Podcast na Základy a techniky digitální úpravy obrazu

Kapitoly

Deformace jako kouzlo

Nástroj Pokřivení

Hrajeme si na loutkáře

Filtry, co hýbou obrazem

Co jsou vrstvy?

Vytváření a úprava vrstev

Vlastnosti a efekty

Spojování a chytré objekty

Kouzla s prolnutím

Hra světel a stínů

Experimentální režimy

Míchání barev

Hraní s barvami

Perfektní pleťovka a lokální úpravy

Kouzla černobílé fotografie

Retušujeme jako profíci

Co jsou masky vrstev?

Proč používat masky?

Kouzlo ořezových masek

Alternativy k Photoshopu

Závěrečné shrnutí

Přepis

Adéla: …a najednou z klidné hladiny rybníka máte skoro apokalyptickou vlnu! To je síla!

Ondřej: Přesně tak! A to je jen jeden z mnoha filtrů deformace. Jsou to vlastně takové digitální kouzelné hůlky, kterými měníte realitu obrázku.

Adéla: Okay, tohle musím pochopit. Posloucháte Studyfi Podcast, já jsem Adéla a se mnou je tu expert Ondřej. Ondřeji, takže mluvíme o deformaci obrazu. Co to přesně znamená?

Ondřej: V podstatě jde o jakoukoliv změnu tvaru nebo perspektivy objektu na fotce. Můžeš něco natáhnout, zkroutit, ohnout… cokoliv tě napadne. A Photoshop na to má skvělé nástroje.

Adéla: Dobře, tak jaký je ten základní? Kde bych měla začít, kdybych chtěla třeba trochu ohnout větev na stromě?

Ondřej: Ideální start je nástroj Transformace pokřivení, anglicky Warp. Když ho aktivuješ, přes tvůj objekt se objeví taková mřížka s body. A za ty body a čáry pak můžeš tahat a obrázek libovolně tvarovat.

Adéla: Takže jako by ten obrázek byl z gumy a já ho můžu natahovat?

Ondřej: Přesně tak! Je to super intuitivní. Ale pozor na jednu věc. Pokud pracuješ s běžnou fotkou, tedy bitmapou, každá taková transformace ji může malinko rozostřit. Takže je lepší udělat všechny úpravy najednou a pak je potvrdit, než je dělat postupně.

Adéla: To je dobrý tip! Takže si to nejdřív všechno připravit a pak to jedním klikem potvrdit. Rozumím.

Ondřej: A pak je tu můj oblíbený nástroj — Pokřivení loutky, neboli Puppet Warp.

Adéla: To zní zábavně! Co to dělá?

Ondřej: Je to přesně tak zábavné, jak to zní. Představ si, že chceš změnit polohu ruky u postavy. S tímhle nástrojem si do obrázku napícháš takové digitální špendlíky. Jeden dáš třeba do ramene, aby se nehýbalo, a druhý do dlaně. A pak za ten špendlík v dlani táhneš a celá paže se přirozeně ohne, jako u loutky.

Adéla: Počkat, takže můžu vzít fotku svého kocoura a zvednout mu packu, aby vypadal, že mává?

Ondřej: Naprosto! Můžeš narovnat ohnutý strom, změnit někomu účes… cokoliv. Jen je důležité si pohlídat, co je za tím objektem. Pokud není na jednobarevném pozadí, musíš nejdřív to původní místo za ním vymazat a doplnit pozadím, aby tam nezůstala díra.

Adéla: Jasně, to dává smysl. To už zní jako pokročilejší kouzla.

Ondřej: Přesně. A pokud nechceš věci měnit takhle ručně, existuje celá skupina filtrů deformace, které to udělají za tebe.

Adéla: To jsou ty efekty, o kterých jsme se bavili na začátku? Jako to vlnění vody?

Ondřej: Ano! Třeba filtr Zvlnění vytvoří na obrázku efekt, jako když hodíš kámen do vody. Nebo filtr Zkroutit, který vezme obrázek a zatočí ho kolem středu jako vír. Můžeš si nastavit úhel a směr, takže máš plnou kontrolu nad tím, jak moc velká ta spirála bude.

Adéla: A co když chci něco ještě dramatičtějšího?

Ondřej: Pak je tu král všech deformací — filtr Zkapalnit. To je v podstatě samostatný nástroj, kde s obrazem pracuješ, jako by byl z tekutiny. Můžeš prstem posouvat pixely, vytvářet turbulence pro efekt ohně nebo mraků, prostě cokoliv.

Adéla: Wow. Takže od jemného ohnutí větve se můžeme dostat až k vytvoření úplného chaosu.

Ondřej: Přesně tak. Je to neuvěřitelně mocný nástroj, který se používá jak na jemné retuše, třeba zeštíhlení postavy, tak na tvorbu kompletně uměleckých efektů. Klíčové je experimentovat.

Adéla: Super! Mám pocit, že si hned po nahrávání půjdu hrát s fotkami. A od hraní s tvary se teď posuneme k něčemu úplně jinému.

Ondřej: Přesně tak. A od hraní s tvary se posouváme k něčemu, co je naprostý základ veškeré pokročilé práce s fotkami. K vrstvám.

Adéla: Vrstvy! To zní jako něco složitého. Jako cibule?

Ondřej: To je vlastně skvělé přirovnání! Představ si, že každá vrstva je jako průhledná fólie, na kterou můžeš něco nakreslit nebo položit fotku. Tyhle fólie pak skládáš na sebe.

Adéla: Aha, takže můžu mít na jedné fólii text, na druhé nějaký obrázek a na pozadí původní fotku?

Ondřej: Přesně tak! A to je na tom to geniální. Můžeš s každou tou „fólií“ hýbat, měnit její pořadí nebo ji úplně vypnout, aniž bys ovlivnila ty ostatní.

Adéla: Takže už žádné „jejda, to jsem pokazila a musím začít znovu“?

Ondřej: Přesně. Je to nedestruktivní úprava. Ta úplně spodní vrstva je většinou pozadí, se kterým bys neměla hýbat. To je tvoje plátno.

Adéla: Dobře, a jak takovou novou „fólii“ přidám?

Ondřej: Nejjednodušší je zduplikovat stávající vrstvu, třeba klávesovou zkratkou Control plus J. To ti vytvoří přesnou kopii, na které můžeš bezpečně experimentovat.

Adéla: Super. A co když chci přidat třeba jen text?

Ondřej: Na to jsou speciální vrstvy. Můžeš vložit textovou vrstvu, vrstvu s nějakým tvarem, nebo třeba úplně prázdnou vrstvu, do které si můžeš malovat štětcem.

Adéla: A slyšela jsem o vrstvách úprav. Co to je?

Ondřej: To je další kouzlo! Je to speciální vrstva, která neobsahuje obrázek, ale jenom informaci o úpravě. Třeba o změně barev nebo jasu. A tahle vrstva ovlivní všechny vrstvy pod sebou.

Adéla: Takže můžu změnit barvy celé fotky jednou vrstvou, a když se mi to nelíbí, tak ji prostě smažu?

Ondřej: Bingo! A přitom původní fotky zůstanou netknuté.

Adéla: Každá vrstva má asi nějaké vlastnosti, že? Viděla jsem tam posuvník „Krytí“.

Ondřej: Ano, to je základ. Krytí neboli Opacity určuje průhlednost vrstvy od nuly do sta procent. Můžeš tak nechat třeba jen lehce prosvítat texturu přes fotku.

Adéla: A co ten tajemný nápis „Režim prolnutí“?

Ondřej: To je pokročilejší věc. Ten určuje, jakým matematickým způsobem se pixely horní vrstvy smíchají s pixely vrstvy pod ní. Můžeš tím dosáhnout ztmavení, zesvětlení nebo různých barevných efektů.

Adéla: Zní to jako vyšší dívčí.

Ondřej: Chce to experimentovat. Ale třeba režim „Násobit“ skvěle funguje na odstranění bílého pozadí u černého nápisu. A pak jsou tu styly vrstev – efekty jako stín, záře nebo obrys.

Adéla: Takže ten cool „vystouplý“ text, co všude vidím, se dělá takhle?

Ondřej: Přesně. Pár kliknutí a máš tam reliéf, vnitřní stín nebo vnější záři, která text krásně oddělí od pozadí.

Adéla: Když mám těch vrstev třeba dvacet, začíná v tom být chaos. Jdou nějak spojit?

Ondřej: Určitě. Můžeš je sloučit. Ale tady pozor! Je klíčové rozlišovat mezi destruktivním a nedestruktivním sloučením.

Adéla: V čem je rozdíl?

Ondřej: Když vrstvy sloučíš natvrdo, vytvoříš z nich jeden obrázek a už se nikdy nevrátíš k původním vrstvám. Je to jako když smícháš barvy na paletě – už je nerozdělíš.

Adéla: A to asi nechceme.

Ondřej: Většinou ne. Proto existují „Chytré objekty“ neboli Smart Objects. Můžeš několik vrstev zabalit do jednoho chytrého objektu. Zvenku se to tváří jako jedna vrstva, ale dvojklikem se dostaneš dovnitř a můžeš upravovat ty původní.

Adéla: Takže to je ten správný, bezpečný způsob?

Ondřej: Rozhodně. Pro zachování flexibility je to nejlepší volba. Sloučení natvrdo se dělá až na úplném konci, když třeba ukládáš finální obrázek jako JPG pro web.

Adéla: Rozumím. Takže máme vrstvy, umíme je upravovat, přidávat jim efekty a chytře je organizovat. To je skvělý základ! Co když ale chci upravit jen malý kousek jedné vrstvy, třeba jen oči na portrétu?

Ondřej: Výborná otázka! Tím se dostáváme k dalšímu neuvěřitelně mocnému nástroji, a tím jsou masky.

Adéla: Takže masky mi dovolí skrýt části vrstvy. Ale co když chci, aby se dvě vrstvy navzájem ovlivňovaly... jinak než jen jedna přes druhou?

Ondřej: Přesně tak! A na to slouží takzvané režimy prolnutí. Je to to malé rozbalovací menu, kde je standardně nastaveno „Normální“. Vsadím se, že spousta lidí na něj nikdy neklikne.

Adéla: Přiznávám se bez mučení, já taky moc ne. Co se stane, když to změním?

Ondřej: Otevře se ti úplně nový vesmír! Každý ten režim je v podstatě matematický vzorec, který říká, jak se mají barvy a světlost horní vrstvy smíchat s tou spodní.

Adéla: Matematický vzorec? To zní jako něco, z čeho bych měla mít noční můry.

Ondřej: Vůbec se neboj. Jsou rozdělené do logických skupin. Máme režimy pro ztmavení, pro zesvětlení... a pak moji oblíbenou skupinu: kontrastní režimy.

Adéla: Kontrastní? Co ty dělají?

Ondřej: Všechno, co je tmavší než středně šedá, ještě víc ztmaví. A všechno světlejší naopak prosvětlí. Nejpoužívanější jsou „Překrýt“ a „Měkké světlo“. Jsou skvělé pro oživení fotek, přidání jemné barevné atmosféry nebo zvýraznění textur.

Adéla: Super! A co ty další skupiny? Vím, že jich je tam spousta.

Ondřej: Pak je tu skupina porovnávacích režimů jako „Rozdíl“ nebo „Vyloučit“. Ty jsou... řekněme experimentální.

Adéla: Takže to je ta sekce, na kterou se kliká, když prokrastinuješ a chceš vidět, co se stane?

Ondřej: V podstatě ano! Porovnávají pixely obou vrstev a vytváří z toho často dost psychedelické výsledky. Málokdy se používají samostatně, spíš pro speciální efekty.

Adéla: A co ta poslední skupina? Nějaké praktičtější využití tam snad bude.

Ondřej: Rozhodně. To jsou kombinované režimy. A ty jsou mega užitečné. Třeba režim „Barva“ vezme jen barevnou informaci z horní vrstvy a aplikuje ji na světlost a stíny té spodní. To je ideální, když chceš obarvit černobílou fotku.

Adéla: Páni, to je chytré! Takže si můžu na novou vrstvu malovat barvami a ono se to přenese na původní fotku?

Ondřej: Přesně tak! A pak je tu třeba „Odstín“, který změní jen odstín barev, nebo „Sytost“, který upraví jejich intenzitu. Můžeš tak totálně změnit náladu obrázku, aniž bys zničila původní detaily.

Adéla: To je neuvěřitelné, kolik toho jde s vrstvami dělat. Ale co když chci udělat nějakou úpravu, kterou můžu kdykoliv změnit nebo vypnout, aniž bych musela ničit původní vrstvu?

Ondřej: Skvělá otázka, Adélo! To je přesně moment, kdy na scénu přicházejí takzvané „vrstvy úprav“. Místo abys měnila přímo původní fotku, přidáš nad ni novou, průhlednou vrstvu, která obsahuje jen tu samotnou úpravu.

Adéla: Počkej, takže ta úprava vlastně plave nad fotkou a já ji můžu kdykoliv vypnout a zapnout?

Ondřej: Přesně tak! Je to jako kdybys na fotku položila barevnou fólii. Můžeš měnit její sílu, barvu, nebo ji prostě zahodit, a původní fotka zůstane netknutá. To je naprosto klíčové pro nedestruktivní úpravy.

Adéla: To je geniální! Takže už žádné „jejda, tohle jsem vrátit neměla“.

Ondřej: Přesně. A jedním z nejčastějších nástrojů, které se takhle používají, je „Odstín a sytost“. Pamatuješ, jak jsme se bavili o režimech prolnutí? Tohle je podobné, ale máš nad tím absolutní kontrolu.

Adéla: Takže to je to, kde jsou ty kouzelné posuvníky? H, S, L nebo tak něco?

Ondřej: Ano, HSL – Hue, Saturation, Lightness. Česky Odstín, Sytost a Světlost. Jezdcem 'Odstín' můžeš kompletně změnit barvy. Třeba z modrého auta udělat zelené.

Adéla: Wow! A sytost? To je na oživení barev, když je fotka taková vybledlá?

Ondřej: Přesně. Můžeš barvy vytáhnout, aby byly živější, třeba u fotky krajiny. Ale opatrně! Když to přeženeš, bude to vypadat nepřirozeně. Nebo naopak můžeš barvy ztlumit, když ti třeba něčí křiklavě červený svetr kazí celý portrét.

Adéla: A světlost? To je prostě na zesvětlení?

Ondřej: Ano, ale s tímhle jezdcem opatrně. Mění světlost všech barev naráz, což může fotku udělat takovou plochou. Často je lepší použít jiné nástroje, jako jsou úrovně nebo křivky, ale na rychlou úpravu je to fajn.

Adéla: Dobře, to dává smysl. A v poznámkách máme i něco o pleťových tónech. To existuje nějaké tlačítko „udělej mě hezčí“?

Ondřej: Skoro! Některé programy, jako třeba Photoshop Elements, mají funkci přímo na úpravu pleťovky. Klikneš na kůži na fotce a on se pokusí automaticky vyvážit barvy, aby vypadala přirozeně.

Adéla: A co když chci vypadat víc opáleně?

Ondřej: Tak přesně na to tam jsou další posuvníky! Můžeš přidat „opálení“, což je v podstatě více hnědých tónů, nebo „červeň“, když chceš přidat zdravou barvu do tváří. Je to docela chytré.

Adéla: Super! Ale co když chci změnit sytost jen v jedné malé části fotky? Třeba chci, aby jenom jedna kytka na louce byla barevnější a zbytek ne.

Ondřej: Výborná otázka! Na to je skvělý nástroj, který se jmenuje „Houba“. Funguje jako štětec, kterým maluješ po fotce. Můžeš si nastavit, jestli chceš sytost přidávat, nebo naopak ubírat.

Adéla: Takže bych si vzala houbu a přejela s ní tu kytku, abych jí „nasála“ víc barvy?

Ondřej: Přesně ten princip. Je to skvělé na zvýraznění detailů. Můžeš si nastavit velikost štětce a taky „hustotu“, což znamená, jak moc rychle se ta změna projeví. Je to mnohem přesnější než měnit sytost celé fotky.

Adéla: Dobře, barvám rozumím. Ale co když chci pravý opak? Udělat z barevné fotky fakt dobrou černobílou. Nestačí jenom stáhnout sytost na nulu?

Ondřej: To je jedna možnost. Příkaz „Odstranit barvu“ nebo stažení sytosti na -100 udělá přesně to. Je to rychlé, ale výsledek je často takový plochý, bez života.

Adéla: A jak to tedy udělat lépe?

Ondřej: Profesionálové používají nástroj „Převést na černou a bílou“. Ten ti totiž dá kontrolu nad tím, jak se jednotlivé původní barvy převedou na odstíny šedé.

Adéla: Počkej, jak to myslíš? Černobílá je přece jen černá a bílá, ne?

Ondřej: Představ si, že na původní fotce bylo modré nebe a zelená tráva. V jednoduchém převodu můžou mít oba stejný odstín šedé a splynou dohromady. Ale v tomhle nástroji můžeš říct: „Všechno, co bylo modré, udělej hodně tmavé. A všechno, co bylo zelené, udělej světlejší.“

Adéla: Páni! Takže můžu vlastně ovlivnit kontrast a náladu té černobílé fotky tím, že si hraju s původními barvami? To je chytré!

Ondřej: Je to obrovský rozdíl. Můžeš tak vytvořit dramatickou, kontrastní fotku, i když originál byl barevně třeba nudný. A pak je tu samozřejmě i opačný proces – kolorování. Můžeš vzít černobílou fotku a pečlivě do ní přidávat barvy. Třeba nabarvit vlasy na hnědo, tváře na růžovo...

Adéla: Jako ve starých filmech! To zní jako piplačka.

Ondřej: To je, ale výsledky můžou být úžasné. Je to vlastně digitální malování.

Adéla: Dobře, a teď to, na co se asi všichni těší. Retušování! Jak se zbavím třeba... nevhodného člověka na fotce z dovolené?

Ondřej: Na to je klasika jménem „Klonovací razítko“. Představ si to jako kopírku. S držením klávesy Alt si nabereš vzorek z jedné části fotky – třeba čisté moře vedle toho člověka – a pak tím vzorkem začneš malovat přes něj.

Adéla: A ono to tam zkopíruje to moře?

Ondřej: Přesně. Zkopíruje to texturu, barvu, všechno. Je to skvělé na duplikování objektů nebo odstraňování nedokonalostí. Ale musíš být opatrná, aby nevznikaly opakující se vzory.

Adéla: Jasně, aby tam najednou nebylo deset stejných vln vedle sebe. A co na menší věci, třeba na pupínky?

Ondřej: Na to je ještě lepší „Retušovací štětec“. Funguje podobně – taky nabereš vzorek. Ale je chytřejší. On ten vzorek nepřekopíruje jedna ku jedné. On se snaží napodobit texturu, ale zároveň přizpůsobit jas a barvu okolí, kam maluješ.

Adéla: Takže výsledek mnohem lépe splyne?

Ondřej: Nekonečně lépe. Pupínek zmizí a kůže pod ním vypadá naprosto přirozeně. A pro úplné lenochy je tu „Bodový retušovací štětec“. Tam ani nemusíš nabírat vzorek. Prostě klikneš na vadu a on si automaticky vezme informace z okolí a opraví to sám.

Adéla: To zní nebezpečně jednoduše! To bych mohla retušovat celé hodiny.

Ondřej: Přesně. A to jsme se ještě ani nedostali k nástroji Záplata, který ti umožní opravit celou oblast najednou, nebo k automatickému odstranění červených očí...

Adéla: Páni, těch nástrojů je tolik! O tom si budeme muset povědět víc příště. Třeba jak na ty červené oči u zvířat, to mě zajímá!

Ondřej: Jasně, zvířecí oči probereme. Ale ještě předtím se musíme podívat na něco, co je základem téměř všech pokročilých úprav. A tím jsou masky vrstev.

Adéla: Masky? To zní trochu jako maškarní ples pro fotky.

Ondřej: Skvělá představa! A vlastně to není tak daleko od pravdy. Maska je nástroj, kterým části vrstvy zprůhledníš a odhalíš tak vrstvu pod ní.

Adéla: Takže něco jako... díra ve fotce?

Ondřej: Přesně tak. Ale je to chytrá díra, kterou můžeš kdykoliv změnit. Funguje to jednoduše – na masku maluješ jen černou nebo bílou barvou. Černá skrývá, bílá odkrývá.

Adéla: Černá skrývá, bílá odkrývá. To si musím zapamatovat. Zní to skoro jako nějaké kouzelné zaříkadlo.

Ondřej: Je to takové malé digitální kouzlo. A co je nejlepší, nic neničíš. Jen dočasně skrýváš.

Adéla: A v čem je to lepší, než prostě vzít gumu a tu část vygumovat?

Ondřej: To je ta nejdůležitější otázka! Když něco vygumuješ, je to pryč navždy. Zničíš původní data. Ale masku můžeš kdykoliv přemalovat.

Adéla: Aha! Takže když třeba při výběru vlasů zapomenu na jeden pramínek, tak ho prostě domaluju bílou na masce a on se objeví?

Ondřej: Přesně! Už žádné nervy s tím, že musíš začínat odznova. Je to nedestruktivní úprava. Můžeš se k tomu vrátit za hodinu, za den, za rok a všechno změnit.

Adéla: Tak to je geniální. Kolikrát jsem si uložila obrázek a pak zjistila, že jsem tam udělala chybu. Takhle bych to mohla opravit.

Ondřej: Přesně proto profesionálové používají masky. Třeba chceš ztmavit jenom oblohu na fotce. Přidáš vrstvu úprav, která ztmaví všechno, a pak maskou odhalíš původní, světlejší zbytek fotky.

Adéla: Dobře, masky vrstev chápu. Ale slyšela jsem i o ořezových maskách. Co je zase tohle?

Ondřej: Ořezová maska je trochu jiná. Představ si, že máš nějaký tvar, třeba text nebo srdíčko. A nad tím máš fotku. Ořezová maska zařídí, že ta fotka bude vidět jen uvnitř toho tvaru pod ní.

Adéla: Počkej, jakože můžu mít text, jehož výplní je moje fotka z dovolené? To chci!

Ondřej: Přesně na to je to skvělé! Spodní vrstva funguje jako takové vykrajovátko na cukroví pro všechny vrstvy nad ní. Určuje viditelné hranice.

Adéla: Páni, to otevírá tolik kreativních možností! To už není jen retušování, to je skoro grafický design.

Ondřej: Přesně tak. Kombinace vrstev, masek a ořezových masek je základem pro fotomontáže a spoustu dalších efektů. A když k tomu přidáme ještě styly vrstev, o kterých si povíme příště...

Adéla: Tak to se těším na příště! Ale teď mě zajímá, kde všechna tahle kouzla s vrstvami a maskami vlastně provádět. Zmínili jsme Photoshop, ale co když někdo nechce platit měsíční předplatné?

Ondřej: Skvělá otázka! Velkým konkurentem je Affinity Photo. Je neuvěřitelně podobný Photoshopu, co se týče funkcí — umí masky, korekce, pokročilé retuše, a co je super, RAW soubory upravuje přímo v sobě.

Adéla: A hlavní výhoda?

Ondřej: Cena! Zaplatíš jednou a máš ho navždy. Žádné předplatné. Pro začátečníka ale může být trochu složitější, protože nemá třeba organizaci fotek.

Adéla: To zní fér. A co něco z našich českých luhů a hájů?

Ondřej: Jasně! Zoner Photo Studio X. To je český program z Brna a je to takový hybrid mezi Lightroomem a Photoshopem. Umí skvěle organizovat fotky a zároveň nabízí pokročilé úpravy s vrstvami.

Adéla: A slyšela jsem, že z něj jdou rovnou objednávat třeba fotoknihy?

Ondřej: Přesně tak. Navíc je celý v češtině a má i zajímavou umělou inteligenci pro rozpoznávání obličejů. Jedinou nevýhodou pro někoho může být, že nefunguje na macOS.

Adéla: A co kdybych chtěla upravovat fotky hlavně na mobilu? Existuje něco, co by se vyrovnalo těmhle velkým programům?

Ondřej: Určitě! Aplikace Snapseed. Je zdarma a je neuvěřitelně výkonná. Nabízí presety, skvělé nástroje na ostření a co je naprostá bomba — umí pracovat s formátem RAW i na telefonu.

Adéla: Páni. Takže abychom to shrnuli — ať už jsme profesionálové s Photoshopem, hledáme cenově dostupnější Affinity, fandíme českému Zoneru nebo upravujeme fotky na cestách se Snapseedem, možností je spousta.

Ondřej: Přesně tak. Klíčové je vybrat si nástroj, který vyhovuje tobě a tvému stylu práce. Neexistuje jedna nejlepší volba pro všechny.

Adéla: Děkujeme, Ondřeji, za skvělé tipy. A děkujeme i vám, milí posluchači, že jste byli s námi. Doufáme, že jste se naučili něco nového a že se s námi zaposloucháte i příště. Za Studyfi Podcast se loučí Adéla.

Ondřej: A Ondřej. Mějte se hezky!