Test na Způsoby podání léčiv ve veterinární medicíně
Způsoby podání léčiv ve veterinární medicíně: Kompletní průvodce
Aplikace injekcí u zvířat
20 otázek
Otázka 1: Je snaha vyhnout se intramuskulární aplikaci u masných zvířat motivována nežádoucími lézemi pro spotřebitele?
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Léze po intramuskulární aplikaci nejsou vidět ve svalovině při porážce, ale jsou nežádoucí pro spotřebitele, a proto se u masných zvířat snažíme této aplikaci vyhnout.
Otázka 2: Provádí se subkutánní aplikace u zvířat na hrudníku za lopatkou?
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Pro subkutánní aplikaci se využívá místo s volnou kůží v kaudální části krku před lopatkou nebo na hrudníku za lopatkou, případně kožní řasa u kořene ocasu.
Otázka 3: Z důvodu úspory času a minimalizace odpadu je při aplikaci injekcí u zvířat doporučeno použít stejnou jehlu pro více jedinců, pokud jsou ze stejného chovu.
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Materiály výslovně uvádějí: 'Na každé zvíře novou jehlu, nejsme prasata!' a upozorňují na riziko přenosu velmi infekční kaseózní lymfadenitidy, která se přenáší krví a hnisem, zejména u malých přežvýkavců.
Otázka 4: Hlavní metodou pro aplikaci depotních přípravků u zvířat je intramuskulární podání.
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Subkutánní aplikace se v klinické praxi používá zejména pro aplikaci depotních přípravků.
Otázka 5: Resorpce látek po subkutánní aplikaci je rychlejší než po intramuskulární aplikaci.
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Resorpce po intramuskulární aplikaci je rychlejší než po subkutánní aplikaci.