Summary of Contemporary British Literature and Drama
Contemporary British Literature and Drama: Student Guide
Úvod
Britské divadlo 20. století prošlo radikálními proměnami: od naturalistického realismu přes politicky angažované a epické divadlo až po absurditu a experimentální „In-Yer-Face“ tvorbu. Tento materiál představí hlavní směry, klíčové autory a jejich díla, rozdíly mezi proudy a praktické příklady, jak tyto principy rozpoznat a aplikovat při analýze divadelního textu nebo inscenace.
Definice: Realismus – divadelní směr usilující o věrohodné zachycení společenského života a běžných postav na jevišti.
Hlavní tendence a směry
Realismus a sociální drama (konec 19. – první polovina 20. století)
- Bernard Shaw (1856–1950): sociální problémy, komický prvek, přesvědčený socialista, ovlivněn Ibsenem.
- Klíčová díla: Mrs Warren’s Profession (psáno 1893, uvedeno 1902), Major Barbara (1905), Saint Joan (1923), Pygmalion (1912–13).
- Postavy a motivy: konflikt společenských norem vs. individuální morálka, jazyk jako společenský ukazatel (příkladem je Eliza Doolittle a prof. Henry Higgins).
Definice: Sociální drama – hra, která odhaluje a kritizuje společenské nespravedlnosti a instituce prostřednictvím konfliktů mezi postavami.
Epické divadlo a politické záměry
- Bertolt Brecht a vliv jeho epického divadla na britskou scénu: Verfremdungseffekt (efekt zcizení) má diváka motivovat k analýze, ne k emocionálnímu vtahování.
Tabulka: Porovnání realistického a epického divadla
| Znaky | Realismus | Epické divadlo (Brecht) |
|---|---|---|
| Cíl | Vnitřní identifikace diváka | Kritické myšlení diváka |
| Styl | Iluzionistické herectví | Přerušování iluze, komentář |
| Děj | Lineární, psychologický | Děj jako série epiizod, didaktický |
Divadlo absurdna
- Hlavní vlivy: Brecht, vaudeville, dadaismus, surrealismus, existencialismus, zkušenost 2. světové války.
- Samuel Beckett (1906–1989): antinovela Murphy (1938); absurdní drama s charakteristickými rysy: cirkularita, jazyková opotřebovanost, redukce děje, stolní symbolika.
- Klíčová díla: Waiting for Godot (Paříž 1953; Londýn 1955), Endgame (1957).
- Postavy: Vladimir, Estragon; Hamm, Clov, Nagg a Nell.
Definice: Divadlo absurdna – divadelní směr, který reflektuje existenciální bezsmyslnost a komunikační selhání moderního člověka prostřednictvím ne-logického děje a repetice.
„Kitchen-sink“ realismus a britská poválečná scéna
- John Osborne a tzv. angry young men otevírají realistické zobrazení sociálních problémů, života dělnické třídy a domácích konfliktů.
- Příklady prvků: naturalistické kulisy, otevřená konverzační řeč, konflikty generační a společenské.
Pinter a „comedy of menace"
- Harold Pinter (1930–2008): The Birthday Party (1958), The Caretaker (1960), The Homecoming (1964).
- Styl: „Pinteresque“ – napětí mezi směšným a hrozivým, krátké dialogické výpady, pauzy a nevyřčené hrozby.
- „Comedy of menace" = drama založené na střetu dominace a podřízenosti skrytém v běžné konverzaci.
Tom Stoppard a intelektuální divadlo
- Tom Stoppard (1937–): díla zkoumající filozofické problémy, hrou s literárními a filozofickými narážkami.
- Klíčová díla: Rosencrantz and Guildenstern Are Dead (1966), Arcadia (1993), Rock ‘n’ Roll (2006).
- Charakteristika: důraz na jazyk, hru s teorií poznání, metafikční prvky.
Další současní autoři a směry
- Alan Ayckbourn (1939–): střední třída, temný komický podtón (Absurd Person Singular, House and Garden).
- Michael Frayn (1933–): posun od černé komedie k intelektuálním hrám; Copenhagen (1999) – struktura hry odráží principy kvantové fyziky (Bohr a Heisenberg).
- Christopher Hampton (1946–), David Hare (1947–): politické a historické drama; Hareova díla: Pravda (1985), The Judas Kiss (1998), Via Dolorosa (1999).
- In-Yer-Face theatre (1990s): provokativní, explicitní, často násilné a šokující texty.
- Příklady: Sarah Kan
Already have an account? Sign in
Britské divadlo 20. století
Klíčové pojmy: Bernard Shaw prosazoval realistické sociální drama a kritiku institucí, Brechtův Verfremdungseffekt podporuje kritické myšlení místo emocionální identifikace, Divadlo absurdna používá repetici a cirkularitu k vyjádření existenciální bezmoci, Pinterova "comedy of menace" pracuje s mocí, dominancí a přerušeným dialogem, Tom Stoppard kombinuje filozofii a komediální vtip v intelektuálních hrách, "Kitchen-sink" realismus zobrazuje každodenní problémy středních a dělnických vrstev, In-Yer-Face theatre šokuje a provokuje, aby vyvolalo veřejnou diskusi, Michael Frayn v "Copenhagen" propojuje strukturu dramatu s principy kvantové fyziky, Při analýze hry identifikujte směr, historický kontext a režijní volby, Porovnání stylů usnadňuje rozpoznání režijních a jazykových prostředků v inscenaci