Podcast on Hitler's Rise to Power

Kapitoly

Překvapivý začátek

Proč byli lidé zoufalí?

Hitlerova změna strategie

Politická hra o trůny

Krok 1: Požár Reichstagu

Krok 2: Zmocňovací zákon

Krok 3: Noc dlouhých nožů

Poslední krok k moci absolutní

Shrnutí a závěr

Přepis

Tom: Co kdybych ti řekl, že jen pár měsíců předtím, než se Hitler stal německým diktátorem, byla jeho politická kariéra prohlášena za mrtvou?

Sophie: Zní to jako vtip, že? Ale je to naprostá pravda. V listopadu 1932 nacisté ztratili ve volbách dva miliony hlasů. Všichni si mysleli, že je s ním konec. Hitler prý dokonce uvažoval o sebevraždě.

Tom: Jak se tedy proboha z téměř politické mrtvoly stal kancléřem za pouhé dva měsíce? To nedává smysl.

Sophie: A přesně o tom si dnes budeme povídat. Je to příběh plný politických intrik, strachu a fatálních chyb. Posloucháte Studyfi Podcast.

Tom: Dobře, Sophie, tak pojďme na začátek. Proč by vůbec někdo volil extremistu jako Hitler?

Sophie: Skvělá otázka. Musíme se vžít do situace v Německu na počátku 30. let. Bylo to jedno velké zoufalství. Po krachu na Wall Street v roce 1929 zasáhla Německo obrovská hospodářská krize.

Tom: To byly ty americké půjčky, že? Najednou je chtěli zpátky.

Sophie: Přesně. Německá ekonomika se zhroutila. Představ si, že více než třetina lidí byla bez práce. Přes 35 % nezaměstnanost! A vláda? Ta byla naprosto bezradná.

Tom: To je ta Výmarská republika, o které se učíme?

Sophie: Ano. Byla to velmi demokratická vláda, ale to znamenalo, že byla také velmi pomalá. Než se na něčem dohodli, situace se zhoršila. Kancléři Brüningovi se dokonce přezdívalo „Hladový kancléř“, protože místo pomoci lidem snižoval sociální dávky.

Tom: Au. Takže lidé ztratili víru v demokracii.

Sophie: Úplně. A do toho všeho se báli komunistů. Na ulicích probíhaly bitky mezi komunisty a policií. Majitelé firem, farmáři a střední třída se děsili toho, co se dělo v Sovětském svazu, kde Stalin zabavoval majetek a zabíjel lidi.

Tom: A nacisté toho využili.

Sophie: Přesně tak. Přišli a řekli: „My v tom uděláme pořádek.“ Jejich polovojenské jednotky SA a SS vypadaly jako symbol řádu v chaosu. A hlavně, Hitler nabídl lidem jednoduché viníky pro všechny jejich problémy: Židy, politiky, kteří podepsali Versailleskou smlouvu, a celou Výmarskou vládu.

Tom: Ale Hitler se nepokusil o převrat už dříve? Ten Pivní puč v Mnichově?

Sophie: Ano, v roce 1923. A totálně to selhalo. Skončil ve vězení. Ale právě tam mu došlo něco klíčového.

Tom: Co to bylo?

Sophie: Že moc nemůže získat silou. Že musí systém zničit zevnitř. Rozhodl se vyhrát volby legálně a pak demokracii odstranit. Napsal o tom ve své knize *Mein Kampf*.

Tom: Takže změnil taktiku. Na koho se zaměřil?

Sophie: Zjistil, že dělníky moc nezíská, ti se měli relativně dobře. Ale farmáři? Ti měli obrovské problémy a tvořili 35 % populace. Nacisté jim slíbili pomoc a mluvili o „krvi a půdě“ – o tom, že farmáři jsou základem čisté árijské rasy.

Tom: To zní… dost dramaticky.

Sophie: To ano. Ale fungovalo to. Farmáři také nesnášeli morální úpadek velkých měst, jako byl Berlín, a líbily se jim tradiční hodnoty, které nacisté prosazovali.

Tom: A co propaganda?

Sophie: Tu dostal na starost mistr manipulace, Joseph Goebbels. Používal plakáty, rádio, letáky. Hitler byl skvělý řečník, cestoval letadlem, což působilo moderně, a zároveň mluvil o starých dobrých časech. Používali jednoduchá hesla, která se nedala moc kritizovat, a dokonce otevírali polévkové kuchyně pro nezaměstnané.

Tom: Takže si kupovali podporu.

Sophie: Dalo by se to tak říct. Vytvářeli dojem, že jsou jediní, kdo se o lidi opravdu zajímá.

Tom: Dobře, takže lidé byli zoufalí, nacisté měli dobrou kampaň… a to vedlo k volbám v roce 1932.

Sophie: Přesně. V červenci 1932 se nacisté stali nejsilnější stranou v parlamentu, Reichstagu. Získali 230 křesel. Podle pravidel se měl Hitler stát kancléřem.

Tom: Ale nestal se, že?

Sophie: Ne. Starý prezident Hindenburg ho nenáviděl. Odmítl ho jmenovat a místo něj nechal u moci Franze von Papena. Jenže von Papen neměl v parlamentu podporu a nedokázal nic prosadit. Takže se musely konat nové volby.

Tom: To jsou ty volby z listopadu 1932, o kterých jsi mluvila na začátku.

Sophie: Ano! A tady přichází ten zvrat. Nacisté ztratili 38 křesel. Pořád byli nejsilnější stranou, ale vypadalo to, že jejich popularita klesá. Všichni si oddechli a mysleli si, že nebezpečí je zažehnáno.

Tom: Tak co se stalo pak?

Sophie: Hindenburg znovu odmítl jmenovat Hitlera. Místo něj se kancléřem stal Kurt von Schleicher. Ale i on vydržel jen měsíc. Politický systém byl v troskách. Žádná vláda nemohla fungovat. Demokracie v podstatě umírala.

Tom: A tehdy přišel ten tajný plán.

Sophie: Přesně. V lednu 1933 se von Papen, ten kancléř předtím, tajně sešel s Hindenburgem, průmyslníky a armádními vůdci. A přišli s plánem.

Tom: Dej Hitlera do vlády, ale obklop ho svými lidmi, aby ho kontrolovali?

Sophie: Bingo. Nabídli Hitlerovi post kancléře. Mysleli si: „Bude mít jen pár nacistů ve vládě. My, konzervativci, budeme mít většinu. Co by se mohlo pokazit?“ Byla to jedna z největších politických chyb v historii.

Tom: Takže 30. ledna 1933 se Hitler stává kancléřem. Ale ještě nemá absolutní moc, že?

Sophie: Správně. Chtěl absolutní většinu v parlamentu, tak okamžitě vyhlásil nové volby na březen. A pak, necelý týden před volbami, se stalo něco… velmi výhodného.

Tom: Požár Reichstagu, budovy parlamentu.

Sophie: Ano. V noci 27. února začala budova hořet. Na místě byl chycen mladý holandský komunista. Hitler okamžitě využil situace a obvinil komunisty, že se snaží o revoluci.

Tom: Což lidi vyděsilo.

Sophie: Přesně. A Hitler na základě toho přesvědčil prezidenta Hindenburga, aby mu dal mimořádné pravomoci na ochranu státu. Tyto pravomoci mu umožnily zatýkat komunisty, rušit jejich schůze a zavírat jejich noviny.

Tom: Ale zapálili to opravdu komunisté?

Sophie: To je velká otázka. Mnoho historiků věří, že to udělali sami nacisté, aby měli záminku. Hermann Göring se tím prý o několik let později dokonce chlubil.

Tom: Takže ve volbách v březnu 1933 nacisté díky téhle propagandě vyhráli?

Sophie: Skoro. Získali 44 %, což stále nebyla absolutní většina. Ale Hitlerovi to stačilo k dalšímu kroku. Chtěl prosadit takzvaný Zmocňovací zákon.

Tom: Co to bylo?

Sophie: Byl to zákon, který mu v podstatě dával právo vydávat zákony bez souhlasu parlamentu po dobu čtyř let. Dělal z něj diktátora.

Tom: A parlament s tím souhlasil? Proč by to dělali?

Sophie: Nesouhlasil by. Ale Hitler použil zastrašování. Během hlasování obklopili budovu parlamentu jeho ozbrojenci z SA a SS. Komunističtí poslanci byli buď ve vězení, nebo se skrývali, takže nemohli hlasovat. Jen sociální demokraté hlasovali proti. Zákon prošel.

Tom: A to byl konec demokracie.

Sophie: V podstatě ano. Během pár měsíců zakázal všechny ostatní politické strany a Německo se stalo státem jedné strany.

Tom: Takže Hitler měl moc, zbavil se politických oponentů… ale ještě mu někdo stál v cestě?

Sophie: Paradoxně ano. Jeho vlastní lidé. Konkrétně Ernst Röhm, velitel SA. SA byla obrovská organizace se čtyřmi miliony členů – takoví pouliční rváči. A Röhm chtěl, aby se SA stala druhou německou armádou.

Tom: To se asi nelíbilo skutečné armádě, co?

Sophie: Vůbec ne. Armáda Röhmem a jeho „chuligány“ opovrhovala. A Hitler armádu potřeboval na své straně. Navíc se začal bát, že je Röhm příliš mocný a mohl by ho ohrozit.

Tom: Takže se ho rozhodl zbavit.

Sophie: Radikálně. V noci z 29. na 30. června 1934, známé jako Noc dlouhých nožů, nechal Hitler zavraždit Röhma a asi 400 dalších představitelů SA. Byla to brutální čistka ve vlastních řadách.

Tom: Tím si tedy zajistil loajalitu armády.

Sophie: Přesně tak. Ukázal jim, že si vybral je, a ne SA.

Tom: Zbýval už jen jeden člověk, který stál nad Hitlerem – prezident Hindenburg.

Sophie: Ano. A ten byl už velmi starý a nemocný. V srpnu 1934 Hindenburg zemřel.

Tom: A Hitler toho okamžitě využil.

Sophie: Okamžitě. Použil Zmocňovací zákon, aby sloučil funkci kancléře a prezidenta. Vytvořil si novou pozici: *Führer*, tedy vůdce a říšský kancléř. Absolutní vládce.

Tom: A armáda?

Sophie: Donutil armádu, aby mu složila osobní přísahu věrnosti. Ne přísahu Německu nebo ústavě, ale přímo jemu, Adolfu Hitlerovi. Na oplátku slíbil masivní investice do zbrojení. A tím to bylo hotové.

Tom: Takže když si to shrneme… Hitler se nedostal k moci jedním velkým převratem.

Sophie: Vůbec ne. Byl to proces. Za prvé, využil zoufalství lidí po hospodářské krizi a jejich strachu z komunismu. Za druhé, dostal se k moci legálně díky politickým machinacím a chybám svých oponentů, kteří ho podcenili.

Tom: A za třetí, jakmile byl u moci, systematicky a naprosto bezohledně zničil všechny, kdo mu stáli v cestě – od politických stran až po své vlastní spojence.

Sophie: Přesně tak. Je to děsivá ukázka toho, jak rychle může demokracie padnout, když lidé ztratí naději a jsou ochotni naslouchat extremistickým slibům.

Tom: Děkujeme, Sophie, za skvělé vysvětlení. A děkujeme i vám, že jste poslouchali. Usmějte se na nás u dalšího dílu Studyfi Podcast.