Podcast na Zásoby v účetnictví: Klasifikace a oceňování

Kapitoly

Úvod do světa zásob

Členění zásob podrobněji

Jak se zásoby oceňují

Oceňování úbytku zásob

Přepis

Lucie: …takže i hejno včel nebo rozestavěná budova můžou být v účetnictví zásoba? To je neuvěřitelné!

Adam: Přesně tak! Není to jen o krabicích ve skladu. A právě proto je tohle téma tak fascinující a důležité.

Lucie: Dobře, to musíme rozebrat. Posloucháte Studyfi Podcast a dnes se s Adamem ponoříme do světa oceňování a členění zásob. Tak Adame, kde začneme?

Adam: Začněme úplným základem. Zásoby jsou oběžný majetek. To znamená, že v podniku neustále mění svou podobu – z materiálu se stane výrobek a ten se prodá.

Lucie: Jasně, jsou neustále v pohybu. Proto „oběžný“.

Adam: Přesně tak. Účtuje se o nich v účtové třídě 1 a dělí se na tři hlavní skupiny: materiál, zásoby vlastní výroby a zboží.

Lucie: Pojďme si ty skupiny projít. Co všechno spadá pod „materiál“?

Adam: Pod materiál patří vše, co firma nakupuje pro svou činnost. Třeba suroviny, které tvoří podstatu výrobku, jako dřevo na stůl. Ale patří sem i pomocný materiál jako barva nebo lak.

Lucie: A co třeba kancelářské potřeby nebo benzín do firemních aut?

Adam: Ano, i to je materiál. Stejně jako obaly nebo palivo. Dokonce i drobný majetek pod 80 000 korun, který se firma rozhodne neodepisovat, ale vést jako zásobu.

Lucie: Rozumím. A co je tedy „zboží“? To zní podobně.

Adam: Zboží je to, co firma nakoupí a v nezměněném stavu zase prodá. Představ si obchod s elektronikou – nakoupí telefony a prodá ty samé telefony. To je zboží.

Lucie: Takže klíčový je ten další prodej beze změny. A ta třetí skupina?

Adam: Zásoby vlastní výroby. To je vše, co si podnik sám vytvoří. Tady rozlišujeme nedokončenou výrobu, polotovary, které jsou hotové, ale slouží k výrobě něčeho dalšího – třeba volant do auta – a finální výrobky připravené k prodeji.

Lucie: Dobře, máme zásoby roztříděné. Ale jak jim přiřadíme hodnotu? Peníze přece jen tak z nebe nepadají.

Adam: To máš pravdu. Musíme rozlišovat dvě situace: oceňování přírůstků, tedy když zásoby přijdou na sklad, a oceňování úbytků, když ze skladu odcházejí.

Lucie: Okay, začněme přírůstky. Jak se to dělá?

Adam: U nakoupených zásob se používá pořizovací cena. To je cena, za kterou jsme zásobu koupili, plus vedlejší náklady jako doprava, clo nebo pojistné.

Lucie: Takže nejen cena na faktuře, ale všechno okolo.

Adam: Přesně. U zásob vlastní výroby se používají vlastní náklady, což jsou v podstatě náklady na materiál a mzdy. A pokud zásobu dostaneme darem, oceníme ji reprodukční pořizovací cenou, což je v podstatě odhad její aktuální tržní ceny.

Lucie: Fajn, a teď ta druhá situace. Co když zásoby vydáváme ze skladu? Třeba když prodáváme zboží, které jsme nakoupili v různých dodávkách za různé ceny.

Adam: To je přesně ten oříšek. Firma si musí ve směrnici stanovit jednu metodu a tu dodržovat. Nejjednodušší je to u unikátních zásob, kde prostě použiješ přesnou cenu toho jednoho kusu.

Lucie: Ale to u většiny věcí nejde, že?

Adam: Nejde. Proto máme další dvě metody. První je vážený aritmetický průměr, kde prostě zprůměruješ ceny všech kusů na skladě.

Lucie: To zní logicky. A ta druhá?

Adam: Ta je velmi populární a jmenuje se FIFO – z anglického „First In, First Out“. Znamená to, že první naskladněné zásoby se účetně odepisují jako první vyskladněné.

Lucie: Jako když v obchodě posouvají starší jogurty dopředu, aby se prodaly dřív?

Adam: Přesně taková je ta logika! A pozor, je důležité si pamatovat, že metoda LIFO, tedy „Last In, First Out“, u nás není povolená.

Lucie: Skvělé. Takže abychom to shrnuli: zásoby jsou oběžný majetek, dělíme je na materiál, zboží a vlastní výrobu. Oceňujeme zvlášť přírůstky a zvlášť úbytky, kde je nejpoužívanější metoda FIFO. Díky moc, Adame!

Adam: Rádo se stalo.