Podcast na Božena Němcová - Divá Bára

Kapitoly

Hrdinka proti předsudkům

Kdo byla Divá Bára?

Duch ve službách lásky

Trest a šťastný konec

Věk rozumu a skutečnosti

Bouřlivá doba

Božena Němcová: Matka české prózy

Karel Havlíček Borovský: Pero ostřejší než meč

Další tváře a směry

Divá Bára

Ostrý jazyk Karla Havlíčka

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Filip: Dokážete si představit, že by vás celá vesnice odsoudila jen proto, že jste jiní? Silnější, odvážnější a možná trochu... divocí? Přesně o tom to dnes bude.

Barbora: Vítejte u Studyfi Podcastu, místa, kde rozebíráme literaturu jednoduše a srozumitelně. Já jsem Barbora...

Filip: A já Filip. Dnes se vrhneme na povídku, která je klasikou, ale její hlavní myšlenka je stále aktuální. Řeč je o Divé Báře od Boženy Němcové.

Barbora: Přesně tak. Jsme v polovině 19. století, v období realismu. Autoři se snažili zachytit skutečnost takovou, jaká je. Ale Němcová do toho vnáší i kus svého srdce – trochu idyly a sentimentu.

Filip: Tak nám Báru představ. Proč jí vlastně říkali „divá“?

Barbora: No, Bára byla úplně jiná než ostatní dívky. Po smrti matky ji vychoval otec, pastýř Jakub. Takže uměla plavat jako ryba, nebála se lesa a měla obrovskou sílu. Lidé z vesnice se jí báli, protože nezapadala do jejich škatulek. Měla jen dva přátele – jemnou Elišku a slabého Jozífka, kterého vždycky bránila.

Filip: Takže taková venkovská superhrdinka, které se ostatní báli, protože jí nerozuměli.

Barbora: V podstatě ano. Byla zkrátka svá. A právě její odvaha se stala klíčovou, když šlo do tuhého.

Filip: A tím se dostáváme k zápletce. O co tam šlo?

Barbora: Její nejlepší kamarádka Eliška se měla vdávat. Problém byl, že ji nutili do sňatku s nemilovaným správcem, zatímco ona milovala lékaře z Prahy. Byla z toho úplně nešťastná.

Filip: A tady přichází na scénu Bára se svým plánem, že? Co vymyslela?

Barbora: Něco geniálního a zároveň trochu šíleného. Rozneslo se, že v lese, kudy správce chodí, straší. A Bára toho využila. Převlékla se za strašidlo a počkala si na něj.

Filip: Počkat, takže si zahrála na lesního ducha, aby vyděsila nápadníka? To je skvělé!

Barbora: Přesně tak! Pohrozila mu, že jestli nepřestane chodit za Eliškou, zle se mu povede. A on se tak bál, že utekl a už se neukázal.

Filip: To jí ale asi nemohlo jen tak projít, že? Vesničani na to přišli?

Barbora: Jasně, že přišli. A za trest ji zavřeli na noc do umrlčí komory na hřbitově. Měla se bát, ale Bára... ta se nebála. Pro ni to byla jen další noc.

Filip: Neuvěřitelná žena. A jak to celé dopadlo? Mělo to šťastný konec?

Barbora: Ten nejlepší. Ráno ji v komoře našel myslivec, který ji už dlouho tajně miloval. Místo aby se jí bál, obdivoval její odvahu a rovnou ji požádal o ruku. A Eliška? Ta si nakonec mohla vzít svého lékaře.

Filip: Takže to dobře dopadlo pro všechny statečné. Co je tedy hlavní myšlenkou, kterou si z toho máme vzít?

Barbora: Že být jiný neznamená být špatný. Němcová kritizuje předsudky a maloměšťáctví. A hlavně ukazuje, že žena může být stejně silná a odvážná jako muž. A to byla na svou dobu velmi pokroková myšlenka.

Filip: Skvělý vzkaz, který je důležitý i dnes. Takže Bára nebyla divá, byla prostě svá. A od odvahy jedné ženy se teď přesuneme dál.

Barbora: Přesně tak. A právě odvaha Boženy Němcové je skvělým můstkem k celému literárnímu směru, který v 19. století začal dominovat. Tím je realismus.

Filip: Realismus. To zní... no, reálně. Co si pod tím máme přesně představit?

Barbora: Přesně tak! Je to odvozené z latinského slova „realis“, což znamená věcný nebo skutečný. Cílem realismu je tedy zobrazovat svět takový, jaký je. Bez příkras, bez romantických snů. Je to vlastně takový protipól romantismu, který jsme tu měli předtím.

Filip: Takže konec s hrdiny na okrajích společnosti a bouřlivými láskami?

Barbora: Víceméně. Realismus se soustředí na typické postavy v typických situacích. Popisuje každodenní život, sociální problémy a lidské vztahy. A to všechno s co největší objektivitou.

Filip: Co se v té době dělo ve společnosti, že umělci najednou chtěli být tak „reální“?

Barbora: Byla to doba obrovských změn. Prudce se rozvíjely přírodní a technické vědy, což posilovalo víru v rozum a fakta. Zároveň ale rostla národnostní nesnášenlivost mezi Čechy a Němci.

Filip: To zní jako napjatá atmosféra.

Barbora: To tedy byla. V roce 1882 byla dokonce rozdělena Karlo-Ferdinandova univerzita na českou a německou část. A v roce 1890 vznikla Česká akademie věd. Bylo to období budování národní identity, ale i velkých sporů.

Filip: Jako třeba ty skandály s rukopisy?

Barbora: Přesně! Zpochybnění pravosti Rukopisu královédvorského a zelenohorského byla obrovská rána pro národní sebevědomí. A pak tu byla hilsneriáda, kde se T. G. Masaryk postavil proti antisemitismu. Byla to zkrátka složitá a dynamická doba.

Filip: A do toho všeho psala Božena Němcová, kterou považujeme za zakladatelku novodobé české prózy.

Barbora: Ano. Její život nebyl vůbec jednoduchý. Už v sedmnácti letech ji rodiče provdali za úředníka Josefa Němce. Manželství nebylo šťastné a ona prožila mnoho let v ponižující chudobě, často i o hladu.

Filip: Přesto dokázala napsat taková díla jako Babička nebo Divá Bára. To je neuvěřitelné.

Barbora: Je. Právě útěk do vzpomínek na dětství v Ratibořicích jí pomáhal přežít těžkou realitu. A díky tomu máme dnes tyhle klenoty české literatury.

Filip: Kdo další byl v té době výraznou osobností?

Barbora: Určitě Karel Havlíček Borovský. To nebyl jen spisovatel, ale hlavně novinář, kritik a v podstatě zakladatel české politické žurnalistiky.

Filip: Takže takový influencer 19. století?

Barbora: Dá se to tak říct! Byl redaktorem Pražských novin a pak založil vlastní Národní noviny. A nebál se psát tak, jak lidé mluvili. Používal hovorový jazyk, parodii, nadsázku... Byl neuvěřitelně čtivý a břitký.

Filip: To zní sympaticky. Máš nějaký příklad?

Barbora: Jasně! Třeba jeho slavná báseň Král Lávra. Je to v podstatě pohádka o irském králi, který má oslí uši a strašně se za ně stydí. Každého holiče, který ho ostříhá a tajemství zjistí, nechá popravit.

Filip: Klasický král. Velmi rozumné řešení.

Barbora: Přesně. Až jednou padne los na mladíka Kukulína. Ten krále ostříhá, tajemství udrží a stane se jeho osobním holičem. Jenže to tajemství ho tak tíží, že ho musí pošeptat do staré vrby.

Filip: A co se stalo pak?

Barbora: No, z té vrby si pak muzikanti udělali kolíčky k basám. A když začali na plese hrát, basa sama od sebe vyhrávala: „Král Lávra má oslí uši, král je ušatec!“

Filip: Takže tajemství bylo venku! To je skvělá pointa.

Barbora: A hlavně je to geniální kritika rakouského císaře Ferdinanda Dobrotivého. Havlíček využil pohádkový příběh, aby mohl kritizovat poměry, a přitom se vyhnul cenzuře. Kromě toho psal i krátké satirické básně, takzvané epigramy, kde si bral na paškál církev, stát i falešné vlastenectví.

Filip: Takže 19. století nebylo jen o románech a povídkách. Měli jsme tu i silnou žurnalistiku a poezii. Kdo další tvořil?

Barbora: Bylo toho opravdu hodně. V dramatu to byl třeba Ladislav Stroupežnický nebo Gabriela Preissová. Pak tu byla celá řada skvělých spisovatelů, kteří se zaměřovali na život v konkrétních regionech. Třeba Karel Václav Rais nebo Teréza Nováková.

Filip: A nesmíme zapomenout ani na Josefa Václava Friče.

Barbora: Přesně. Velký bojovník za českou samostatnost, který strávil velkou část života v exilu. Jak vidíš, byla to neuvěřitelně pestrá a zásadní epocha pro formování moderní české literatury.

Filip: Skvělé shrnutí. Takže jsme měli nástup realismu, břitkou politickou satiru a autory, kteří mapovali život po celé zemi. Zdá se, že jedním z největších děl, které symbolizuje lásku k venkovu a tradicím, je právě Babička.

Barbora: To rozhodně je. A myslím, že si zaslouží, abychom se na ni podívali mnohem podrobněji.

Filip: Skvěle. A když mluvíme o silných ženských postavách u Němcové, nemůžeme přeskočit Divou Báru. Jaká byla ona v porovnání s Babičkou?

Barbora: Úplně jiná. Bára byla silná, nezávislá a trochu divoká. A hlavně skvělá kamarádka. Když chtěli její přítelkyni Elšku provdat za starého správce, vymyslela plán.

Filip: Jaký plán?

Barbora: Převlékla se za strašidlo a správce vystrašila. Vesničané ji ale chytili a za trest musela strávit noc na hřbitově.

Filip: To zní jako dobrodružství! A co další postavy? Zmínila jsi Elšku.

Barbora: Ano, Elška byla její opak – drobná, naivní, ale věrná. A nesmíme zapomenout na psa Lišaje, Bářina nejlepšího společníka.

Filip: Dobře. Od venkovské idyly se teď přesuňme k něčemu ostřejšímu. Ke Karlu Havlíčkovi Borovskému.

Barbora: Přesně. Ten se s tím moc nemazal. Jeho Tyrolské elegie s humorem a ironií popisují jeho vlastní zatčení a deportaci do Brixenu. Kritizoval v nich absolutismus.

Filip: Psal tedy politickou satiru, ale schovanou do básní a pohádek?

Barbora: V podstatě ano. Třeba Král Lávra je pohádka o králi, který nechává popravit každého holiče, aby neprozradil jeho tajemství. Jasná narážka na cenzuru.

Filip: Takže jsme probrali nástup realismu, silné ženské hrdinky Němcové a břitkou satiru Havlíčka. Skvělý přehled, Báro, díky moc.

Barbora: Já taky děkuju. Byla to opravdu zásadní a pestrá epocha české literatury.

Filip: To rozhodně. Tak se mějte hezky a těšíme se na vás u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Na slyšenou!

Barbora: Na slyšenou!