Podcast na Základy knižního designu a typografie

Kapitoly

Úvod do grafiky knihy

Vzorová strana – Plán celé knihy

Stavební kameny stránky

Sazební obrazec – Zlatý řez v praxi

Plán pro grafika

Tajemství prvních stránek

Copyright a ISBN

Co je na začátku?

Jádro knihy

Všechno má svůj konec

Shrnutí a rozloučení

Přepis

Tomáš: Vzpomeň si, kdy jsi naposledy otevřel fakt hezkou knížku. Ten pocit, když písmo, okraje, prostě všechno dokonale sedí. Možná tě to překvapí, ale za touhle harmonií je víc matematiky než kouzel. A přesně to je motor, který pohání skvělý design.

Lucie: Přesně tak. Vítejte u Studyfi Podcast.

Tomáš: Lucie, dnes se podíváme na grafické zpracování knihy. To zní trochu suše. Přesvědčíš nás o opaku?

Lucie: Jasně! Představ si to jako architekturu. Než se postaví dům, potřebuješ plán. A v knize je tím plánem takzvaná vzorová strana nebo knižní dvoustrana.

Tomáš: Takže to je v podstatě takový nákres, jak bude každá stránka vypadat?

Lucie: Přesně. Je to vzor, kde se nastaví všechno: velikost a typ písma, proklady, ale i pozice čísla stránky. Vytiskne se na finální papír, aby se vidělo, jestli to celé funguje dohromady. Jestli písmo ladí s papírem nebo třeba s ilustracemi.

Tomáš: Takže díky tomuhle jednomu vzoru se vyhnu tomu, abych na straně 300 zjistil, že jsem si vybral špatný font?

Lucie: Přesně tak! Šetří to spoustu času, peněz a nervů. Je to taková generálka před velkou premiérou.

Tomáš: Dobře, pojďme se podívat na konkrétní prvky. Co všechno na takové stránce najdeme kromě textu?

Lucie: Tak určitě paginaci, tedy číslování stránek. Pak záhlaví a zápatí – to jsou ty texty nahoře a dole. Můžou být „neživé“, třeba název knihy, nebo „živé“, kde se mění název kapitoly.

Tomáš: A co ty poznámky na boku, které občas vídám v učebnicích?

Lucie: To jsou marginálie! Jsou to vlastně takové stručné shrnutí nebo doplňující info k odstavci. Sází se menším písmem a musí být zarovnané s řádkem, ke kterému patří.

Tomáš: Aha, takže marginálie jsou v podstatě takové legální taháky přímo v knize?

Lucie: No, dá se to tak říct! Ale hlavně pomáhají s orientací v textu. Stejně jako třeba iniciály, ta velká ozdobná písmena na začátku kapitol.

Tomáš: Často slyším termín „sazební obrazec“. Co si pod tím mám představit?

Lucie: Sazební obrazec je vlastně neviditelná mřížka, která určuje, kde přesně bude na stránce text a jak velké budou okraje. Je to kostra celé stránky.

Tomáš: A je na to nějaké pravidlo?

Lucie: Rozhodně. Pro každý typ knihy se hodí jiný poměr. Třeba pro básně se často používá klasický zlatý řez s poměrem 2:3, protože to působí velmi elegantně. Pro běžné knihy se zase hodí poměr 4:5. Není to náhoda, je to promyšlený systém.

Tomáš: Páni, takže za každou dobrou knihou stojí nejen skvělý příběh, ale i kus poctivé geometrie. Díky za vysvětlení, Lucie.

Lucie: Přesně tak, Tomáši. A ta geometrie je vlastně jen začátek. Tím se plynule dostáváme k samotné sazbě knihy.

Lucie: Aby grafik věděl, kam co umístit, potřebuje takzvané zrcadlo strany. Představ si to jako detailní architektonický plán pro každou stránku.

Tomáš: Zrcadlo strany? To zní jako něco z Alenky v říši divů. Takže to není jen prázdný list papíru?

Lucie: Vůbec ne. Je to přesný návod v reálné velikosti, který říká: tady bude nadpis, sem přijde obrázek, tohle je prostor pro text. A dělá se pro všechny typické stránky – začátky kapitol, stránky s obrázky, přílohy...

Tomáš: Aha, aby se nestalo, že mi fotka přistane uprostřed věty. To dává smysl.

Lucie: Přesně. A teď se podívejme na tu úvodní část knihy. Ta má taky svá pevná pravidla.

Tomáš: To jsou ty stránky, které často přeskakujeme, abychom se dostali k příběhu, že?

Lucie: Přesně ty. První bývá signet, tedy logo nakladatelství. Pak patitul – to je zkrácený název knihy na liché straně. A mezi nimi může být vakát.

Tomáš: Vakát? Zase jedno slovo, které slyším poprvé. To je nějaký typografický šotek?

Lucie: Kdepak, je to jen prázdná stránka! Slouží k tomu, aby další důležitá stránka, třeba hlavní titul s celým jménem autora a názvem, vyšla správně na lichou stranu.

Tomáš: Dobře, a co ty informace o vydání a tak? To je taky někde na začátku?

Lucie: Ano, to je vydavatelský záznam. Bývá na zadní straně titulního listu. A tam je to nejdůležitější: ochranná známka copyright a hlavně číslo ISBN.

Tomáš: ISBN, to znám! Bez toho by se kniha v knihkupectví asi neprodávala, co?

Lucie: Přesně tak. Je to takový rodný list knihy. Takže vidíš, i tyhle úvodní stránky mají svůj promyšlený systém.

Tomáš: Fascinující. Člověk by neřekl, kolik vědy za tím je. Díky, Lucie. A teď se od sazby posuneme k dalšímu tématu...

Lucie: Jasně, od sazby je to jen krůček k celé stavbě knihy. Když už víme, jak písmenka vypadají, pojďme se podívat, jak jsou v knize uspořádaná.

Tomáš: Jakože od začátku do konce? Co všechno tam vlastně najdu kromě samotného příběhu?

Lucie: Přesně tak. Úplně na začátku často najdeš třeba anotaci. To je ta krátká charakteristika díla, co tě má nalákat ke čtení. Bývá třeba na záložce přebalu nebo na zadní straně.

Tomáš: Aha, to je ten textík, co rozhoduje, jestli si knihu koupím, nebo ne.

Lucie: Přesně. Pak tam může být dedikace, tedy věnování, a taky předmluva. Zajímavé je, že předmluvu často píše někdo jiný než autor a začíná vždy na liché, tedy pravé straně.

Tomáš: A proč zrovna na liché?

Lucie: Lichá strana je v knižní sazbě považována za tu 'důležitější', je to první, co vidíš při otáčení listu. Proto na ní začínají všechny klíčové části — jako kapitoly nebo právě předmluva.

Tomáš: Dobře, to dává smysl. A co tedy ta hlavní, textová část?

Lucie: Ta tvoří samozřejmě největší díl. Text je členěný do kapitol, které, jak už jsem říkala, začínají na nové, většinou liché straně. Někdy na začátku kapitoly můžeš vidět iniciálu – to je to velké, často ozdobné písmeno.

Tomáš: Jako v pohádkách! 'Byl jednou jeden král...' a to 'B' je přes půl stránky.

Lucie: Přesně tak. A dole na stránce najdeš číslování a někdy i poznámky pod čarou. To jsou ty malé texty, které něco vysvětlují a které všichni poctivě čteme.

Tomáš: To je pravda! Ty já zásadně přeskakuju. A co je to záhlaví a zápatí?

Lucie: To je text nahoře nebo dole na stránce, třeba název knihy nebo kapitoly. Pomáhá v rychlé orientaci, hlavně u tlustých knih.

Tomáš: Super. A co nás čeká na konci knihy, když už máme dočteno?

Lucie: Tam jsou taky poklady! Může tam být rejstřík, což je super věc u odborných knih. Je to abecední seznam jmen nebo pojmů s čísly stran, kde je najdeš.

Tomáš: To se hodí při psaní seminárek, co?

Lucie: Naprosto. Ale nejdůležitější je tiráž. To je takový technický průkaz knihy. Najdeš tam jméno autora, překladatele, název nakladatelství, rok vydání… prostě všechno.

Tomáš: Aha! Takže tiráž je ten hustý textík úplně na poslední stránce, tištěný miniaturním písmem.

Lucie: Přesně ten. Shrnuje všechny nakladatelské a tiskařské údaje a je to vlastně takové 'kdo za tím vším stojí'.

Tomáš: Páni. Takže od anotace přes kapitoly s iniciálami až po tiráž... Každá část knihy má své místo a svůj účel. To je fascinující.

Lucie: Přesně tak. Kniha je promyšlený organismus, kde nic není náhodou. Od prvního písmenka až po poslední tečku v tiráži.

Tomáš: Lucie, moc ti děkuju za dnešní exkurzi do světa typografie a stavby knih. Myslím, že se teď na každou knížku budu dívat úplně jinak.

Lucie: Rádo se stalo, Tomáši. A doufám, že i naši posluchači.

Tomáš: Určitě ano. Tak to byl pro dnešek poslední díl Studyfi Podcastu o polygrafii. Mějte se krásně a u další série na slyšenou!

Lucie: Na slyšenou!