Podcast na Zavlažování: metody, legislativa a aplikace

Kapitoly

Úvod do závlah

Gravitační závlahy: Stará škola vládne světu

Výhody a nevýhody gravitace

Podmok a přeron v praxi

Klimatizační závlaha: Víc než jen voda

Od mikropostřiku po umělou mlhu

Závlaha jako zbraň

Závlaha jako potopa

Účel je klíč

Hnojivá závlaha

Pozor, nitráty!

Závlahy pro fajnšmekry

Italské know-how na Metuji

Příklad z praxe: Josefovské louky

Ptačí obyvatelé

Nečekaní pomocníci

Podpora kapkové závlahy

Modernizace a další tituly

Závlaha jako štít

Oheň, dým a vítr

Závěrečné informace a poděkování

Přepis

Tereza: Většina studentů si myslí, že zavlažování je jen o tom 'dostat vodu na pole'. Ale přesně tenhle zjednodušený pohled je důvod, proč až 80 % z nich ztrácí body u zkoušky. Prozradíme vám, v čem je ten háček a jak se mu jednou provždy vyhnout.

Ondřej: A přesně o tom to dnes bude. Posloucháte Studyfi Podcast.

Tereza: Tak pojďme na to. Když se řekne závlaha, představím si velké postřikovače. Ale prý existují i mnohem starší metody, které fungují na úplně jiném principu.

Ondřej: Přesně tak. A teď se podrž. I dnes je neuvěřitelných 94 % veškeré závlahy na světě povrchová, gravitační. Žádné čerpadlo, žádný tlak, jen čistá fyzika. Je to levné a technologicky nenáročné.

Tereza: Devadesát čtyři procent? To je obrovské číslo! Takže gravitace pořád vítězí. O jakých metodách se tu bavíme?

Ondřej: Základní jsou tři: podmok, přeron a výtopa. Princip je jednoduchý – voda teče z výše položeného místa na to nižší a cestou se vsakuje do půdy k rostlinám. Žádná elektřina, žádné složité stroje.

Tereza: Takže je to levné. Ale je to i efektivní? Jaké jsou hlavní výhody?

Ondřej: Určitě. Můžeš použít opravdu vysoké dávky vody, mnohem vyšší než u postřiku. Zároveň je závlaha poměrně rovnoměrná a hlavně, vůbec tě neovlivňuje vítr, což je u postřiku velký problém.

Tereza: To zní skvěle, ale musí tam být nějaký háček, ne? Proč to nepoužíváme všude i u nás?

Ondřej: Ten háček je voda. A peníze. Na propustných půdách jsou obrovské ztráty vody vsakováním a výparem. Navíc musíš nákladně urovnat povrch pozemku, aby voda tekla správně. Je to trochu jako snažit se naplnit děravý kbelík.

Tereza: To je dobré přirovnání! Takže je to buď levné na provoz, ale drahé na přípravu a plýtvá to vodou, nebo naopak.

Ondřej: V podstatě ano. Proto se u nás, kde máme často zvlněný terén a šetříme vodou, tolik nerozšířily.

Tereza: Pojďme se podívat na ten brázdový podmok. Jak přesně to funguje? To prostě vykopu díru a naliju tam vodu?

Ondřej: Skoro. Mezi řádky plodin, jako jsou brambory nebo kukuřice, vyoráš brázdy. Do nich pustíš vodu a ta se postupně vsakuje do půdy až ke kořenům. Jednoduché a účinné.

Tereza: A jak se rozhoduje, jak daleko od sebe ty brázdy budou?

Ondřej: Podle půdy. Čím je propustnější, tím blíž u sebe musí být, aby se voda dostala všude. Nejhospodárnější jsou takzvané průtočné brázdy bez odtoku, kde se voda na konci hromadí a vsakuje.

Tereza: Dobře, to dává smysl. A co ten druhý způsob, přeron? To zní trochu jako... přelití.

Ondřej: Vlastně jo! Pustíš tenkou vrstvu vody, tak 3 až 7 centimetrů, na mírně svažitý a urovnaný pozemek. Skvělé pro louky a pastviny.

Tereza: A proč ne pro normální pole, třeba s obilím?

Ondřej: Protože tekoucí voda poruší strukturu půdy. A když pak povrch uschne, vytvoří se tvrdý škraloup, který rostlinám vůbec nesvědčí. Takže na louku ano, na pšenici raději ne.

Tereza: Dobře, opusťme na chvíli gravitaci. Slyšela jsem o 'klimatizační závlaze'. To už nezní jen jako zalévání, aby rostliny neměly žízeň.

Ondřej: Vůbec ne! Tady je cíl úplně jiný. Nejde nám o půdu, ale o vzduch! Snažíme se upravit mikroklima – snížit teplotu a zvýšit vlhkost přímo u rostlin.

Tereza: A proč je to tak důležité? Nestačí, když má rostlina dost vody v půdě?

Ondřej: Nestačí. Představ si, že rostlina je jako malá továrna na cukr, které se říká fotosyntéza. Optimální provozní teplota je pro ni mezi 15 a 25 stupni Celsia. Ale jakmile teplota přesáhne 30, její výkon klesá. A při 35 stupních se úplně zastaví!

Tereza: Páni! Takže v horkém letním dni vlastně rostliny 'stávkují' a nerostou, i když mají zalito?

Ondřej: Přesně tak. Jsou přehřáté. A klimatizační závlaha je taková chladivá sprcha. Dokáže snížit teplotu vzduchu o 3 až 6 stupňů a teplotu listů dokonce o 6 až 12 stupňů!

Tereza: Jak se to tedy dělá v praxi? To se jen tak lehce kropí v největším horku?

Ondřej: V podstatě ano, ale velmi jemně. Používají se hlavně tři technologie: mikropostřik, umělá mlha a impulzní závlaha. Dávky jsou malé a časté, třeba jen na pár minut každou půlhodinu.

Tereza: Zmínil jsi mikropostřik. Kde se využívá?

Ondřej: Třeba při pěstování lnu nebo technického konopí. Ochlazování oddaluje kvetení a rostliny tak mají delší stonky, což znamená delší a kvalitnější vlákna pro textilní průmysl.

Tereza: A co ta umělá mlha? To zní jako něco ze sci-fi. To se používá venku?

Ondřej: Spíše ve sklenících. Speciální mlřiče vytvoří tak malé kapičky, asi 100 mikronů, že se vznášejí ve vzduchu. Efektivně ochladí prostor, aniž by všechno bylo úplně mokré. Představ si jemný opar v letním lese.

Tereza: Takže máme závlahu proti suchu, proti horku... a co třeba závlaha jako... zbraň?

Ondřej: To je skvělá otázka! Ano, existuje i ochranná a dezinfekční závlaha. Voda může být i docela drsný spojenec v boji proti škůdcům.

Tereza: Jak to funguje? To je jako vodní dělo na housenky?

Ondřej: Skoro! V zimě nebo brzy na jaře můžeš celé pole zaplavit vodou. Tím utopíš škůdce, kteří zimují v půdě, jako jsou hraboši nebo ponravy. Je to drastické, ale účinné.

Tereza: Chudáci hraboši. A co během vegetačního období?

Ondřej: Tam se používá silnější postřik, který dokáže škůdce, třeba mandelinky, doslova smýt z listů. Nebo se do vody přidají dezinfekční roztoky a aplikují se třeba v sadech a vinicích proti plísním a rzi.

Tereza: Takže abychom to shrnuli: závlaha má spoustu tváří. Gravitační metody, které vládnou světu díky jednoduchosti, klimatizační, která funguje jako chladivá sprcha pro rostliny, a dokonce i ochranná, která bojuje se škůdci.

Ondřej: Přesně. A ten klíčový rozdíl, na kterém studenti ztrácejí body, je právě v pochopení *účelu* závlahy. Není to jen o dodání vody, ale o tom, *proč* a *jak* ji dodáváme.

Tereza: Skvěle vysvětleno. Teď už víme, jak u zkoušky zazářit. Ale co když je vody naopak moc? To nás přivádí k našemu dalšímu tématu...

Ondřej: Přesně tak. Když je vody moc, bavíme se o takzvané závlaze výtopou. A to je přesně to, co to zní – cílené zaplavení půdy.

Tereza: Počkat, takže zemědělci si na poli udělají vlastní malou povodeň? To zní trochu… destruktivně.

Ondřej: V podstatě ano, ale kontrolovanou. Vytvoří se hrázky a pole se zaplaví souvislou vrstvou vody, tak 15 až 30 centimetry, která se nechá vsakovat. Je to nejstarší metoda na světě.

Tereza: Kde se to proboha používá? U nás jsem to nikdy neviděla.

Ondřej: U nás to má historii hlavně v 19. a 20. století, kdy se takhle zavlažovaly louky, často mimo vegetační dobu. Dnes už je to výjimečné. Ale ve světě je to masivní záležitost.

Tereza: A na co konkrétně?

Ondřej: Taková klasika jsou rýžová pole. Čína, Indie, Vietnam… tam je to naprostý základ. Ale používá se i pro cukrovou třtinu, bavlnu nebo vojtěšku.

Tereza: Dobře, ale jaké to má nevýhody? Cítím v tom háček. Přece nemůžu jen tak utopit pole a čekat, že to bude v pohodě.

Ondřej: Správná otázka! To je přesně to, na co se zkoušející ptají. Hlavní nebezpečí je porušení půdní struktury, když půda není chráněná vegetací. Voda ji prostě „rozbije“. Další riziko je přesycení půdy vodou a taky její zasolení. Takže se to musí dělat s rozumem.

Tereza: Rozumím. Takže to není jen o tom „nalít tam vodu“. Což mě přivádí k další věci. V minulém díle jsme mluvili o různých typech závlahy, ale ty jsi zmínil, že klíčový je i účel.

Ondřej: Přesně tak. Tohle je zásadní rozdělení, které studentům často uniká. Závlaha není jen jedna. Dělíme ji podle účelu na tři hlavní kategorie.

Tereza: A to jsou?

Ondřej: Zaprvé, ta nejběžnější, je doplňková. To je prostě to, co si všichni představí – doplnění vody, když neprší. Zadruhé, a to je velké téma, je hnojivá závlaha. A zatřetí jsou závlahy zvláštní, což je taková kategorie pro fajnšmekry.

Tereza: Kategorie pro fajnšmekry, to se mi líbí. Tak pojďme na tu hnojivou. Hnojit vodou? To zní efektivně.

Ondřej: Extrémně efektivně. Spojíš dvě pracovní operace do jedné – zaléváš a zároveň dodáváš živiny. Geniální, že?

Tereza: A čím se takhle „hnojivě“ zalévá? Asi ne obyčejnou vodou z řeky.

Ondřej: Přesně. Používají se třeba odpadní vody, tekuté kaly, statková hnojiva jako kejda a močůvka, nebo prostě roztoky minerálních hnojiv. Dříve se k tomu používaly i kalné říční vody na jaře, které byly plné živin.

Tereza: To zní logicky. Ale taky trochu nebezpečně. Co když to přeženu s kejdou? Neznečistím si půdu nebo spodní vodu?

Ondřej: Bingo! To je přesně to riziko a důvod, proč na to máme přísná pravidla. Dva hlavní hříchy jsou: nepřehnojit půdu a nepředávkovat ji vodou. Jinak se živiny, hlavně dusičnany, vyplaví rovnou do podzemních vod.

Tereza: A máme na to nějaké zákony? Předpokládám, že Evropská unie nespí.

Ondřej: EU nikdy nespí, zvlášť co se týče regulací. Ale tady je to dobře. Klíčový dokument je takzvaná Nitrátová směrnice.

Tereza: Nitrátová směrnice. To zní jako něco, co bych si měla pamatovat ke zkoušce.

Ondřej: Rozhodně. Je to směrnice Rady o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů. Jejím cílem je prostě zabránit tomu, co jsi zmínila – znečištění vod a eutrofizaci.

Tereza: Eutrofizace… to je to, jak se ve vodě přemnoží řasy a sinice, že?

Ondřej: Přesně. Ta směrnice proto stanovuje limity pro hnojiva, definuje takzvané zranitelné oblasti, kde jsou pravidla ještě přísnější, a nařizuje monitoring. V Česku se to týká skoro poloviny zemědělské půdy.

Tereza: Půlky? To je obrovské číslo. A co to pro zemědělce znamená v praxi?

Ondřej: Znamená to třeba, že existují přesně daná období, kdy se nesmí hnojit. Typicky přes zimu. Nebo že musí mít dostatečně velké jímky na kejdu, aby ji neskladovali někde na poli. A taky platí limit 170 kg dusíku na hektar za rok ze statkových hnojiv.

Tereza: Páni. Takže hnojivá závlaha je super nástroj, ale s hodně tlustým manuálem.

Ondřej: Přesně tak. Je to silný sluha, ale zlý pán. A u zkoušky je dobré zmínit Nitrátovou směrnici jako ten regulační rámec. Tím ukážete, že chápete souvislosti.

Tereza: Super, to si zapíšu. A teď k té tvé oblíbené kategorii... závlahy pro fajnšmekry? Co si pod tím mám představit?

Ondřej: To jsou závlahy, jejichž hlavním účelem není ani tak dodat vodu pro růst, jako spíš něco jiného. Nějaký speciální efekt.

Tereza: Jako třeba?

Ondřej: Třeba oteplovací závlaha, která na jaře ohřívá studenou půdu. Nebo protimrazová, která chrání květy a plody před jarními mrazíky. Nebo klimatizační, která v létě ochlazuje vzduch a zvyšuje vlhkost, třeba ve sklenících.

Tereza: Závlaha proti mrazu? Jak to funguje? To mi hlava nebere. Voda přece mrzne.

Ondřej: V tom je ten vtip! Když voda mrzne na květu, uvolňuje skupenské teplo a udržuje teplotu květu těsně kolem nuly, i když je vzduch třeba minus pět stupňů. Tím ho ochrání. Ale to je téma na samostatnou kapitolu.

Tereza: Fascinující. Zmínil jsi oteplovací závlahu. Kde se bere voda, která je teplejší než půda?

Ondřej: Skvělá otázka! Buď z řek a nádrží, které se na jaře ohřívají rychleji než promrzlá zem. Nebo se používají odpadní vody, které mají celoročně příznivou teplotu.

Tereza: Takže zase historie? Používalo se to u nás?

Ondřej: Ano, a máme na to nádherný příklad. Kolem řeky Metuje nad Jaroměří se dochoval systém závlahových kanálů z přelomu 19. a 20. století. Dnes se dokonce obnovuje a je tam ptačí rezervace.

Tereza: A to sloužilo k oteplování?

Ondřej: Mělo to trojí účinek: oteplovací, závlahový i hnojivý, protože voda z řeky nesla živiny. Celý ten systém projektovali italští „luční mistři“ a je to vlastně technická památka.

Tereza: Italští mistři? U nás v Čechách?

Ondřej: Přesně tak. Vytvořili geniální síť kanálů a stavidel. Luční hajný mohl pomocí malých stavítek přesně regulovat, kam a na jak dlouho voda poteče. Na pár dní louku zaplavil a pak vodu zase odvedl. Bylo to neuvěřitelně propracované.

Tereza: To je úžasné. Takže od zaplavení rýžových polí jsme se dostali až k historickým systémům a přísným evropským směrnicím. Je to mnohem komplexnější téma, než se na první pohled zdá. Děkuju, Ondřeji.

Ondřej: Rádo se stalo. Hlavní je pamatovat si, že závlaha má spoustu tváří a účelů.

Tereza: Přesně tak. A právě o jedné z těch nejzajímavějších tváří, o té protimrazové ochraně, si povíme hned v našem dalším tématu.

Ondřej: A víš co, Terezo? Ještě než se dostaneme k těm mrazům, mám tady jeden skvělý příklad, jak může voda úplně proměnit krajinu. Mluvím o mokřadech.

Tereza: Mokřady? To zní… no, mokře. Co je na nich tak zajímavého?

Ondřej: Všechno! Třeba Ptačí park Josefovské louky. To je úžasný projekt, který vytvořila Česká společnost ornitologická.

Tereza: Ptačí park? Kde to je?

Ondřej: Leží kousek od Jaroměře, mezi původním a novým korytem řeky Metuje. Ornitologové tam od roku 2008 postupně vykupují pozemky.

Tereza: A co s nimi dělají?

Ondřej: Obnovují původní systém kanálů a tůní. Už mají přes šedesát hektarů, což je skoro sedmdesát procent celého parku!

Tereza: Páni, to je obrovská plocha. A proč to všechno dělají? Jenom pro ptáky?

Ondřej: Přesně tak. Čistí zatopené nížiny, aby tam mohla hnízdit třeba čejka chocholatá. Taky budují ptačí pozorovatelny pro návštěvníky.

Tereza: Takže je to vlastně takový ptačí ráj. A jaké další druhy tam můžeme vidět?

Ondřej: Spoustu! Třeba vzácného chřástala kropenatého nebo vodouše rudonohého. Je to živá laboratoř biodiverzity.

Tereza: To je fascinující. Ale takovou velkou plochu musí být těžké udržovat, ne?

Ondřej: Tady přichází ta nejlepší část. Pomáhají jim s tím velcí kopytníci.

Tereza: Kopytníci? Jako krávy?

Ondřej: Skoro. Mají tam stádo zpětně šlechtěných praturů a divokých koní.

Tereza: Počkat, pratuři a divocí koně? Jak ti pomáhají ptákům?

Ondřej: Jednoduše. Spásají rostliny a rozdupávají podmáčenou půdu. Tím vytváří ideální mozaiku různých prostředí pro hnízdění a potravu mokřadních ptáků. Jsou to takoví přírodní inženýři.

Tereza: To je neuvěřitelné. Takže živá sekačka a bagr v jednom. Zase se ukazuje, že v přírodě všechno souvisí se vším.

Ondřej: Přesně tak. A od těchto přírodních inženýrů se teď přesuneme k těm lidským a podíváme se na slíbenou protimrazovou závlahu.

Tereza: Dobře, takže od přírodních inženýrů k těm lidským a jejich projektům. Tyhle moderní systémy, o kterých se budeme bavit, musí stát spoustu peněz. To si asi nemůže dovolit každý, že?

Ondřej: To je skvělý postřeh. A přesně proto existují dotace. Stát si uvědomuje, jak je hospodaření s vodou klíčové, a proto zemědělce finančně podporuje.

Tereza: Super! Tak pojďme na to. Kde může takový sadař nebo vinař hledat pomoc?

Ondřej: Základem je dotační program Ministerstva zemědělství s názvem 'Podpora vybudování kapkové závlahy'. Je určený pro ovocné sady, chmelnice, vinice a školky.

Tereza: A kolik se dá získat? To je asi to, co všechny zajímá nejvíc.

Ondřej: Samozřejmě. Výše dotace je pevně daná, a to 93 000 korun na hektar vybudované závlahy. Žádosti se pro rok 2026 přijímají od října 2025 do června 2026 přes Portál farmáře.

Tereza: Devadesát tři tisíc na hektar? To už je slušná pomoc. Co všechno ta dotace pokryje? Jenom ty hadičky?

Ondřej: Kdepak, je to mnohem komplexnější. Pokryje to v podstatě vše od A do Z. Od projektové dokumentace, přes elektrickou přípojku, čerpadlo, filtraci, rozvody vody... až po samotné kapkovací hadice a zaškolení obsluhy.

Tereza: Páni, takže v podstatě celý systém na klíč. To je neuvěřitelné.

Ondřej: Přesně tak. A to není všechno. Existuje i další program, 'Podpora konkurenceschopnosti agropotravinářského komplexu', který se zaměřuje na obnovu a modernizaci už stávajících systémů.

Tereza: Takže nejen pro nováčky, ale i pro ty, co už závlahu mají, ale potřebují ji vylepšit?

Ondřej: Ano. Tady se podpora dělí na několik podprogramů. Pro nás je zajímavý ten pro zemědělské podnikatele. Můžou žádat o podporu na obnovu čerpacích stanic, trubních rozvodů, nebo třeba na výstavbu nádrží na akumulaci srážkových vod.

Tereza: A jak je to tady s výší podpory? Je to podobné?

Ondřej: Tady je to procentuální. Podpora se pohybuje od 40 do 90 procent způsobilých výdajů, podle typu žadatele a místa. A teď to nejlepší... Mladí začínající zemědělci můžou dosáhnout až na 70 procent!

Tereza: Tak to je skvělá zpráva pro mladé farmáře! Je vidět, že stát myslí na budoucnost. Je to obrovská pomoc, která může rozhodnout o úspěchu.

Ondřej: Určitě. Je to klíčový nástroj, jak udržet naše zemědělství konkurenceschopné a udržitelné.

Tereza: Takže možnosti financování tu jsou a jsou opravdu štědré. To je skvělé slyšet. Teď když víme, jak to zaplatit, pojďme se podívat na konkrétní typy těch závlahových systémů.

Ondřej: Přesně tak. A jeden z nejzajímavějších typů je zároveň tak trochu proti selskému rozumu. Věděla jsi, že můžeme rostliny chránit před mrazem pomocí... vody?

Tereza: Vodou proti mrazu? To zní jako hasit oheň benzínem. Jak to má proboha fungovat?

Ondřej: Je to čistá fyzika! Když voda mrzne a mění se v led, uvolňuje energii. A tou energií je teplo. Tomu se říká latentní teplo tuhnutí.

Tereza: Aha! Takže ta tenká vrstvička ledu, která se na rostlině vytvoří, ji vlastně hřeje zevnitř? Teda, ne zevnitř, ale udržuje její teplotu na nule.

Ondřej: Přesně tak! Dokud na rostlinu neustále stříká nová a nová voda, která mrzne, teplota květu nebo pupenu neklesne pod nulu. I když je kolem třeba mínus sedm stupňů.

Tereza: To je geniální. Jaké systémy se na to používají? Asi ne obyčejný zahradní postřikovač, že?

Ondřej: To rozhodně ne. Používají se speciální mikropostřikovače. Například pro řádkové kultury, jako je vinná réva, je skvělý systém Flipper, který zavlažuje jen úzký pás a ušetří tak až 60 % vody. Nebo pro sady se používají plošné postřikovače jako Komet F43, přezdívaný 'Eskimo'.

Tereza: 'Eskimo', to je příhodné jméno. Ale zní to celé dost riskantně. Co se stane, když v noci vypadne proud?

Ondřej: To je přesně to největší nebezpečí. Přerušení dodávky elektřiny, vyčerpání zdroje vody nebo porucha čerpadla... to všechno může znamenat katastrofu. Rostlina pokrytá vodou bez dalšího přísunu zmrzne mnohem rychleji.

Tereza: Takže spolehlivost je absolutní klíč. Existují i nějaké jiné metody protimrazové ochrany, které nejsou závislé na vodě a elektřině?

Ondřej: Samozřejmě. Jsou to takové ty klasičtější, možná až romantické metody. Mezi řádky stromů se rozmístí speciální parafínové svíce, které zvyšují teplotu v sadu.

Tereza: To musí vypadat krásně, hořící sad uprostřed mrazivé noci. Co dál?

Ondřej: Dále se používají netkané textilie, kterými se rostliny přikryjí. A pak jsou tu generátory mlhy nebo dýmu, které vytvoří nad sadem takovou ochrannou „pokličku“, aby teplo neunikalo k nebi.

Tereza: A co ty obrovské větrníky, které občas vídám ve filmech z Kalifornie? Vypadají jako vrtulníky bez kabiny.

Ondřej: Ano, to je další skvělá metoda! Fungují na principu teplotní inverze. U země je studený vzduch, ale o pár metrů výš je vzduch teplejší. A ten větrník ten teplejší vzduch jednoduše sfoukne dolů k rostlinám.

Tereza: Takže takový obří fén pro stromy.

Ondřej: Přesně tak! Obří, drahý fén. Ale funguje to skvěle. Takže možností, jak ochránit úrodu, je celá řada.

Tereza: To je fascinující. Od ledu, který hřeje, až po obří fény. Když už jsme u těch méně obvyklých využití závlahy, slyšela jsem, že se dá vodou půda i „prát“. Je to pravda?

Ondřej: To je skvělá a trochu pokročilá otázka! Ale víš co? Myslím, že to je perfektní téma na příště, protože pro dnešek jsme už na samotném konci našeho času.

Tereza: Aha, pravda! Úplně jsem zapomněla, jak ten čas letí, když se bavíme o něčem tak... fascinujícím jako je závlaha. Kdo by to byl řekl.

Ondřej: Přesně. Takže já bych především chtěl moc poděkovat všem, kteří nás poslouchali až sem. Doufám, že vám to něco přineslo a že jste si z toho odnesli nejen znalosti, ale i trochu nadšení pro věc.

Tereza: Za sebe můžu říct, že rozhodně ano. Bylo to nabité informacemi, ale podané tak, že to člověk konečně chápe. Takže obrovské díky patří hlavně tobě, Ondřeji.

Ondřej: Děkuji, Terezo, to mě moc těší. A teď to nejdůležitější – pár organizačních informací na závěr. Pro všechny zájemce, kteří se cítí připraveni, bude následovat možnost napsat si předtermínovou písemku.

Tereza: To je skvělá zpráva pro všechny, co se chtějí vrhnout na zkouškové s čistou hlavou. Má to nějaká specifika?

Ondřej: V podstatě ne. Je to příležitost si to zkusit dřív, v klidu a bez toho největšího stresu. Všechny detaily najdete samozřejmě v informačním systému školy.

Tereza: Perfektní. Takže všem držíme palce! A tím se s vámi pro dnešek loučíme.

Ondřej: Přesně tak. Děkuji za pozornost a přeji hodně úspěchů nejen u písemky, ale i v celém studiu.

Tereza: Mějte se krásně a slyšíme se u dalšího dílu Studyfi Podcastu. Na slyšenou!

Ondřej: Na slyšenou.