Podcast na Základy živočišné biologie

Kapitoly

Co je to vlastně živočich?

Stavební kameny těla: Tkáně

Jak to všechno začíná: Embryologie

Tři základní vrstvy

Dva, nebo tři?

Tělní plány a dutiny

Prvoústí a Druhoústí

Členovci a jejich rozdíly

Ostnokožci a strunatci

Evoluční trendy a chytáky na závěr

Závěrečné shrnutí

Přepis

Ondřej: Představte si studentku Lucku. Stojí před obřím akváriem a kouká na mořskou houbu. Vůbec se nehýbe. Vedle ní je sasanka, která vypadá spíš jako kytka. A Lucka si říká... jak tohle můžou být živočichové, když můj pes vypadá úplně jinak?

Barbora: To je skvělá otázka! A přesně na ni si dnes odpovíme.

Ondřej: Posloucháte Studyfi Podcast. Takže, Barboro, co tedy dělá živočicha živočichem? Co má ta houba společného s mým psem?

Barbora: Víc, než si myslíš! Všichni živočichové jsou mnohobuněčné, eukaryotické organismy. Klíčové je, že jejich buňky nemají buněčnou stěnu, na rozdíl od rostlin, a ani plastidy.

Ondřej: A všichni jsou heterotrofní, že? Musí jíst jiné organismy, aby získali energii.

Barbora: Přesně tak. A jako zásobní látku si ukládají hlavně glykogen. Mají taky specializované tkáně, což nás přivádí k jednomu chytáku. Co třeba houby, ty co rostou v lese? Ty jsou taky heterotrofní.

Ondřej: Ah, ale ty nejsou živočichové! Mají buněčnou stěnu z chitinu a potravu tráví vně těla. To je ten trik.

Barbora: Výborně! Vidím, že jsi připravený.

Ondřej: Tak fajn. Když už tedy víme, co živočichové jsou, jak jsou vlastně „postavení“? Z čeho se skládá jejich tělo?

Barbora: Ze čtyř základních typů tkání. Můžeš si je představit jako stavební materiál. Máme epitelovou, pojivovou, svalovou a nervovou tkáň.

Ondřej: Epitelová, to je ta na povrchu, že? Jako pokožka nebo výstelka střeva.

Barbora: Ano, kryje povrchy a vystýlá dutiny. Takové „tapety“ těla. Pak je tu pojivová tkáň, která všechno spojuje a podporuje. To je třeba vazivo, chrupavka, kost...

Ondřej: Počkat, i kost? A co krev?

Barbora: Ano, i krev a míza jsou tekuté pojivové tkáně! To je častý chyták u přijímaček. Spojují celé tělo tím, že roznáší živiny a kyslík.

Ondřej: Fascinující! A ty zbylé dvě jsou svalová pro pohyb a nervová pro... přemýšlení a řízení všeho?

Barbora: Zjednodušeně řečeno ano. Svalová tkáň se stará o pohyb a nervová funguje jako komunikační síť. Neurony a gliové buňky.

Ondřej: Dobře, takže máme buňky, z nich jsou tkáně, a z nich celé zvíře. Ale kde to všechno začíná? Jak se z jedné buňky stane třeba... ta sasanka?

Barbora: Skvělý přechod k základům embryologie! Všechno začíná jedinou oplozenou vaječnou buňkou, zygotou. Ta se začne rychle dělit v procesu, kterému říkáme rýhování.

Ondřej: Takže z jedné buňky jsou dvě, pak čtyři, osm... a tak dál, ale zárodek moc neroste?

Barbora: Přesně. Vznikne útvar podobný moruši, kterému říkáme morula. Z ní se pak vytvoří blastula, což je vlastně takový dutý míček z buněk.

Ondřej: A pak přichází ta slavná gastrulace, je to tak?

Barbora: Ano! Během gastrulace se blastula začne „promačkávat“ dovnitř a vznikají takzvané zárodečné listy. A právě z nich se pak vyvíjí všechny ty tkáně, o kterých jsme mluvili.

Ondřej: Takže z toho jednoduchého začátku se postupně formuje celý komplexní plán těla. A o těch zárodečných listech a tělních plánech si povíme víc příště.

Barbora: Přesně tak. A ty zárodečné listy jsou tři. Představ si je jako základní stavební materiál pro celé tělo. Máme vnější ektoderm, vnitřní entoderm a prostřední mezoderm.

Ondřej: Dobře, ektoderm, entoderm, mezoderm... Co z nich konkrétně vzniká?

Barbora: Tak z ektodermu vzniká třeba pokožka a taky celá nervová soustava. To je důležitý chyták, spousta lidí by nervy tipovala na mezoderm. Ale ne, nervy jsou z vnější vrstvy.

Ondřej: Zajímavé! A co ten vnitřní, entoderm?

Barbora: Ten vystýlá trávicí a dýchací soustavu. Tedy takové ty vnitřní trubice. No a mezoderm... to je ten zbytek! Svaly, kostra, cévy, krev, ledviny... prostě většina vnitřních orgánů.

Ondřej: Takže ne všichni živočichové mají všechny tři listy?

Barbora: Správně! Tady se dostáváme k prvnímu velkému dělení. Máme živočichy diblastica, kteří mají jen dva — ektoderm a entoderm. Mezi nimi mají jen takovou rosolovitou výplň, mezogleu.

Ondřej: A kdo to třeba je?

Barbora: Typickým příkladem jsou žahavci. Medúzy nebo koráli. Protože nemají ten pravý mezoderm, chybí jim i složitější orgánové soustavy, jako třeba vylučovací nebo cévní.

Ondřej: Chápu. A pak jsou tedy triblastica, ti už mají všechny tři.

Barbora: Ano, a to jsme my a drtivá většina ostatních živočichů. Právě mezoderm nám umožnil vyvinout svaly pro aktivní pohyb, cévy pro rozvod živin a všechno ostatní.

Ondřej: A s tím asi souvisí i souměrnost těla, že?

Barbora: Určitě. Nejjednodušší houby jsou asymetrické. Žahavci, kteří jsou diblastica, mají paprsčitou neboli radiální souměrnost. Můžeš je rozříznout více rovinami jako pizzu.

Ondřej: To je dobré přirovnání. A my jsme jako co? Chleba s máslem? Ten jde rozříznout jen jednou, aby byly půlky stejné.

Barbora: V podstatě ano! Většina triblastik má bilaterální neboli dvoustrannou souměrnost. Jedna rovina, která tělo dělí na levou a pravou stranu. To souvisí s pohybem dopředu a vznikem hlavy.

Ondřej: Dobře, to dává smysl. A slyšel jsem ještě o jednom klíčovém dělení — prvoústí a druhoústí. To je prý u přijímaček velice oblíbené téma.

Barbora: Je to tak. A přitom je to docela jednoduché. Vzpomínáš na tu gastrulaci, jak se blastula promačkávala dovnitř? Ten otvor, který tím vznikl, se jmenuje blastoporus.

Ondřej: Jasně.

Barbora: No a u prvoústých se z toho otvoru stanou ústa. U druhoústých, kam patříme i my, se z něj stane... no, ten druhý konec trávicí trubice.

Ondřej: Řitní otvor. A ústa se vytvoří až později jinde.

Barbora: Přesně! A ještě jeden chyták — ostnokožci, jako ježovky, jsou v dospělosti paprsčitě souměrní. Ale patří mezi druhoústé, protože jejich larvy jsou dvoustranně souměrné.

Ondřej: Páni, to je docela záludné. Takže jsme si prošli základy... a teď by to chtělo podívat se na ty jednotlivé kmeny trochu zblízka, co říkáš?

Barbora: Určitě! Pojďme se vrhnout na ty největší skupiny. Začněme u členovců, to je naprosto dominantní kmen.

Ondřej: Takže pavouci, hmyz, krabi... všichni dohromady?

Barbora: Přesně. A je super si pamatovat jejich základní rozdíly. Třeba pavoukovci mají hlavohruď a zadeček a hlavně čtyři páry nohou.

Ondřej: Aha, takže když doma potkám něco s osmi nohama, můžu si být jistý, že to není hmyz, který zabloudil.

Barbora: Přesně. Hmyz má totiž tělo dělené na hlavu, hruď a zadeček a vždycky jen tři páry nohou. Korýši mají zase často více párů končetin a dýchají žábrami.

Ondřej: Dobře, to dává smysl. A co ti naši záludní příbuzní, ostnokožci?

Barbora: Jo, hvězdice, ježovky a sumýši. Pamatuj si u nich tři věci: vápenatá vnitřní kostra, unikátní vodní cévní soustava a úžasná schopnost regenerace.

Ondřej: Takže když hvězdice přijde o rameno, prostě jí doroste nové?

Barbora: Přesně tak. A od nich už je jen krůček k nám, ke strunatcům. Naše hlavní znaky jsou struna hřbetní a hřbetní nervová trubice.

Ondřej: A sem patříme i my, obratlovci. To je ta známá parta, že? Ryby, plazi, ptáci...

Barbora: Ano. Od kruhoústých, což jsou takoví vodní upíři bez čelistí, přes paryby s chrupavčitou kostrou, až po nás savce se srstí a mléčnými žlázami.

Ondřej: Když se na to podíváš zpětně, jaké jsou ty největší evoluční skoky?

Barbora: Určitě vznik mnohobuněčnosti, pak třetího zárodečného listu, který umožnil vznik orgánů. Dále přechod na souš, což si vyžádalo třeba amniotické vejce, a nakonec endotermie — schopnost udržet si stálou tělesnou teplotu, kterou vidíme u ptáků a savců.

Ondřej: Super rekapitulace. A máš na závěr nějaký typický chyták k přijímačkám?

Barbora: Jasně. Nezapomeňte, že houby nemají pravé tkáně. Žahavci jsou jen dvouvrství. A hmyz má šest noh, pavoukovci osm! To se plete pořád.

Ondřej: Tak to si snad zapamatujeme. Báro, moc ti děkuju. Prošli jsme dnes obrovský kus biologie, od buněk až po savce.

Barbora: Já taky děkuju za pozvání, Ondřeji. Klíčové je pochopit ty hlavní vývojové principy a pak už do sebe jednotlivé skupiny zapadnou jako skládačka.

Ondřej: Přesně tak. Takže děkujeme, že jste poslouchali Studyfi Podcast. Učte se dobře a u slyšenou příště!

Barbora: Na shledanou!