Albert Camus - Cizinec - rozbor díla
Délka: 3 minut
Proč je Cizinec tak šokující?
Život a absurdní smrt
Děj bez emocí
Soud a rozsudek
Camusův odkaz
Eliška: Přemýšleli jste někdy o tom, že by vás soudili ne za to, co jste udělali, ale za to, co jste necítili? Že by vaše největší provinění bylo to, že jste nebrečeli na pohřbu vlastní matky?
Matěj: Přesně o tomhle je dnešní téma. Vítejte u Studyfi Podcastu, kde rozebíráme literární klasiky tak, abyste jim rozuměli. Dnes se ponoříme do světa Alberta Camuse a jeho slavné novely Cizinec.
Eliška: Takže, Matěji, kdo vlastně byl Albert Camus? Většina lidí si ho spojí s existencialismem, ale co víc?
Matěj: Byl to francouzský spisovatel a filozof, ale narodil se v Alžíru. Vyrůstal ve velké chudobě, což ho dost ovlivnilo. Vystudoval filozofii a chvíli byl i v komunistické straně, ale asi po roce odešel. Očividně se neshodli.
Eliška: A pak se vrhl na psaní, že? Během druhé světové války se v Paříži zapojil do protifašistického hnutí. To zní jako život plný zvratů.
Matěj: Přesně tak. Po válce se stal velkým kritikem francouzské koloniální politiky a v roce 1957 získal Nobelovu cenu za literaturu. Jeho život skončil stejně absurdně jako jeho díla – zemřel při autonehodě.
Eliška: A dokonce se spekulovalo, že to mohla být práce sovětské KGB! To je námět na další podcast.
Matěj: To rozhodně. Ale pojďme k tomu existencialismu. Tenhle směr se zaměřuje na jedince, jeho pocity úzkosti, izolace a na to, jak čelí mezním situacím. A Cizinec je toho dokonalým příkladem.
Eliška: Dobře, tak pojďme na ten slavný příběh. Děj začíná smrtí matky hlavního hrdiny, Meursaulta. Ale on... on vůbec netruchlí.
Matěj: Vůbec. Jede na pohřeb, ale neprojeví ani špetku lítosti. A hned druhý den se seznámí s dívkou Marií, jdou plavat, do kina... a začnou spolu chodit.
Eliška: Což mu společnost později u soudu pořádně spočítá. Pak se zaplete se svým sousedem Raymondem, který má problémy s bývalou přítelkyní a jejími arabskými přáteli.
Matěj: A tady se to komplikuje. Parta se dostane do rvačky na pláži. Raymond je zraněn. Meursault se pak na pláž vrací sám, potká jednoho z těch Arabů a v oslepujícím slunci ho bez zjevného důvodu zastřelí.
Eliška: A ne jednou. Vystřelí ještě čtyřikrát do nehybného těla. To je ten klíčový moment. Ale u soudu se to celé zvrtne, že?
Matěj: Naprosto. Víc než vražda samotná se řeší Meursaultova osobnost. Jeho chování na pohřbu matky, jeho vztah s Marií... Všechno je vnímáno jako důkaz jeho bezcitnosti.
Eliška: Protože nehraje tu společenskou hru a neprojevuje emoce, které se od něj očekávají. Je odsouzen k smrti v podstatě za to, že je „cizincem“ ve společnosti.
Matěj: A on to přijímá. Dokonce odmítne kněze, protože v Boha nevěří. Čeká na smrt jako na jediné východisko ze světa, kterému nerozumí a který nerozumí jemu.
Eliška: Ten styl psaní je taky specifický. Krátké, strohé věty, ich-forma. Čtenář je v Meursaultově hlavě, ale zároveň je od něj úplně odtažitý.
Matěj: Přesně. Je to chladné a objektivní. Camus napsal i další skvělá díla, jako román Mor nebo Pád. A hodně se blíží třeba Franzi Kafkovi a jeho Procesu.
Eliška: Takže hlavní myšlenka Cizince je... co? Absurdita lidské existence?
Matěj: Ano. Je to příběh člověka, který je ochoten zemřít pro pravdu, aniž by byl hrdinou. Odmítá lhát jen proto, aby se zalíbil společnosti. To je to, co dělá knihu tak silnou i dnes.
Eliška: Děkujeme, že jste poslouchali Studyfi Podcast. Snad jsme vám Camuse a jeho Cizince trochu přiblížili.
Matěj: Mějte se fajn a u příštího dílu na slyšenou!