Základní vlastnosti zemin: Kompletní průvodce pro studenty
20 otázek
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Eluviální zeminy nejsou vrstevnaté ani diferencované podle velikosti částic, neboť zůstávají na místě svého vzniku a plynule přecházejí do podložní horniny.
A. Fyzikální zvětrávání mění mineralogické složení matečné horniny a za přítomnosti vody, kyslíku a kysličníku uhličitého tvoří jílové částice menší než 0,002 mm.
B. Zeminy vzniklé fyzikálním zvětráváním mají složení stejné jako zdrojová hornina, zatímco chemické zvětrávání mění mineralogické složení matečné horniny a tvoří velmi malé jílové částice.
C. Chemické zvětrávání je způsobeno především erozivními účinky větru, vody a ledovců, což vede k drcení hornin na jemnou moučku s ostrými hranami.
D. Fyzikální zvětrávání vždy produkuje zeminy, jejichž částice nejsou navzájem spojeny a jejich vlastnosti jsou určovány hustotou uložení, bez ohledu na matečnou horninu.
Vysvětlení: Fyzikálními procesy, jako je eroze větru, vody nebo ledovců a dezintegrace hornin od cyklického zamrzání a tání, vznikají zeminy, jejichž složení je stejné jako má zdrojová hornina. Naopak působením chemických procesů, za přítomnosti vody (zvláště obsahuje-li kyseliny nebo zásady), kyslíku a kysličníku uhličitého, se mění mineralogické složení mateční horniny. Chemickým zvětráváním se tvoří velmi malé částice s rozměrem menším než 0,002 mm, označované jako jílové částice.
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Zrnitostní křivky slouží k popisu a klasifikaci zemin, k vymezení jejich vlastností jako je náchylnost k namrzání nebo vhodnost pro funkční části zemních hrází, k posuzování stlačitelnosti, smykové pevnosti a propustnosti. Dále se podle nich navrhují zpětné filtry, drenáže a posuzuje filtrační stabilita. Stanovení přesného chemického složení pórové vody není mezi uvedenými aplikacemi zrnitostních křivek.
A. Ionty sodíku (Na) vedou k výrazně vyšší mezi tekutosti ($w_L$) ve srovnání s ionty vápníku (Ca) pro montmorillonit.
B. Ionty vápníku (Ca) způsobují vyšší mez plasticity ($w_P$) u montmorillonitu než ionty sodíku (Na).
C. Číslo plasticity ($I_P$) montmorillonitu je vyšší v přítomnosti iontů sodíku (Na) než iontů železa (Fe).
D. Mez smrštitelnosti ($w_S$) montmorillonitu se mění výrazněji s různými výměnnými kationty než jeho mez tekutosti ($w_L$).
Vysvětlení: Podle Tabulky 1.1 pro montmorillonit platí: 1. Ionty sodíku (Na) mají $w_L = 710$ a ionty vápníku (Ca) mají $w_L = 510$, takže Na vede k vyšší $w_L$. 2. Ionty sodíku (Na) mají $w_P = 54$ a ionty vápníku (Ca) mají $w_P = 81$, takže Ca vede k vyšší $w_P$. 3. Ionty sodíku (Na) mají $I_P = 650$ a ionty železa (Fe) mají $I_P = 220$, takže Na má vyšší $I_P$. 4. Mez smrštitelnosti ($w_S$) montmorillonitu se pohybuje v rozmezí 9-15 %, zatímco mez tekutosti ($w_L$) v rozmezí 290-710 %. Změna $w_L$ je tedy výrazně větší než změna $w_S$.
A. Ano
B. Ne
Vysvětlení: Studijní materiály uvádějí, že Terzaghiho a Skemptonův vztah pro efektivní napětí (σ' = σ - uw) je platný pro zeminu plně nasycenou vodou, nikoliv vzduchem.