Podcast na Akční umění a avantgarda 20. století
Akční umění a avantgarda 20. století: Rozbor, díla, umělci
Podcast
Umění 20. století: Když se z plátna stane akce0:00 / 3:40
0:001:00 zbývá
KláraVětšina lidí si myslí, že umění patří zarámované na zeď v galerii. Ale co kdybych vám řekla, že ve 20. století se největší umělecká díla odehrávala na ulici, v přírodě nebo se jím stalo samotné lidské tělo?
MatějPřesně tak. Umění přestalo být jenom věc, na kterou se díváme. Stala se z něj akce, událost, zážitek. To je obrovská změna oproti všemu, co bylo předtím.
Umění 20. století: Když se z plátna stane akce
Délka: 3 minut
Kapitoly
Od pisoáru k umění
Land art: Umění v krajině
Happening a Body Art
Co si odnést k maturitě
Přepis
Klára: Většina lidí si myslí, že umění patří zarámované na zeď v galerii. Ale co kdybych vám řekla, že ve 20. století se největší umělecká díla odehrávala na ulici, v přírodě nebo se jím stalo samotné lidské tělo?
Matěj: Přesně tak. Umění přestalo být jenom věc, na kterou se díváme. Stala se z něj akce, událost, zážitek. To je obrovská změna oproti všemu, co bylo předtím.
Klára: Tohle je Studyfi Podcast.
Klára: Dobře, Matěji, tak co si pod tím „akčním uměním“ máme přesně představit? To zní… dost abstraktně.
Matěj: Vůbec ne. Představ si Marcela Duchampa. V roce 1917 vzal obyčejný pisoár, otočil ho, podepsal a nazval ho „Fontána“. A prohlásil to za umění.
Klára: Počkat, pisoár? Jako vážně?
Matěj: Naprosto vážně! Nešlo mu o to, aby vytvořil něco krásného. Chtěl šokovat a donutit lidi přemýšlet: „Co je to vlastně umění? A kdo o tom rozhoduje?“ Tím v podstatě otevřel dveře všemu, co přišlo potom.
Klára: Takže umělcům přestaly stačit galerie a ateliéry. Kam se vydali dál?
Matěj: Přesně tak, vydali se ven! Tím vznikl takzvaný land art, neboli umění v krajině. Nejznámějšími tvůrci byli manželé Christo a Jeanne-Claude. Ti prosluli empaketážemi, tedy balením věcí.
Klára: Balením? Jakože balili dárky?
Matěj: Skoro. Ale v mnohem větším měřítku. V roce 1995 třeba kompletně zabalili budovu německého Reichstagu do stříbrné látky. Nebo vytvořili projekt The Floating Piers v Itálii, kde lidé mohli doslova chodit po vodě po plovoucích molech.
Klára: Páni, to musel být neuvěřitelný zážitek! Vidět to na vlastní oči…
Matěj: A o to přesně šlo. O ten zážitek. Ta díla byla dočasná, existovala jen pár týdnů a pak zmizela. Zůstaly jen fotky a vzpomínky.
Klára: A co ty akce na ulici, o kterých jsi mluvil na začátku?
Matěj: To je happening. Předchůdcem byl u nás třeba Vladimír Boudník, který už po válce dělal akce na ulici. Ale celosvětově to proslavil třeba Allan Kaprow. Happening nemá scénář, je to spíš improvizovaná událost, do které se zapojují i diváci.
Klára: Takže už nejsi jen pasivní divák, ale stáváš se součástí díla.
Matěj: Přesně! A nejextrémnější formou je pak body art, kde umělec používá jako materiál své vlastní tělo. To už je ale kapitola sama pro sebe. Důležité je si pamatovat ten princip: umění jako proces, ne jako hotový produkt.
Klára: Pojďme to tedy na závěr shrnout. Co je nejdůležitější si z dneška zapamatovat?
Matěj: Že umění 20. století rozbilo představu, že umělecké dílo musí být obraz nebo socha. Klíčové je akční umění, kde se důraz přesunul z objektu na proces a zážitek. Zapamatujte si jména jako Marcel Duchamp, Christo a Jeanne-Claude a z českých třeba Milan Knížák.
Klára: Super. Takže umění není jen to, co visí na zdi. Díky moc, Matěji!
Matěj: Není za co. Nebojte se o tom přemýšlet, o tom to celé je. Mějte se!
Klára: Mějte se hezky a držíme palce u studia.