Podcast on English Noun Pluralization Rules

Kapitoly

Úvod do plurálu

Pravidelné plurály: výslovnost a pravopis

Nepravidelné plurály: anglické zvláštnosti

Plurály z cizích jazyků

Neměnné a složené podstatné jména

Nulové plurály a shrnutí

Fun with Loanwords

Always Singular, Always Plural

Complicated Compounds

The Zero Plural Mystery

Přepis

James: Představte si studentku Annu. Píše esej o svých oblíbených komiksových postavách. Dojde k větě: „Mnoho hrdinů čelí obtížným rozhodnutím.“ Ale když napíše slovo „heroes“, její textový editor ho podtrhne červenou vlnovkou a navrhne „heros“. A Anna si říká... počkat, které je správně? A proč je to tak matoucí?

Lily: Tenhle pocit zná asi každý, kdo se učí anglicky. Zrovna když si myslíte, že jste na to přišli, objeví se slovo jako „potato“ a vy si nejste jistí, jestli je množné číslo „potatos“ nebo „potatoes“.

James: Přesně tak! A přesně proto se dnes ponoříme do světa anglických plurálů. Toto je Studyfi Podcast.

James: Takže, Lily, kde začneme? Vypadá to jako minové pole výjimek.

Lily: Trochu ano, ale nebojte se, provedeme vás tím. Základní rozdělení je vlastně docela jednoduché. Většina podstatných jmen má pravidelný plurál. To je ta jednoduchá část, kdy prostě přidáte -s.

James: Jako „cat“ se změní na „cats“ nebo „book“ na „books“. To zvládnu.

Lily: Přesně. Těm říkáme pravidelné plurály. Pak je tu ale menší, ale o to záludnější skupina, která má nepravidelný plurál. A tam se skrývá ta pravá „zábava“.

James: Dobře, začněme tedy s těmi pravidelnými. Říkáš, že jen přidáme -s, ale co výslovnost? To není vždycky jen zvuk /s/, že?

Lily: Skvělý postřeh! Výslovnost koncovky -s závisí na posledním zvuku slova v jednotném čísle. Máme tři možnosti. Zaprvé, pokud slovo končí na sykavku, jako /s/, /z/ nebo /č/, přidáme celou slabiku /iz/. Třeba „bus“ je „buses“ /basiz/ nebo „watch“ je „watches“ /wočiz/.

James: Aha, takže to je důvod, proč to zní jinak. Co další dvě možnosti?

Lily: Pokud slovo končí na jakoukoli jinou neznělou souhlásku, jako /p/, /t/ nebo /k/, vyslovíme koncovku jako /s/. Například „cups“ nebo „cats“.

James: A ta poslední je tedy pro všechno ostatní?

Lily: Přesně tak. Pokud slovo končí na znělou souhlásku, jako /b/, /d/, /g/, nebo na samohlásku, vyslovíme koncovku jako /z/. Takže máme „dogs“, „boys“ nebo „cars“. Zní to složitě, ale ve skutečnosti to děláme naprosto přirozeně, aby se nám to lépe vyslovovalo.

James: To dává smysl. A co pravopis? Tam jsou taky nějaké chytáky, že? Zvlášť se slovy na -o a -y.

Lily: Jistě. Většina slov prostě přidá -s. Ale pokud slovo končí na sykavku, píšeme -es, jako v „boxes“ nebo „bushes“. U slov končících na -o je to trochu loterie.

James: Loterie? To nezní moc povzbudivě.

Lily: No, třeba „pianos“ a „radios“ mají jen -s. Ale „potatoes“ a „tomatoes“ mají -oes. A aby to bylo ještě zajímavější, slova jako „volcanoes“ mohou mít obě varianty, i když moderní angličtina se přiklání k jednoduššímu -os.

James: A co to -y? Pamatuju si nějaké pravidlo se souhláskami.

Lily: Ano! Pokud před -y stojí souhláska, změní se -y na -i a přidá se -es. Třeba „sky“ se změní na „skies“. Ale pokud je před -y samohláska, jako ve slově „boy“ nebo „toy“, -y zůstává a jen se přidá -s. Takže „boys“ a „toys“.

James: Dobře, to byly ty „jednoduché“ případy. Teď se pojďme podívat na ty podivíny. Co třeba „man“ a „men“ nebo „foot“ a „feet“?

Lily: To je skvělá skupina! Říká se tomu mutace nebo přehláska, což je pozůstatek ze staré angličtiny. Sedm běžných podstatných jmen mění svou samohlásku. Máme „man“ - „men“, „woman“ - „women“, „foot“ - „feet“, „tooth“ - „teeth“, „goose“ - „geese“, „mouse“ - „mice“ a „louse“ - „lice“.

James: Počkat, takže když chci mluvit o několika myších od počítače, řeknu „mouses“?

Lily: Přesně! To je skvělá výjimka z výjimky. Když se změní význam slova, pravidlo se často neuplatní. Takže tři postavičky Mickey Mouse jsou „three Mickey Mouses“. Stejně jako když někoho nazvete „louse“ (hnusák), v množném čísle řeknete „You louses!“ a ne „lice“.

James: To je neuvěřitelné. Angličtina je prostě plná překvapení. Co další nepravidelnosti?

Lily: Pak máme pár slov, která přidávají koncovku -en. Nejznámější jsou „ox“ - „oxen“ a „child“ - „children“. A také „brother“ - „brethren“, i když to se dnes používá spíš v náboženském nebo formálním kontextu.

James: A co slova jako „wife“ nebo „leaf“? Tam se mění „f“ na „v“.

Lily: Ano, to je další skupina. Několik slov končících na -f nebo -fe mění tuto souhlásku na -v a přidávají -es. Takže „wife“ - „wives“, „half“ - „halves“, „leaf“ - „leaves“. Ale pozor, není to pravidlo pro všechna slova na -f! Třeba „roofs“ nebo „chiefs“ zůstávají.

James: Takže hokejový tým Toronto Maple Leafs je vlastně gramatická anomálie?

Lily: Přesně tak! Měli by být Maple Leaves, ale v názvech a vlastních jménech si gramatika často bere dovolenou.

James: Dobře, a co slova, která angličtina převzala z jiných jazyků? Jako z latiny nebo řečtiny. Tam je to úplný chaos, ne?

Lily: Je to spíš takové muzeum jazyků. Některá slova si ponechala svůj původní cizí plurál, některá přijala anglický pravidelný plurál a některá mají obě možnosti. Neexistují žádná pevná pravidla, člověk se to musí naučit.

James: Dej nám pár příkladů. Co třeba slova z latiny?

Lily: Z latiny je jich spousta. Třeba koncovka -us se mění na -i. Takže „stimulus“ se mění na „stimuli“, „fungus“ na „fungi“. Koncovka -a se mění na -ae, jako v „larva“ - „larvae“. A koncovka -um se mění na -a. To je velmi časté: „medium“ - „media“, „bacterium“ - „bacteria“, „curriculum“ - „curricula“.

James: Aha, takže „media“ je vlastně množné číslo! Proto se říká „the media are...“ a ne „the media is...“.

Lily: Přesně tak! I když v moderní hovorové angličtině se to někdy zjednodušuje. U některých slov existují obě formy a mají různý význam. Třeba „formulas“ je pro matematické vzorce, zatímco „formulae“ je formálnější, vědecký termín. Nebo „(spirit) mediums“ versus „(mass) media“.

James: A co řecká slova jako „crisis“ nebo „phenomenon“?

Lily: Ty jsou taky klasika. Koncovka -is se mění na -es. Takže máme „crisis“ - „crises“ nebo „analysis“ - „analyses“. A řecká koncovka -on se mění na -a. Takže „phenomenon“ se mění na „phenomena“ a „criterion“ na „criteria“.

James: Páni. To je hodně k zapamatování. Je to skoro jako by se člověk musel učit latinu a řečtinu zároveň.

Lily: Trochu ano. Ale je to fascinující pohled do historie jazyka. Každé to slovo s sebou nese kousek svého původu.

James: Existují nějaká slova, která vůbec nemají množné číslo? Nebo naopak, jenom množné?

Lily: Ano, říkáme jim neměnná podstatná jména. Některá jsou vždy v jednotném čísle, i když končí na -s. Klasický příklad je „news“. Říkáme „The news is bad“, ne „are bad“. Patří sem i názvy některých nemocí jako „measles“ (spalničky) nebo předmětů jako „physics“ a „mathematics“.

James: A ta, co jsou jen v množném čísle?

Lily: Těm se říká „pluralia tantum“. Často jsou to nástroje nebo části oděvu, které se skládají ze dvou částí: „scissors“, „trousers“, „glasses“, „binoculars“. Protože jsou vždy v množném čísle, pro určení počtu používáme vazbu „a pair of“. Tedy „a pair of scissors“.

James: Co je ale zajímavé, že řekneme „a pyjama jacket“, ne „a pyjamas jacket“. Proč tam to -s zmizí?

Lily: Výborný postřeh! Když se tato slova použijí jako přídavné jméno před jiné podstatné jméno, často to koncové -s ztrácejí. Ale ne vždy! U slov jako „customs duty“ (celní poplatek) nebo „arms race“ (závody ve zbrojení) to -s zůstává.

James: Zase výjimky. A co složená slova jako „father-in-law“?

Lily: U složených slov je to různé. U „father-in-law“ se plurál tvoří u hlavního slova, tedy „fathers-in-law“. Stejně tak „passer-by“ se mění na „passers-by“. U většiny běžných složenin, jako „girlfriend“ nebo „flower pot“, se -s přidává na konec: „girlfriends“, „flower pots“.

James: A co když je tam „man“ nebo „woman“?

Lily: Pokud je „man“ nebo „woman“ první částí a označuje profesi nebo roli, mění se obě části. Takže „woman doctor“ se změní na „women doctors“. Ale u slov jako „man-eater“ (lidožrout) je plurál jen na konci: „man-eaters“.

James: Poslední skupina, kterou musíme probrat, jsou takzvané nulové plurály. Co to je?

Lily: To jsou slova, která mají stejný tvar v jednotném i množném čísle. Jsou to hlavně názvy některých zvířat. Jedna „sheep“ a deset „sheep“. Jedna „fish“ a spousta „fish“. Patří sem i „deer“, „salmon“ nebo „trout“.

James: Ale slyšel jsem i „fishes“. Kdy se to používá?

Lily: „Fishes“ se používá, když mluvíme o různých druzích ryb. Ale když mluvíme o počtu ryb, třeba při rybaření, obvykle se používá nulový plurál. Je to častější v kontextu lovu a rybolovu.

James: Zajímavé. A co číslovky jako „hundred“ nebo „thousand“?

Lily: Ty mají také nulový plurál, pokud před nimi stojí konkrétní číslo. Takže řekneme „five thousand pounds“, ne „thousands“. Ale pokud mluvíme o neurčitém velkém množství, pak -s přidáváme: „hundreds of students“.

James: Páni, Lily, to bylo vyčerpávající, ale nesmírně užitečné. Takže když to shrneme, klíčové je vědět, jestli je plurál pravidelný, nebo jestli patří do jedné z těch mnoha speciálních skupin.

Lily: Přesně tak. Základy jsou jednoduché – přidat -s. A ty výjimky? Ty prostě vyprávějí příběh o tom, jak bohatá a rozmanitá angličtina je. Není to jen o pravidlech, je to o historii jazyka. Berte to jako detektivní práci!

James: Detektivní práce, to se mi líbí. Děkuji moc, Lily. Myslím, že teď už Anna ve své eseji o superhrdinech chybu neudělá.

James: Alright, that was a lot to cover. So for our final topic today, let's switch gears to something that seems simple but... really isn't. Noun pluralization.

Lily: You mean it's not always just adding an 's'?

James: Shocking, I know. Let's start with words English borrowed from other languages. They follow their own rules.

Lily: Exactly. Take some Italian words. A word like *virtuoso* becomes *virtuosi*. A single *graffito* on a wall becomes a wall full of *graffiti*.

James: So technically, if I see one, it's a graffito? I feel so much smarter now.

Lily: See? And it happens with some Hebrew nouns, too. One *cherub* is cute, but a group of them are *cherubim*.

James: That's a great example. So, we have to know the original language's rules sometimes.

Lily: Precisely. Now, let's talk about invariable nouns—words that don't change between singular and plural. Some look plural but are actually singular.

James: Like the word *news*? The news *is* on, not the news *are* on.

Lily: Perfect. That group also includes subjects like *linguistics*, *mathematics*, and *physics*. And even some games, like *billiards* or *darts*.

James: Right. But then you have words that are *always* plural, right?

Lily: Yes, we call them 'pluralia tantum'. Think of tools made of two parts, like *scissors*, *pliers*, or *tongs*. Or clothes like *trousers*, *shorts*, and *pyjamas*.

James: You can't have one trouser. Well, you could, but it wouldn't be very useful.

Lily: Exactly! You need 'a pair of' to count them. This group also includes words like *archives*, *belongings*, *riches*, and *thanks*.

James: Okay, so what about compound words? This is where my brain starts to melt a little.

Lily: It's a fun puzzle! For a word like *passer-by*, the main noun gets the 's', so it becomes *passers-by*. Same for *father-in-law* becoming *fathers-in-law*.

James: That makes sense. But for something like *breakdown*, the 's' just goes on the end, so... *breakdowns*.

Lily: You got it. And here's the really tricky one. If the first word is *man* or *woman* describing a role, both parts become plural. So, *woman doctor* becomes *women doctors*.

James: But not for *manhole*? It's just *manholes*?

Lily: Right, because a manhole isn't a type of man. It's a hole.

James: This is great. Finally, what about the nouns that just... don't change at all? The zero plurals.

Lily: Ah, the animal kingdom loves this rule. One *sheep*, many *sheep*. One *deer*, a whole herd of *deer*. Same for *fish*, *trout*, and *salmon*.

James: Especially when you're talking about hunting or fishing. You'd say you caught three *trout*, not three trouts.

Lily: That's the key distinction. So to recap, we've seen plurals from other languages, words that are only singular or only plural, tricky compounds, and the ones that don't change at all.

James: It just shows how beautifully complex English is. Lily, this has been incredibly insightful. Thanks so much for breaking it all down for us today.

Lily: My pleasure, James! It was a lot of fun.

James: And to all our listeners, that's all the time we have. Keep studying, stay curious, and we'll see you next time on the Studyfi Podcast. Goodbye everyone!