Živočišné tkáně a pohybový aparát: Kompletní průvodce
Délka: 4 minut
Problém jménem kostra
Stavba kosti zblízka
Jak kosti rostou
Axiální a apendikulární kostra
Páteř, lebka a hrudník
Končetiny a klouby
Vojtěch: Víte, co je jedna z věcí, která u přijímaček z biologie zaskočí skoro 80 % studentů? Je to otázka na stavbu kosti nebo rozdělení kostry. Zní to složitě, ale slibuju, že po dnešku v tom budete mít naprosto jasno a už vás to nikdy nezaskočí.
Anna: Přesně tak. Není to žádná věda, jen je potřeba vědět, na co se zaměřit. A my vám ukážeme jak.
Vojtěch: Posloucháte Studyfi Podcast. Jsem Vojtěch a se mnou je tu expertka Anna. Anno, pojďme rovnou na to. Co je vlastně kost?
Anna: Skvělá otázka! Kost není jen mrtvá, tvrdá hmota. Je to živá, metabolicky aktivní tkáň. Představ si ji jako supermoderní stavební materiál, který se neustále přestavuje podle zátěže.
Vojtěch: Takže to není jen kus vápníku?
Anna: Vůbec ne. Dlouhá kost, třeba stehenní, má několik částí. Uprostřed je tělo, takzvaná diafýza. Na koncích jsou rozšířené epifýzy, a mezi nimi je metafýza. A právě v metafýze je u dětí a dospívajících růstová ploténka.
Vojtěch: Růstová ploténka... to je to, díky čemu rosteme do výšky?
Anna: Přesně tak! Až se růst zastaví, ploténka zanikne. Celou kost na povrchu kryje okostice, neboli periost. Je bohatě prokrvená a inervovaná, takže když si zlomíš kost, bolí právě ona.
Vojtěch: Aha! A co je uvnitř?
Anna: Uvnitř je dutina vystlaná endostem. A ta je vyplněná kostní dření. Buď červenou, která tvoří krev, nebo žlutou, což je v podstatě tuk.
Vojtěch: A pak je tu ta kompaktní a spongiózní kost, že? To zní trochu jako houba na nádobí.
Anna: Je to docela dobrá analogie! Kompaktní kost je hutná a pevná, tvoří povrch kosti. Spongiózní, neboli trámčitá kost, je uvnitř epifýz a připomíná houbu. Je lehká, ale zároveň pevná a skvěle rozkládá tlak.
Vojtěch: Mluvila jsi o růstu. Jak vlastně kost vzniká? Z ničeho?
Anna: Skoro! Ten proces se jmenuje osifikace, kostnatění. Máme dva hlavní typy. Desmogenní, kdy kost vzniká přímo z vaziva – takhle vznikají třeba ploché kosti na lebce.
Vojtěch: A ten druhý?
Anna: Druhý je chondrogenní. Tam nejdřív vznikne chrupavčitý model kosti, který postupně kostnatí. To je typické pro většinu kostí v těle, hlavně ty dlouhé.
Vojtěch: Takže nejdřív jsme tak trochu z chrupavky a pak ztvrdneme?
Anna: Zjednodušeně řečeno, ano. A jak jsem říkala, do délky rosteme díky růstovým ploténkám. Jakmile se uzavřou, máme smůlu, vyšší už nebudeme.
Vojtěch: Dobře, teď se vraťme k té záludné otázce z úvodu. Rozdělení kostry.
Anna: Jasně. Kostra má několik funkcí – opora, ochrana orgánů, pohyb, ale taky krvetvorba a ukládání minerálů jako vápník a fosfor. Dělíme ji na dvě hlavní části.
Vojtěch: A to jsou…?
Anna: Axiální a apendikulární kostra. Axiální, neboli osová, je osa těla. Představ si ji jako hlavní nosnou konstrukci. Patří sem lebka, páteř, žebra a hrudní kost.
Vojtěch: A apendikulární je tedy zbytek? Jako přívěsky?
Anna: Přesně! Apendix znamená přívěsek. Takže apendikulární kostra jsou kosti končetin a pletence, kterými jsou končetiny připojeny k trupu. Tedy pletenec horní a dolní končetiny a kosti paží, nohou, rukou a chodidel.
Vojtěch: Pojďme si tu axiální kostru rozebrat. Co třeba páteř?
Anna: Páteř je náš hlavní pilíř. Tvoří ji obratle a je fyziologicky dvakrát esovitě prohnutá. Máme 7 krčních, 12 hrudních, 5 bederních obratlů, pak kost křížovou srostlou z 5 obratlů a kostrč.
Vojtěch: A to prohnutí má nějaký důvod? Není lepší být úplně rovný?
Anna: Naopak! To zakřivení – lordóza v krční a bederní oblasti a kyfóza v hrudní a křížové – funguje jako pružina. Tlumí nárazy při chůzi. Bez něj by každým krokem trpěl mozek.
Vojtěch: Páni. A lebka? Tam je kostí spousta.
Anna: Lebka chrání mozek v mozkové části a tvoří obličej v obličejové části. A perlička – jediná pohyblivá kost lebky je dolní čelist.
Vojtěch: Takže ta jediná se ráda hýbe... hlavně když někdo moc mluví.
Anna: Přesně tak. Pak máme hrudník, který tvoří hrudní obratle, 12 párů žeber a hrudní kost. Chrání srdce a plíce.
Vojtěch: A co ty naše