Podcast na Cestovní ruch v České republice

Kapitoly

Dovolená za železnou oponou

Velký třesk po roce 1989

Od ubytovny k luxusním hotelům

Cestovní ruch dnes

Nová koncepce propagace

Pět hlavních témat

Rajonizace cestovního ruchu

Moderní přístup a typy krajiny

Památky a jejich vlastnictví

Turismus dnes

Od lázní ke golfu

Závěr

Přepis

Tereza: Představte si, že je léto 1985. Rodiče balí přecpanou škodovku a vy se těšíte na prázdniny. Ale kam jedete? Do Chorvatska k moři? Kdepak. Jedete na podnikovou chatu k Mácháči. Zase. Stejně jako loni a předloni.

Ondřej: Přesně taková byla realita. Cestování za hranice bylo pro drtivou většinu lidí jen sen. A o tom, jak obrovský skok jsme v cestovním ruchu udělali, si dnes budeme povídat. Posloucháte Studyfi Podcast.

Tereza: Takže, Ondřeji, jak to tedy vypadalo před rokem 1989? Byla to opravdu jen éra chataření a stanování?

Ondřej: V podstatě ano. Musíme si uvědomit, že zhruba 95 % veškerého cestování se odehrávalo v rámci Československa. Lidé jezdili na rekreace organizované podniky, tedy pověstné ROH, na chaty, chalupy, nebo prostě stanovat k rybníku.

Tereza: A pak přišla revoluce a všechno se změnilo. Jak rychle se to projevilo v cestování?

Ondřej: Byla to doslova exploze! Mám tu před sebou tabulku a ta čísla jsou neuvěřitelná. V roce 1989 u nás bylo evidováno jen 5 cestovních kanceláří. Pět!

Tereza: Počkat, jenom pět? To je... skoro nic.

Ondřej: Přesně. A teď se podrž. O rok později, v roce 1990, jich bylo 309. A v roce 1992 už přes tisíc! Bylo to jako otevřít stavidla. Každý chtěl najednou prodávat zájezdy k moři.

Tereza: Takový kapitalistický divoký západ v cestování. Mělo to i nějaké stinné stránky?

Ondřej: Rozhodně. Ze začátku v tom byl obrovský chaos. Neexistovala žádná centrální evidence, spousta agentur vznikala jen na živnostenský list a bohužel taky rychle krachovala. Lidem propadly peníze a sny o dovolené se rozplynuly.

Tereza: A co ubytování? Předpokládám, že tam ta změna musela být taky obrovská.

Ondřej: Naprosto. Před revolucí tu byly hlavně hotely nižší kategorie, penziony a turistické ubytovny. Ale po roce '89 se začala měnit i tahle struktura. Najednou sem mířili zahraniční turisté, kteří měli jiné nároky.

Tereza: Takže přibylo více hvězdiček?

Ondřej: Přesně tak. Když se podíváme na data, třeba v roce 1990 tu bylo jen 6 pětihvězdičkových hotelů. V roce 2008 už jich bylo 41. A podobný nárůst vidíme i u čtyřhvězdičkových. To ukazuje, jak se Česko otevíralo světu a lákalo náročnější klientelu.

Tereza: Dobře, a jak jsme na tom dnes? Jaký význam má cestovní ruch pro naši ekonomiku?

Ondřej: Je to velmi důležité odvětví. V současnosti se podílí na hrubém domácím produktu zhruba 2,9 procenty. To jsou stovky miliard korun ročně. Máme tu i agenturu CzechTourism, která má za úkol propagovat Česko v zahraničí.

Tereza: A jezdí k nám víc cizinců, nebo stále převažují domácí turisté?

Ondřej: Poměr se hodně změnil. Zatímco dřív tvořili Češi drtivou většinu, dnes je počet přenocování zahraničních a domácích hostů téměř vyrovnaný. Jsme prostě atraktivní destinace pro celý svět.

Tereza: Skvělé. Takže od podnikové chaty jsme se dostali až na mapu světového turismu. To je docela příběh.

Ondřej: Přesně tak. A ten příběh se musel začít nějak cíleně vyprávět světu. Proto po roce 2003 přišla úplně nová koncepce propagace Česka.

Tereza: V čem byla nová? Nějaký velký třesk?

Ondřej: Svým způsobem ano. Dřív se rozpočet rozmělňoval mezi víc než 25 různých témat. Bylo to, jako byste chtěla prodat všechno najednou. Výsledkem byl takový marketingový guláš.

Tereza: Chápu, nikdo vlastně nevěděl, co si z toho vybrat. A kdo to dostal za úkol usměrnit?

Ondřej: Hlavní roli převzala agentura CzechTourism. To je naše hlavní organizace pro podporu turismu v zahraničí, která má dnes po světě skoro 30 zastoupení, třeba i v Mexiku nebo Jižní Koreji.

Tereza: Dobře, takže místo pětadvaceti témat jich máme méně. Kolik a jaká to jsou?

Ondřej: Zůstalo pět hlavních, na které se soustředí veškerá propagace. Je to vlastně takový výběr toho nejlepšího, co tu máme.

Tereza: Tak schválně, trefím se? Určitě Praha, hrady a zámky...

Ondřej: Přesně! První je „Kouzlo hradů, zámků a historických měst“. Druhé téma je „Zdravá a aktivní dovolená“. A za třetí „Zlatá Praha“ – a to hned ve třech pojetích: historická, kulturní a pro mladé.

Tereza: A ty zbývající dvě?

Ondřej: Čtvrté jsou „Lázně jako místo pro odpočinek“ a páté „Církevní památky a poutní místa“.

Tereza: To zní jako jasný a srozumitelný plán. Ale to je pohled ven. Jak vlastně plánujeme rozvoj turismu tady u nás, uvnitř Česka?

Ondřej: K tomu slouží takzvaná „rajonizace cestovního ruchu“. Je to v podstatě rozdělení republiky na turistické regiony. Tenhle koncept existuje už od šedesátých let.

Tereza: Takže to není nic nového. Proč je takové dělení vůbec důležité?

Ondřej: Je to klíčové pro plánování. Pomáhá to obcím i krajům při tvorbě územních plánů, usnadňuje to investorům orientaci a hlavně to pomáhá správně rozdělovat peníze na rozvoj turismu.

Tereza: A používá se stále ta původní rajonizace z dob socialismu?

Ondřej: Ne tak docela. V roce 2007 vznikl nový, modernější návrh. Ten se víc zaměřuje na to, jak se dá krajina reálně využít pro rekreaci. Je to mnohem praktičtější.

Tereza: Jaké typy krajiny tedy rozlišuje?

Ondřej: Vymezuje šest základních typů. Patří sem horská krajina, pískovcové skalní útvary, různé typy venkovské krajiny a samozřejmě urbanizované prostory, tedy města. K tomu se pak přidává analýza konkrétních forem turismu, jako je vinařská turistika, zimní sporty nebo třeba kongresy.

Tereza: Aha, takže se to celé snaží propojit potenciál místa s konkrétní aktivitou.

Ondřej: Přesně tak. Skvělý příklad jsou památky. Před rokem 89 byly obrovským tahákem domácího turismu, pak jejich význam trochu klesl.

Tereza: A dnes? Hodně se jich vrátilo původním majitelům, že?

Ondřej: Ano, vlastnická struktura je dnes hodně roztříštěná. Něco vlastní stát, třeba Karlštejn nebo Lednici. Něco patří obcím, ale spousta památek je v soukromých rukou díky restitucím, jako třeba Orlík nebo Dětenice.

Tereza: Což určitě přináší úplně nové výzvy i příležitosti. Ale o tom si možná povíme zase příště.

Ondřej: Přesně tak. A tyhle soukromé i státní památky dneska žijí mnohem víc než dřív. Pořádají se tam jarmarky, koncerty, svatby... prostě se staly centry kulturního života.

Tereza: To je pravda, už to nejsou jen tichá muzea. A co další pilíře českého turismu? Napadá mě třeba lázeňství.

Ondřej: Určitě! Před rokem 89 to byly hlavně státní podniky. Po revoluci se to zprivatizovalo a vznikla obrovská konkurence, ale i nové příležitosti.

Tereza: Takže kvalita šla nahoru?

Ondřej: Většinou ano, ale bohužel některé areály i zchátraly, jako třeba slavná Kyselka. Nic není černobílé.

Tereza: A je tu nějaký novější fenomén? Něco, co by člověk s Českem hned nespojil?

Ondřej: Možná tě překvapí golf. Před revolucí tu bylo jen osm hřišť. Dnes jich máme skoro devadesát!

Tereza: Devadesát? Páni, tak to jsme taková malá golfová velmoc, ne?

Ondřej: V podstatě ano. CzechTourism na to hodně sází v marketingu. Je to velký a rostoucí byznys.

Tereza: Takže od středověkých hradů, přes lázeňské oplatky až po golfové hole... český turismus je vážně pestrý.

Ondřej: Přesně tak. Je to živý organismus, který se neustále mění a přizpůsobuje.

Tereza: Děkujeme, Ondřeji, za skvělý přehled. A vám, milí posluchači, děkujeme za pozornost u dalšího dílu Studyfi Podcastu.

Ondřej: Mějte se krásně a zase brzy na slyšenou!