Podcast na Futurismus a konstruktivismus v umění

Kapitoly

Úvod do rychlosti

Manifest a zrození hnutí

Osvobozená slova

Revoluce v typografii a designu

Pohyb v obrazech a sochách

Další mistři pohybu

Futurismus ve světě

Umění jako nástroj

Plakáty a propaganda

Utopická architektura

Od Ruska k Německu

Bauhaus na jevišti

Sovětská zimní idyla

Zábava podle pětiletky

Přepis

Dan: Představ si, že jsi na začátku 20. století v Miláně. Místo ticha slyšíš řev motorů prvních aut, skřípění tramvají a hukot továren. Všechno je najednou... rychlé. A právě v tomhle hluku a chaosu se zrodil umělecký směr, který chtěl starý svět spálit na prach a na jeho popelu postavit úplně nový.

Chloe: Přesně tak. Tohle není umění pro muzea plná prachu, tohle je umění pro věk oceli a elektřiny. Posloucháte Studyfi Podcast.

Dan: Takže co přesně je ten futurismus? Zní to jako něco ze sci-fi filmu.

Chloe: Blízko! Vznikl v Itálii jako naprostá revolta proti všemu starému a konvenčnímu. Futuristi milovali moderní svět, rychlost, stroje, a dokonce i válku, kterou vnímali jako jakousi očistu.

Dan: To zní dost radikálně. Kdo za tím stál?

Chloe: Hlavní postavou byl Filippo Tommaso Marinetti. V roce 1909 vydal v pařížských novinách *Le Figaro* slavný Manifest futurismu. V něm vyhlásil, že závodní auto je krásnější než socha Niké Samothrácké.

Dan: Páni, to je docela odvážné tvrzení. Co dalšího v tom manifestu bylo?

Chloe: Oslavoval krásu neklidu, rychlosti a boje. Chtěl poezii plnou revolty. V podstatě šlo o triumf člověka a jeho strojů nad přírodou. Bylo to energické, anarchistické a pro tehdejší měšťáckou společnost naprosto šokující.

Dan: Jak se takováhle filozofie projevila třeba v literatuře? To asi nepsali tradiční sonety, že?

Chloe: Ani náhodou. Marinetti přišel s konceptem „osvobozených slov“. Představ si báseň, která nemá žádnou interpunkci, žádná přídavná jména, a dokonce ani klasické věty.

Dan: Počkat, jak to funguje? To je jenom shluk slov na stránce?

Chloe: Víceméně! Písmena měla různou velikost, styl, byla rozházená po stránce tak, aby text sám o sobě vytvářel obraz. Některé básně měly s nadšením popisovat válečnou vřavu, výbuchy granátů... Byly navržené tak, aby se četly nahlas a aby jejich zvuk působil explozivně.

Dan: Takže taková zvuková báseň. To zní... hlučně.

Chloe: Přesně to byl záměr! Chtěli, aby umění vtáhlo všechny smysly.

Dan: Takže u futurismu se vlastně samotný text stal uměleckým dílem?

Chloe: Naprosto. Typografie přestala být jen doplňkem, vytvořila si vlastní obraz. Tyhle kompozice jsou dodnes neuvěřitelně dynamické. A víš, co futurismus objevil pro grafický design?

Dan: Povídej.

Chloe: Diagonálně umístěný text! To, co dnes vidíme na spoustě plakátů, aby vypadaly akčněji, to je dědictví futurismu. Stal se to základní princip meziválečného designu.

Dan: To je skvělé! Takže až příště uvidím nějaký šikmý nápis, můžu si vzpomenout na Marinettiho.

Chloe: Přesně tak. Dokonce experimentovali i s knižní vazbou. Některé knihy byly svázané třeba šrouby. Ta údernost se pak skvěle uchytila v americké reklamě. Třeba plakáty Fortunata Depera pro Campari jsou dodnes ikonické.

Dan: Dobře, takže v textech je to jasné. Ale jak zachytíš rychlost a pohyb na statickém obraze nebo v soše?

Chloe: Skvělá otázka. Futurističtí malíři se snažili zachytit pohyb pomocí takzvaných silokřivek a paprsků. Nebo zobrazovali jednotlivé fáze pohybu najednou, jako bys rozfázoval filmový záběr do jednoho obrazu.

Dan: Jako když na fotce s dlouhou expozicí vidíš světelné čáry od aut?

Chloe: Ano, něco na ten způsob! Hlavním tématem byl pohyb – pohyb lidí, aut, vlaků, čehokoliv. A mistrem v tom byl Umberto Boccioni. On nemaloval okamžik, on maloval akci.

Dan: A co sochy? To mi přijde ještě těžší.

Chloe: Boccioniho socha *Jedinečné tvary prostorové kontinuity* je naprosto zásadní. Je to bronzová postava, která nevypadá, že stojí, ale že se nezastavitelně řítí prostorem. Cítíš z ní tu energii a sílu.

Dan: Kdo další patřil mezi klíčové futuristy?

Chloe: Určitě Giacomo Balla. Jeho obraz *Dynamika psa na vodítku* je učebnicový příklad. Znáš ho? Pes má asi tak dvacet nohou a vodítko je rozmazané do několika čar. Dokonale to vystihuje ten kmitavý pohyb.

Dan: Jasně, ten znám! Vypadá to trochu jako z kreslené pohádky, když někdo rychle utíká.

Chloe: Přesně! Balla takhle zobrazil i dívku běžící po balkoně nebo let vlaštovek. Vždycky jde o to rozfázování pohybu. Pak tu byli třeba Gino Severini, který maloval vlaky, nebo Luigi Russolo s jeho dynamikou automobilu.

Dan: Byl futurismus jen italskou záležitostí, nebo se rozšířil i jinam?

Chloe: Hlavně italskou, ale myšlenky se rychle ujaly i v Rusku. Tamní avantgardní a porevoluční prostředí bylo pro takhle radikální umění jako stvořené.

Dan: Dává to smysl. Nová doba, nové umění.

Chloe: Přesně. Umělci jako Natalia Gončarovová se svým *Cyklistou* nebo Kazimir Malevič s *Brusičem nožů* skvěle navázali na futuristickou dynamiku. A právě z ruského futurismu se pak zrodil další významný směr...

Dan: A to už je, předpokládám, další téma?

Dan: Takže jsme probrali Bauhaus a jeho snahu spojit umění s praktickým životem. Ale co se dělo ve stejné době na východě?

Chloe: Skvělá otázka, Dane. Protože zatímco v Německu vznikal Bauhaus, v Rusku po revoluci explodovala... Ruská avantgarda. A jejím hlavním proudem byl konstruktivismus.

Dan: Konstruktivismus. To zní... technicky. Jako stavění něčeho.

Chloe: Přesně! O to jim šlo. Chtěli konstruovat lepší a spravedlivější společnost. A umění pro ně bylo nástrojem, ne jen dekorací na zdi.

Dan: Takže jak to vypadalo v praxi? Odmítali luxus?

Chloe: Naprosto. Důraz kladli na technickou dokonalost, krásu materiálu a hlavně účelnost. V architektuře třeba žádné zbytečné ozdoby. Všechno muselo sloužit svému účelu a být dynamické. Proto hodně používali diagonály a vertikální linie.

Dan: To dává smysl. Nová společnost, nová pravidla, nové umění.

Chloe: Přesně tak. Umění se stalo součástí propagandy a vzdělávání. A nikde to není vidět víc než v grafickém designu.

Dan: Mluvíš o těch slavných revolučních plakátech?

Chloe: Ano! Po revoluci byla obrovská poptávka po plakátech, které by jednoduše a úderně šířily nové myšlenky. Představ si to: geometrické tvary, asymetrická kompozice, jednoduché bezpatkové písmo a jen pár barev.

Dan: A hodně červené, předpokládám.

Chloe: Samozřejmě, červená jako symbol revoluce. Skvělým příkladem je Alexandr Rodčenko. Začínal jako malíř, ale pak malbu úplně opustil a vrhnul se na fotografii a fotomontáž. Fascinovaly ho ostré linie a přímočarost.

Dan: A kdo byl další klíčovou postavou?

Chloe: Určitě El Lisickij. Ten umění chápal doslova jako politickou zbraň. Jeho nejslavnější dílo je asi plakát „Klínem rudým bij bílé“. Ten název mluví za vše, že?

Dan: A co ta architektura? Zmínila jsi, že byla hlavně účelná. Postavilo se něco velkého?

Chloe: Tady je ten paradox. Většina nejodvážnějších návrhů zůstala jen na papíře. Byly příliš utopické a drahé. Třeba Vladimír Tatlin navrhl Věž Třetí internacionály.

Dan: A to bylo co?

Chloe: Představ si ocelovou spirálu, vysokou 300 metrů, celou prosklenou, a navíc se měla otáčet! Uvnitř měly být kongresové sály... no, prostě sci-fi.

Dan: To zní naprosto šíleně. Takže taková Eiffelovka na steroidech, která se točí.

Chloe: Přesně tak! A nesmíme zapomenout na školu VCHUTEMAS v Moskvě, takový ruský Bauhaus. I tam vznikaly neuvěřitelné návrhy, jako třeba horizontální mrakodrapy od El Lisického.

Dan: Takže klíčový odkaz ruské avantgardy je spíš v té myšlence než v postavených budovách?

Chloe: V podstatě ano. Byla to neuvěřitelně kreativní a odvážná doba plná vizí. A tyhle vize ovlivnily design a architekturu na desítky let dopředu. Ale o tom, jak se tyto myšlenky projevily jinde, si povíme příště.

Dan: Takže tenhle experimentální přístup nebyl jen v Rusku. Vidím tu i německé materiály, Chloe.

Chloe: Přesně tak, Dane. Tyhle umělecké proudy se navzájem hodně ovlivňovaly. Skvělým příkladem je tenhle plakát k opeře „Vítězství nad sluncem“.

Dan: Páni, to zní... dramaticky. A co to je za postavy? Čtu tady „Strašpytel“, „Prudký chlapík“ a „Nové bytosti“.

Chloe: Ano, je to seznam postav. Byla to ruská futuristická opera, která ale silně rezonovala i v německém prostředí, hlavně v rámci hnutí Bauhaus.

Dan: Jasně, Bauhaus! To znám, to jsou ty jednoduché tvary a funkční design, ne?

Chloe: Přesně. A tyhle principy aplikovali i na divadlo. Místo realistických kulis používali geometrické tvary, světla a mechanické konstrukce.

Dan: Takže herec byl v podstatě jen další součástkou v nějakém velkém stroji na jevišti?

Chloe: Dá se to tak říct. Cílem bylo vytvořit totální umělecké dílo, kde je všechno podřízeno celkovému vizuálnímu a rytmickému dojmu. Člověk a stroj v jednom.

Dan: To muselo být pro diváky tehdy docela šok. Zajímalo by mě, jak na to reagovala tehdejší politika...

Dan: A teď se přesuneme k našemu poslednímu tématu. Podíváme se do Moskvy, ale ne do té dnešní. Máme tu sérii starých sovětských plakátů.

Chloe: Přesně tak. První, co zaujme, je ten nápis: „Moskva, hlavní město SSSR“. Všechny ty obrázky ukazují naprosto idylickou zimu.

Dan: Vypadá to jako dokonalý zimní den v parku. Lidé bruslí, lyžují... taková zimní pohádka přímo z pohlednice.

Chloe: A o to přesně šlo. Tyhle plakáty neukazovaly jen zábavu. Měly ukázat světu, a hlavně vlastním lidem, jak skvělý a radostný je život v srdci Sovětského svazu.

Dan: Takže i obyčejná koulovačka byla vlastně politické prohlášení?

Chloe: V podstatě ano. Byla to pečlivě budovaná image dokonalého státu.

Dan: Na jednom z plakátů je celý seznam atrakcí. Ledové skluzavky, orchestry, lyžařské stanice... zní to skvěle.

Chloe: A tady je ta perlička. Všimni si, že se tam zmiňuje boj za plány třetí pětiletky. I odpočinek byl součástí budování socialismu!

Dan: To zní jako spousta organizované zábavy.

Chloe: Přesně. Klíčovým poznatkem tedy je, jak propaganda fungovala na všech úrovních, i v centrálním parku.

Dan: Skvělé shrnutí. A to je pro dnešek z našeho podcastu vše. Díky moc, Chloe, za všechny postřehy.

Chloe: Rádo se stalo, Dane. A vám, milí posluchači, děkujeme za poslech Studyfi Podcastu. Uslyšíme se zase příště!