Podcast na Živočišné tkáně a lidský pohybový aparát

Kapitoly

Problém jménem kostra

Stavba kosti zblízka

Jak kosti rostou

Axiální a apendikulární kostra

Páteř, lebka a hrudník

Končetiny a klouby

Přepis

Vojtěch: Víte, co je jedna z věcí, která u přijímaček z biologie zaskočí skoro 80 % studentů? Je to otázka na stavbu kosti nebo rozdělení kostry. Zní to složitě, ale slibuju, že po dnešku v tom budete mít naprosto jasno a už vás to nikdy nezaskočí.

Anna: Přesně tak. Není to žádná věda, jen je potřeba vědět, na co se zaměřit. A my vám ukážeme jak.

Vojtěch: Posloucháte Studyfi Podcast. Jsem Vojtěch a se mnou je tu expertka Anna. Anno, pojďme rovnou na to. Co je vlastně kost?

Anna: Skvělá otázka! Kost není jen mrtvá, tvrdá hmota. Je to živá, metabolicky aktivní tkáň. Představ si ji jako supermoderní stavební materiál, který se neustále přestavuje podle zátěže.

Vojtěch: Takže to není jen kus vápníku?

Anna: Vůbec ne. Dlouhá kost, třeba stehenní, má několik částí. Uprostřed je tělo, takzvaná diafýza. Na koncích jsou rozšířené epifýzy, a mezi nimi je metafýza. A právě v metafýze je u dětí a dospívajících růstová ploténka.

Vojtěch: Růstová ploténka... to je to, díky čemu rosteme do výšky?

Anna: Přesně tak! Až se růst zastaví, ploténka zanikne. Celou kost na povrchu kryje okostice, neboli periost. Je bohatě prokrvená a inervovaná, takže když si zlomíš kost, bolí právě ona.

Vojtěch: Aha! A co je uvnitř?

Anna: Uvnitř je dutina vystlaná endostem. A ta je vyplněná kostní dření. Buď červenou, která tvoří krev, nebo žlutou, což je v podstatě tuk.

Vojtěch: A pak je tu ta kompaktní a spongiózní kost, že? To zní trochu jako houba na nádobí.

Anna: Je to docela dobrá analogie! Kompaktní kost je hutná a pevná, tvoří povrch kosti. Spongiózní, neboli trámčitá kost, je uvnitř epifýz a připomíná houbu. Je lehká, ale zároveň pevná a skvěle rozkládá tlak.

Vojtěch: Mluvila jsi o růstu. Jak vlastně kost vzniká? Z ničeho?

Anna: Skoro! Ten proces se jmenuje osifikace, kostnatění. Máme dva hlavní typy. Desmogenní, kdy kost vzniká přímo z vaziva – takhle vznikají třeba ploché kosti na lebce.

Vojtěch: A ten druhý?

Anna: Druhý je chondrogenní. Tam nejdřív vznikne chrupavčitý model kosti, který postupně kostnatí. To je typické pro většinu kostí v těle, hlavně ty dlouhé.

Vojtěch: Takže nejdřív jsme tak trochu z chrupavky a pak ztvrdneme?

Anna: Zjednodušeně řečeno, ano. A jak jsem říkala, do délky rosteme díky růstovým ploténkám. Jakmile se uzavřou, máme smůlu, vyšší už nebudeme.

Vojtěch: Dobře, teď se vraťme k té záludné otázce z úvodu. Rozdělení kostry.

Anna: Jasně. Kostra má několik funkcí – opora, ochrana orgánů, pohyb, ale taky krvetvorba a ukládání minerálů jako vápník a fosfor. Dělíme ji na dvě hlavní části.

Vojtěch: A to jsou…?

Anna: Axiální a apendikulární kostra. Axiální, neboli osová, je osa těla. Představ si ji jako hlavní nosnou konstrukci. Patří sem lebka, páteř, žebra a hrudní kost.

Vojtěch: A apendikulární je tedy zbytek? Jako přívěsky?

Anna: Přesně! Apendix znamená přívěsek. Takže apendikulární kostra jsou kosti končetin a pletence, kterými jsou končetiny připojeny k trupu. Tedy pletenec horní a dolní končetiny a kosti paží, nohou, rukou a chodidel.

Vojtěch: Pojďme si tu axiální kostru rozebrat. Co třeba páteř?

Anna: Páteř je náš hlavní pilíř. Tvoří ji obratle a je fyziologicky dvakrát esovitě prohnutá. Máme 7 krčních, 12 hrudních, 5 bederních obratlů, pak kost křížovou srostlou z 5 obratlů a kostrč.

Vojtěch: A to prohnutí má nějaký důvod? Není lepší být úplně rovný?

Anna: Naopak! To zakřivení – lordóza v krční a bederní oblasti a kyfóza v hrudní a křížové – funguje jako pružina. Tlumí nárazy při chůzi. Bez něj by každým krokem trpěl mozek.

Vojtěch: Páni. A lebka? Tam je kostí spousta.

Anna: Lebka chrání mozek v mozkové části a tvoří obličej v obličejové části. A perlička – jediná pohyblivá kost lebky je dolní čelist.

Vojtěch: Takže ta jediná se ráda hýbe... hlavně když někdo moc mluví.

Anna: Přesně tak. Pak máme hrudník, který tvoří hrudní obratle, 12 párů žeber a hrudní kost. Chrání srdce a plíce.

Vojtěch: A co ty naše