Podcast na Základy práva Evropské unie

Kapitoly

Proč EU vlastně vznikla?

Čtyři svobody a společné symboly

Kdo je v klubu a kdo ne?

Jak to celé funguje?

Soudní dvůr a politiky EU

Cesta Česka do EU

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Lucie: Jeli jste někdy autem do Německa nebo Rakouska a prostě jste jen projeli přes hranice, aniž byste museli ukazovat pas? Přesně za tímhle jednoduchým zážitkem stojí obrovský systém, a tím je právo Evropské unie.

Tomáš: Přesně tak. Ten pocit svobody je jedním z hlavních cílů. Posloucháte Studyfi Podcast.

Lucie: Takže, Tomáši, proč to celé vlastně vzniklo? Nebylo to jen kvůli snadnějšímu cestování, že?

Tomáš: To rozhodně ne, i když je to příjemný bonus. Původní motivy byly mnohem vážnější. Po druhé světové válce byl hlavní cíl jasný: zabránit dalšímu konfliktu v Evropě.

Lucie: Takže mír a bezpečnost?

Tomáš: Přesně. A taky strach z Východního bloku a snaha ekonomicky a politicky čelit síle USA. Chtěli jsme, aby Evropa byla silným hráčem na světové scéně.

Lucie: A dnes? Jsou ty motivy stále stejné?

Tomáš: Částečně ano, ale přibyly nové výzvy. Dnes EU řeší hlavně terorismus, mezinárodní kriminalitu, globalizaci, ochranu životního prostředí nebo migraci. Věci, které jeden stát sám nevyřeší.

Lucie: Dobře, takže cíl je spolupráce. Jak toho EU konkrétně dosahuje?

Tomáš: Základem jsou čtyři základní svobody. Zkusíš si tipnout, které to jsou?

Lucie: Hmm, určitě ten volný pohyb osob, jak jsme zmínili... Možná zboží?

Tomáš: Skvěle! To jsou první dvě. A k tomu ještě volný pohyb služeb a kapitálu. To je naprostý základ společného trhu.

Lucie: A co ty věci, které vidíme všude kolem? Vlajka, hymna...

Tomáš: Ano, symboly jsou důležité pro identitu. Modrá vlajka má dvanáct zlatých hvězd v kruhu. A pozor, jejich počet nesouvisí s počtem členů!

Lucie: Vážně? To jsem nevěděla. Co tedy znamenají?

Tomáš: Symbolizují jednotu, solidaritu a harmonii. A hymna, Beethovenova „Óda na radost“, nemá záměrně žádný text, aby byla jazykově neutrální.

Lucie: Chytré. A motto je „Jednotná v rozmanitosti“, že? To se mi líbí. Spolupráce různých kultur.

Tomáš: Přesně tak. Dnes má Unie 27 členských států. Začínalo jich přitom v roce 1957 jen šest: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a tehdejší Západní Německo.

Lucie: Existuje někdo, kdo se chtěl přidat, ale neudělal to?

Tomáš: Ano, třeba Norsko nebo Švýcarsko si to nakonec rozmyslely. A pak máme kandidátské země jako Turecko nebo Srbsko, které na členství čekají.

Lucie: A co ten Schengen, o kterém jsme mluvili na začátku? To je jen pro členy EU?

Tomáš: Není. Schengenský prostor je území, kde nejsou hraniční kontroly, a jsou v něm i nečlenské země jako Norsko nebo Švýcarsko. Cílem je prostě zjednodušit pohyb a práci lidem.

Lucie: Takže vnější hranice EU, třeba letiště v Praze, jsou pak o to přísněji střežené?

Tomáš: Přesně. Tam se kontroluje každý. Občané EU jen projdou kontrolou dokladů, ale občané třetích zemí musí dokládat i účel pobytu a další věci.

Lucie: Dobře, pojďme na instituce. Kdo to všechno řídí? Zní to jako obrovská mašinérie.

Tomáš: To občas je. Máme tři hlavní zákonodárné a výkonné orgány. Zaprvé, Rada Evropské unie, kde sedí ministři z každé členské země. Ti hájí národní zájmy.

Lucie: A pak je tu Evropský parlament, kam volíme europoslance.

Tomáš: Ano, ten zastupuje přímo občany EU. Společně s Radou schvaluje zákony a rozpočet. A tady je perlička – pravidelně zasedá ve Štrasburku i v Bruselu.

Lucie: Počkat, Štrasburk, Brusel, a sekretariát v Lucemburku... To musí mít nasbíráno hodně věrnostních mil, ne?

Tomáš: To asi ano, ale má to své historické důvody. A do třetice je tu Evropská komise. Ta funguje jako taková „vláda“ EU.

Lucie: Co to znamená?

Tomáš: Jako jediná může navrhovat nové zákony, prosazuje evropské právo a reprezentuje EU navenek. A pak samozřejmě Evropský soudní dvůr, který dohlíží na to, aby se právo správně vykládalo a dodržovalo.

Lucie: Aha, takže Soudní dvůr je takový nejvyšší strážce evropských pravidel. To zní důležitě.

Tomáš: Přesně tak. Sídlí v Lucemburku a má jednoho soudce z každé členské země, aby byla zajištěna spravedlnost. Jsou voleni na šest let.

Lucie: Dobře, instituce máme. A co ty politiky? Slyšela jsem, že některé věci řídí EU a některé si státy nechávají.

Tomáš: Správně. Jsou tu společné politiky, kde státy předaly pravomoci EU – třeba obchod, měna nebo zemědělství.

Lucie: A ty druhé?

Tomáš: To jsou koordinované. Třeba školství nebo sociální věci. Tam si státy rozhodují samy a EU to jen usměrňuje.

Lucie: To dává smysl. A jak do tohohle všeho zapadlo Česko? To asi nebyl proces na jedno odpoledne.

Tomáš: To tedy ne. Žádost jsme podali už v roce 1996. Ale vyjednávání se táhla, hlavně kvůli problémům jako korupce nebo pomalé soudy.

Lucie: Takže jsme museli splnit nějaké podmínky?

Tomáš: Ano, takzvaná Kodaňská kritéria. Třeba mít stabilní demokracii a fungující tržní ekonomiku. Nakonec se to ale povedlo.

Lucie: A kdy přesně?

Tomáš: V roce 2003 jsme v Aténách podepsali přístupovou smlouvu a prvního května 2004 jsme se stali členy.

Lucie: Super. Takže abychom to shrnuli, instituce EU tvoří složitý, ale funkční systém a cesta Česka do Unie byla docela dlouhá.

Tomáš: Přesně tak. Ale je to důležitá součást naší moderní historie.

Lucie: Díky moc, Tomáši, za skvělé vysvětlení. A vám, milí posluchači, děkujeme za poslech Studyfi Podcastu. Uslyšíme se příště!