Podcast na Běžná dětská onemocnění a péče

Kapitoly

Jak poznat nemocné dítě

Nachlazení – virus, nebo bakterie?

Kdy je teplota horečka

Fyzikální snižování horečky

Kdy volat lékaře?

Rýma od A do Z

Správná aplikace kapek a sprejů

Kašel a laryngitida

Dětské nemoci s vyrážkou

Pátá, šestá a sedmá nemoc

Paraziti: Nezvní hosté

Vnitřní paraziti a prevence

Akutní bronchitida

Průduškové astma

Průjem a hydratace

Bolesti břicha a kojenecké koliky

Kdy zvracení znamená pohotovost

Infekce močových cest

Pozor na spálu

Lékárnička pod zámkem

Výbava pro všechny případy

Klíčové shrnutí a rozloučení

Přepis

Karolína: Víte, co u zkoušky z pediatrie zaskočí osmdesát procent studentů? Rozpoznat ty úplně první, nenápadné příznaky nemoci u kojence. Hned vám ukážeme, jak na to, abyste to už nikdy nepřehlédli.

Jakub: Přesně tak. U staršího dítěte je to snazší, řekne si. Ale u novorozence? Tam musíte být detektivové. Posloucháte Studyfi Podcast.

Karolína: Dobře, Jakube, tak jaké jsou ty signály u nejmenších dětí?

Jakub: Hledejte hlavně odchylky od normálu. Jiný pláč, podrážděnost, odmítání jídla, nebo naopak apatie a ztráta zájmu o hru. Čím menší dítě, tím jsou příznaky méně specifické.

Karolína: Fajn. A co taková klasika jako nachlazení? To je jen rýma a kašel, ne?

Jakub: V podstatě ano. Jde o zánět horních cest dýchacích. Ale klíčové je rozlišit, jestli ho způsobil virus, nebo bakterie.

Karolína: Proč je to tak důležité?

Jakub: Protože na viry antibiotika nezabírají. To je jako snažit se hasit oheň zmrzlinou. Léčíme jen příznaky – teplotu, rýmu. A protože virů je spousta, můžete chytit rýmu klidně několikrát za zimu.

Karolína: Takže zmrzlinu si necháme na potom.

Jakub: Přesně tak. A s tím souvisí i teplota. Běžná je do 37,5 stupně.

Karolína: A kdy už mluvíme o horečce?

Jakub: Pozor, teplota může krátkodobě stoupnout i při divoké hře nebo pláči. Ale pokud je i po půlhodině v klidu nad 38 stupňů, má dítě horečku.

Karolína: Rozumím. Takže nepanikařit hned po prvním změření. Skvělé tipy. Pojďme se teď podívat na další časté problémy.

Jakub: Přesně. A kromě léků můžeme horečku srážet i takzvaně fyzikálně. To je první pomoc, než zaberou léky, nebo když je nechceme hned dávat.

Karolína: Tím myslíš třeba klasické zábaly? Ty si pamatuju z dětství... i když ne zrovna s láskou.

Jakub: To chápu. Ale jsou účinné, když se dělají správně. Dítě patří do postele, do klidu, jen pod lehkou přikrývku a hlavně hodně pít.

Karolína: A jak na ten správný zábal?

Jakub: Nejdůležitější je teplota vody. Musí být vlažná, kolem 25 stupňů. Nikdy ne ledová, to by byl pro tělíčko šok.

Karolína: Dobře, to je klíčová informace. Vlažná, ne ledová.

Jakub: Přesně tak. Namočíme osušku, pořádně vyždímáme a zabalíme dítěti jen hrudník a bříško. Ruce a nohy zůstanou volné.

Karolína: Aha, takže nebalit celé dítě jako mumii.

Jakub: Přesně. Žádné mumie. Pak jen přikrýt lehkou dekou a nechat působit tak 10 až 15 minut. Tohle můžeme zopakovat třikrát během dvou hodin.

Karolína: A k tomu samozřejmě nabízet tekutiny. Po lžičkách, vlažný čaj... aby se tělo nevysušilo.

Jakub: Přesně. Hydratace je absolutní základ. A k jídlu něco lehkého, co žaludek moc nezatíží.

Karolína: Dobře. Ale jsou určitě situace, kdy domácí péče nestačí. Kdy už je čas volat lékaře, nebo dokonce záchranku?

Jakub: Rozhodně. Jsou tu takzvané kritické příznaky, u kterých se nečeká. Například porucha vědomí, když je dítě apatické nebo nereaguje.

Karolína: To zní vážně.

Jakub: To taky je. Dále teplota nad 41 stupňů, křeče, opakované zvracení, nebo pokud dítě vůbec nemočí a odmítá pít. To je signál dehydratace.

Karolína: A co další varovné signály? Něco, co by rodiče neměli podcenit?

Jakub: Určitě. Všímejte si výrazné změny chování. A také periferního prokrvení – pokud má dítě promodralé končetiny nebo zrychlený puls, je něco špatně.

Karolína: Takže to shrnu: porucha vědomí, extrémní teplota, křeče, zvracení, dehydratace nebo promodrání. Tam neváhat a volat pomoc.

Jakub: Perfektně shrnuto. V těchto případech je lepší být přehnaně opatrný, než něco zanedbat.

Karolína: Pojďme teď na něco, co zná asi každý rodič. Věčná rýma. Co ji vlastně způsobuje?

Jakub: Ach ano, rýma. Nejčastěji je virová, způsobují ji rhinoviry nebo viry chřipky. Ale může být i bakteriální, to už bývá komplikace.

Karolína: A co neinfekční příčiny?

Jakub: Může to být alergie nebo třeba zvětšená nosní mandle, která brání správnému dýchání. To pak chce konzultaci s lékařem.

Karolína: Jak se vlastně šíří? Vím, že ve školce je to hned.

Jakub: Je to kapénková infekce. Stačí, když někdo mluví, kýchá... A samozřejmě se přenáší i z hraček a přímým kontaktem. Inkubační doba je krátká, jeden až čtyři dny.

Karolína: Proto je to ve školkách takový nekonečný příběh. Může se rýma nějak zkomplikovat?

Jakub: Bohužel ano. Nosní sliznice je propojená se sliznicí vedlejších nosních dutin. U dětí se tak z běžné rýmy snadno stane zánět vedlejších dutin nosních.

Karolína: A jak to poznám? Kdy už to není "jen" rýma?

Jakub: Pokud rýma trvá déle než týden, dítě si stěžuje na bolest hlavy, má hustý, často zabarvený sekret a ucpaný nos. Někdy se může objevit i otok kolem očí. To už je na návštěvu pediatra.

Karolína: A jak se rýma projevuje u těch úplně nejmenších miminek?

Jakub: U kojenců a batolat to často nejsou jen lokální příznaky. Může se přidat teplota, dráždivý kašel a hlavně potíže s krmením, protože nemůžou dýchat nosem.

Karolína: To dává smysl. Když nemůžou dýchat, nemůžou sát. A co zánět středního ucha? Ten s rýmou taky souvisí, že?

Jakub: Velmi úzce. Je to častá a bolestivá komplikace. Infekce se z nosohltanu dostane Eustachovou trubicí do středouší. Projevuje se hlavně v noci velkou bolestí a teplotou.

Karolína: Takže základem léčby rýmy je...?

Jakub: Udržet nos průchodný! U starších dětí to znamená smrkat, u malých musíme odsávat. Je to pro ně nepříjemné, ale naprosto klíčové.

Karolína: A co kapky a spreje z lékárny?

Jakub: První volbou by měly být solné roztoky nebo mořská voda. Ty sliznici zvlhčí a uvolní. Aplikovat se mohou i léky, které snižují otok sliznice, ale u nich pozor na délku užívání, většinou ne déle než týden.

Karolína: Když už jsme u toho, jak se vlastně správně aplikují kapky do nosu?

Jakub: Dobrá otázka, často se v tom chybuje. Důležité je kapky protřepat. Pokud jsou z lednice, ohřát je chvilku v dlani.

Karolína: A poloha dítěte?

Jakub: Aplikovat do vyčištěného nosu, takže nejdřív vysmrkat nebo odsát. Dítě by mělo ležet nebo mít zakloněnou hlavu. Kapátko zavedeme jen mělce do dírky, kápneme a to samé na druhé straně.

Karolína: A co sprej? Ten je asi jednodušší, ne?

Jakub: Ano, ale i tam je postup. Po vysmrkání si dítě druhou dírku zacpe prstem. S mírným předklonem a nádechem se zmáčkne aplikátor. Nezaklánět hlavu dozadu, jak to mnozí dělají.

Karolína: To je skvělý tip! Takže u spreje mírný předklon. Děkuji.

Jakub: Přesně. A od rýmy je jen krůček ke kašli. Kašel je vlastně obranný reflex, který má udržet dýchací cesty čisté.

Karolína: Ale není kašel jako kašel, že?

Jakub: Přesně tak. Rozlišujeme suchý, dráždivý kašel, kdy dítě nic nevykašlává. Ten je typický pro začátek onemocnění, třeba zánětu hrtanu, a bývá hodně štěkavý a chraplavý.

Karolína: Štěkavý kašel... to zní jako laryngitida.

Jakub: Ano, to je ono. Je to otok sliznice hrtanu a hlasivek. Objevuje se typicky v noci, dítě se probudí, nemůže se pořádně nadechnout a má písklavý nádech. Vypadá to dramaticky.

Karolína: Co v takové situaci dělat? To je asi na volání záchranky, ne?

Jakub: Pokud je dušnost výrazná, tak rozhodně volat 155. Než přijedou, je nutné zajistit, aby dítě dýchalo chladný, vlhký vzduch. V zimě otevřít okno a dítě teple oblečené nechat dýchat studený vzduch. V létě třeba vzduch z mrazáku.

Karolína: To je skvělá rada pro první pomoc! Chladný vzduch na otok.

Jakub: Ano. A pak je tu druhý typ kašle – vlhký, produktivní. Tam se tvoří hlen a dítě ho vykašlává. Tady naopak pomáhají léky, které hlen naředí a usnadní jeho odkašlání.

Karolína: A existuje ještě něco horšího než laryngitida?

Jakub: Ano, a je důležité to odlišit. Epiglotitida. To je život ohrožující bakteriální zánět hrtanové příklopky. Dítě má vysokou horečku, sípe, nesedí, ale je v předklonu, slintá, protože nemůže polykat, a lapá po dechu.

Karolína: Tak to zní opravdu hrozivě.

Jakub: To je. Tady se na nic nečeká, nezkouší se žádné domácí triky a okamžitě se volá 155. Dítěti se nesnažíme dívat do krku, mohli bychom způsobit úplné ucpání dýchacích cest.

Karolína: Dobře, to byly dýchací cesty. Pojďme teď na další velkou kapitolu – nemoci, které doprovází vyrážka. Ty jsou taky postrachem všech rodičů.

Jakub: Jistě. Začněme třeba planými neštovicemi. Vysoce nakažlivé virové onemocnění. Přenáší se vzduchem a dítě je infekční už dva dny před výsevem prvních pupínků.

Karolína: Takže v době, kdy nikdo nic netuší. Jak vyrážka vypadá?

Jakub: Jsou to takové červené puchýřky naplněné tekutinou. Objevují se postupně ve vlnách, takže na těle najdete různá stadia – čerstvé pupínky, puchýřky i zaschlé stroupky. Začínají často ve vlasech a na obličeji a šíří se dál.

Karolína: A prevence? Kromě toho, že se tomu člověk asi nevyhne.

Jakub: No, existuje nepovinné očkování. Jinak je to izolace, dokud nezaschne poslední puchýřek. Onemocnění naštěstí zanechává imunitu, i když virus v těle zůstává a v dospělosti se může reaktivovat jako pásový opar.

Karolína: Pak tu máme příušnice.

Jakub: Ano, další virové onemocnění. Projevuje se otokem slinných žláz, typicky před uchem. Nebezpečné jsou komplikace, jako zánět mozkových blan nebo u chlapců zánět varlat.

Karolína: Tady ale máme povinné očkování, že?

Jakub: Ano, je to součást kombinované vakcíny MMR proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Takže díky očkování už se s nimi naštěstí nesetkáváme tak často.

Karolína: A co ty očíslované nemoci? Pátá, šestá... někdy v tom mám zmatek.

Jakub: Není divu. Pátá nemoc se projevuje typickým motýlovitým zarudnutím v obličeji. Dítě má teplotu a pak se vyrážka rozšíří po těle. Zajímavé je, že v době, kdy se objeví vyrážka, už dítě není nakažlivé.

Karolína: To je dobré vědět! A šestá nemoc?

Jakub: Ta je typická pro kojence a batolata. Nejdřív má dítě dva až tři dny vysoké horečky, které najednou klesnou. A přesně v ten moment se osype drobnou růžovou vyrážkou na trupu.

Karolína: Takže nejdřív horečka, pak vyrážka. To je jasný signál.

Jakub: Přesně. A nakonec sedmá nemoc, známá jako "nemoc ruka-noha-ústa". To už název napovídá, kde hledat problém.

Karolína: To ano. Takže puchýřky v puse a na dlaních a chodidlech?

Jakub: Přesně. Je to vysoce infekční, často to chytí celé kolektivy ve školce. Léčba u všech těchto nemocí je hlavně symptomatická – srážet teplotu, zajistit tekutiny a klidový režim.

Karolína: Tak a teď téma, které asi nikdo nemá rád. Paraziti. Začněme třeba svrabem.

Jakub: Uf. Ano, svrab. Způsobuje ho roztoč zákožka svrabová. Vrtá si chodbičky v kůži, kam klade vajíčka. Projevuje se to úporným svěděním, hlavně v noci.

Karolína: A kde se nejčastěji objevuje?

Jakub: Zákožka má ráda jemnou kůži. Takže mezi prsty na rukou, v podpaží, v loketních jamkách, na hýždích. Šíří se přímým tělesným kontaktem nebo sdílením lůžkovin a ručníků.

Karolína: Jak se toho zbavit? To zní jako noční můra.

Jakub: Léčí se speciální mastí na předpis. Ale klíčová je hygiena. Všechno prádlo, lůžkoviny, ručníky vyprat na 60 stupňů, vyžehlit a ideálně pár dní nepoužívat. Co nejde vyprat, dát do igelitového pytle a nechat tak zákožky vyhladovět.

Karolína: Takže totální dekontaminace domácnosti.

Jakub: V podstatě ano. Vysát matrace, sedačky... je to práce, ale nutná. Jedině tak se zabrání opětovné nákaze.

Karolína: A co vši? Další oblíbený suvenýr ze školy v přírodě.

Jakub: Přesně. Veš dětská žije jen ve vlasech, saje krev a způsobuje svědění. Samička klade vajíčka, hnidy, které lepí na vlasy těsně u pokožky.

Karolína: Jaká je nejlepší léčba a prevence?

Jakub: V lékárně je spousta účinných šamponů a sprejů. Důležité je postup opakovat podle návodu, aby se zlikvidovaly i nově vylíhnuté vši. A prevence? Pravidelné prohlížení vlasů. Nic lepšího neexistuje.

Karolína: A co paraziti, které nevidíme na kůži? Mám na mysli střevní parazity, jako jsou roupy.

Jakub: Roup dětský je bohužel velmi častý. Dítě spolkne mikroskopická vajíčka, nejčastěji z neumytých rukou po toaletě nebo z kontaminovaných hraček.

Karolína: A jak se to projevuje?

Jakub: Typickým příznakem je svědění v oblasti konečníku, hlavně v noci. Samičky totiž v noci vylézají klást vajíčka. Dítě se škrábe, vajíčka se mu dostanou za nehty a cyklus se může opakovat.

Karolína: Takže si je dítě může přenášet samo na sebe. Jak z toho ven?

Jakub: Existují na to léky, sirupy nebo tablety. Ale opět je zásadní hygiena. Mýt si ruce po každé toaletě a před každým jídlem. Udržovat nehty nakrátko ostříhané.

Karolína: A musí se přeléčit celá rodina?

Jakub: Rozhodně se to doporučuje. Všichni členové domácnosti by měli podstoupit léčbu, i když nemají příznaky. A také je potřeba častěji uklízet, prát pyžama a lůžkoviny, aby se zničila všechna vajíčka, která mohou přežívat i několik týdnů.

Karolína: Páni, to byla spousta informací, Jakube. Od horečky přes kašel až po parazity. Klíčové je tedy pozorovat dítě, znát varovné signály a u mnoha věcí je základem prostá, ale důsledná hygiena.

Jakub: Naprosto přesně. Znalosti uklidňují a pomáhají jednat správně a včas. Není třeba panikařit, ale je dobré být připraven.

Karolína: Skvělé. Děkuji moc za vyčerpávající přehled. A příště se podíváme na další velkou oblast, a tou budou úrazy a první pomoc u dětí.

Jakub: Ještě než se pustíme do úrazů, pojďme se zastavit u jedné obrovské kapitoly. Respirační onemocnění. Třeba taková akutní bronchitida, zánět průdušek. To je klasika hlavně v zimě.

Karolína: Přesně. Začne to jako rýma a najednou se dítě dáví kašlem. Jak to poznáme?

Jakub: Typicky se po pár dnech rýmy přidá kašel. Nejdřív je suchý, dráždivý, ale pak se změní na vlhký a produktivní. Děti hleny často polykají, takže z toho mohou i zvracet.

Karolína: A co s tím? Musíme hned k lékaři?

Jakub: Většinou ne. Základem je klid, dostatek tekutin, vlhký vzduch a léky na vykašlávání. Jen při podezření na zápal plic se dělá rentgen.

Karolína: Dobře. A co když ten kašel zní… jinak? Třeba pískavě?

Jakub: To je varovný signál. Může jít o průduškové astma. To je záchvatovité zúžení průdušek, kdy dítě nemůže pořádně vydechnout. Výdech je prodloužený, namáhavý a doprovázený pískotem.

Karolína: To zní děsivě. Co mám v takové chvíli dělat?

Jakub: Hlavně klid. Dítě posaďte, uklidňujte ho. Pomáhá chladný, vlhký vzduch, takže klidně otevřete okno. Pokud je to první záchvat, vždy volejte pomoc. Jestli už má dítě inhalátor, samozřejmě ho podejte.

Karolína: Dobře, takže dýchání máme za sebou. Ale co další velký strašák rodičů... potíže s bříškem? Průjem, zvracení... to dokáže vyděsit.

Jakub: Přesně tak. Začněme průjmem. V podstatě je to jen častější stolice, která je řidší. Nic víc, nic míň.

Karolína: A co s tím? Hned nasadit nějakou dietu?

Jakub: Nejdůležitější věc, a to si pamatujte, je rehydratace. Tělo ztrácí tekutiny a ty musíme doplnit.

Karolína: Takže u miminek normálně dál kojit?

Jakub: Ano, určitě. U větších dětí, pokud pijí, nabízejte rehydratační roztoky z lékárny. Ty jsou na to stavěné.

Karolína: A jídlo? Kdy je bezpečné něco zkusit?

Jakub: Počkejte tak 6 až 12 hodin. Když dítě tekutiny toleruje, můžete zkusit něco lehkého. Banán, rýži, libové maso... nic dráždivého.

Karolína: Jsou nějaké varovné signály, kdy už to není jen "běžný" průjem?

Jakub: Jsou. Hlavně si všímejte kolikovitých bolestí, krve ve stolici, nebo pokud by dítě zvracelo a zvratky by měly nazelenalou barvu od žluči. To je okamžitě směr lékař.

Karolína: Zmínil jsi koliku. Bolest břicha je tak obecný pojem. Zvlášť u kojenců, kteří nám neřeknou, co je bolí.

Jakub: To je pravda. U kojenců do čtvrtého měsíce jsou typické takzvané koliky. Dítě je najednou neutišitelné, křičí, má nafouklé bříško...

Karolína: To znám. Ruce zaťaté v pěst, kope nožičkama... co to vlastně způsobuje?

Jakub: Často je to jen spolykaný vzduch. Třeba špatná technika krmení z lahvičky, hltavé pití, nebo i překrmování. Dítě je pak jako malý balónek, který potřebuje upustit.

Karolína: To je docela trefné přirovnání. Jak tomu balónku pomoct?

Jakub: Základem je klid u krmení. Dítě držte ve vzpřímenější poloze. A hlavně—a to je kritické—nechat ho po jídle pořádně odříhnout. Někdy pomůže i teplý obklad na bříško.

Karolína: Dobře. A teď to nejhorší—zvracení. To je vždycky alarmující. Kdy je to jen viróza a kdy už jde do tuhého?

Jakub: Zvracení je vždycky varovný signál. Může jít o obyčejnou infekci, ale taky může doprovázet život ohrožující stavy. Třeba zánět slepého střeva nebo zauzlení střev.

Karolína: Jak poznám zánět slepého střeva?

Jakub: Tady je pár indicií. Dítě bolí pravý podbřišek. Bolest se zhorší, když na místo jemně zatlačíte a pak ruku rychle oddálíte. K tomu se přidá teplota, zvracení a dítě často chodí v mírném předklonu.

Karolína: A to zauzlení střev? To zní hrozivě.

Jakub: To taky je. Tam je bolest prudká, může být krev ve stolici a pozor—zvratky jsou zelené, někdy můžou dokonce obsahovat stolici. To je absolutní stopka a okamžitý výjezd na pohotovost.

Karolína: Páni. Takže klíčové je všímat si detailů. Nejenom *že* dítě zvrací, ale *co* zvrací a jaké další příznaky k tomu má.

Jakub: Přesně tak. Pokud si nejste jistí, je vždycky lepší nechat to zkontrolovat. Lepší jedna zbytečná návštěva lékaře než jedna promeškaná.

Karolína: To je skvělá rada. Děkuji, Jakube. Tohle téma je sice náročné, ale je zásadní vědět, na co si dát pozor. A teď se od bříška přesuneme k něčemu úplně jinému...

Jakub: Ano, a u toho bříška vlastně trochu zůstaneme, jen se posuneme o kousek níž. K močovým cestám a důležitosti pitného režimu.

Karolína: To je velké téma. Co je tam nejčastější problém, kromě toho, že děti nechtějí pít?

Jakub: Přesně. A to vede k infekcím. Musíme rozlišit dva typy. Infekce dolních cest, cystitida, postihuje měchýř. To je to klasické pálení při močení a bolest břicha.

Karolína: A ten druhý typ?

Jakub: Ten je horší. To je pyelonefritida, infekce horních cest. Ta už zasahuje ledviny a je to vážnější stav. Léčba je vždy antibiotika a hlavně – dostatek tekutin.

Karolína: Takže zase platí, že prevence pitím je základ. A když už mluvíme o bakteriálních infekcích, co dalšího bychom měli znát?

Jakub: Určitě spálu. To je onemocnění způsobené streptokokem. Začíná jako angína, ale má specifické projevy.

Karolína: A jaké to jsou?

Jakub: Dítě má takzvaný malinový jazyk. Během pár dnů se pak objeví vyrážka, která se šíří od podbřišku na trup. V obličeji jsou rudé tváře, ale okolí úst zůstává bledé.

Karolína: Malinový jazyk, to zní skoro roztomile... i když asi není.

Jakub: Vůbec ne. Neléčená spála totiž může poškodit srdce a ledviny. Přenáší se vzduchem a inkubační doba je jen pár dnů, takže reakce musí být rychlá.

Karolína: Rozumím. Další důležitá věc na náš seznam. Díky, Jakube. Od bakterií teď zamíříme k něčemu úplně jinému.

Jakub: A když už mluvíme o rychlých reakcích, to nás přivádí k poslednímu, ale možná nejdůležitějšímu tématu: první pomoci.

Karolína: Přesně tak. Základem všeho je dobře vybavená lékárnička. Co je u ní nejdůležitější?

Jakub: Mít ji přehledně uspořádanou a hlavně pod zámkem, mimo dosah dětí. A samozřejmě pravidelně, aspoň jednou za půl roku, kontrolovat data expirace. Prošlé léky pak odneste do lékárny.

Karolína: To dává absolutní smysl. Bezpečnost na prvním místě.

Jakub: Přesně tak. A co se týče obsahu, základem je dezinfekce, různé druhy náplastí, sterilní gázové čtverečky a obvazy. Pak taky izotermická fólie, jednorázové rukavice a nůžky.

Karolína: To zní spíš jako výbava pro polní nemocnici!

Jakub: Je toho dost, ale nikdy nevíš. Ale tady je ta klíčová věc, a to si zapište: dětská skupina nemá ze zákona povinnost podávat dětem jakékoliv léky, ani ty volně prodejné.

Karolína: Wow, to je opravdu zásadní informace, kterou musí každý znát. Díky za ni.

Jakub: Rádo se stalo. Celkově je dnešní poselství jasné: buďte připravení, ne vyděšení.

Karolína: Přesně tak. Informovanost je vaše největší výhoda. Doufáme, že vám dnešní díl pomohl získat jistotu. Děkujeme, že jste poslouchali.

Jakub: Mějte se krásně a na slyšenou příště!

Karolína: Na slyšenou u dalšího dílu Studyfi Podcastu!