sběru dat, ale k individualizaci tréninku.

Karolína: Co konkrétně tedy u hokejisty sledujeme?

Vojtěch: Používáme nositelnou elektroniku – hrudní pásy, GPS nebo LPS systémy v hale. Sledujeme srdeční frekvenci, počet zrychlení, zpomalení, celkovou nabruslenou vzdálenost... To je takzvaný vnější load.

Karolína: A vnitřní load?

Vojtěch: To je právě ta reakce organismu, kterou měříme třeba srdeční frekvencí. Nejlepší je kombinovat obojí – co sportovec udělal a jak na to jeho tělo reagovalo.

Karolína: A co mimo led? Videoanalýza?

Vojtěch: Samozřejmě. Analyzujeme techniku bruslení, střelby, ale i taktické věci ze zápasů. A k tomu samozřejmě regenerace – monitoring spánku a wellness dotazníky.

Karolína: Takže je to vlastně komplexní skládačka, kde každá technologie přináší jeden dílek do celkového obrazu hráče.

Vojtěch: Přesně jsi to vystihla. Cílem je optimalizovat výkon a hlavně předcházet zraněním a přetížení.

Karolína: Zmínil jsi srdeční frekvenci. To je asi nejznámější metrika. Jak se s ní konkrétně pracuje třeba při kondičním tréninku?

Vojtěch: Ukažme si to na intervalovém tréninku. Cílem je rozvoj herní vytrvalosti. Hráči dělají třeba opakované starty nebo herní cvičení v intervalech, řekněme 15 sekund práce a 15 sekund odpočinek.

Karolína: A všichni mají na sobě hrudní pásy...

Vojtěch: Ano. A my sledujeme, jak rychle se jejich tepovka dostane do cílové zóny, což je třeba 85 až 95 % maxima, a hlavně, jak rychle klesne během té patnáctisekundové pauzy.

Karolína: A co nám to řekne?

Vojtěch: Pokud se hráč pohybuje v cílové zóně a jeho tep v pauze klesá čím dál rychleji, trénink je efektivní. Pokud ale jeho tepovka reaguje nezvykle vysoko nebo se zotavuje pomalu, může to být známka únavy.

Karolína: Takže můžu upravit trénink pro jednoho hráče, který je unavený, i když zbytek týmu je v pohodě?

Vojtěch: A to je přesně ten smysl! Je to o individualizaci a přesnějším řízení intenzity, než jen podle subjektivních pocitů. Dává to trenérům mnohem lepší kontrolu nad tolerancí zátěže.

Karolína: To zní skvěle, ale nemůže to být i trochu... děsivé? Že je člověk pod neustálým dohledem? Jak je to s etikou?

Vojtěch: To je naprosto klíčový bod. Sledování psychických i fyzických stavů je velmi citlivé téma. Data mohou pomoct, ale mohou být i zneužitelná.

Karolína: Co je tedy nejdůležitější?

Vojtěch: Absolutní základ je informovaný souhlas sportovce, ochrana osobních údajů a jasně vymezený účel sběru dat. Data se nesmí použít proti sportovci, třeba při vyjednávání o smlouvě.

Karolína: Hrozí i nějaká praktická rizika? Třeba že se sportovec bude bát přiznat, že se necítí dobře, aby nevypadal slabě?

Vojtěch: Určitě. Je tu riziko stigmatizace nebo tlaku na „správné odpovědi“ ve wellness dotaznících. Může to vést ke ztrátě důvěry a pocitu neustálé kontroly. Proto je klíčová edukace.

Karolína: Edukace sportovců i trenérů?

Vojtěch: Obou. Musíme sportovce naučit, jak s daty pracovat a jak jim rozumět. Používáme metody jako názorné ukázky, vysvětlování a hlavně zpětnou vazbu. Uplatňujeme pedagogické zásady jako přiměřenost a individualizace.

Karolína: Cílem tedy je, aby sportovec technologiím rozuměl a vnímal je jako pomocníka, ne jako soudce.

Vojtěch: Přesně tak. Technologie má být nástroj pro chytřejší trénink, ne bič. Jde o posílení autonomie sportovce, ne o její potlačení. A tím se dostáváme k dalšímu tématu...

Karolína: A když mluvíme o posílení autonomie, to se netýká jen sportovce a jeho trenéra, že? To musí vycházet z celkové filozofie klubu. Tím se dostáváme k našemu poslednímu tématu – řízení sportovního klubu.

Vojtěch: Přesně tak, Karolíno. Všechno souvisí se vším. Dobře vedený klub vytváří prostředí, kde se mohou sportovci i trenéři rozvíjet.

Karolína: Dobře, pojďme na to od základů. Dejme tomu, že jsem manažer sportovního klubu. S jakou právní formou se v Česku nejčastěji setkám?

Vojtěch: Nejběžnější formou je jednoznačně spolek. Dříve se tomu říkalo občanské sdružení, ale po roce 2014 to legislativa změnila. Spolek je ideální pro nekomerční činnost, což je drtivá většina klubů u nás.

Karolína: Takže neziskovka. Co to pro klub znamená?

Vojtěch: Znamená to, že má vlastní právní subjektivitu, může mít členy, kteří se podílí na řízení, a musí se řídit stanovami. Je to flexibilní a pro sportovní prostředí velmi vhodné.

Karolína: A co jiné možnosti? Existují?

Vojtěch: Ano, ale jsou méně časté. V profesionálním sportu, kde je cílem zisk, můžeme vidět akciové společnosti nebo s.r.o. A pak tu máme příspěvkové organizace, které zřizuje třeba město nebo kraj. Příkladem je Městský sportovní klub Orlová.

Karolína: Dobře, právní formu máme. Ale to je jen papír. Jak se takový klub reálně řídí? Zní to trochu jako korporátní manažerština, ale jak se do sportu promítají ty základní manažerské funkce?

Vojtěch: Možná to zní korporátně, ale je to naprosto klíčové. Jsou to čtyři základní pilíře: plánování, organizování, vedení a kontrola.

Karolína: Pojďme je rozebrat. Co je plánování v kontextu klubu?

Vojtěch: To je vize. Dlouhodobá, strategická – kam chceme klub za pět let dostat? A pak krátkodobá, operativní – jak připravíme letní soustředění, jak bude vypadat tréninkový plán na příští měsíc.

Karolína: Rozumím. A organizování?

Vojtěch: To je o lidech a struktuře. Kdo za co zodpovídá? Kdo je hlavní trenér žáků, kdo se stará o administrativu, kdo komunikuje s rodiči? Musíš vytvořit funkční tým a jasně rozdělit role.

Karolína: Třetí bylo vedení. To je asi o motivaci, že?

Vojtěch: Přesně. Vedení je o komunikaci. Musíš motivovat sportovce, trenéry, ale i dobrovolníky. Buduješ týmového ducha, loajalitu a pozitivní atmosféru. Bez toho to prostě nejde.

Karolína: A poslední, kontrola. To zní trochu jako... špehování.

Vojtěch: Vůbec ne. Kontrola je zpětná vazba. Plníme cíle, které jsme si stanovili? Jak si vedou naši svěřenci? Máme v pořádku finance? Je to vlastně takový kompas, který ti ukazuje, jestli jdeš správným směrem.

Karolína: Zmínil jsi strategické plánování. To mi přijde jako nejdůležitější. Jak se taková strategie tvoří?

Vojtěch: Je to proces, který má několik etap. Začínáš analýzou současného stavu – kde jsme teď? K tomu se skvěle hodí SWOT analýza.

Karolína: O té si povíme za chvilku. Co následuje po analýze?

Vojtěch: Na základě analýzy si stanovíš cíle. Krátkodobé i dlouhodobé. Pak zvolíš strategie – tedy cesty, jak těch cílů dosáhneš. Chceme vylepšit tréninkový proces? Získat nové sponzory? Rozjet náborovou kampaň?

Karolína: A pak už jen... realizace?

Vojtěch: Ano, implementace a realizace. To je ta praktická část – organizace kempů, nákup vybavení, marketing. A úplně na konci je zase ta naše oblíbená kontrola a evaluace. Pravidelně sleduješ pokrok a případně strategii upravuješ.

Karolína: Pojďme si to ukázat na příkladu. Zmínil jsi SWOT analýzu. Mohl bys ji provést pro nějaký konkrétní klub?

Vojtěch: Jasně. Vezměme si třeba mládežnický hokejový klub HC LVI Břeclav. SWOT znamená silné stránky, slabé stránky, příležitosti a hrozby.

Karolína: Super. Jaké jsou tedy silné stránky břeclavské mládeže?

Vojtěch: Za prvé, geografická poloha. Leží na pomezí Česka, Slovenska a Rakouska, takže mají skvělou možnost mezinárodní konfrontace s minimálními náklady. Mají taky propracovaný systém náborů a kvalifikované trenéry. Velkou výhodou je i sportovní areál, kde je vše na jednom místě – zimák, koupaliště, atletický stadion.

Karolína: A co slabiny? Co klub brzdí?

Vojtěch: Velkou slabinou je absence profesionálního A-týmu. Pro dorostence a juniory chybí motivace a přirozený přechod do dospělého hokeje, takže ti nejlepší v patnácti odcházejí pryč. Další slabinou je závislost na městské infrastruktuře – stadion jim nepatří.

Karolína: Dobře, a jaké vidíš příležitosti, které by mohl klub využít?

Vojtěch: Určitě dotační tituly. Ať už státní z Národní sportovní agentury, nebo přeshraniční fondy EU. Klíčová je taky možnost užší spolupráce s extraligovými akademiemi, třeba Kometou Brno. Mohli by se stát jejich partnerským klubem.

Karolína: A poslední část analýzy – hrozby. Čeho by se v Břeclavi měli obávat?

Vojtěch: Největší hrozbou je předčasný odchod talentů. Agenti dnes lákají hráče už ve dvanácti letech. Další je ekonomická bariéra – hokej je drahý sport a rostoucí ceny mohou odradit spoustu rodičů. A samozřejmě demografický pokles – dětí se prostě rodí méně a mají víc lákadel, třeba e-sporty.

Karolína: Vojtěchu, to bylo neuvěřitelně komplexní. Od psychologie sportovce, přes data a technologie, až po řízení celého klubu. Kdybys měl posluchačům dát jednu závěrečnou radu, co by to bylo?

Vojtěch: Že moderní sport je o chytré práci, ne jen o té tvrdé. Ať už jste sportovec, trenér nebo manažer, hledejte cesty, jak využít všechny dostupné nástroje k tomu, abyste byli každý den o kousek lepší. Technologie a správné řízení nejsou nepřítel, ale ten nejlepší spoluhráč.

Karolína: Skvěle řečeno. Moc ti děkuji, že sis na nás udělal čas a podělil se o své znalosti. Bylo to fascinující.

Vojtěch: Já děkuji za pozvání, Karolíno. Bylo mi potěšením.

Karolína: Našim posluchačům děkujeme za pozornost. Doufáme, že jste si z dnešního dílu odnesli spoustu inspirace pro svůj trénink i studium. Mějte se krásně a u dalšího dílu Studyfi Podcastu na slyšenou.